Redakční Honda NC750X se loučí. Sbohem, Brumlo!

Sakra, to to uteklo! Letošní motosezóna je za námi a byla taková covidově zvláštní, když oproti zkušenostem z minulých let nové modely na showroomy přicházely s obrovskými zpožděními, která se počítala na měsíce. Proto i my jsme Brumlu, jak jsme naše NC záhy překřtili, v pražském dealerství K2 Moto, jež pro českého importéra Hondy zajišťuje agendu testovacích motocyklů, přebírali až v půlce května. A samozřejmě že zrovna lilo jako z konve, to letošní jaro bylo taky pěkně nastydlé. Společně jsme pak zmokli ještě mnohokrát, ale vždy dorazili v pořádku do cíle, což je to nejdůležitější. A pro NC je vyloženě pochvalou, že když už jsem mokl, byl jsem rád, že sedím právě na něm. Tohle je totiž obrovský kámoš do pohody i nepohody.

Nebudu tady posté vypisovat celou ságu rodu NC. A jen s velkým sebezapřením připomenu, že se, navzdory deseti sezónám (když počítáme i první NC700X) na trhu, stále jedná o poměrně kontroverzní model, kterému leckdo nemůže přijít na jméno pro jeho nízkootáčkový ležatý dvouválec, který, jaká hanba, je možné spojit i s automatickou převodovkou. Přesně jako jsme to při výběru udělali my, konkrétně tedy já, protože já patřím do té druhé skupiny lidí, kteří encéčku fandí pro to, jak je jiné a efektivní. Rozumná síla (točivý moment, nikoli koně), uživatelská vstřícnost, cestovní vlohy, obrovská praktičnost, tady všude NC sbírá plné počty bodů. Že to ve své podstatě je docela nudná motorka, která navíc nemá ani semiaktivní podvozek, ani monobloková Bremba a u které se vám při přidání plynu neježí vzrušením chlupy na zádech? To bych stejně tak dobře mohl rodinnému Sharanu spílat, že Porsche 911 by mi tedy přineslo lepší zábavu. Pravdu mít budu, ale…

Co jsme spolu za těch přesně 7338 km, které tachometr ukazoval v den vrácení do K2 Moto, zažili? Něco z toho už jste si přečetli, něco vás ještě přes zimu čeká. Nejprve jsme museli zvládnout zajíždění, kde se ukázalo, že vzhledem k nízkootáčkovému charakteru motoru, dlouhým převodům a automatické převodovce tenhle úkon není výrazně odlišný od pozdějšího běžného používání. Vlastně šlo o to, aby si dobře sedly brzdy, natáhl se řetěz a trochu rozhýbaly tlumiče. A víte, co vám řeknu? Že mi NC přišlo úplně stejné po 500 km jako po těch 7,5 tisících. Fakt. Můžu to samozřejmě mít trochu zkreslené tím, jak jsme spolu byli dlouho, nicméně nepozoroval jsem žádné výrazné změny ani v jedné oblasti. Možná spojka při rozjezdu u studeného motoru byla o fous kousavější,ale možná se mi to taky jenom zdá. Zkrátka když si tuhle motorku koupíte, je taková, jaká je, a to hned. Made in Japan, to bude tím.

Ještě před prvním servisem jsme Brumlu poslali v čistě sériovém stavu do souboje s dalšími třemi cestovními motocykly střední třídy s cenovkou do čtvrt milionu. Že si zde povede zdatně, to jsem tušil, ovšem čím překvapil velice, že dynamikou jeho papírově slabší agregát s konkurencí držel krok a někdy ji až převyšoval. To až vám bude někdo tvrdit, že 59 koní na silnici v cestovní motorce je v dnešní době sebevražda. Ukázalo se ale taky, že ty kratší zdvihy odpružení u letošního modelu prostě znát jsou a že jediný brzdový kotouč je taktak na hraně. Potom už přišla garančka a Brumlu jsme si nechali vyfešákovat sadou doplňků nazvanou Urban, kde je velké přední plexi, centrální stojan, zadní nosič a 50litrový kufr s opěrkou. První dva prvky NC potřebuje jako sůl (a ještě přemýšlím, jestli by se na plexi nehodil malý deflektor, krylo sice dobře, ale dělalo docela hluk), kufr mi zpočátku přišel zbytečný, když je tady ten báječný úložný prostor místo nádrže, ale ve finále jsem byl rád, že tam byl – jsem takový cestující kovář a furt s sebou tahám nějaké helmy, kamery, druhou sadu oblečení apod. Investice dalších 25 tisíc, ale až s touhle výbavou mi NC přijde kompletní. Plus bych si dokázal představit ještě nějakou elektrickou zásuvku a rozhodně bych nepohrdl vyhřívanými hefty.

Samostatného testu jste se dočkali v půlce léta, tam jsme vám vlastnosti NC shrnuli kompletně. A nic bych na tom hodnocení neměnil ani teď na konci. Stojím si i za tím, že k tomuto motoru je dvouspojkový automat DCT prostě super, za mě lepší než klasika. Ale i ta má co nabídnout a není to jen o 20 000 Kč nižší cena, jak jsme se přesvědčili při společném testu obou verzí, který vás ještě čeká. A těšit se můžete i na velký cestopis – Brumlu totiž Lukáš vytáhl na pořádný dvoutýdenní výlet po Balkáně! V partě mnohem silnějších cestovních strojů se NC prý vůbec neztratilo, zvládlo i cesty, které o asfaltu nikdy neslyšely, a za více než 3000 km se spotřeba ustálila na 3,7 l/100 km.

Nízká spotřeba, oscilující mezi třemi až čtyřmi litry na sto podle toho, jestli se jede po dálnici a jak rychle, nebo jenom okresky, je jedním z hlavních lákadel tohoto stroje pro člověka, který uvažuje ekonomicky. Jenže ono to není jenom o tom, pak jsou tady také dlouhé servisní intervaly (olej 12 000 km, vzduchový filtr 24 000 km, svíčky 48 000 km) a spolehlivost jako taková. Po téhle stránce jsme s NC neřešili vůbec nic, ani prasklou žárovičku – kde by se také vzala, když osvětlení je LED, že… Zkrátka jsme akorát lili benzín. No dobře, ať nekecám, občas jsem zkontroloval tlak v pneumatikách, přičemž jednou jsem dofukoval (velká pochvala za kovové ventilky do strany), a údržbu jsem dopřál i řetězu. Ale ne moc, nesmí se rozmazlovat. Po prvních 200 km, kdy se lehce vytáhl, jsem ho napnul, a podruhé někdy v půlce testu, jinak to nebylo potřeba, do toho trocha toho čištění a mazání. Na konci testu byl řetěz v nejlepší kondici. O pneumatikách se to po bezmála 7,5 tisících kilometrů, z nichž spousta vedla po dálnici, samozřejmě už říct nedá, ale byl jsem překvapený, jak dobře na tom sériově montované Metzelery Tourance Next byly. Jasně, vzadu už byla ploška a předek taky vykazoval nějaké opotřebení, ale pořád tam masa bylo na rozdávání a hlavně se NC chovalo naprosto způsobně. Skvělé OEM obutí.

Ze servisních zásahů jsem dělal ještě jednu věc, kterou se zvolna přeneseme do hodnocení kladů a záporů Hondy NC750X. Ke konci testu jsem zjistil, že ruční brzda dokáže stroj podržet možná tak na rovině, ale v mírném kopci už nikoli, a bylo potřeba ji dotáhnout. Jednoduchá operace se základním vercajkem. Nicméně jelikož má ruční brzda svůj vlastní brzdový třmen a destičky, nevidím důvod, proč by se tyto měly za jízdy tolik opotřebovávat. Jistě, lehký otěr daný roztočeným kotoučem a blízkostí desek tam bude, ale ono už to nebrzdilo opravdu vůbec a já jsem přesvědčen, že někdo musel jet se zataženou ruční brzdou a desky ojet. Přiznám se bez mučení, že ke konci testu se to podařilo i mně, asi 200 metrů, a opravdu to není výjimečné, že si někdo neodbrzdí. Na displeji sice máte červenou kontrolku, ale docela maličkou. Moc bych prosil Hondu, aby na tu kontrolku navázala i blokování rozjezdu, třeba že by vám motorka po zařazení jedničky chcípla, jako je to u bočního stojánku. A taky bych navrhoval zlepšit povrchovou úpravu výfukových svodů, ta koroze mě nemile zaskočila. To jsou ale taková jediná negativa, o nichž doposud řeč nebyla, jinak jste si všechno, co mi na NC úplně nevoní, mohli přečíst. Líbila by se mi silnější přední brzda, a jelikož řada CB500 od příštího roku dostane USD vidlici a dva přední kotouče, věřím, že tatáž změna čeká v blízké budoucnosti i NC. Chtěl bych citlivější odpružení s měkčím základním setupem a klidně bych to snížené sedlo vyměnil zpátky za vyšší zdvihy. Věřím, že vzhledem k cenovce, která už dávno není úplně lidová, by se v seznamu základní výbavy našel prostor pro elektrickou zásuvku. Posledním mým přáním by byl tempomat, u takhle cestovně zdatné motorky by opravdu měl smysl, nicméně chápu, že to je pořád bráno jako prémiová výbava a že ho Honda do NC tak úplně chtít dávat nebude.

 

I přes tato negativa, možná až pseudonegativa, je letos inovovaná Honda NC750X s automatem DCT strojem, který mi v garáži bude opravdu hodně chybět. Dokonce mě v jeden okamžik přepadla myšlenka, že bych si ji odkoupil. A to říkám s čistým svědomím jako vlastní názor a ne z nějakého vděku Hondě, že jsem si mohl celou sezónu vozit zadek ‑ ony ty dlouhodobé testy jsou taky závazek, který si pořádně odpracujeme. Ať jsem totiž testoval sebedivočejší a sebekrásnější a sebecharismatičtější motocykl (a že já se dokážu nadchnout pro leccos), vždycky jsem si potom sedl na NC a po pár metrech aklimatizace byl rád, že na něm jedu. Pro můj styl používání, kdy střídám popojíždění ať po Praze, nebo po venkovských maloměstech, sólo i ve dvou, s bezmála 200km nudnými přejezdy do hlavního města a kdy od motorky vyžaduji to, aby byla pohodlná, úsporná a na jízdu nenáročná, zejména když mám za sebou nějaký překoňovaný hektolitr, před sebou noc a právě začalo pršet, je encéčko prostě trefa do černého. Dvouválec má pro běžný provoz síly ažaž, na dálnici se jen tak převaluje a neobtěžuje ječivými otáčkami nebo vibracemi, a ten automat je s ním sladěný na jedničku s hvězdičkou. Ležatý motor znamená nízké těžiště, díky němuž se NC skvěle vodí v městských zácpách, a jízdní pozice je uvolněná a vhodná jak pro celodenní cestování, tak pro krátké cesty. V praktičnosti je královna, zejména když ten standardní úložný prostor ještě doplníte o kufr, a v noci pěkně svítí. A i po sezóně a 7,5 tisících najetých vypadá pořád jako nová. Řeknu to takhle: když si tak v noci před spaním přemítám, jakou motorku bych chtěl, napadá mě jich spousta. Ale když k srdci připojím ještě rozum a změním zadání z „chtěl“ na „potřeboval“, vypadne na mě NC750X DCT. Sbohem, Brumlo!

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE