Honda CBR 600F

Honda CBR 600F mě zatím pořád doprovázela v mém motorkářském životě. Vlastnil jsem dva rozdílné typy z roku výroby 1992 a 1995. Nyní mám CBR 600F z roku 1998, a proto jsem se rozhodl tyto modely trochu porovnat a napsat pár mých zkušeností.

Honda CBR 600F
Svou první

Hondu CBR 600F2

jsem koupil po tom, co mě kamarád provezl na své ZX6R (1997). Byl to neopakovatelný zážitek. Ten výkon a ovladatelnost mě ohromily. To bylo v červnu roku 2000. Jednalo se o třetí generaci tohoto motocyklu, který se vyráběl v letech 1991 – 1994. V mém případě se jednalo o

ročník 1992

. Oproti staršímu modelu vyráběnému v letech 1989 – 1990 byl zvýšen výkon z 93 na 100 koní, díky kompletně přepracovanému motoru, který byl současně použit jako nosný prvek. Koupil jsem US verzi, která se od evropské lišila například tím, že neměla vůbec spínač světel, jelikož v Americe se musí podle zákona svítit pořád. Tím pádem světla pořád svítila a nebylo možné je vypnout. I barvy byly neokoukané, u nás jsem viděl jen jednu takovou. Jednalo se o kombinaci černé, fialové a růžové. Mnou koupený motocykl měl i sadu Dynojet Kit a KN vzduchový filtr, takže výkon byl pravděpodobně mírně vyšší, než sériových 100 koní. Motocykl jsem kupoval s 31 000 najetými kilometry, ale na své stáří byl v perfektním stavu. Podle zachovalosti bych mu hádal maximálně 2 roky. Byl opravdu takřka netknutý. Jízdní vlastnosti mě uchvátily, protože předtím jsem jezdil na enduru Cagiva Elefant 750, což se prostě srovnávat nedá. Pneumatiky byly zcela nové a to Metzeler, ale se silniční motorkou jsem zkušenosti neměl, proto jsem si v zatáčkách moc nedovoloval. Ale postupně jsem si na motorku zvykal a začínal jsem zkoušet i jízdu po zadním kole. Přilnavost pneumatik byla opravdu excelentní, takže na zadní kolo se dala zvednout s minimálním prokluzem. Akcelerace byla zcela dostačující a to i při jízdě ve dvou. Při klidné jízdě se dalo točit okolo 5000 ot./min. a výkon bohatě stačil. Maximálně při předjíždění, kdy bylo potřeba rychle zvýšit rychlost se muselo podřadit. Okolo 7000 ot./min začínal opravdu mohutný zátah, který trval až do maxima povolených otáčech (12500). Při stylu jízdy, kterým jsem jezdil spotřeba nikdy nepřekročila 7L/100km a to ani při jízdě ve dvou a rychlostech okolo 200km/h. Maximální rychlost, které jsem dosáhl byla 225 km/h. Do 210 motorka šla rychle, ale nad 210 to šlo pomalu. Z této rychlosti je potřeba také občas brzdit a to brzdy zvládaly na výbornou. Nicméně jsem si motorky moc neužil, jelikož 2.9.2000 večer mi zkřížil cestu řidič octavie odbočující vlevo, který mi nedal přednost. Rozjel se těsně přede mnou a já si jen stačil uvědomit, že tomu prostě nezabráním. Ani jsem se nedotkl brzdy. I když jsem jel jen 60km/h, náraz to byl opravdu tvrdý. Přeletěl jsem auto a po cca 15m letu jsem dopadl do křižovatky, kde se mě ujala posádka jiného auta. Myslím že řidič octavie byl ve větším šoku než já. Každopádně auto jsem mu znepojízdnil.

Takhle jsem tedy dojezdil na CBR 600F2 (1992). Při rehabilitaci v zimních měsících naši o motorce už nechtěli ani slyšet. Přemlouvali tak účinně, že jsem si koupil auto Opel Calibra 2.0 , ale po 4 měsících jsem ho prodal a koupil

CBR 600F3 (1995).

Duše motorkáře se prostě změnit nedá. Má nová CBR měla klasické barvy (červeno-modro-bílá) a stav tachometru 18807km. Byla v dobrém stavu, ale s předchozí se rovnat nemohla, ač byla mladší. Jediná změna oproti sérii byl karbonový laděný výfuk.


První co bylo třeba udělat, byla výměna svíček, oleje a pneu (zvolil jsem Dunlop D204 Sportmax). Na původních pneumatikách jsem najel asi 500km, ale bylo to špatné. Moc tvrdá směs pneu Michelin M59 opravdu hrozně klouzala, a když se to spojí ještě s nulovým vzorkem, je to o ústa. Každý rozjezd z křižovatky byl doprovázen mohutným gumováním alespoň 15 metrů. Ale jakmile jsem pneu vyměnil, motorka se stala perfektně ovladatelnou a lehce se pokládala do zatáček. Poprvé jsem si dovolil klopit až na koleno. Zanedlouho následovala výměna předních brzdových destiček. Zvolil jsem Ferodo, ale poznal jsem, že oproti originálu brzdí podstatně hůře. Výkonově a motoricky se od předchozího modelu nijak znatelně nelišila. Maximální dosažená rychlost byla 240km/h a po výměně vzduchového filtru 245 km/h. Oproti předchozímu modelu ubyl mechanický náhon tachometru a ocelové držáky zadních stupaček nahradili hliníkové (vzhlednější). Také blinkry už nebyly integrovány v kapotáži. Velkým krokem kupředu bylo náporové sání. Spotřeba se nikdy nedostala přes 6 litrů, řádově se držela na 5,8 L. Nicméně jsem tuto motorku v únoru prodal, abych mohl koupit novější model.

O jiné značce jsem ani nepřemýšlel, jen jsem se rozhodoval mezi 900 a 600. Nakonec jsem se rozhodl pro

Hondu CBR 600F (1998).

Kapotáž je o něco vzhlednější a hlavně chod motoru je podstatně kultivovanější. Nastup výkonu je plynulý, žadné škubání. Myslím, že i brzdy se dávkují lépe, než u předchozího modelu. Naměřená spotřeba činí 6.07 L. Jelikož mám tuhle CBR jen krátce a sezóna ještě pořádně nezačala, nemůžu objektivně posoudit její vlastnosti. Ale jedno je jisté. Je rychlejší než ty predchozí (jel jsem 253 km/h) a ve sprintu s Kawasaki ZX6R (1997) uspěla dobře. Vyhrál jsem 4 ze 6 sprintů, což mě velice potěšilo, protože ani jedna z předchozích CBR se na Ninju nečapala. Vývoj je prostě znát. Takže komu je Honda sympatická a chce sportovní motorku, CBR je legenda.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.06
Známkováno: 16x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist