Suzuki GSX-R 750 (2003)

Vzhledem k jistým patáliím provázejícím koupi žlutého Géesixera, jsem se dostal k téhle modré krásce a asi to tak mělo být.

Více fotografii

Výška jezdce: 187 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Kawasaki ZX-9R Ninja: Nakonec mi přišla příliš těžká. Ale dlouho to byl favorit č. 1
Yamaha YZF-R6: Velmi sexy, ale dost jedovatá a na mě i malá. Taky jsem až tak úplně nechtěl šestikilo.
Suzuki GSX-R 1000: Chvíli jsem uvažoval i o litru, ale nakonec jsem ho pro začátek naštěstí vyřadil. Ona i ta 750 jede na mé dosavadní schopnosti až až.
Suzuki RF 900: Pro mě hodně zajímavý stroj, který není příliš okoukaný a líbí se mi. Taky se dají sehnat za rozumnou cenu. Ale chtěl jsem prostě něco lehčího a sportovnějšího.

První dojmy - Při první jízdě jsem zkontroloval prakticky jen jestli jede rovně, a tak podobně. Protože už jsem měl s GSX-R 750 nějakou (byť malou) zkušenost, žádné zásadní překvapení se nekonalo. Jen mě zaujal delší chod plynu na K2 oproti K1.

Motorku bych doporučil pro - Gixxera si často v USA pořizují často (ne bezvýhradně) "douschbagové" a jinde tento úkaz asi není výjimkou, takže nemají plně nejlepší pověst. Je to tím, že GSX-R má prostě z let minulých v Moto GP pořád dobrý zvuk a motorka taky hezky vypadá. Ale nemá cenu se kvůli tomu trápit. Pokud to se sportovní jízdou myslíte vážně, Gixxero vám hodně pomůže. Naučí vás jezdit zatáčky pod plynem, protože bez něj prostě nezatočí a náročnější pilotáž taky není na závadu, protože pak už vás toho moc nepřekvapí. Jak říká jeden můj kamarád, na Gixxero se musí tahle: Jezdím rychle, jezdím rád, Gixxero je můj kamarád!

Doplňky na motorce - -Brzdové kotouče Brembo. Brzdí hezky :D
-Stavitelné lámací CNC páčky. Jak taková zdánlivá drobnost změní pocit z řízení! Páčky mají větší rozsah nastavení, což se projevuje na citlivosti ovládání. Nejdřív jsem dle doporučení zkoušel brzdovou na krátko a spojku jsem nastavil délkově na střed. Ale protože ani na spojku nikdy nepoužívám víc než dva prsty (tedy krom startování motoru), šla taky nakrátko a zůstane natrvalo.
-Boční tank-gripy. Už nekloužu v zatáčkách po nádrži.

Recenze

Gixx bylamoje první sportovní motorka, druhá vůbec a šel jsem na ní po půl sezóně na GS 500 a takový skok jsem pak už nezaznamenal ani po přechodu z GSX-R na Tuono. A musím přiznat že prvních pár měsíců jsem se na ní vyloženě trápil. Radost z jízdy se dostavila až když jsem se naučil, co se ode mě v horkém sedle očekává.

Při první jízdě vás možná napadne, že je Gixx "hodná" motorka, nebo že je dokonce "krotká" a že jí budete mít brzo "v ruce". Svádí k tomu velká zásoba stability stroje a pružný motor, který díky lineárnímu průběhu výkonu skvěle dávkuje svou sílu. Takže chvíli jezdíte. Sedíte na tom "na píču", tedy koulema na nádrži, opájíte se pocitem že "ovládáte" sto čtyřicet koní mezi stehny a nejde vám do hlavy, proč nestačíte na kamarády kolikrát se slabšími stroji bez okruhových ambic.

No a pak si o tom něco najdete, zjistíte že na tom sedíte jako debil, eventuelně si najdete někoho, kdo vám to vysvětlí (díky Dane). Pak, když už pochopíte že bez vysedání to úpně nepůjde, to už se pak na vás za jízdy i dá koukat, si uvědomíte, že ten heft napravo je od toho, aby se za něj taky občas pořádně vzalo, a to nejen při jízdě rovně na dálnici! Začnete zvyšovat otáčky ve kterých jezdíe a uvědomíte si, že jste si domů přivedli nefalšovaného zabijáka, prostě věc, která byla stvořena k jediném účelu - k projíždění zatáček ve vysoké rychlosti. A to jakože rychlosti kurva vysoké! Ovšem na malé rychlosti se v porovnání se stroji s kratším rozvorem a vzpřímenějším posezem pořád trápíte, cítíte se těžkopádní, zkrátka není to taková zábava, jakou jste čekali.

Takže další metou je logicky okruh. Ideálně se zkušenějším kolegou. Tam zjistíe, že všechno do sebe přesně zapadá. Ta krkolomná pozice najednou dává smysl a kupodivu neunavuje, dlouhý rozvor a velký záklon řízení, který ho na silnici činí poněkud těžkopádným, dává stroji fantastickou stabilitu i za těch nejvyšších rychlostí a pod plným plynem a uděluje vám jistotu i při nevybíravém překlápění velkou silou. A k tomu ten motor... Čtyřválcové srdce Gixx se žene do otáček hladce jako turbína a jako turbína odevzdává se vzrůstajícími otáčkami plynule vrůstající výkon. Nemusíte se bát žádného překvapení, síla přenášená na zadní kolo je kategoricky dána rovnicí určenou procentem otevření plynu a otáčkami.

Trochu se vyjezdíte, pojedete párkrát na okruh (proboha ideálně na dva dny, ne na dvě vyjížďky!) a na silnici to začne být trochu nuda. Nemáte tolik potřebu kravit, ale taky vás to tolik nebere. Zkusíte si možná nějaký kolínko, ale protože s Gixx na to musíte v poměrně vysoké rychlosti a hlavně POD PLYNEM, nedá se to praktikovat v kdejaké zatáčce, není to zase tak často. Jízda s Gixx je sice pro vás pořád svátkem, mě často při jízdě s ní v uších zní Carolus Rex od Sabatonů, asi proto že v jejím jízdním projevu skutečně je něco vznešeného, asi jako v plavném pohybu ušlechtilého plnokrevníka, ale začnete narážet na její omezení při jízdě po běžných komunikacích. Je nepohodlná, kvalty jsou dlouhé, v malé rychlosti trochu neohrabaná... Začnete zkoušet i jiné stroje a čím dál víc se utvrzujete, že byste měli dát Cézarovi co jeho jest. A Gixx patři na uzavřený okruh, případně semtam na nějaký ten sváteční silničnědálniční přesun v modu "hypercruise" a vy se začnete poohlížet že si k ní pořídíte ještě nějakou méně okruhovou sestřičku, se kterou bude víc zábavy na silnici...

EDIT 2017-03-24
Na podzim jsem byl skoro přesvědčen, že Gixx vyměním za Tuňáka, ale ten konkrétní, kterého jsem chtěl, nebyl momentálně k mání. A možná to tak mělo být. Tuňák totiž bude, to vím, ale kdybych dal Gixx pryč, odepřel bych si několik dosud nejlepších jízd svého života. V září jsem nazul gumy S21, dal si individuálku s Danem Rubínem a zjistil, že i s Gixx se dá na silnici užít zábava. Jen už člověk musí mít jistou ruku a nějaký ty správný reflexy. V září a říjnu jsem toho už nenajezdil tolik jako v létě, ale pocítil jsem takové souznění se svým strojem jako nikdy dosud. Ten pocit, kdy víte že máte všechno pod kontrolou a motorka vás poslouchá a vy dopředu víte, co udělá ona a jak na to budete reagovat vy, cítíte jak se motor žene do otáček jako turbína a tahá vás ze zatáček, na které byste se ještě před nedávnem vůbec báli pomyslet... Jsou to momenty, kdy se neubráníte dojetí a svého stroje, který už máte v ruce se nechcete vzdát. Takže závěry předchozího odstavce částečně ruším :)

2017-10-16
Tuhle sezonu jsem toho nenajezdil tolik, kolik bych si přál. Navíc mě začátkem srpna vydřené šavle a prasklé gufero málem poslaly do kopřiv a já pak čekal měsíc na díly. No, ale motorka se potom chovala jak nová. Jenže sotva jsem na ní po opravě dal pár jízd, byla převelena k bráchovi. Důvod se jmenuje Tuono V4 1100.