Helma Mârkö Boréal: Francouzská stylovka

Značka Mârkö (čte se „marké“) sídlí v Paříži a vznikla prý před devíti lety poté, co se tři její zakladatelé potkali kdesi v Alpách. Celý příběh neznáme, ale evidentně si padli do noty, navíc byli všichni motorkáři a zřejmě dost podnikaví, protože se rozhodli vyrábět motocyklové přilby, přičemž ta první se objevila v roce 2017. Byla to právě Boréal, kterou jsem si vybral i já, ale to je jen náhodička. Mârkö dnes nabízí helmy klasické, městské (skútrové), integrální turistické a dokonce i cyklistické, jež jsou odvozené od těch motorkových a hodně stylové. Když si to portfolio celé prohlédnete, zjistíte, že hlavní důraz je kladen na ten první druh, tedy helmy klasické, kde najdete hned pět různých typů včetně Boréalu. Milovníci rychlejšího svezení tam mají integrálku Fullmoon v designu 60. let (dokonce i v karbonu!), o níž jsem přemýšlel také, jenže integrálku na Diavely a jim podobná zvěrstva už mám. Zbylá čtveřice jsou otevřené „džetky“, přičemž tři z nich mají velké plexi. A mně se Boréal líbil prostě nejvíc a navíc to je laminát a ne plast, takže v tomhle jsem měl jasno docela brzy. Potud pro mě dobré.

Pokud si neradi cokoli vybíráte a ideální počet na volbu jsou pro vás tři věci (v hospodě řízek, guláš nebo rajská a nazdar), z nabídky provedení Boréalu budete vzteky bez sebe. Já jsem těch verzí napočítal 14, přičemž do užšího výběru mi postoupila dobře polovina. S výjimkou nějaké divoké lebky a jednoho dřevěného dekoru jsou všechny designy francouzsky zdrženlivě elegantní a každý si dokážu představit na Vespě stejně jako na Road Kingu. Mojí volbou se nakonec stalo lesklé provedení (matovky já nerad, ačkoli fotit tohle černé lesklé je taky za trest) v kombinaci černá se zlatým lemováním a šrouby plexi. Teda o zlatu píší Francouzi, mně to barevně připomíná spíš měď nebo bronz, nicméně cosi mi napovídá, že je to vlastně úplně jedno...

Tvarově je Boréal naprostá a čirá klasika. Žádné dodatečné prohnutí v zátylku apod., prostě kulatá helma. Teda skoro, když si ten tvar prohlédnete, není to koule ani omylem, to byste vypadali na silnici jako uprchlé biliardové příslušenství. Musím Francouze pochválit, jak pěkně úsporný tvar dokázali Boréalu nadělit. Já jsem na to citlivý, vzhledem ke své extra štíhlé postavě si na hlavu nemůžu nasadit jen tak něco, jinak vypadám jako řadicí páka starého Ferrari, a tohle je jedna z mála helem, v nichž si připadám jako normální člověk. Přitom mi nepřijde, že by pod sklolaminátovou skořepinou bylo méně polystyrénu, než je zvykem. V mnou používané velikosti S má helma psanou hmotnost 1160 +/- 60 gramů, což také ukazuje na to, že „masa“ je na Boréalu adekvátně.

Design je naprosto jednoduchý, a přitom elegantní. Jedinými prvky, narušujícími černou skořepinu, jsou zadní kožené poutko na brýle, onen zmiňovaný nekonečný měděný proužek kolem okraje (plast v gumovém lemování), nějaká ta nezbytná loga a nápisy vpředu a po stranách a potom samozřejmě to hlavní, tedy velké plexi uchycené masivními celoplošnými šrouby. Ty sice nemají žádný zářez, ale utáhnout jdou díky velké ploše opravdu snadno a zatím se mi nestalo, že by se některý povolil. Za tohle velké plexi jsem opravdu hodně rád, to je věc, kterou u otevřené helmy prostě vyžaduji (nejsem brýlový typ), akorát že nikdy dopředu nevíte, jak moc vám pod tím plégem do helmy bude foukat, jak moc daleko od obličeje jej budete mít. Boréal mě šokoval, když plexi zaklapnu, mám ho skoro na puse (v chladu nesmím moc funět) a na obličej mi nefouká skoro vůbec, přestože s touhle helmou jezdím vlastně jenom na samých nahatých motorkách. Co mě docela mrzí, že gumové lemování není v horní obličejové části vystouplé přes ten měděný plastový proužek, aby plexi dotěsnilo – plégo se tak šoupe po plastu a obojí už po necelé sezóně vykazuje známky opotřebení. Mimochodem ani lak samotné skořepiny mi nepřijde zrovna z nejtvrdších, nicméně uznávám, že tu masáž šroubem zavírání v kufru, kterou jsem helmě nedopatřením dopřál, by nerozchodilo asi žádné lakování. Ještě že mám doma černou fixu…

U plexi, resp. ochrany očí ještě chvíli zůstaneme. Po chvilce prohlížení helmy si všimnete příjemného bonusu – Boréal má výsuvnou sluneční clonu! Ta je v zasunuté pozici prakticky neviditelná a v té vysunuté má dvě pozice, přičemž tu první moc nechápu a druhá mi vychází přesně tak, jak ji potřebuji – jako bych měl sluneční brýle. Dokonce mi sedí i díra na nos, což je u mojí šišaté hlavy unikum. Mám doma čtyři další helmy se slunečními clonami a všechny mě štvou, protože mi oči stíní jen částečně a mám vždycky tmavý a světlý obraz zároveň. Boréal je první helmou, kde mě clona baví. Co mě ale naopak vůbec nebaví, je její vysouvání. Není tady žádná pacička po straně helmy nebo posuvný mechanismus nahoře, prostě nic zvenčí, klasický styl musí být zachován. Clonu tak vytahujete za malé úchyty po stranách, jež logicky nemohou příliš přesahovat lemování helmy, a jde to prostě blbě. Musíte si hlavní plexi zdvihnout opravdu až do nejvyšší pozice, a potom rukou v rukavici šmátráte zoufale podél kraje helmy, až nahmátnete malý výstupek, který vám třikrát vyklouzne z ruky, než clonu konečně vytáhnete ven. Tohle je fakt lepší dělat při zastavení. Myslím, že kdyby ty úchyty byly posunuty třeba o centimetr pod hranu clony, že by vzhled neutrpěl a ovládání by se výrazně zjednodušilo.

Pohled do vnitřku helmy potěší oko estétovo. Francouzi Boréalu nadělili šedý plyšový interiér s červeným prošíváním, vzadu je vyšité logo a na vršku prošitý károvaný vzor. Z šedého plyše jsou i krycí pásky pod řemínky mikrometrické přezky. Interiér je samozřejmě kompletně vyjímatelný a pratelný, přičemž při vyjímání zarazí, že lícnice nejsou celoplošné, je to vlastně jenom takové vypolstrované písmeno V. Zatím jsem se s tímto řešením nesetkal a ten pocit volna kolem uší, když si helmu nasadíte, je nezvyklý, ale vlastně proč ne? Aspoň je tu bezproblémové místo pro interkom, který Mârkö také nabízí. Ovšem poznáte to i jinak, ty lícnice logicky nedokáží tolik rozložit svůj přítlak a při delší jízdě už jsem zaznamenal, že pociťuji otlačení v místech, kde dosedají, hlavně na spodní čelisti. Ovšem co mě vyloženě šokovalo, jak moc tyhle lícnice v kombinaci s plyšovým povrchem tlumí zvuk! Když při nějaké vyjížďce zastavíme a někdo na mě začne mluvit, musím často trochu lícnici odtáhnout od tváře, abych dobře rozuměl. Co je otravné na místě, to naopak oceníte při jízdě, kdy je úroveň hluku uvnitř helmy nezvykle nízká – nikdy jsem neměl potřebu použít špunty do uší, bez nichž si u jiných přileb nedokážu delší jízdu představit.

Usazení na hlavě je vždycky individuální záležitostí, nicméně v téhle oblasti sám sobě musím pogratulovat, protože tak dobře jako Mârkö Boréal mi na hlavě sedí snad jen helmy jisté japonské značky, které používám už 20 let. Ten plyšový interiér je extrémně příjemný na omak, navíc je poměrně bohatě podšitý slabým molitanem (nebo co to je), zkrátka do helmy vklouznete a je to jak do pelíšku. Měkké, útulné, prostě paráda… Jenomže jako nic v životě, ani Boréal není dokonalá helma. Každé A má i své B, a jak tahle helma opticky boduje svou naprostou externí čistotou, po chvíli vám dojde, že to je do značné míry tím, že nikde není žádné větrání. A teda řeknu vám, je to sakra znát. Vzduch nemá ani kudy přijít dovnitř, ani jak se dostat ven, a i když je pod polstrováním na „šošolce“ polystyren drážkovaný, není, kudy by tam vzduch proudil. Když tohle spojíte s černou barvou a ze své podstaty hřejivým polstrováním, zjistíte, že zpocené vlasy jsou nedílnou součástí každé jízdy i za teplot, při nichž byste si u běžných helem větrání zavírali. Je to prostě něco za něco a pro frajeřinu musí člověk občas něco vytrpět.

Ze stejného jemného plyšového materiálu s prošíváním je i obal, který k helmě dostanete, a tím už jdeme do finále. Z krabice na vás vypadnou ještě pěkné stylové samolepky třeba do dílny, na motorku nebo na auto, a také arch se čtveřicí reflexních stříbrných samolepek. Já se sice snažím být vždycky dobře vidět a pasivní bezpečnost nezanedbávám, ovšem v tomto případě bych si asi za nalepení těchto reflexních prvků na černo-zlatou klasickou helmu musel nafackovat. Snad se mi to parádnictví někdy nevymstí. Pokud byste si helmu Mârkö Boréal chtěli také pořídit, vězte, že to není neřešitelné, ale jednoduché také ne, neboť zatím nevím o žádném českém distributorovi a musíte si ji objednat přímo ve Francii na webu značky. Frantíci vyloženě udávají, že zasílají i do zahraničí, takže žádný problém, akorát se na vás teda nebude vztahovat to poštovné zdarma, co mají na domácím trhu. Nějaké to euro si za krabici připlatíte, nicméně vzhledem k tomu, že Boréal není zrovna z nejlevnějších (249,95 EUR, tedy cca 6300 Kč), tak to nebude asi tak zásadní překážka. Jen to bude znamenat, abyste velikost pokud možno trefili hned napoprvé, sice vám ji do 30 dnů bez problémů vymění (nebo do té lhůty můžete helmu i vrátit), ale to posílání do Francie a zpět už by se mohlo prodražit. V Mârkö varují, že Boréal je spíše menší, a když je člověk někde na pomezí dvou konfekčních velikostí, měl by si vzít spíše tu větší, nicméně mně to číslování nepřijde nijak nezvyklé – všechny helmy mám S, Boréal jsem si také objednal S a sedí mi jako všechny ostatní. No, když tu teď s ním při psaní těchto posledních řádků sedím, možná bych ho mohl označit za trochu těsnější esko…

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE