Zkušenosti s Yuki City 125
Text: Miroslav Kalous | Foto: archiv autora | Zveřejněno: 11.12.2014 | Zobrazeno: 30 728x
…a vidíme! Teploměr je zabudovanej do plastu ve vejšce kolena, takže vypadá cool a nutí kolem civící občany se mě ptát Co to jé?. Většinou odpovídám, že vejškoměr na přední kolo, abych věděl, jak vysoko jsem to zvednul.
Šlahoun od teploměru jsem protáhnul plastama, připáskoval a měřící konec přidělal na opláštění válce tak, aby snímal teplotu vyfukovanýho vzduchu. Jasně, je to kurva orientační měření – jde mi spíš o sledování trendu, jestli třeba při delším úseku na plnej kotlík poleze teplota nahoru a tak.
Jinak tenhle druh teploměru vřele doporučuju. Je pěknej, malej (průměr pod 4 cm), rozsah do 120°C, zapojení bez elektriky…easy! Gůglujte “kapilární teploměr” v ceně kolem čtyř kil.
Šlahoun od teploměru jsem protáhnul plastama, připáskoval a měřící konec přidělal na opláštění válce tak, aby snímal teplotu vyfukovanýho vzduchu. Jasně, je to kurva orientační měření – jde mi spíš o sledování trendu, jestli třeba při delším úseku na plnej kotlík poleze teplota nahoru a tak.
Jinak tenhle druh teploměru vřele doporučuju. Je pěknej, malej (průměr pod 4 cm), rozsah do 120°C, zapojení bez elektriky…easy! Gůglujte “kapilární teploměr” v ceně kolem čtyř kil.
Co nějaký poruchy? Jedna už kurva byla…chjo.
Na těle filtrboxu je speciální komůrka, kam oddechuje klikovka a z týhle komůrky vede přes jednocestnej ventil trubka zpátky do sání + tam byl vývod do průhledný zaslepený hadičky. Ano, správně, byl. Když jsem objevil plastovou přírubu nalomenou, dal jsem jí ránu z milosti a tenhle přepad zaslepil šroubem. Co nejhoršího se může dít? Natlačí se tam olej, kterej posléze motor spálí? Asi tak.
Vůbec mám pifku na zbytečně složitý sací potrubí. Je to samá vodbočka, nálitek, náhubek – myslím, že přes zimu mrknu, jak by šly sací cesty vyhladit, aby vzduch proudil nerušenej vířením v těhle ptákovinách.
Co mě taky překvapilo (zatím teoreticky, podle údajů zjištěnejch na netu): ačkoli je Ciťák osazenej karbem s průměrem 24mm, jeho kolínko sání má jenom dvaadvacet…v kebuli se mi rozezvonil tunerskej alarm, páč to je jasný omezující kurvítko. Zima se blíží, bude co dělat!
Na těle filtrboxu je speciální komůrka, kam oddechuje klikovka a z týhle komůrky vede přes jednocestnej ventil trubka zpátky do sání + tam byl vývod do průhledný zaslepený hadičky. Ano, správně, byl. Když jsem objevil plastovou přírubu nalomenou, dal jsem jí ránu z milosti a tenhle přepad zaslepil šroubem. Co nejhoršího se může dít? Natlačí se tam olej, kterej posléze motor spálí? Asi tak.
Vůbec mám pifku na zbytečně složitý sací potrubí. Je to samá vodbočka, nálitek, náhubek – myslím, že přes zimu mrknu, jak by šly sací cesty vyhladit, aby vzduch proudil nerušenej vířením v těhle ptákovinách.
Co mě taky překvapilo (zatím teoreticky, podle údajů zjištěnejch na netu): ačkoli je Ciťák osazenej karbem s průměrem 24mm, jeho kolínko sání má jenom dvaadvacet…v kebuli se mi rozezvonil tunerskej alarm, páč to je jasný omezující kurvítko. Zima se blíží, bude co dělat!
Jelikož jsem podlehnul sexy fotkám vytuněnejch skútrů na netu, potřeboval jsem se nutně vypořádat s teplem a bordelem ve variátoru (nedává to smysl? To nevadí…). Prostě jsem zase shodil víko a nelíbilo se mi, kolik se tam pořád chytá gumovýho prachu z řemene. Zkoumal jsem, kde by se to dalo poladit a zjistil jsem, že výstupní otvor má před sebou dost zbytečnej labyrint – narovnal jsem cesty vyfukovanýho vzduchu a uvidíme. Na profrézování otvorů v krytu a vystavení řemenu na odiv (…kdyby na něm bylo co k obdivování…) zatím nemám koule. Nechci si nahnat do převodů sajrajt ze silnic.
Jinak to frčí pěkně. Najeto aktuálně příjemnejch cca 1 222 km.
Sobotní odpoledne je jako stvořený pro tunning. Páč má můj smraďoch otáčkoměr, dobrovolně na sebe bonzuje svojí neochotu k otáčkám nad sedum tisíc. Říkám si, že bych mohl nakouknout, jak číňan slícoval sací a výfukový kanály a jestli tam náhodou nenadělal nechtěný restrikce.
Shodím kolínko od výfuku a zírám na docela prasečí spojení trubky s přírubou. Trubka je tam našikmo a svojí hranou zasahuje do volnýho průřezu kanálu. Takže frézu do vrtačky a BRRRRRRRRR, hezky zahladit, aby nic nečučelo čmoudům do cesty. Jj, odhaduju minimálně dvacet kiláků v hodině přínos!
U karbu to není tak horký – stáhnu milimetrový hranky mezi hlavou,těsněním a kolenem. Potvrdilo se, že ačkoli je karb čtyřiadvacítka, kolínko to redukuje na dvaadvacet. Čuchám nevyužitej potenciál, kterej budoucnost jistě pořeší!
Chci se mrknout na membránu, ale jeden šroubek ze dvou se mi povede žvejknout blbým šroubovákem. No nic, až to jednou budu chtít povolit, vyndám karb a vyříznu šroubu drážku. Teď na to kašlu.
Všechny cajky naházím zase zpátky a protože je venku nevlídno, odkládám zkušební jízdu na jindy.
Konec prvního dějství.
Chci se mrknout na membránu, ale jeden šroubek ze dvou se mi povede žvejknout blbým šroubovákem. No nic, až to jednou budu chtít povolit, vyndám karb a vyříznu šroubu drážku. Teď na to kašlu.
Všechny cajky naházím zase zpátky a protože je venku nevlídno, odkládám zkušební jízdu na jindy.
Konec prvního dějství.
Neděle napůl proválená + napůl naplněná povinnostma = žádná zkušební jízda. To neva, testnu to v pondělí cestou do práce.
Ráno zabrala hnusná mlha. Silnicí na hlavní tah se spíš ploužím a nic zajímavýho od motoru nejde. Na křižovatce je ohřáto, tak zadávám do ovládacího počítače mód “Plnej kotlík, až v plynu lupne” a sleduju, co se bude dít a kdy teda dorazí ta horda novejch koní.
Ještěže existuje placebo efekt. Díky němu mám alespoň lepší pocit a namlouvám si,že ty tři kiláky v hodině jsem nahnal – to je přeci jasný.
Před Kladnem pár moulů nacvičuje čtverylku s autama v křižovatce. Nestíhám si ani všimnout, jedná-li se o dámskou nebo pánskou volenku, bo musím zaklapnout plyn, zakápnout brzdy, namířit do škvíry mezi blatníkama a protáhnout se……eh…co je?...plyn….nic….víc plynu….motor zdechne….startér….motor vrčí….přidám….zdechne…. tuhle zajímavou společenskou hru hraju se skútrem ještě minutku, než to odpískám a se staženým ocasem se zabydlím na krajnici.
Ráno zabrala hnusná mlha. Silnicí na hlavní tah se spíš ploužím a nic zajímavýho od motoru nejde. Na křižovatce je ohřáto, tak zadávám do ovládacího počítače mód “Plnej kotlík, až v plynu lupne” a sleduju, co se bude dít a kdy teda dorazí ta horda novejch koní.
Ještěže existuje placebo efekt. Díky němu mám alespoň lepší pocit a namlouvám si,že ty tři kiláky v hodině jsem nahnal – to je přeci jasný.
Před Kladnem pár moulů nacvičuje čtverylku s autama v křižovatce. Nestíhám si ani všimnout, jedná-li se o dámskou nebo pánskou volenku, bo musím zaklapnout plyn, zakápnout brzdy, namířit do škvíry mezi blatníkama a protáhnout se……eh…co je?...plyn….nic….víc plynu….motor zdechne….startér….motor vrčí….přidám….zdechne…. tuhle zajímavou společenskou hru hraju se skútrem ještě minutku, než to odpískám a se staženým ocasem se zabydlím na krajnici.
Jasně, že pořád zkouším, jestli se to nechytí. Ani prd.
Rozbaluju nářadí a potápím se do hlubin stroje až po ramena. Napadá mě, že možná blbě ukazuje palivoměr a došel benzín – mrknu do bandy a něco tam šplouchá. Že by nešel benzín z bandy přes filtr? Odpojuju hadičku a zázračná kapalina mi vjede po ruce až do rukávu.
Rozbaluju nářadí a potápím se do hlubin stroje až po ramena. Napadá mě, že možná blbě ukazuje palivoměr a došel benzín – mrknu do bandy a něco tam šplouchá. Že by nešel benzín z bandy přes filtr? Odpojuju hadičku a zázračná kapalina mi vjede po ruce až do rukávu.
Přemejšlím, kam bych mohl smraďocha odstavit (hledám bezpečný místo – i když mě momentálně nasral, tak nějaký díly z něj by se hodily třeba na kárku….) a brnknout ženě, aby si přijela vyzvednout svůj poklad (mě! :-) ).
Pak se ale nad obzorem zablýskne, moje mysl se zklidní, oblaka se otevřou a za nimi se zjeví obličeje jezdců našich slavných Trophy teamů. No jasně! To by se pan Mašita musel obrátit na gauči, kdybych to teď vzdal! V podvědomí mi zazní fanfáry z Armageddonu a stejně jako Bruce si to jde vyřídit s kosmickým kamínkem, Miroslav si to jde vyřídit s karbem!
Ta dá!
Pak se ale nad obzorem zablýskne, moje mysl se zklidní, oblaka se otevřou a za nimi se zjeví obličeje jezdců našich slavných Trophy teamů. No jasně! To by se pan Mašita musel obrátit na gauči, kdybych to teď vzdal! V podvědomí mi zazní fanfáry z Armageddonu a stejně jako Bruce si to jde vyřídit s kosmickým kamínkem, Miroslav si to jde vyřídit s karbem!Podezřívám spadlou jehlu. V cestě mi stojí ten strženej podvraťák…. Beru jedinej křížovej bit, co mám v nářadí a zkouším to….nic.
Shazuju batoh, helmu, kuklu, auta kolem sviští dost bez zájmu, bratři motorkáři mě sice zdraví, ale jak vidí v mý ruce nářadí, hned kouknou jinam.
Je mi dost vedro.
Shazuju batoh, helmu, kuklu, auta kolem sviští dost bez zájmu, bratři motorkáři mě sice zdraví, ale jak vidí v mý ruce nářadí, hned kouknou jinam.
Je mi dost vedro.
Nádech-výdech, zaseknout bit ještě jednou, povalit se na něj celou váhou a ….LUP! je povolenej! Druhej šroub jde dobře a jsem tam.
Jehla je v pohodě, to mi bere mojí teorii. Zkouším to natočit a hejbu se šoupátkem prstem – a ono to funguje! Membrána je dobrá, žádný díry nemá, tak se jí snažím narovnat zpátky do žlábku v karbu.
Jehla je v pohodě, to mi bere mojí teorii. Zkouším to natočit a hejbu se šoupátkem prstem – a ono to funguje! Membrána je dobrá, žádný díry nemá, tak se jí snažím narovnat zpátky do žlábku v karbu.
Přirozeně to ani trochu nejde, různě se to muchlá, vyskakuje a nespolupracuje.
To jsou chvilky, kdy chodí Pepka okolo a připravuje se mě klepnout. Fakt piplačka, kterou cestou do práce nelze doporučit…
Nakonec se mi to nějak daří a vracím zpátky šrouby. Startuju spíš letargicky – nenašel jsem chybu, nečekám úspěch - a po zatažení za plyn mi skútr skoro seskočí ze stojanu. Opraveno!
Házím nářadí pod sedlo, poházený cajky na sebe a mrskám dohnat zpoždění. Dvacet minut opravy – nebeští i pozemští účastníci šestidenní si ťukají na hodinky, jakože dost bída čas. Časovka městem znamená novej rekord.
Do práce dojíždím jen tak tak…
To jsou chvilky, kdy chodí Pepka okolo a připravuje se mě klepnout. Fakt piplačka, kterou cestou do práce nelze doporučit…
Nakonec se mi to nějak daří a vracím zpátky šrouby. Startuju spíš letargicky – nenašel jsem chybu, nečekám úspěch - a po zatažení za plyn mi skútr skoro seskočí ze stojanu. Opraveno!
Házím nářadí pod sedlo, poházený cajky na sebe a mrskám dohnat zpoždění. Dvacet minut opravy – nebeští i pozemští účastníci šestidenní si ťukají na hodinky, jakože dost bída čas. Časovka městem znamená novej rekord.
Do práce dojíždím jen tak tak…
A co teda byla závada? Nevím! Asi nějak připlácnutá membrána, co se pak nechtěla podtlakem zvedat? Nebo zvedlá, co se nechtěla pružinou vrátit? Doma to v klidu ještě projdu…
…a nečekané třetí dějství – možná spíš pokračování druhého…
Cestou dom zase plnej kotel na silnici za městem. Když uberu, divně to cuká, ale dokud je motor v otáčkách, je to cajk. Domů dorazím po ose, ale nasraně nechávám Ciťáka stát na dešti.
Zlobím se na něj, to je jasný, ne?
Za hodinu vychladnu, naladím se plným žaludkem a jdu se blahosklonně postarat o toho mokrýho hajzla. Tváří se jak mokrej pes, jen míň smrdí.
Vyndavám celej karb, rovnou ho proměřím šuplérou pro potřeby budoucího ladění, sepíšu trysky…
Profoukávám kanálky podtlaku a trochu natahuju pružinu, bo je měkká jak cyp. Možná spíš cip – tak je měkká!
Zatím se to tváří zdravě. Ale ztrácet ostražitost v sedle čínskýho draka se nevyplácí!
Zlobím se na něj, to je jasný, ne?
Za hodinu vychladnu, naladím se plným žaludkem a jdu se blahosklonně postarat o toho mokrýho hajzla. Tváří se jak mokrej pes, jen míň smrdí.
Vyndavám celej karb, rovnou ho proměřím šuplérou pro potřeby budoucího ladění, sepíšu trysky…
Profoukávám kanálky podtlaku a trochu natahuju pružinu, bo je měkká jak cyp. Možná spíš cip – tak je měkká!
Zatím se to tváří zdravě. Ale ztrácet ostražitost v sedle čínskýho draka se nevyplácí!
Co se mi na tom pořád líbí:
- Tónina, do který je odladěnej výfuk
- Rozměry skútru – není to vyloženej prcek, dobře se na to skládám, sedlo je příjemně vysoko
- Výkon potkávaček – dny se krátí, lesy tmavnou a srnky jsou čím dál rychlejší…
- Houpavě rozjívenej projev v zatáčkách (??? No já nevím, asi že přesnost je nuda, nebo co….)
- Brzdy
- Přístrojovka – otáčkoměr mě baví, s posunutýma řídítkama jí mám i líp na vočích. A taky ten vopravdicky přesnej tacháč! Ten mě pravidelně udivuje i když mi nedává ochutnat ty hustý hodnoty rychlosti, jak to umí jeho baj-vočko kolegové.
- Nežere to. K dokonalosti chybí, aby byl skútr bulimik a po natankování ještě nějakej benzín vyhodil ven. Ale reálně jsem pod třema litrama a to mám už dost vomlácenej doraz plynu…
- Hejbe se to uspokojivě i když to zasedneme dva
- Když jedeme ve dvou a řízneme levou zatáčku, začne JISKŘIT noha stojanu.
- Když jedeme ve dvou a řízneme levou zatáčku, začne SKUČET noha stojanu.
- Když prší, chce se mi křičet: “ Kde jsou moje blatníky!!!!????”. Moje blbost. Dotuním tam nějakej kompromis.
- Tupá výkonová špička motoru – hezky tahá, ale kolem sedmdesátky jako by mu vypadaly zuby a těžko se to tlačí vejš. Kdyby alespoň ten tacháč přeměřoval, aby se to dělo až třeba kolem 80-ky…. ale myslím, že právě vyhlazení sacího traktu by mi s tím mohlo píchnout.
- Sračkovitej přepínač blinkrů vyžaduje dost pozornosti při vypínání.
- Odemykání sedla spešl zámkem :-/
- …ty gumy DURO… jako ano, trochu se odrbaly a na mokru ukazujou lepší charakter než dřív, ale jsou takový podivně měkký, že do nich pomalu každej šutřík vysekne rejhu. Páč jsem lakomec a lenoch, nechce se mi hned teď kupovat nový a sundavat kola…ale do budoucna tam přijdou buď Conti Move 365 (prej celoročky! 8-0 no, mají cool vzhled s hrubším vzorkem ), nebo nějaký Heidenau – s těma mám jenom dobrý zkušenosti na motorkách.
- Taky mě hněvá to, že skútr vypadá celkem dobře tak, jak je a to mě drží zpátky s mým plánem na stavbu “Trubkáče”….tak snad až s tím někde plácnu….. no, asi radši vydržím plasty :D
Informace o redaktorovi
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz