Yamaha MT-07 (2015)

Mohl bych parafrázovat jedno slavné rčení: „Motorka si vybere chlapa, kterej si jí pak koupí“. Skvěle jezdí, hodí se i pro takový střelce, jako jsem já – třicet let jsem na tom neseděl, přesto mě dovezla domů, aniž se mě cestou pokusila shodit.

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:K2 moto (Nová Paka) - Veskrze pozitivní zkušenost. Ale je třeba to trošku rozvést. Kupoval jsem v Praze, Pod Harfou. Tam mají v referátu Kawasaki, zatímco Yamahu prodávají v Nové Pace. Dokud měli jednu předváděcí MT-07 k odprodeji v Praze, chodil jsem se na ní jen koukat. Jen ji poslali zpět do Paky, vzpomněl jsem si, že jí chci koupit. Všechno zařídili, motorku jsem ve čtvrtek přišel objednat, obratem jí zaplatil a po svátkách v pondělí mě odvezla na svém hřbetu domů. Všechno, na čem jsme se domluvili, splnili tak, jak bylo domluveno. Zní to jako normální, ale bohužel ne všude to tak je. Takže i touto cestou děkuji a příjemnou partu z K2moto Pod Harfou doporučuji.

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Jawa 350/634: Tak tohle je láska mého mládí. Kdybych jí mohl koupit novou, neváhal bych ani minutu. Tuhle mašinu žádná „DucakawayamaGS Brutální“ nemůže vystrnadit z mojí hlavy. V dekoltu dva naducaný válce, kolem chrom a všechno zasazené v dráždivě červené barvě.
Jawa 350/640: Tahle motorka by mohla být logickým řešením výše uvedeného. Kdyby... Kdyby to alespoň trochu vypadalo, kdyby kolem toho nebyl prapodivný taneček s papíry, protože normálním postupem už u nás nejde uvést do provozu jako nová.
Yamaha SR 400: Na tenhle kousek mě tu upozornili ve fóru. Je to krásná motorka a je za naprosto debilní cenu. Škoda, ale nacpat do ní 170 tisíc, to prostě nechci.
Kawasaki ER 6N: O téhle kočce se tu psalo vcelku dobře, tak jsem se na ní šel podívat. Neměl jsem štísko, zrovna nebyla na prodejně...
Kawasaki Z300: Nepotřebuju žádný dělo, na kroužení po krajině by mi asi dokázala posloužit v dostatečné míře. Jenže jako na potvoru, taky zrovna nebyla k vidění.
Honda CB 500F: Krásná motorka, precizní zpracování, cena v přiměřených mezích vzhledem ke kvalitě a vesměs pozitivním referencím. Jenže já hedal něco jiného.

První dojmy - Říká se, že nejsnáze ze starýho chlapa udělá blázna mladá holka. Když jsem si znovu vzpomněl na tuhle žlutou potvoru v koutě prodejny a měl cestu kolem, zajel jsem se na ní podívat. Tentokrát už byla uprostřed placu. Ze cviku jsem se zeptal na Z300, která tam stále (nebo opět) k vidění nebyla, a posadil jsem se místo toho na Yamahu MT-07. A už se mi z ní nechtělo slézt. Mně na ní bylo dobře. Seděl jsem tam s hubou roztaženou od ucha k uchu a nějaká Jawa nebo Kawa mi mohly být srdečně ukradené. Těžko jsem se s ní loučil. Jak si jednou člověk sáhne na něco, co tak dobře padne do ruky a sedne na zadek, chce znovu. Domů jsem se vrátil s tím, že je asi rozhodnuto. Na první jízdu by asi došlo rychleji, kdybych se vyjádřil o pár dní dřív. Za normálních okolností bych si motorku půjčil na zkušební jízdu. Jenže co má člověk zkoušet, když naposledy jezdil před čtvrt stoletím? Navíc motorku mezi tím odvezli do Nové Paky a jen kvůli zkušební jízdě by jí asi zpět do Prahy netahali. Celá trachtace s pořizováním motorky byla kratší, než jeden týden. Před Vánoci jsem zaplatil, po svátcích jí vezl domů. Lépe řečeno, odvezla ona mne. Počasí vyšlo v pondělí parádní, takže přesun po vlastní ose byl samozřejmostí. Mírně pobledlého prodejce jsem opatrně upozornil na možnost, že mne bude muset seškrábnout ze sloupku u brány a zařadil jedničku. Zarachtání a škubnutí mě dost překvapilo, protože tohle moje ČZ 175 nedělávala, alespoň ne v takové míře. Je ovšem fakt, že výkonově by se do MT-07 vešla osmkrát. Vzal jsem to jako varování od toho spratka: „Dědku, drž se!“ Na výjezdové cestě jsme ještě vyděsili chlápka s dodávkovým autem, ale to je asi tak vše. Za první křižovatkou jsem už věděl, že tahle motorka sice umí drškovat po chybách, ale skoro každou velkoryse odpustí. Sedí perfektně, zatáčky s ní jsou úžasné a plní naprosto bez problémů i můj hlavní požadavek – drží bez námahy krok s auty. Předjíždění kolonou aut s rozdílem rychlosti 5 km/h, když mám heft vyšroubovaný až na doraz, patří k černým vzpomínkám z mých motorkářských začátků. Nejde o to, že bych nesnesl, že mne někdo předjede. Jde o to nekonečné čekání, až budou konečně v pr..li a modlení se, aby mě nesejmul blb s přívěsem. A o křeč v ruce. No, takže po počáteční rvačce hned u plotu postupně nastoupila pohoda. Asi nemá cenu rozebírat jízdní vlastnosti, na to se musím s tou potvorou sžít a srovnávat nemám s čím. Bejvalka ČZ 175 je už za oparem vzpomínek a jen málo věcí si vybavuji tak, aby to mohla být pravda. Jo, ale jedna věc je na téhle mašině opravdu blbá. Zrcátka mohou vyhovovat jen štíhlým postavám. A možná ani těm ne. Nemám rád přestavby a úpravy, jenže tule věc budu muset řešit. Dozadu nevidím vůbec nic.

Motorku bych doporučil pro - Ve skutečnosti těžko radit. Tahle motorka se mi jeví (teď) jako ideál pro mne. Nehledal jsem jí, našla si mě sama, když jsem chodil za jinejma. Tak už to někdy v životě bývá. V každém případku je důležité si na ní vlézt a je-li možno, projet se s ní. Lepší rada není. Neodvážím se jí ani jen tak doporučit pro holky, protože tam to platí dvojnásob. Když se na tuhle potvoru vydrápala moje manželka, na obou stranách jí chybělo k došlápnutí dobrých 10 cm. Ale pokud by výška postavy odpovídala, nevidím jediný důvod, proč by holkám neměla vyhovovat. Všechno ostatní už je jen o osobních preferencích, komu co vyhovuje, jak to kdo rád. Doporučil bych jí tomu, kdo nechce jezdit extra rychle, protože na naháči je to nepohodlné. Je vhodná spíš pro ty, kteří chtějí využit relativně vysoký výkon pro dynamiku jízdy a střídají jízdu na kochačku s přejezdy v běžném provozu. Jede přesně tak, jak jí člověk řídí – žádná asistence pro rozjezd, žádný tempomat, žádná nápověda pro řazení jako v autě... To by byl úplně jiný level, jiná cenová skupina, jiná kultura, o kterou třeba já zase až tak nestojím.

Doplňky na motorce - Na motorce jsou namontované padáky a štítek už od prodejce. Sloužila jako předváděčka, takže asi proto. Značku jsem nezkoumal, ale kdyby to tam nebylo, určitě bych si obojí dokoupil. Další úpravou bude prodloužení zrcátek. Jen musím zjistit, jak a kde to pořídit. Teď mě ještě napadá, že by stálo zato sehnat nějakou mřížku před chladič.
Obecně vzato, nemám vůbec potřebu tuhle krásku nějak dál upravovat. Líbí se mi taková, jaká je.

Recenze

Na nějaké zkušenosti je moc brzy. A konec konců, tady všude okolo je toho napsáno už docela dost a všechno je to v podstatě asi pravda.
Mohl bych to ale vzít z jiného úhlu pohledu. Možná někdo taky dohání, co v posledních letech promeškal a bude mít trochu jiné požadavky, než mladí úderníci, kteří si chtějí zkusit, jak to fouká do ksichtu na naháči při dvoustovce.
Já měl hlavní požadavek na udržení kroku s běžným automobilním provozem. Už za bolševika to byl problém, a to jezdila desetina aut, co dneska. Na staré číze jsem do kopce nedokázal předjet ani autobus. Pro pohodové courání by mi stačil i méně, než poloviční objem motoru. Jenže jenom se courat taky pořád nejde.
I když je tahle motorka lehká, ve srovnání s babkou od Jawy či ČZ to tak nevyjde. Svojí váhu má a na přetlačení přes brmbolec ve vjezdu do garáže je třeba trochu síly. Nic hrozného, ale člověk by se na to měl připravit.
Psal jsem, že zpětná zrcátka z výroby jsou pro mne na dvě věci – na nic a na to druhé. Je tam ale ještě jedna bolístka, která mě trochu trápí. Přepínač blinkrů. Je mrňavej a v rukavicích se mi občas podaří místo vypnutí blinkru zablikat na druhou stranu. A protože jsem rozmlsanej z auta, občas zapomenu, že ho musím ručně vypnout. Na číze jsem byl zvyklej na dva mohutný (a vcelku nehezký) přepínače. Jeden na blinkry, druhý na dálkové světlo. Palcema jsem si mohl polohu každého zkontrolovat kdykoliv i v rukavici. Tady tedy ani náhodou. Musím mrknout na kontrolky.
Tím se dostávám k přístrojovému panelu. Měřím 177 cm a vážím 96 kg. Všechno mi padne akorát do ruky, na všechno vidím bez zvláštního kroucení hlavou (samozřejmě mimo toho, co se děje za mnou, protože zrcátka jsou na h..no).
Řadička je titěrná (jasně, když neslouží k nakopnutí) a tím pádem si na ní musím trochu zvykat. Zadní brzda je oproti mému očekávání pod botou poněkud utopená. Ovšem nic, na co by se nedalo zvyknout. Ve skutečnosti to chce znovu se vyjezdit, aby člověk přestal podobné kraviny řešit.
Když jsem pana prodejce před odjezdem informoval o svých posledních jezdeckých zkušenostech, vážících se k modelu dvacet let zastaralému již před pětadvaceti lety, opatrně mne upozornil na poněkud jiné chování čtyřtaktu při podřazení, než jsem byl zvyklý u dvoutaktu.
Měl pravdu. Přišlo mi to, jako bych zároveň vyhodil dozadu kotvu. Musí se s tím počítat a je třeba si na to zvyknout.
Delší cestu jsem zatím neabsolvoval, to si fakt nechám až na lepší počasí. Zatím se mi zdá posezení pohodlnější, ale až ujedu alespoň 200 km v kuse, budu vědět víc. Sedadlo má jiný tvar a poposedáváním si člověk může trochu ulevit, což na staré mašině nešlo tak snadno, respektive alespoň mně nějakou větší úlevu nepřinášelo.
Už jsem jí zkusil trochu prohrábnout rošt, ale velice rychle mě to přestalo bavit. Venku mezi poli bylo jen kolem 5°C, takže jsem rychle promrznul a při rychlosti nad 110 km/h to fučí za těchto podmínek velice nepříjemně.
Úložný prostor pod zadním dílem sedadla je minimalistický. Krom povinné výbavy tam člověk téměř nic dalšího nedostane.
Kdybych měl MT-07 nějak charakterizovat, řekl bych, že je tak trochu syrová. Což přesně odpovídá mým potřebám. Pořád to připomíná spíš kus strojařské práce, než computer na kolečkách. Ono to není tak úplně pravda, ale vše se mi jeví v rozumných mezích. Nejsem zpátečník, ale jsem dost konzervativní a než přijmu nějaký zlepšovák, musím nabýt přesvědčení, že je to opravdu k něčemu dobré.
Zatím jsem s motorkou maximálně spokojený, ale to plyne hlavně z toho, že jí můžu říkat „moje“. Až spolu něco najezdíme, budu jí vidět realističtěji.