Moderní motorka v retro designu, s velkým a silným motorem s dostatkem výkonu, velkou hmotností a překrásným výrazem.
Motorka koupena od Reinhold Fichtel (Soukromý prodej - Něme - Borec jak cip
Výška jezdce: 190 cm
První dojmy - Při prvních jízdách mě překvapila velmi špatná ovladatelnost. To se však okamžitě změnilo po obutí nových pneu. Jinak sedla do ruky jako ulitá, určitě i pro to,že to je moje čtvrtá Honda v řadě
Motorku bych doporučil pro - Pro lidi,kteří vědí,co chtějí.Motorka je designově hodně diskutabilní,pro mě osobně je to nádhera,ale nejde o příliš oblíbený model.Každopádně jde o vítěze testu Alpen Master z roku 2009,takže její kvality jsou neoddiskutovatelné.Určitě nejde o bajk pro začátečníky,hlavně kvůli svojí hmotnosti,která chce dosti zručnosti při manipulaci na místě.Každopádně jde o spolehlivého společníka pro každodenní dojíždění do práce i na dlouhé cesty,ale asi spíše západním směrem od ČR.Do Rumunských hor by to chtělo něco s většími zdvihy pérování.
Doplňky na motorce - Hlavni stojan SW-Motech,stavitelne plexi MRA,laděná koncovka výfuku Leo Vince,filtr K&N
Recenze
Zatím pouze asi 4000 km a to většinou jen kolem komína nebo opravdu krátké výlety do 100 km od baráku. Jízdní vlastnosti nic moc, ale to přisuzuju té sjeté přední gumě. Do zatáčky jde v pohodě jen do určité hranice a od té se s ní začínám spíše rvát. Motoricky jde v podstatě o lokomotivu s nádherným zátahem. Ve spodních otáčkách se s ní Hornet nemůže srovnávat, ale po překročení určité hranice zase oproti Hornetu ztrácí. Sice je tu asi o 7 koní víc, ale váhově odpovídá Hornetu s pytlem cementu pod sedákem :) I když teda na Hornetu toho prostoru bylo oproti CB opravdu poskromnu. Sprej na opravu gum jsem musel koupit nějaký super minimalizovaný. Když jsem ho pak hodil pod sedák CB, málem jsem ho tam nenašel. Trochu mi dělá problém její široký motor, o který si opírám kolena, když sedím trochu víc nalepený na nádrži. Člověk by řekl velká motorka, ale moje nohy hajzlového pavouka na ní nikdo neodzkoušel. Měřím 190 cm.
Rok 2009 jsme prožili tak nějak pokojně...žádná velká dovolená, jen slovensko s přítelkyní. Byli jsme uplně naložení (tři kufry a tankvak) a motorka nepociťovala žádný velký problém s rozhýbáním veškerého toho materiálu. Spotřeba do 6ti litrů při takové té normální jízdě. Při cestě do Českého švýcarska jsem spotřebovali 6,5 na sto, ale to se mazalo v koloně motorek většinou nějak kolem 140 - 150 km/h, se spolujezdcem a třema kuframa... Já myslím, že je to dobrá spotřeba. Vždyť to má motor jak Felicia. Jezdím gumy Dunlop Roadsmart, ani na okruhu nezradily, takže u nich zůstanu, protože poměr cena a výkon je pro mě parádní. Jen se mi třepou řídítka, což ale nepřisuzuju chybě motorky ani gum, protože se mi zatím třepaly řídítka na všech motorkách...takže asi změním můj pneuservis... Čím dýl tuhle motorku mám, tím víc miluju její old school design převedený do nové doby s moderními technologiemi. Je to paráda.
Letošní sezónu (2010) jsme kvůli zvýšení spotřební daně pojali spořivě a proto se snažíme jezdit na spotřebu. Jsem dost překvapen, jaká čísla se ukazují na kalkulačce po výpočtech spotřeby. Jeli jsme víceméně dálkovou jízdu, najeli jsme za den něco přes 200 km, to vše se spolujezdcem a se třema kuframa. Nutno dodat, že kufry byly prázdné, ale když mě se s nima ta motorka tak líbí :) Nabral jsem na benzínce za 300 Kč, kde litr byl za 32,20 Kč a na to jsme najeli přesně 183 km, což mi dává výsledek 5,09 l/ 100 km. Věřím, že kdybych jel na CB sám a bez kufrů stejnou trasu, dostal bych se pod 5 litrů na 100. Nutno teda podotknout, že jezdíme max 100 km/h, cosi už mě to rychlej nebaví. Optimálně je těch 80 - 90 km/h.
V sezóně 2010 jsme absolvovali 14 denní dovolenou. První týden jsme jezdili v horách (GG, Passo Giovo, Passo Stelvio, Passo Gavia, Passo Tonale). Druhý týden byl odpočinkový u moře v Chorvatsku. Jeli jsme zase s přítelkyní, třemi kufry a tankvakem, od té doby říkám CBčku půltunka :)
Celou dovolenou jsme projeli bez jakýchkoliv problémů, cestou tam jsme naměřili na jedné nádrži spotřebu necelých 5 litrů, po cestě z5, kdy jsme jeli většinu času po chorvatské dálnici, přes Maďarsko po okreskách, kolem Balatonu a přes Bratislavu domů (do Zlína) se spotřeba ustálila na 5,8 litrů na 100 km. Po dálnici jsme jeli 120 - 140 km/h, CB si jen předlo a dva kamarádi, kteří jeli s námi na GS1100 a GS1150 měli spotřebu 5,6 litrů a to jeli každý solo. Takže tím opět vyvracím veškeré fámy a obrovské spotřebě Hondy CB 1300.
Co mi na celé dovolené udělalo velkou radost bylo to, že jsme po cestě potkali míň CéBéček 1300, než novinek roku 2010 v podání Yamahy SuperTenere 1200 a Hondy VFR 1200.
Trochu problém jsem měl pouze s tím, že když jsem na boční kufry zhora připl karimatky, tak jsem přes ně neviděl v zrcátkách vůbec nic. Za to můžou nízko položené zrcátka uchycené v kapotě a výfuk, díky němuž jsou kufry uchycené hodně vysoko. "Problém" jsem vyřešil tak, že jsem karimatky upevnil na TopCase. Co se týče jízdy, Stelvio pro mě bylo opravdovou školou pomalého ježdění. Na teploměru 4°C, jemné mrholení na rozmezí sněhu a deště, pomalé a kure...y utáhlé zatáčky a spolujezdec, který se v těchto "Tornante" otáčel z jedné strany na druhou, aby chytil co nejhezčí snímky našich spolucestovatelů, to vše zapříčinilo to, že i v takové kose mi tekly potůčky potu po čele a jako zarytý ateista jsem se začal modlit, abych s tou půltunkou nekřápl o zem, protože pak bychom se dokutáleli asi až k moři.
Sem tam se nám podařilo při větším zhupu na cestě dostat se až na dorazy zadního odpružení. Nebylo to nijak často, ale sem tam se stalo. Asi jsem měl nastavit zadní tlumiče na tvrdší, ale já su moc zdechlý, abych do toho vrtal a mám to takhle nastavené celou sezonu, ať jezdím solo nebo ve dvou.
Sezona 2011 byla poměrně pestrá, po mnohých výletech jsme se s kámošema vydali na motodovču do Francie na Azurové pobřeží. Cestu tam jsme absolvovali přes celé Rakousko, kde jsme navštívili Krimmlerské vodopády (údajně 5. nejvyšší vodopády světa), pak jsme vjeli do země Helvétského kříže, kde jsme projeli několik vysokohorských průsmyků (Furka pass, Oberal pass, Fluela pass atd., atd.). Nutno podotknout, že většinu z nich za celkem silného deště. Hold ze 14 denní dovolené jsme putovali 6 dní v dešti. Například poblíž švýcarského Davosu jsme šli spát - dokonale připraveni na léto - v 5°C do stanu. Tahle dovolená byla školou jízdy na mokrých silnicích, mnohdy v potocích s asfaltovým dnem. Pneumatiky Dunlop Road Smart opět potvrdily své kvality, motorka taktéž. Švýcarsko jsme opustili u ženevského jezera, kde jsme se ubytovali ve městě Thonon les Bains (nebo tak nějak). Odtud jsme si to namířili na jih po vyhlášené alpské silnici Route des Grandes Alpec, která vede přes ta nejvyhlášenější passa. Na nejvyšším z nich (Col de la Bonette - 2802 mnm) jsme se po shlédnutí okolních vrcholků s pocitem, že jsme právě navštívili střechu světa vydali dále směrem k moři. Tentokrát však s vidinou úspory paliva - bez motoru. Úspora opravdu nějaká byla, protože se nám podařilo urazit 24 km bez jediné vibrace, bez jediného zařazení rychlosti, bez jakéhokoliv zvuku motoru - zajímavá zkušenost, skoro jako na kole, jen s rozdílem v hmotnosti asi 250 kg :) Poslední úsek jízdy od Col de la Bonette do přímořského města Nice byla ta neúžasnější silnice, kterou jsem kdy v životě navštívil a myslím, že ještě hodně dlouho lepší nenavštívím. Zatáčka za zatáčkou, krásně přehledná, s asfaltem jak z učebnice pro silničáře, překrásným okolím, kdo po ravé straně jsme měli příkrý srát, na jehož dne se zařezávala řeka (bohužel její jméno neznám) a na obou stranách se do výše tyčily obrovské skalnaté hory. Provoz minimální, adrenalin maximální... Pneumatiky vypadaly po cca 50 km úseku jak po návštěvě Masecu - kufry, nekufry... Tak tohle je asi vše k zatím mé nejhezčí dovolené, kterou jsem zažil. O návštěvách městečka Saint Tropez psát nebudu, to už je nuda. Možná ještě zmíním návštěvu kaňonu Verdon, kde jsme si zapůjčili elektricky hnanou lodičku a jeli si projet kousek říčky, která za nějaký ten pátek uvytvořila kaňon, kterému se přezdívá Grand Canyon evropy. Když jsme si po této návštěvě jeli objet jezero, u kterého kaňon končí (Lac de Saint Croix), krásně jsme si opět uvědomili, proč jsou ty motodovolené ta nejhezčí slast... praštila nás přes nos úžasně pronikavá vůně, o které jsme doposud jen četli v cetsopisech. Levandulový háj... začali jsme se všichni vrtět na sedadlech našich ořů a zmateně jsme točili hlavami a hledali, kde ty levandule jsou... vítr foukal proti nám, takže to trvalo ještě asi 200 metrů, než jsme do něj vjeli. To samotné pole bylo docela o ničem, ale ta vůně...to doporučuji zažít. Od kaňonu Verdon jsme se vraceli zpět k moři, kde jsme se okoupali už tak nějak jen z povinnosti, protože po návštěvě několika alpských jezer je moře pro člověka ze srdce evropy opravdu jen povinnost. Od moře potom přes Lago di Garda v Itálii směrem domů. Najeto tuším kolem 4000 km...nebo 4500?? Já už kuva ani nevím...
Taky jsem si v této sezóně konečně vyzkoušel brněnský okruh, kde jsem si vyzkoušel kvality mojí Hondy. Jede, brzdí. Vše v pořádku. Dosáhl jsem času někde kolem 2:45. Jistě by to šlo rychleji, ale já už bych si zašpinil trenky kolem řitního otvoru, na větší dovádění už já prostě nemám :)
Sezona 2012 pro měl byla sezonou, kdy jsem se skoro zase dostal na kilometrový nájezd, jaký jsem míval jako malý nadšený motorkář s novou motorkou a rozšířenou skupinou v řidičském oprávnění. Dal jsem skoro 10 000 km. Teda na mě úspěch. Nutno podotknout, že velkým dílem se do toho zapsala dovolená na Korsice s osvědčenou partou magorů, se kterou jezdíme každoročně. Letos ovšem jeden ubyl a místo něj jeden přibyl. Takže čtvrtina týmu byla obměněna, ale na kvalitě osazenstva se toto nijak nepodepsalo. Objeli jsme ostrov skoro celý dokolečka, navštívili hory kolem nejvyššího vrcholu ostrova - Monte Cinto, přichomejtli jsme se zde ke dvěma hudebním festivalům a jedné párty na ulici. Vidno, Korsičané si umějí užívat života naplno. Ostrov Korsika je ostrov mnoha tváří, řekl bych, že za každou zatáčkou na nás čekala jiná krajina, jednou jsme si připadali, jak v americkém filmu, ve kterém se v pusté krajině po silnici kutálí chuchvalce jakési suché trávy - jen na Korsice teda ty chuchvalce nebyly, ale krajina a nálada stejná. Opuštěné benzinky s nápisy Natural 85 v nás probouzely trošku skeptické nálady, ze kterých nás dostala obsluha jedné z nich, zahleděná do telenovely, kasírovala Eura bez jediného pohledu do našich očí, natož tak do kasy. Pokud nám měla vrátit, museli jsme si o to říct :) Jednou z hlavních deviz ostrova je to, že se zde může legálně jezdit s polovinou atmosféry v krvi, čehož jsme využívali v maximální možné míře...mnohdy i přes ni :) Co se týče silnic, ty mě zde trochu zklamaly, povětšinou velmi úzké, s asfaltem srovnatelným s našimi silnicemi nižších tříd - samozřejmě NE všude!!! Našli jsme i několik opravdu svělých silnic, ty jsou ale vesměs všechny značeny červenou barvou v mapách a takové jsou na Korsice snad jen dvě :)
Eeeej, tak je to tady. Moje CB 1300 S má najeto 100 000 km a konečně jsem dostal odpověď na otázku, jestli má počítadlo kilometrů do 100 000 nebo do milionu. Tááákže v galerii je odpověď. Tato událost se stala 12.9.2015 na koupališti ve Stražisku na Prostějovsku na podzimní akci příznivců webu Cenduro. Motorku jsem kupoval, když měla na tachometru 21 500 km a bylo tomu 1.8.2008, takže přesně před 7 lety 1 měsícem a 12 dny před překročením této magické hranice. Já sám jsem na ní tedy najel 78 500 km. Motorku jsem za tu dobu půjčil asi 2 x, tedy cca 7 - 10 km najel některý z mých kamarádů a to Maňa a Erňoch :) Za celou společnou dobu se mnou moje CéBé Tourer navštívila následující země:
Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Maďarsko, Švýcarsko, Německo, Belgii, Francii, Monako, Itálii, Chorvatsko, Černou Horu, Bosnu a Hercegovinu, Albánii, Řecko, Makedonii, Rumunsko, Ukrajinu a zámořskou Anglii, Skotskou a francouzský ostrov Korziku.
Když budu počítat průměrnou spotřebu cca 5,7 litrů, spálila se mnou na oněch 78 500 kilometrech cca 4 474,5 litrů benzínu. Řekněme, že cena benzínu za těch 7 let byla v průměru 30 Kč a jsme na spálených penězích vynaložených na pohyb celkme: 134 235,- Kč :) Uuuuf :) CéBéčko má nádrž na celkem 21 litrů benzínu, tedy kdybych pokaždé tankoval do plna, byl bych u benzinky celkem 213krát :) Vyzdvihl bych perfektně fungující zámek na víčku nádrže, který oněch 213 použití vydržel bez újmy :)
Dále bych se chtěl zamyslet nad tím, co za oněch 100 000 km proběhlo uvnitř motoru. Tááákže čistě teoreticky, řekněme, že motorka se za celou dobu pohybovala průměrnou rychlostí 45 km/h. To znamená, že v jejím sedle bylo nasezeno celkem 2222,22 hodin. To je 133 333 minut. Když budeme počítat, že motor se pohyboval průměrně někde ve 3500 otáčkách za minutu, zjistíme, že se celkem za tu dobu otočil 466 665 500 krát. Tedy slovy čtyři sta šedesát šest milon krát šest set šedesát pět tisíc krát pět set krát. Tolkrát vykonala klikovka otáčku dokola :) A další zajímavý údaj bude dráha, kterou urazil každý z pístů :) Zdvih pístu je u CB 1300 S celých 67 mm. Raději si tu rovnou převedu na kilometry, neboť taková čísla už mi kalkulačka nechce brát :) Tááákže, při každém jednom otočení klikovky dokola (a že jich za tu dobu bylo) urazí píst 67 mm směrem nahoru a zároveň 67 mm směrem dolů. Tedy celkem 134 mm, což je 0,000134 km (kilometru!!!) Pokud tedy vynásobím počet otáček se vzdáleností, kterou píst vykonat za jednu otáčku, dostanu vzdálenost, kterou píst urazil za oněch 100 000 km. Tedy 466 665 500 * 0,000134 = 62 533,177 km. A teď se podržte, toto urazil jeden píst a snad každý, kdo se zajímá o motorky ví, že CB je čtyřválec :) Ano, chystám se vynásobit poslední údaj číslem 4 a tím přijdu na to, že abych já na svém motocyklu ujel 100 000 km, musí písty naběhat celkem 250 132 km (slovy: dvě stě padesát tisíc sto třicet dva kilometrů!!!) Takže písty naběhaly víc, než celá motorka :)
Asi už se nebudu pouštět do dalších výpočtů a úvah, jen zmíním, že na oněch 100 000 km mi motorka sežere teoreticky 11 sad pneumatik. Při ceně řekněme 6000,- Kč za sadu je to 66 000,- Kč, celkem si vzala 3 řetězovky po cca 2500,- Kč, tedy 7500,- Kč, spořádala každých 10 000 km 3,8 litru oleje, tedy celkem 38 litrů za cca 10 000,- Kč :) Za celou tu dobu jsem byl nucen vyměnit tyto poškozené věci, které se možná dají a možná nedají brát jako spotřební zboží: Jednalo se o vodní pumpu, která však jen jemně prokapkávala. Jistě by ještě dlouho jezdila, ale já nechtěl pod motorkou po týdnu stání najít kaluž velikosti mexického dolaru. Pak jsem musel vyměnit prachovky kolem spojkové a brzdové pumpy na řídítcích. Prostě už popraskaly :) No a tím výčet závad končí. Brzdové desky taky něco sežraly, vyměnil jsem i kluzné pouzdra a gufera v předních vidlicích, ale to víceméně preventivně. Teď si naopak říkám, že jsem do toho neměl vůbec vrtat, protože před tím to bylo lepší, než teď :)
Takže tak asi mé krátké zamyšlení nad tím, co všechno moje motorka sežrala, spořádala a stála. Asi k tomu řeknu jen to, že jsou mi všechny ty peníze úúúplně fuk a jsem rád, že jsem je do CB nalil, protože jsem za to na oplátku dostal spolehlivého parťáka, který slouží přesně tak, jak se o něj já starám. Do další pětiny jejího života jí tedy přeju vše nejlepší, ať ji majitel umyje častěj, než to dělá doposud a hlavně, ať majitel dává bacha a má tolik štěstí, kolik měl doposud.
Zajímavý komentář s důležitými informacemi
Tento model byl v mém hledáčku pro výběr mého dalšího stroje a myslím, že docela pomohl ... Samozřejmě, že kladně. 
100 000km! Klobouk dolů!!! Jinak s tebou musím souhlasit. Na některých místech která popisuješ jsem byl taky a v článku mi hovoříš s duše. Lépe než ty bych to nenapsal.
Máš luxusní fotky,hned bych se svezla
