Yamaha Ténéré 700 pohledem mototuláka

Yamaze se opravdu povedl husarský kousek. V době, kdy cestovní endura střední třídy nabírají na bachratosti, futuristickém vzhledu a výrobci se předhánějí, kdo má víc elektroniky. Yamaha vykouzlila štíhlé enduro ve stylu dakarských speciálů. A to se mi líbí. A vypadá to, že nejen mně. O tom vypovídá zhruba 100 závazných objednávek na motorku, kterou ještě nikdo pořádně neviděl, natož se na ní svezl. Měl jsem možnost se na ní svézt ve dvou časech při akci Ténéré Tour 2019 konané v Leskové u slovenských hranic. Registrace na jízdy byla během pár dní beznadějně plná. Jezdilo se ve skupinách po místních silnicích jak v Čechách, tak i na Slovensku a také po rozbitých cestách a šotolině.

No a jdem na to. Jak se mi s ní vlastně jezdilo a jaký z ní mám pocity? Nevím, jestli jsem napsal vše, co jsem chtěl, ale tohle mne druhý den po jízdách napadlo a považuji to za důležité. Nebudu tu popisovat technický parametry, to se dočtete kdekoliv, ale mé pocity a potřehy, které považuji za důležité z hlediska mototuláka. Na detailnější posouzení si budu muset počkat, až bude k dispozici předváděcí kousek na delší čas.

Motor

Měl jsem velká očekávání vzhledem k referencím majitelů Yamahy MT-07 a Tracera 700, kteří říkali, že motor jede fakt parádně. Po nastartování mne překvapil příjemný zvukový projev. Jo, to se k endurku hodí. Jedna Ténéré tam byla i s Akrapovičem, který zvuk ještě podtrhnul, ale vůbec by nevadilo, kdyby byl ještě trochu hlasitější.
Startování probíhá jednoduše a rychle. Nemusí se čekat, než se načte nějaká elektronika. Prostě otočím klíčkem a zmáčknu startér. Motor hned chytá a my si zatím zapínáme bundy a bereme helmy. Nasedám a řadím za 1. Spojková páčka jde krásně zlehka a řazení také. Rozjíždím se a pociťuju touhu motoru se vytáčet. To vypadá slibně. Kdybych měl hodně krátce shrnout zážitky z první jízdy, která trvala cca 35 min, tak bych mohl říct: "TO UŽ JSME TADY?" Jak jsem měl velká očekávání, tak jízda na Ténéré 700 je ještě předčila. Naprosto jsem si to užíval. Motor svižně tahá bez remcání za jakýchkoliv otáček. Když vezmu řádně za plyn, tak cítím jak má snahu mi motorka podjet pod zadkem. Faktor zábavy teda má. Pokud se mi řadit nechce, můžu klidně na 6. rychlost zpomalit na 50 km/h, kdy má motor nějakých 2200 ot/min. a při přidání plynu se bez škubání v pohodě rozjede. Tady bych měl přirovnání k mé Yamaze XTZ750 Super Ténéré, která má krásný hladký projev motoru už od nejnižších otáček, ale u nová 700 je ještě dravější a výkonější. Při jízdě okolo 100 km/h si motor v klidu na šestku točí nějakých 4500 ot/min. Jakožto vlastník i větší XT1200Z a také bývalý vlastník BMW R 1200 GS můžu s klidem napsat, že motorka s tímto motorem jede prostě nádherně. To jen pro představu, aby si někdo neřekl: "No jo, týpek jezdí na archaický XTZ750, a proto si myslí, že to jede."

Stejný ohlasy jsem slyšel i od majitele KTM 990 a dalších lidí, kteří sedlají silnější stroje. A jaké to byly ohlasy? "Tak to jsem nečekal, jede to parádně, kdyby mi to někdo říkal, tak mu neuvěřím." Jo za mne pro tohle endurko je tento motor dostačující a svým chování ideální pro dlouhé cestování i jízdu kolem komína a má i ten fun faktor, který dělá radost z jízdy. Z mé zkušenosti na cestách oceňuju klidný projev motoru v nízkých otáčkách, kdy neškube za řetěz a má dost síly. To se hodí při naložený motorce a pomalý rychlosti třeba v technických pasážích a nebo i jen v přímořských městečkách s úzkými a strmými uličkami.
Druhou jízdu jsem absolvoval ve dvou se spolujezdkyní, abych zjistil jak se motorka chová i při zátěži. Výsledek mne překvapil ještě víc. Vůbec jsem nepozoroval žádný úbytek výkonu. Motorka jela, jako kdybych tam byl sám. S jediným rozdílem, že při řádném přidání plynu se mi už nesnažila ujet pod zadkem, ale i tak řádně zrychlovala. Motor za mě nemá chybu, a i když je jasné, že každý koník navíc je fajn, tahle motorka jich na své použití víc nepotřebuje.

Jízdní pozice a ovladatelnost

K zapůjčení byl standardní model, zvýšený a snížený. Pro představu, já mám 176 cm a 78 kg. Na standardním modelu jsem seděl s oběma nohama na zemi, ale dotýkal jsem se jen přední částí nohou a paty byly ve vzduchu. Na zvýšený verzi jsem stál jen na špičkách. A na snížený verzi celýma nohama na zemi.
Jízdní pozice byla pohodlná a všechno správně po ruce. Jako bych už na ní někdy jel. Jízda ve stupačkách byla pro mojí postavu ideální. Sakra takhle dobře nastavený to nemám ani na své. Co se týká sedel, standardní je pohodlné a jezdec po něm neklouže. Odendavací na klíček je jen jeho zadní část, kde není moc místa na uložení nějakých věcí, ale dá se místo něj osadit plotna na bágl. Super. Příplatkové a jednodílné sedlo je také pohodlné, ale ne tak jako standardní – můj pocit. Pro jízdu v terénu bude ale určitě lepší. Po projetém okruhu mne na něm zadek nebolel, takže cajk.  Bohužel mne nenapadlo se pod něj podívat, a tak je možný, že ještě nějaký úložný prostor by se tam našel.

Ovladatelnost motorky byla pro mě dalším překvapením. Motorka působí lehkonoze, a to jak při manipulaci na místě, tak i při jízdě. Pocitově ji tipuju tak na 180 kg, i když má mít o čtvrt metráku víc. Žádné vysoké těžiště se nekoná. Při jízdě po silnici je stabilní a zatáčky jede jako po kolejích. Necítil jsem žádný náznak nervozity a nebo nějakého zavlnění, a to ani ve dvou. Po rozbitých a šotolinových cestách se také chovala příjemně  a předvídatelně, opět v jednom i ve dvou. Podvozek se dá nastavit dle jezdce, a to jak zadní pérování, tak i přední tlumiče. Přední brzdy fungují parádně. Někdo říkal, že i líp než na XT1200z, což je už co říct, ale mě připadly tak akorát. Dobře dávkovatelný a velice dobře brzdí. K brzdění jsem s klidem používal dva prsty a dalo by se i jedním, jak zlehka to jde. Zadní brzda brzdí také dobře a neměl jsem problém zpomalit i ve dvou, když jsem potřeboval. Někdo tam říkal, že je slabší, ale já to nepozoroval. Možná i proto, že zadní brzdu používám jen k mírnému zpomalení a jinak používám kombinaci obou brzd. Co hodnotím také kladně je sklopná páka zadní brzdy, což nebývá standardem.

Co možná může někomu vadit, je na pravé straně spojkové víko, které je dáno konstrukcí motoru a trochu vystupuje do strany. Mně vůbec nevadilo, protože jezdím na „kačera“, tzn. špičky od sebe. Pokud bych chtěl úzký posez se špičkami nad zadní brzdou a řadičkou, tak tam trochu zavází, ale z reakcí lidí to bylo tak, že to není nic, co by vysloveně vadilo nebo byl problém. Naopak při jízdě ve stupačkách a úzkým postoji nezavází vůbec. Spokujezdkyni chyběla vzadu madla, aby se mohla držet při brždění a nebo si jen změnit posaz. Vzhledem k úchytům na kufry si myslím, že nebude problém tam madla přišroubovat. Ostatní pocity a reference spolujezdkyň nechám na nich.

Ostatní poznatky a postřehy

Na motorce jsem našel pár věcí, které mne potěšily, a i pár takových, který bych pozměnil. Skvěle jsou vymyšlený v plastu vylisovaný madýlka pod podsedlovkou před zadním blatníkem. Ty slouží k tomu, když si potřebuju odhodit zadek motorky do strany. Paráda. Dobře je také svým umístěním vymyšlená nádobka na chladicí kapalinu na levé straně motoru. Je dobře přístupná a i dobře viditelná hladina vody. Jestli to nebude problém z důvodu teploty motoru, nedokážu v tuto chvíli posoudit. Přístrojový panel je dobře čitelný a je ovladatelný i ze řídítek. Co na něm je za údaje, je vidět z fotky, ale v překlikávacím menu jsou celkové kilometry, 3x tripmaster, 2 údaje o spotřebě, teplota vzduchu a teplota chladicí kapaliny. Co se týká přístrojovky, tak je pružně uložená na silentblocích a při jízdě po nezpevněné cestě se lehce třepe. To není ideální. Co mi spíše vadí, že je přístrojovka situovaná nahoru a zabírá dost místa pod hrazdou. To znamená, že pokud si něco připevním na hrazdu (navigaci, roadbook), tak už to bude moc vysoko a bude mi bránit ve výhledu. Místo pro budíky je to super pro pohodlné sledování údajů, ale z mého cestovatelského hlediska bych si tam radši dal navigaci nebo roadbook. Do toho člověk kouká častěji a potřebuje ho mít v zorném úhlu. Informace z přístrojovky jsou pro mne spíše orientační a podružné.

Motorka může mít příplatkovou výbavu Rally a nebo Explorer, nebo si majitel může vybrat jen určité části výbavy. Co bych si vybral já pro expediční stroj, by byl šusplech pod motor a padací rámy. Šusplech vypadá dobře a bytelně. Jen na pravé straně, jak je vodní pumpa, ho měli ještě víc vyhnout do strany, aby ji líp chránil, ale to můžou obstarat padací rámy. Další v řadě by byl taky hliníkový kryt chladiče. Co považuju za skvělé řešení, je vodítko řetězu při spodní straně kyvky. Horní hliníkový kryt řetězu je moc pěkný, ale spíš designový. Plast odvede stejnou práci. Pokud bych to myslel s offroadem vážně, tak jednodílný sedlo by byla má volba, ale není nutné. Co je skvělé u dvoudílného sedla, že druhá část se dá odendat a na jeho místo připevnit hliníková plotna na bagáž. To je palec nahoru. No a hlavní stojan, pokud není v základu. Přední blatník má drobnou možnost posunu nahoru a dolů což je dobré, ale nebude problém si ho předělat dle svého uvážení. O kufrech a nebo báglech se nebudu rozepisovat, protože každému vyhovuje něco jiného a nabídka výrobců bude veliká.

Co závěrem?

Ano, je to plnohodnotný nástupce staré Yamahy XTZ750 jakožto enduro střední třídy a vyplňuje tak mezeru v portfoliu Yamahy. Milá Yamaho, tak teď ještě nějaké jednoválcové endurko bez motohodin a rodina je uzavřena. Yamaha Ténéré 700 bude skvělé enduro pro cestování na kraj světa díky minimalizaci elektroniky a jednoduchosti, tak i na off vyjížďky typu Rumunsko, Bosna či Albánie. Minulý rok jsem projížděl Mongolsko a dokážu si představit, že by mi tam tato motorka dělala velice dobrou společnici. Vzhledem k „hodnému“ charakteru motoru a opravdu lehkého ovládání je to i vhodný stroj do města či do práce, kde řidiče neunaví při posouvání se v kolonách či manévrování v pomalých rychlostech. Dokážu si představit a nebo už si představuju jí mít v garáži.