Honda VF 500F

Konečně jsem našetřil dost peněz a rozhodl jsem se, že si koupím první čtyřtaktní motorku. O objemu jsem měl jasno. Musí to být pětistovka. Hodně dlouho jsem uvažoval o Suzuki GS 500E, ale pak přišla nabídka od kamaráda. Ten měl Hondu VF 500F.

Honda VF 500F

Kapitoly článku

Honda VF 500F

se vyráběla od roku 1984. Vychází z řady VF, kde byly ještě objemy 400ccm, 750ccm a 1000ccm. Z této řady se později vyvinula legenda VFR. O VFkách se říkalo, že jsou zde špatně mazané vačky zadních válců. To však platilo o modelech VF 750F a to jen do roku 1986. Potom byl tento problém vyřešen. Bohužel jejich pověst to nenapravilo a proto byl vyvinut typ VFR. Honda VF 500f je vodou chlazený čtyřválec do „V“. Má čtyři ventily na válec s rozvodem 2×OHC. Pohon vačkových hřídelí je obstarán dvěma obyčejnými, dnes výběhovými dvojitými článkovými řetězy, které vyžadují výměnu po cca 20-25 tis. kilometrech. Motoru stačí každých 6 tisíc km vyměnit olej, seřídit ventily a podtlaky v karburátorech. Spotřeba oleje je u mého motocyklu z roku 1986 s najetými 45000km neměřitelná (žádná). Mám namísto dvou originálních výfuků jeden

Sebring,

který dává motoru malinko větší výkon a drsnější zvuk, ale hlavně zlepšuje průběh kroutícího momentu, který vrcholí hodnotou

44Nm při 10 000 ot/min

.

Výkon se na zadní kolo přenáší řetězem přes šestistupňovou převodovku. Spojka má hydraulické ovládání. Výkon

51,5 Kw

motorku dokáže docela slušně rozhýbat. Na 100km/h zrychlí za necelých 6 sekund a maximální rychlost se pohybuje okolo

195km/h

. Zastavit pomáhají v předu dva kotouče s dvoupístkovými plovoucími třmeny. Jejich účinnost je výborná, dají se výborně dávkovat a nemají sklon k zakusování. Na jejich ovládání stačí dva prsty. Jedinou jejich nevýhodou, je že nejsou děrované a nedá se na ně umístit zámek. Zadní jednokotoučovka také s dvoupístkovým plovoucím třmenem při intenzivnějším brždění ihned zablokuje zadní kolo. Při jízdě ve dvou se hranice zablokování trochu oddaluje, přesto je výhodnější brzdit spíše předkem. Motorka má v předu 16“ kolo, které vede teleskopická hydropneumatická vidlice

SHOWA

se čtyřpolohovým nastavením útlumu. Přední teleskopická vidlice je navíc vybavena protiponořovacím zařízením. Vzadu se o odpružení stará kyvná vidlice s olejopneumatickou centrální pružící a tlumící jednotkou SHOWA se systémem odpružení

PRO-LINK

, která vede 18“ kolo. U zadní vidlice můžeme také nastavit útlum do čtyř poloh. Přední i zadní vidlice mám nastavené co nejvíc natvrdo. Na obou kolech mám obuty Continentálky v předu 100-90x16 vzadu jsem oproti sériové 110-90x18 zvolil raději 120-90x18. Touto úpravou se výrazně zlepšilo překlápění z jedné strany na druhou a v pomalých zatáčkách mám lepší pocit při akceleraci na výjezdu. Cestování zpříjemňuje polokapotáž, za kterou se pohodlně schová každý kdo neměří víc jak 175cm. Zrcátka jsou umístěna na řidítkách a poskytují výborný výhled. Na nádrž najedu zhruba 350km, rezerva je 4l. Jízdní pozice je velmi pohodlná a ani při delší jízdě nemá člověk pocit „dřevnatění“. Dvoudílná řidítka jsou přesně tam, kde mají být, stejně jako stupačky. Přístrojovka je vybavena otáčkoměrem, rychloměrem a teploměrem vody. Kontrolky jsou standardní: blinkry, mazání, neutrál a dálková světla. Spolujezdec má k dispozici madlo, jen jeho stupačky by měly být víc dole. Pod sedlo se vejde pouze lékárnička a pavouk. Se spotřebou jsem se ještě nedostal nad 7l a to jezdím velmi sportovně.

Před touto motorkou jsem měl Jawu 350/640 a přesto, že jsem se občas svezl na něčem silnějším, tak první jízda opravdu stála za to. Nejvíce mě u VFa překvapil nárůst výkonu na 8 tisících otáčkách, kdy motorka vyrazí dopředu. Příjemně mě překvapilo jak motorka drží stopu a to jak na rovině tak v zatáčkách. Jede prostě tam, kam ji pošlete. Startování je bezproblémové, když je motor studený, musí se startovat se sytičem, ten nechám zapnutý tak na 3-4km, aby se motor trochu prohřál, potom už jen stačí přidat plyn a motor se ochotně vytáčí. Rychlosti jdou řadit výborně, jen jednička si neodpustí klapnutí. Další řazení je však již bez zvukových efektů. Po zkušenostech z dvoutaktu mě velmi překvapil brzdný účinek motoru. Vzhledem k tomu, že nejsem žádný dlouhán (168cm), tak mě velmi vyhovuje celá geometrie stroje a hlavně výška sedla, které je vysoko příjemných 80cm. Vzhledem ke své výšce nemám problém se schovat za polokapotáž, která příjemně chrání jak proti větru, tak proti dešti. Na to, že je to motorka z roku 1986 jezdí, ale také vypadá výborně. Zatím jsem na ní neměl žádné vážnější závady. Malinko mi tekl chladič, ale to jsem vyřešil přimícháním malého množství speciální kapaliny do chladící kapaliny. Pro delší životnost řetězové soustavy mažu řetěz každých 400 km mazadlem s přídavkem teflonu. Olej se kontroluje vyšroubováním měrky v pravé části víka převodovky. Na motorku jsem namontoval ještě digitální tachometr. Motorku bych doporučil jednak začátečníkům a jednak motorkářům s menší postavou.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.20
Známkováno: 5x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist