Suomy SR-GP: Jako bez přilby

Slovo Suomy

Na hlavách závodníků už jsme ji mohli vídat nějaký ten pátek, předloni na Eicmě jsme viděli finální prototyp a na konci loňského roku se dokonce i v naší republice dostalo několik kousků do prodeje. Nízká váha, bezpečnost, aerodynamika, odvětrávání, výhled. To jsou atributy, které by dnešní špičková přilba měla mít a ne jinak je na tom SR-GP. Vnější skořepinu tvoří mix karbonu, kevlaru a dalších vláken, u Suomy tuhle směsku nazývají Tricarboco a podle provedení přilby záleží na poměru jednotlivých materiálů. Výsledkem je 1350 gramů v normální verzi, celokarbonové provedení je o 100 gramů lehčí. Použité materiály se odrážejí samozřejmě také na pevnosti a bezpečnosti přilby, k tomu pomáhá i výrazné profilování skořepiny přilby. Protože jste tuto přilbu už loni mohli vidět na hlavách jezdců nejprestižnějších kategorií, je jasné, že i ona prošla krom evropských homologačních zkoušek také náročnými přímo od FIM. Všímavější jedinci ale možná namítnou, že hlavní hvězda značky Andrea Dovizioso v ní nejezdil. Odpověď je jednoduchá – homologovaná byla zatím velikost M a XS, ale Andrea elko. Letos, pokud se pojede, už by ale měla být Suomka na svém místě. O promyšlenosti aerodynamiky hovoří fakt, že se Suomy chlubí nejnižším koeficientem odporu Cx v přímém směru (0,39) a nejen to. Oni tuto helmu aerodynamicky optimalizovali i pro jízdu v zatáčkách a v náklonu, v tom případě má odpor Cx jen o chlup menší (0,40). Odvětrávání s aerodynamikou úzce souvisí, protože tady inženýři k odtahu horkého vzduchu z přilby využili tzv. venturiho efekt. Celkem má přilba pět nasávacích otvorů a tři výduchy, samozřejmě k tomu také kanály, kterými vzduch proudí kolem hlavy. U karbonové přilby to je ještě vylepšené o interiér ze speciální vysoce prodyšné textilie. I standardní polstrování má bezpečnostní vytrhávací lícnice a hodně velké téma je poslední dobou zorné pole. Tady patří SR-GP rozhodně ke špičce, když nabízí horizontálně 210° a vertikálně 92° výhled. Protože jde hlavně o sportovní a závodní přilbu, nechybí ani příprava na přívod vody z camelbagu nebo pevně zamykací plexi optické třídy 1. To by mělo jít rychle vyměnit a další specialitkou je jeho systém uzavírání, který celý vůči skořepině pruží, takže plexi vždy dokonale přilne na těsnění. Součástí balení je také protimlžící fólie Pinlock 120 a u nejvyšších provedení jsou v balení dva interiéry. Jeden pro chladnější dny a jeden prodyšnější pro horké.Přilba je v nabídce celkem v šesti velikostech, pro které se vyrábí čtyři velikosti skořepiny a cena je u českého dovozce stanovená od 13 941,- za jednobarevnou základní až po 20 961,- za celokarbonové provedení s grafikou.

Slovo Zajocha

Podobně jako u nižšího modelu Speedstar, i tady musím začít designem. Ten je hodně výrazný, ať už jde o samotný tvar skořepiny spojený s velkým plexi nebo o luxusní barevné provedení, opět v Doviho designu (mnozí už asi budou tušit, komu držím v neděli palce :). Velké překvapení na mě čekalo po nasazení přilby, protože tady je všechno jinak. Možná to bude vidět i z fotek, ale jsou tady hodně tenké lícnice a polstrování celkově, takže přilba působí docela tvrdým dojmem. Protože je to čistě závodní přilba, s nějakým delším pobytem uvnitř se nepočítá, přesto ale musím říct, že není nepohodlná ani při dlouhodobém nošení. Jen je to trochu otrava při častém nasazování a sundávání, kdy trochu víc trpí uši. Zase kolem nich ale do přilby netáhne, a protože je tu málo měkkého polstrování, přilba skvěle drží na hlavě. A to dokonce i přesto, že lícnice nejsou protažené nijak extra dopředu k puse. Spíš naopak. Člověk by se v dobře padnoucí a těsné přilbě měl kousat zevnitř do tváří, ale tady to nejde. Polstrování končí s lícními kostmi, za které přilba drží a tváře jsou volné. To je příjemná změna a jeden z dílků pro pocit „nemám na hlavě nic“.

Dalším je samozřejmě hmotnost. 1350 gramů je pěkné číslo a už v ruce je znát, že je přilba pěkně lehoučká. Jedním z hlavních trumfů je ale výhled. Když do téhle přilby vlezete z obyčejné, je to jako by vám někdo nasadil brýle pro virtuální realitu nebo jako když vyměníte televizi za kino. Svět najednou není ničím ohraničený, jediné, co vám přilbu připomíná, je nosní deflektor. Takže tu samozřejmě není problém s výhledem při zalehnutí za kapotáž a celkově je to moc příjemná záležitost. Návrat ke klasice pak hraničí s náběhem na klaustrofobii. Ne vždycky je ale extrémní výhled výhodou, třeba jako když jsem měl přilbu prvně na testování Triumphu Street Triple R ve slunném Španělsku a ještě nebylo k dispozici tmavé plexi. Převis na klasice aspoň trošku dokáže zastínit, tady máte úplnou smůlu a všechno slunce vám pere do očí. Tady není tmavé plexi jenom pro parádu, ale nutnost.

Posledním dílkem do skládačky je vychvalovaná aerodynamika. A není to jenom marketingové vaření z vody, protože ta přilba se ani nehne. Měl jsem trochu strach s ohledem na jinak tvarované lícnice a na to, že mi málokterá přilba dokonale sedne, ale ani na okruhu v sedle Super Duka R, kde se na cílovce končilo kolem 250 km/h, jsem s přilbou neměl problém. Vážně promakaná. Netahá za hlavu, nepíská, netáhne do ní, ve vysokých rychlostech je stabilní… Prostě fakt jak kdyby člověk na té hlavně nic neměl. A to je přece super pocit, ne? Dalším důležitým kritériem je u sportovní nebo závodní přilby větrání. Tady taky musím dát palec nahoru, i když zároveň taky pěkně zkritizovat. Přísun vzduchu je naprosto v pořádku. Ventilační otvor na čele přivádí dostatek vzduchu a je znát rozdíl zavřeno/otevřeno, to samé platí o bradové ventilaci. Tam to dokonce platí dvojnásob v případě, že vyjmete plastovou „záslepku“ a vytvoříte tak opravdu díru naskrz. Jenže ventilaci si musíte nastavit předtím, než vyjedete. Pak jste v rukavicích schopni ovládat jen nasávací otvory na vrchu přilby, které vzhledem k přívodu vzduchu do vlasů nemají zase takový efekt. Ovládací prvky dalších dvou otvorů jsou titěrné a k jejich ovládání je potřeba zapojit nehty. A to dost dobře v rukavicích nejde. Opět jsme ale u toho, že tohle je závodní přilba, kde zaklapnete hledí, zajistíte, a do konce závodu nebo rozjížďky nic jiného než jízdu neřešíte.

Mimochodem, zajišťování hledí je další věc, která mi trochu zvedá mandle. Po vzoru současných trendů je umístěné uprostřed, což mám vlastně docela rád. Jenže funguje na principu posunutí zleva doprava, navíc s trochu nejistým chodem. Kolikrát tak nevíte, jestli je zajištěno nebo ne. "Šátrám na správnou stranu? Kam to mám posunout, abych plexi otevřel?" Tyhle otázky mě budou pronásledovat asi celou sezónu. Dobrou zprávou ale je, že plexi drží zajištěné i jenom po zacvaknutí, takže tenhle zámek není úplně potřeba. A že mě tenhle systém bude pít krev celou sezónu, tak na to vemte jed! Tahle přilba si mě totiž získala a kvůli pocitu jízdy bez přilby jí všechno ostatní odpustím a na hlavu nic jiného nepustím.

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE