Benelli TNT Cafe Racer 1130: Duše bojovníka

Žena ve stříbrném kabrioletu Audi, v šatech a šátku dražších než moje kombinéza nečekaně brzdí a blokuje rušný provoz na výpadovce z města. Pohybuji se v lenivém tempu kolem hromadících se aut. Když ji míjím, stahuje okno a vzrušeně na mě volá: Co to je? Nikdy jsem nic podobného neviděla. Nádhera! Tak to je Benelli TNT Cafe Racer. A ten kdo na ní sedí by se měl připravit, že bude vždy a všude středem pozornosti.

Benelli TNT Cafe Racer 1130: Duše bojovníka
Ano, většinou uslyšíte: Co to je? Výskyt Benelli v Čechách je totiž tak vzácný jako Sparťané v bitvě u Thermopyl. Volejte věštce, pokud chcete spatřit tuto halucinaci malosériového italského výrobce. Je provokativním piercingem na jinak klidném a fádním motocyklovém trhu. Jako kdyby se designový tým Benelli posadil a řekl si: italský design se všemi jeho zakřivenými liniemi evokujícími sexuální narážky potřebuje trochu osvěžení. Pojďme udělat něco zcela jiného…skutečně cizího a agresivního. A tak zřejmě najali God of War, který proměnil jejich tužky v bodavá kopí a připoutal je k navrhovacím stolům. Tak vzniklo doslova originální vizuální pobouření a Cafe Racer je tak zvěčněn jako designové zvládnutí hněvu a bojovnosti. Světlomet je gladiátorovým štítem. Vystřelovací klíč pak nožem, který s rozkoší bodnete do zapalování hned nad italskou trikolorou. Ta hrdě dekoruje nádrž jako nejvyšší bojové vyznamenání.
Brzdové světlo je rozštěpeno vedví a mezi ním se prodírají dvě hrůzu nahánějící laděné koncovky MIVV. Přejíždíte očima po zbroji tohoto bojovníka a každý detail, každá součástka je uměleckým dílem. Kaštanový rám je precizní a čistě svařovaný. Dívám se do efektních bar-end zrcátek a lapám po dechu, fungují skvěle a já poprvé vidím víc než jen svá ramena. Boční kryty postraních ventilátorů vypadají jako kryty raketometů, bohužel tyto černé plasty jsou vyrobeny a slícovány hůře než na skútru z nejzapadlejší čínské provincie. Ale jinak už očím lahodí jen hladké svalové křivky a zlato obrněné do spousty uhlíkových vláken. Zatímco ostatní výrobci marně zápasí s derivátem na retro recept, Benelli přišla na to, jak by měl současný „kavárenský závodník“ vypadat.
Vedle Cafe Racera je Ducati Monster postarší senátor, který právě znečistil jeho tógu strachem. BMW K1200R je obtloustlý ex-bojovník libující si raději ve šlechtickém stavu a další pouliční rebelové jsou pouhé křehké modelky vhodné snad jen k občasnému pomíjivému pobavení. Udivující! Protože vzhled je vlastně zanedbatelný ve srovnání s tím, když Benelli řídíte. Tříválcová jedenáctistovka zní na volnoběh, jako když jste právě na parkovišti zemědělského družstva, ale nezapomeňte, Lamborghini také stálé montuje traktory! Od 3000 ot/min na to však už nemyslíte, motor bez zaváhání táhne až do červeného, kde vás obšťastní silou 138 koní. Už při 6750 ot/min máte k dispozici 117 Nm krouťáku, takže pokrýt přední světlo hmyzem je směšně jednoduché. Počáteční kuckání se po 5000 ot/min mění v trojhlasný surový, agresivní chorál, bezcitně útočící na vaše uši. V tu chvíli si připadáte, jako když tvrdě řídíte pravou italskou Supercar. Osobně jsem naprosto bezmocný k této audio závislosti a často se přistihuji, že neustále a zbytečně řadím nahoru a dolů jen pro ten dokonalý zvuk. Tříválec se neroztočí nahoru tak rychle jako čtyř, ale i bez jednoho člena kapely plyn přímo souvisí se zadní pneumatikou. Odezva je dokonalá. A já jsem štastný, když se pokouším v hurikánu větru přečíst na displeji číslici 240 km/h.
Naštěstí sériově dodávané brzdy Brembo táhnou bezpečně můj rozum zpět do reality. Vpředu dvojité kotouče 320 mm sepnuté do 4-pístkových třmenů nabízí progresivní a jemnou akci po prvním plynově ukvapeném výstřelku. 240 mm vzadu je také překvapivě silná a umožňuje v případě potřeby rozdělení brzdné síly mezi obě skvělé pneumatiky Pirelli Diablo Supercorsa. Doporučuji je bez výhrad. Pokud máte pocit, že je třeba jet v deštivém počasí konzervativně, inženýři z Benelli říkají: Stiskněte tlačítko Power Control, které až doposud zlověstně svítilo v levém dolním rohu „palubky“. Je to sice trochu zvrácené, ale v tu chvíli lehce umravníte své rozdováděné TNT a zapojíte „úsporný režim“ změnou mapy vstřikování. Jemný je opravdu relativní pojem. Stále máte stádo 112 dostihových koní a 102 Nm točivého momentu. A to je dost, aby Vaše Benelli držela krok s místními sportovci. Tato „low-key“ mapa také vyhlazuje trhaný způsob jízdy pod 4.000 ot/min a přináší rozumnou odezvu plynu při manévrování před kavárnou. Je fajn že v tomto pojetí je režim „economic“ na rozdíl od letecké dopravy stále zábavný. Projeďte zatáčku na 8000 ot/min a pak nechte ručičku dojít až na červenou čáru, kdy se vám TNT pokusí „rozumně“ vytrhnout ruce z těla.
Avšak i na úsporný režim je Benelli zbraní hromadné spotřeby. V objemech nasávaných oktanů se hravě vyrovná středně velkému SUV či Paris Hilton na týdenním flámu. Trestuhodné! Ale co! Radost z jízdy odsouvá problémy s osobním bankrotem do pozadí. A jako pravý bojovník se také povýšeně vyrovnáte s tím, že vás obsluha čerpacích stanic lemujících vaše cesty zná již důvěrně jménem, protože kontrolka paliva si žádá pozornost každých 130 km….no co, je to dobré pro vaši prostatu i otlačené půlky. Na klikatých silničkách nebylo nikdy snažší jezdit. Motorka vysokou rychlostí kopíruje zatáčky jako magnetická železnice. Až si říkám, že snad pustím řídítka, ať si zatáčí sama. Vysmívá se Newtonovým zákonům, je tak lehce ovladatelná a přitom stabilní, že údaj o 199 kg její suché hmotnosti se zdá tou největší lží. Přední vidlice Marzocchi 43 mm jsou pevné a zprostředkovávají vynikající zpětnou vazbu od silnice. S bezpečným pocitem vnímáte každou nerovnost, záhyb a snad i slunéčko sedmitečné, co zrovna odpočívalo na vyhřátém asfaltu. Můžete si pohrát s tlumením nebo odskokem, ale i tovární nastavení je o třídu výš než běžný standard. U zadního kola sice nastavíte pouze předpětí, a přestože podvozku celkově sedí hladké rychlé silnice, budete i v zónách proděravělých kobercovým náletem příjemně překvapeni jeho pružností a stabilitou.
Po čase zjistíte, že v zatáčce, kterou jste jezdili s bejvalkou devadesát, jedete sto dvacet. Šestirychlostní kazetová převodovka je až průmyslově přesná. Mokrá, lankem ovládaná spojka je hladká, dobře dávkovatelná, ale těžká na páku. V městském provozu se připravte, že vám přivodí do levé ruky smrtící křeč. Obzvlášť při držení páčky na semaforu, kdy odevzdáváte s počínající nervozitou své tělesné tekutiny do pórů kombinézy při marném hledání neutrálu. Pohodlné ale rafinovaně matoucí je ovládání palubního počítače. Po nastartování slouží k tomuto účelu tlačítko START. Než ale pochopíte smysl jedno a dvojstisků, uplyne u motocyklu záruční doba. Pak vítězoslavně kámošům předvádíte kombinaci počítadla ujetých kilometrů, tachometru, hodin, ujetého času a okruhových stopek s časem na kolo. Elektrické zapojení je vůbec exotické. Inženýři z Benelli decentně naznačují: vypínejte bike přes noc tlačítkem kill-switch...jinak může být ranní startování sázkou do loterie. Baterie je tak poddimenzovaná, že vám řídící jednotka při zastavení v křižovatce vypíná hlavní světlomet…no co, zase máte něco originálního, ale vysvětlujte to policistovi. Dávám na to tedy bacha, baterii průběžně dobíjím a jsem těchto kratochvílí ušetřen.
Další věc na kterou je třeba myslet, je odpočinek po opravdu hard-core jízdě. Jestli baterii nenecháte vychladnout, přivodíte ji kolaps. S potěšením v tom zjišťuji paralelu s mým čtyřicetiletým tělem a nedělá mi tedy problém vychutnat si po "akci" chvilku odpočinku. Každopádně, pokaždé když START probudí Benelli k životu, je to důvod k malé oslavě a tak zaručeně vždy odjíždíte s úsměvem. Pořád se jím nemohu nabažit. Slibuji přítelkyni, že se vrátím včas, ale znovu a znovu přijíždím minimálně o hodinu později. Ale jak se mám ubránit jízdě na Cafe Raceru, když s takovou nenuceností podněcuje závist a budí rozruch, že má jinak hluboká krize středního věku se mění v povzbuzující sebevědomí. V částečně vzpřímeném, spíše komfortnějším posezu, mám přehled o chaosu, který jsem způsobil. Fajn je, že není jen pro parádu, ale nemilosrdné sklápění do zatáček a tvrdá akcelerace jí jde stejně dobře jako vzhlížení se ve výlohách.
Ano, cena je vyšší a vede spíš k úvaze jestli Benelli Cafe Racer nenechat radši rotovat na sametovém podstavci v obýváku. Ale to by nebyl její osud naplněn. Je úžasná. Se svou přirozenou svalovou agresí, vedle níž vypadá Gerard Butler jako bezvýznamná věc, se silným motorem, plynulým přesným ovládáním a geniálně snadným zatáčením je jen otázkou času, kdy přijdete o řidičák. Benelli TNT Cafe Racer je dostatečně ostrý trojzubec, aby soutěž s ostatními byla opravdu "krvavá". Možná si myslíte, že Cafe Racer je snad nějaká delikátní exotika, ale to co za své peníze dostanete, je válečník, který touží po náročných silnicích a je nesmlouvavým rebelem a chuligánem.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.66
Známkováno: 56x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist