Zaniklé značky: BSA
Text: Jan Krajíček | Zveřejněno: 8.1.2010 | Zobrazeno: 40 217x
Britský motocyklový výrobce BSA působil od roku 1906 až do roku 1973. Měl dlouhou tradici, jeho kořeny sahají hluboko do doby, kdy ještě žádné motocykly neexistovaly. Obrovský rozvoj jednostopých vozidel na začátku 20. století ale způsobil, že se motorky staly hlavním produktem koncernu a BSA se postupně vypracovala až na pozici největšího světového výrobce. Ačkoliv BSA nepřežila nástup japonských značek, dodnes je symbolem starých poctivých strojů, pro jejichž majitele byla čest mít v garáži právě tuto značku.
Již koncem 18. století vzniklo v anglickém Birminghamu sdružení pěti výrobců palných zbraní za účelem dodávek pro královskou armádu. Během Krymské války (1853-56), kdy Velká Británie bojovala proti Rusku, založilo 14 birminghamských puškařů obchodní společnost pod názvem Birmingam Small Arms, pro kterou se rychle ujalo zkrácené označení BSA. Firma prosperovala a v roce 1863 otevřela svou první továrnu. Zpočátku se zde vyráběly součástky k jízdním kolům, které později doplnila výroba nové pušky s komorovým zásobníkem. Zbrojní průmysl ale po několika letech postihla krize a BSA se musela orientovat na oblast lehkého strojírenství. Byla to zejména jízdní kola, která v té době zažívala
velký boom. V Birminghamu se tedy koncem 19. století vyráběly především nejrůznější součásti pro bicykly.
Od roku 1903 začala společnost konstruovat kompletní jízdní kola značky BSA. Některá již byla dokonce vybavena přídavnými spalovacími motory od belgického výrobce Minerva. První opravdový motocykl BSA s později typickým vybarvením nádrže zelenou a smetanovou barvou byl představen roku 1909. Dostal jednoválcový motor o výkonu 2 koní s pohonem zadního kola pomocí řemenu. Brzy jej doplnil stroj s motorem o objemu 557 ccm. Tyto stroje pak tvořily mnoho let páteř výroby motocyklů BSA.
První světová válka si, tak jako mnohde, i u BSA
vynutila přechod na dodávky pro armádu. V dobách nejvyšší produkce tak společnost vyráběla až 10 tisíc kusů zbraní týdně. Jedna z nejznámějších a zároveň nejničivějších zbraní první světové války, kulomet Lewis, zde byl vyroben dokonce v počtu 145 tisíc kusů. Společnost ovšem kromě vlastních kulometů, granátů a rozbušek produkovala také (v licenci Daimler) díly do letadel, polní automobily pro převoz mužstva a sanitky.
Po skončení války se firma opět vrátila k výrobě motocyklů. V nabídce byly dva původní jednoválce – pouze mírně se lišící vzhledem. Až teprve roku 1920 byl uveden na trh motocykl s vidlicovým dvouválcem. Ukázalo se, že je ideální pro připojení sidecaru.
Roku 1921 se společnost BSA rozhodla zúčastnit Tourist Trophy ve třídě Senior TT a věnovala velké úsilí přípravě nového motocyklu speciálně pro tuto akci. Výsledek nakonec přinesl zklamání, neboť vinou neustálého zadírání motoru odpadlo všech šest speciálů už ve druhém kole závodu.
Ještě než byl roku 1927 představen fenomenální Sloper, vyráběla firma zejména motocykly osazené motory s rozvodem SV a OHV. S vývojem motorů OHV začal u BSA konstruktér Herold Briggs, který přišel z licenčního Daimleru. Jeho první konstrukcí byl malý a na svou dobu elegantní motocykl se čtyřdobým motorem OHV o objemu 350 ccm, schopný uhánět rychlostí až 120 km/h. Druhým výrazným produktem BSA v polovině 20. let byl model konstruktéra Harryho Poola, který se na rozdíl od kolegy věnoval motorům SV. Z jeho dílny vzešel BSA Model B o objemu 250 ccm. Tento motocykl byl pro další vývoj BSA zásadní. Byl to první skutečně úspěšný model společnosti a jeho prodejní zisky umožnily další investice do vývoje a výroby. Díky typické kulaté nádrži je tento motocykl 
dodnes znám pod přezdívkou Round Tank a prodalo se ho v té době závrátných 35 000 kusů. Solidní úspěch, který Model B sklidil v Británii i v cizině, spočíval hlavně v jeho kompaktnosti, snadné ovladatelnosti a dynamické jízdě, kterou tehdejším zákazníkům poskytoval. Oproti své konkurenci nabízel Round Tank také hospodárnější provoz a především vykazoval větší spolehlivost než stroje ostatních značek. Ve své době byl totiž birminghamský koncern velmi uznáván pro kvalitní zpracování dílů.
Ta pravá legenda v podání BSA však měla teprve přijít. Byl jí zmíněný BSA S27, lidově zvaný Sloper, který se mezi lety 1927 – 1937 vyráběl ve variantách 350, 500 a nakonec také 600 ccm. Jméno pocházelo od nejvýraznějšího vizuálního prvku této motorky, šikmo postaveného vysokého válce. Osobitý design navíc podtrhovala na svou dobu senzačně moderní koncovka výfuku v podobě ryby. Také díky použití hlubších blatníků než obvykle budil Sloper dojem uhlazeného zevnějšku. O úspěchu originálního designu Stoperu svědčí i to, že si během celých 10 let zachoval svůj původní vzhled, a to i přes mnohé změny, které se v tehdejším motocyklovém vývoji překotně prosazovaly. Sloper byl prostě fenomén. Nenabízel sice tak převratně inovativní a výkonný motor jako konkurenční Ariel Square Four, dokázal ale plnit každodenní nároky zákazníků. Byl na svou dobu lehký a obratný, měl příznivé jízdní vlastnosti a cestování na něm bylo popisováno jako „pohodlné a svižné“. Konečně nelze zanedbat ani nezaměnitelný vzhled, který přispěl k velkému úspěchu motocyklu, ačkoliv na motocyklovém trhu bodoval Sloper hlavně díky tomu, že byl snadno ovladatelný a spolehlivý, prostě „uživatelsky přívětivý“. A právě toto byla nejdůležitější vlastnost v dobách, kdy motocykl představoval nejdostupnější a nejrozšířenější motorové vozidlo. Když svět na počátku 30. let postihla velká hospodářská krize, která zanechala hlavně ve strojírenském průmyslu hluboké stopy, pomohl BSA právě úspěšný a oblíbený Sloper z krize vyjít.
Po výborném ohlasu typu Sloper přišla řada sportovněji pojatých motocyklů Blue Star s motory 250, 350 a 500 ccm. Tyto varianty, označovány písmenem M, byly nakonec završeny v roce 1936 motocyklem Empire Star. Jeho konstruktérem byl slavný Val Page, otec úspěšného Arielu Red Hunter. Ariel byl hospodářskou krizí postižen mnohem silněji než BSA, továrna dokonce na čas zavřela a tak nebyl pro BSA problém osvědčeného konstruktéra od konkurence přetáhnout. I v Briminghamu se Page osvědčil. Empire Star se představil s modernizovaným rámem, nožním řazením rychlostí a pochromovanou nádrží. Z Empire Staru se koncem 30. let vyvinul sportovní BSA M24 Gold Star, který s půllitrovým motorem dosahoval rychlosti až rekordních 160 km/h. 
Tento úspěch byl oceněn zlatou medailí a motocykl po ní dostal své jméno. Gold Star se pak v různých modernizovaných variacích vyráběl ještě na počátku 60. let a po celou tuto dobu platil za jednu z nejrychlejších motorek na světě. Nezaměnitelný byl také díky zlaté hvězdě, která lemovala logo na bocích nádrže.
BSA tak měla koncem 30. let úspěšnou stáj oblíbených a dobře prodejných motocyklů. Postupně si podmaňovala britský trh, postupně rozjela výrobu v celkem 67 závodech a úspěšně expandovala se svými produkty i do kontinentální Evropy. Ještě dnes se mezi čtenáři jistě najde mnoho takových, jejichž dědeček nebo jiný příbuzný některou z těchto „besáren“ vlastnil.
Druhá světová válka ale přinesla pro BSA změnu. Výrobu naplno zaměstnávaly dodávky pro armádu a neustala ani během těžkých náletů Luftwaffe na Birmingham, a to i přesto, že při nejtěžším útoku během směny zahynulo 53 lidí. Během válečných let tak získal v armádě značnou popularitu půllitrový motocykl BSA M20, který dodnes vídáme v mnoha válečných filmech jako jeden z nejčastějších spojeneckých motocyklů. Celkem se M20 vyrobilo 126 tisíc kusů a bylo možno se s ním setkat také na východní frontě v řadách Rudé armády. Vedle osvědčených motorek, které našly i ve válce své místo, produkovala BSA nejrůznější druhy munice a zbraní (mj. samopaly Sten nebo kulomety Browning).
Po válce se BSA zase vrátila k osvědčeným cestovním motocyklům. Zpočátku vyráběla předválečné typy, především nejrůznější varianty sportovního Gold Staru, a také již legendární M20 v civilní podobě.
Jako první poválečná 
konstrukce byla už koncem roku 1945 představena BSA B31, vzápětí modernizovaná na typ B32. Tento motocykl se jako první BSA mohl pochlubit v předu odpruženými teleskopy. Později ho následovaly modely B33 a B34, od roku 1954 u odpruženým zadním kolem a o dva roky později se zadní kyvnou vidlicí. Tyto stroje udržovaly krok s dobovým vývojem a díky popularitě osvědčené značky BSA se vyráběly až do počátku 60. let.
Tradičním místem pro představování motoristických novinek byl již od předválečných dob pařížský autosalon. Když byl po válce v roce 1946 uspořádán poprvé, prezentovala se BSA zcela novým motocyklem s již typickým dvouválcovým půllitrem s označením A7. Ačkoliv tehdy v Paříží sklidila největší úspěch díky modernímu a praktickému Pérákovi československá JAWA, ani tradičně silná BSA nezůstala stranou obdivu. V podobě A7 zhmotnila všechny své obvykle silné stránky: sílu, rychlost, snadnou ovladatelnost a jako vždy uhlazený zevnějšek. BSA své konkurenty na poli čtyřtaktů převyšovala jako vždy také vysokou spolehlivostí. A7 se poté během 50. let uvedla v několika modernizacích (Star Twin s modernizovanou převodovkou, Shooting Star s vylepšenou kyvnou vidlicí, a vedle modelů B32/33/34 se stala hlavním čtyřtaktem v produkci BSA.
Poválečný velký úspěch menších dvoutaktních motocyklů donutil také birminghamský koncern orientovat se na tento rozkvétající segment trhu. Roku 1948 byl uveden typ Bantam 125 ccm. Jednalo se vlastně o upravenou DKW RT 125, kterou Britové získali v rámci válečných reparací jako odškodnění za ztráty způsobené německými nálety. BSA Bantam se dokonce stal nejprodávanějším britským motocyklem všech dob, do zániku továrny roku 
1971 se nejrůznějších variant Bantamu (125, 150 a později nejvíce 175 ccm) prodalo přes půl milionu kusů. BSA tak na počátku 50. let prakticky ovládala britský trh, dokázala totiž uspokojit prakticky celou škálu poptávky. Nabízela menší levný dvoutakt, větší solidní cesťáky a také velmi výkonný sportovní Gold Star. Prosperující BSA postupně odkoupila podíly v Arielu a Triumphu a nově vzniklý koncern se po válce stal na britských ostrovech prakticky monopolním.
BSA však nesklízela úspěchy jen na obchodním poli. Výrazně se o to postaral právě sportovní Gold Star, který představoval vlajkovou loď společnosti a stával se živoucí legendou na poli sportovních strojů. Na jeho modernizaci se neustále pracovalo. Hlavně díky Gold Staru tak BSA získala na přelomu 40. a 50. let mnoho vavřínů v nejrůznějších závodech. Mezi ty nejprestižnější patří vítězství v Mezinárodní šestidenní, v Tourist Trophy na ostrově Man a v zámořském závodě 200 mil Daytona. Gold Star vydržel ve výrobě od konce 30. let až do roku 1963 a vyráběl se v 7 variantách. 
Představoval tak sportovnějšího bratra k nově nastupujícím cestovním motocyklům řady A, které koncem 50. let dostaly nové motory 650 ccm. Tradiční a léty prověřená značka BSA měla na ostrovech odbyt zajištěn, a tak se řada A rychle rozrůstala o nové a nové verze. Názvy jako Golden Flash, Super Flash, Road Rocket nebo Super Rocket prozrazují široké spektrum variací typové řady A10.
Řada A65 pak přinesla na začátku 60. let asi nejradikálnější změnu designu v celé historii BSA. Modely Star Twin, Rocket, Thunderbolt, Lightning, Spitfire a Hornet byly mnohem zaoblenější než jejich předchůdci. Nebyla by to snad ani BSA, kdyby opět neohromila svět progresivním designem svých strojů, u kterých se vždy snoubila ladná elegance s čistou užitností všech částí motocyklu. A65 jsou pro svůj nezaměnitelný vzhled, podobně jako Slopery, dodnes jedněmi z nejoblíbenějších strojů mezi britskými sběrateli.
Uprostřed 60. let začaly zaplavovat světový, o to více pak britský trh, levné motocykly z ciziny. Byly to především Honda a Jawa, které dokázaly nejen na ostrovním trhu překvapivě otřásat dosud skálopevnou pozicí BSA. Starší modely pomalu dosluhovaly, slavné doby Gold Staru byly nenávratně pryč a po mnoho let osvědčená áčková řada zoufale volala po modernizaci, díky níž by držela krok s konkurencí. Paradoxně také úspěchy během padesátých let způsobily, že vývoj v BSA ustrnul a místo něj se společnost soustředila na co nejobjemnější produkci různých variant osvědčených a úspěšných modelů, což však umožňovalo jen minimální nutnou modernizaci. Po velkém úsilí byl nakonec v létě 1968 představen motocykl BSA Rocket 3,
jenž byl vylepšenou verzí stroje Triumph Trident (pod tímto názvem byl také exportován do některých zemí, kde měl Triumph tradičně silnou pozici). Tento tříválec o obsahu 750 ccm bývá dnes označován jako první moderní superbike. Design byl u Rocketu (na poměry BSA) spíše průměrný a nevýrazný, výkon 
brutálního tříválce byl však na svou dobu naprosto ohromující. Rocket dělal čest svému pojmenování a v sériové podobě dosahoval rychlosti přes 190 km/h. Zpočátku zaznamenal v motocyklovém světě obrovský ohlas, Britským motocyklovým magazínem byl koncem roku ’68 dokonce označen za nejlepší motorku na tehdejším trhu. BSA opět dosahovala prodejních zisků po celém světě.
Raketový úspěch však netrval dluho. Na jaře 1969 Japonci odpověděli v podobě Hondy CB 750, která měla díky pětirychlostní převodovce, kotoučové brzdě a elektrickému startéru mírnou výhodu. Byl to opět paradox, neboť úspěch BSA/Triumph Rocket otevřel Hondě dveře na světový trh ještě více. BSA nedokázala pružně reagovat, pokusila se pouze zaoblením některých tvarů pozměnit vzhled Rocketu do více „klasické“ podoby, koncern však pomalu ale jistě upadal a zejména levná a moderní produkce Hondy ho svou tržní expanzí drtila. Postupně zkrachoval i kdysi výnosný export do Spojených států a BSA byla počátkem 70. let odkázána prakticky už jen na britský trh. Tam se problémy společnosti teprve naplno projevily. Britské ministerstvo průmyslu ještě v roce 1972 iniciovalo záchranný plán, díky němuž byly značky BSA-Triumph a Norton-Villiers spojeny do korporace Manganese Bronze, BSA však nezadržitelně spěla ke krachu. Začalo masové propouštění, dělníci továrny v Birminghamu stávkovali a výroba BSA byla zastavena. Zbylí tři producenti se spojili do koncernu NVT (Norton-Villiers-Triumph), kterému se dařilo přežívat. Konstrukční kanceláře a distribuce náhradních dílů BSA se sice zachovala, výrobu se však již obnovit nepodařilo obnovit a dlouholetá značka tak roku 1973 definitivně zanikla.
Díky různým prodejům a spojování firem byla obchodní značka BSA nakonec prodána skupině BSA-Regal. Ta začala roku 1996 vyrábět 50 ccm minibike a později se snažila značku oživit půllitrovým modelem Golden SR, který však větší ohlas nezaznamenal. Tradiční příznivci značky jej však nikdy za motocykl BSA nepovažovali. Tento neúspěšný pokus o oživení tak zůstal prakticky bez povšimnutí.
BSA-Regal dnes vyrábí především nejrůznější strojírenské součástky. S původní BSA už má společnou jen část názvu. Tato tři písmena, která po mnoho desítek let symbolizovala kvalitu, krásu a spolehlivost, přesto navždy zůstávají legendou v dějinách motorismu.
velký boom. V Birminghamu se tedy koncem 19. století vyráběly především nejrůznější součásti pro bicykly.
Od roku 1903 začala společnost konstruovat kompletní jízdní kola značky BSA. Některá již byla dokonce vybavena přídavnými spalovacími motory od belgického výrobce Minerva. První opravdový motocykl BSA s později typickým vybarvením nádrže zelenou a smetanovou barvou byl představen roku 1909. Dostal jednoválcový motor o výkonu 2 koní s pohonem zadního kola pomocí řemenu. Brzy jej doplnil stroj s motorem o objemu 557 ccm. Tyto stroje pak tvořily mnoho let páteř výroby motocyklů BSA.
První světová válka si, tak jako mnohde, i u BSA
vynutila přechod na dodávky pro armádu. V dobách nejvyšší produkce tak společnost vyráběla až 10 tisíc kusů zbraní týdně. Jedna z nejznámějších a zároveň nejničivějších zbraní první světové války, kulomet Lewis, zde byl vyroben dokonce v počtu 145 tisíc kusů. Společnost ovšem kromě vlastních kulometů, granátů a rozbušek produkovala také (v licenci Daimler) díly do letadel, polní automobily pro převoz mužstva a sanitky. 
Roku 1921 se společnost BSA rozhodla zúčastnit Tourist Trophy ve třídě Senior TT a věnovala velké úsilí přípravě nového motocyklu speciálně pro tuto akci. Výsledek nakonec přinesl zklamání, neboť vinou neustálého zadírání motoru odpadlo všech šest speciálů už ve druhém kole závodu.
dodnes znám pod přezdívkou Round Tank a prodalo se ho v té době závrátných 35 000 kusů. Solidní úspěch, který Model B sklidil v Británii i v cizině, spočíval hlavně v jeho kompaktnosti, snadné ovladatelnosti a dynamické jízdě, kterou tehdejším zákazníkům poskytoval. Oproti své konkurenci nabízel Round Tank také hospodárnější provoz a především vykazoval větší spolehlivost než stroje ostatních značek. Ve své době byl totiž birminghamský koncern velmi uznáván pro kvalitní zpracování dílů. 
Ta pravá legenda v podání BSA však měla teprve přijít. Byl jí zmíněný BSA S27, lidově zvaný Sloper, který se mezi lety 1927 – 1937 vyráběl ve variantách 350, 500 a nakonec také 600 ccm. Jméno pocházelo od nejvýraznějšího vizuálního prvku této motorky, šikmo postaveného vysokého válce. Osobitý design navíc podtrhovala na svou dobu senzačně moderní koncovka výfuku v podobě ryby. Také díky použití hlubších blatníků než obvykle budil Sloper dojem uhlazeného zevnějšku. O úspěchu originálního designu Stoperu svědčí i to, že si během celých 10 let zachoval svůj původní vzhled, a to i přes mnohé změny, které se v tehdejším motocyklovém vývoji překotně prosazovaly. Sloper byl prostě fenomén. Nenabízel sice tak převratně inovativní a výkonný motor jako konkurenční Ariel Square Four, dokázal ale plnit každodenní nároky zákazníků. Byl na svou dobu lehký a obratný, měl příznivé jízdní vlastnosti a cestování na něm bylo popisováno jako „pohodlné a svižné“. Konečně nelze zanedbat ani nezaměnitelný vzhled, který přispěl k velkému úspěchu motocyklu, ačkoliv na motocyklovém trhu bodoval Sloper hlavně díky tomu, že byl snadno ovladatelný a spolehlivý, prostě „uživatelsky přívětivý“. A právě toto byla nejdůležitější vlastnost v dobách, kdy motocykl představoval nejdostupnější a nejrozšířenější motorové vozidlo. Když svět na počátku 30. let postihla velká hospodářská krize, která zanechala hlavně ve strojírenském průmyslu hluboké stopy, pomohl BSA právě úspěšný a oblíbený Sloper z krize vyjít. 
Po výborném ohlasu typu Sloper přišla řada sportovněji pojatých motocyklů Blue Star s motory 250, 350 a 500 ccm. Tyto varianty, označovány písmenem M, byly nakonec završeny v roce 1936 motocyklem Empire Star. Jeho konstruktérem byl slavný Val Page, otec úspěšného Arielu Red Hunter. Ariel byl hospodářskou krizí postižen mnohem silněji než BSA, továrna dokonce na čas zavřela a tak nebyl pro BSA problém osvědčeného konstruktéra od konkurence přetáhnout. I v Briminghamu se Page osvědčil. Empire Star se představil s modernizovaným rámem, nožním řazením rychlostí a pochromovanou nádrží. Z Empire Staru se koncem 30. let vyvinul sportovní BSA M24 Gold Star, který s půllitrovým motorem dosahoval rychlosti až rekordních 160 km/h. 
Tento úspěch byl oceněn zlatou medailí a motocykl po ní dostal své jméno. Gold Star se pak v různých modernizovaných variacích vyráběl ještě na počátku 60. let a po celou tuto dobu platil za jednu z nejrychlejších motorek na světě. Nezaměnitelný byl také díky zlaté hvězdě, která lemovala logo na bocích nádrže.
Druhá světová válka ale přinesla pro BSA změnu. Výrobu naplno zaměstnávaly dodávky pro armádu a neustala ani během těžkých náletů Luftwaffe na Birmingham, a to i přesto, že při nejtěžším útoku během směny zahynulo 53 lidí. Během válečných let tak získal v armádě značnou popularitu půllitrový motocykl BSA M20, který dodnes vídáme v mnoha válečných filmech jako jeden z nejčastějších spojeneckých motocyklů. Celkem se M20 vyrobilo 126 tisíc kusů a bylo možno se s ním setkat také na východní frontě v řadách Rudé armády. Vedle osvědčených motorek, které našly i ve válce své místo, produkovala BSA nejrůznější druhy munice a zbraní (mj. samopaly Sten nebo kulomety Browning). 
Jako první poválečná 
konstrukce byla už koncem roku 1945 představena BSA B31, vzápětí modernizovaná na typ B32. Tento motocykl se jako první BSA mohl pochlubit v předu odpruženými teleskopy. Později ho následovaly modely B33 a B34, od roku 1954 u odpruženým zadním kolem a o dva roky později se zadní kyvnou vidlicí. Tyto stroje udržovaly krok s dobovým vývojem a díky popularitě osvědčené značky BSA se vyráběly až do počátku 60. let. 
Tradičním místem pro představování motoristických novinek byl již od předválečných dob pařížský autosalon. Když byl po válce v roce 1946 uspořádán poprvé, prezentovala se BSA zcela novým motocyklem s již typickým dvouválcovým půllitrem s označením A7. Ačkoliv tehdy v Paříží sklidila největší úspěch díky modernímu a praktickému Pérákovi československá JAWA, ani tradičně silná BSA nezůstala stranou obdivu. V podobě A7 zhmotnila všechny své obvykle silné stránky: sílu, rychlost, snadnou ovladatelnost a jako vždy uhlazený zevnějšek. BSA své konkurenty na poli čtyřtaktů převyšovala jako vždy také vysokou spolehlivostí. A7 se poté během 50. let uvedla v několika modernizacích (Star Twin s modernizovanou převodovkou, Shooting Star s vylepšenou kyvnou vidlicí, a vedle modelů B32/33/34 se stala hlavním čtyřtaktem v produkci BSA.
1971 se nejrůznějších variant Bantamu (125, 150 a později nejvíce 175 ccm) prodalo přes půl milionu kusů. BSA tak na počátku 50. let prakticky ovládala britský trh, dokázala totiž uspokojit prakticky celou škálu poptávky. Nabízela menší levný dvoutakt, větší solidní cesťáky a také velmi výkonný sportovní Gold Star. Prosperující BSA postupně odkoupila podíly v Arielu a Triumphu a nově vzniklý koncern se po válce stal na britských ostrovech prakticky monopolním. 
BSA však nesklízela úspěchy jen na obchodním poli. Výrazně se o to postaral právě sportovní Gold Star, který představoval vlajkovou loď společnosti a stával se živoucí legendou na poli sportovních strojů. Na jeho modernizaci se neustále pracovalo. Hlavně díky Gold Staru tak BSA získala na přelomu 40. a 50. let mnoho vavřínů v nejrůznějších závodech. Mezi ty nejprestižnější patří vítězství v Mezinárodní šestidenní, v Tourist Trophy na ostrově Man a v zámořském závodě 200 mil Daytona. Gold Star vydržel ve výrobě od konce 30. let až do roku 1963 a vyráběl se v 7 variantách. 
Představoval tak sportovnějšího bratra k nově nastupujícím cestovním motocyklům řady A, které koncem 50. let dostaly nové motory 650 ccm. Tradiční a léty prověřená značka BSA měla na ostrovech odbyt zajištěn, a tak se řada A rychle rozrůstala o nové a nové verze. Názvy jako Golden Flash, Super Flash, Road Rocket nebo Super Rocket prozrazují široké spektrum variací typové řady A10. 
Řada A65 pak přinesla na začátku 60. let asi nejradikálnější změnu designu v celé historii BSA. Modely Star Twin, Rocket, Thunderbolt, Lightning, Spitfire a Hornet byly mnohem zaoblenější než jejich předchůdci. Nebyla by to snad ani BSA, kdyby opět neohromila svět progresivním designem svých strojů, u kterých se vždy snoubila ladná elegance s čistou užitností všech částí motocyklu. A65 jsou pro svůj nezaměnitelný vzhled, podobně jako Slopery, dodnes jedněmi z nejoblíbenějších strojů mezi britskými sběrateli. 
Uprostřed 60. let začaly zaplavovat světový, o to více pak britský trh, levné motocykly z ciziny. Byly to především Honda a Jawa, které dokázaly nejen na ostrovním trhu překvapivě otřásat dosud skálopevnou pozicí BSA. Starší modely pomalu dosluhovaly, slavné doby Gold Staru byly nenávratně pryč a po mnoho let osvědčená áčková řada zoufale volala po modernizaci, díky níž by držela krok s konkurencí. Paradoxně také úspěchy během padesátých let způsobily, že vývoj v BSA ustrnul a místo něj se společnost soustředila na co nejobjemnější produkci různých variant osvědčených a úspěšných modelů, což však umožňovalo jen minimální nutnou modernizaci. Po velkém úsilí byl nakonec v létě 1968 představen motocykl BSA Rocket 3,
jenž byl vylepšenou verzí stroje Triumph Trident (pod tímto názvem byl také exportován do některých zemí, kde měl Triumph tradičně silnou pozici). Tento tříválec o obsahu 750 ccm bývá dnes označován jako první moderní superbike. Design byl u Rocketu (na poměry BSA) spíše průměrný a nevýrazný, výkon 
brutálního tříválce byl však na svou dobu naprosto ohromující. Rocket dělal čest svému pojmenování a v sériové podobě dosahoval rychlosti přes 190 km/h. Zpočátku zaznamenal v motocyklovém světě obrovský ohlas, Britským motocyklovým magazínem byl koncem roku ’68 dokonce označen za nejlepší motorku na tehdejším trhu. BSA opět dosahovala prodejních zisků po celém světě. 
Raketový úspěch však netrval dluho. Na jaře 1969 Japonci odpověděli v podobě Hondy CB 750, která měla díky pětirychlostní převodovce, kotoučové brzdě a elektrickému startéru mírnou výhodu. Byl to opět paradox, neboť úspěch BSA/Triumph Rocket otevřel Hondě dveře na světový trh ještě více. BSA nedokázala pružně reagovat, pokusila se pouze zaoblením některých tvarů pozměnit vzhled Rocketu do více „klasické“ podoby, koncern však pomalu ale jistě upadal a zejména levná a moderní produkce Hondy ho svou tržní expanzí drtila. Postupně zkrachoval i kdysi výnosný export do Spojených států a BSA byla počátkem 70. let odkázána prakticky už jen na britský trh. Tam se problémy společnosti teprve naplno projevily. Britské ministerstvo průmyslu ještě v roce 1972 iniciovalo záchranný plán, díky němuž byly značky BSA-Triumph a Norton-Villiers spojeny do korporace Manganese Bronze, BSA však nezadržitelně spěla ke krachu. Začalo masové propouštění, dělníci továrny v Birminghamu stávkovali a výroba BSA byla zastavena. Zbylí tři producenti se spojili do koncernu NVT (Norton-Villiers-Triumph), kterému se dařilo přežívat. Konstrukční kanceláře a distribuce náhradních dílů BSA se sice zachovala, výrobu se však již obnovit nepodařilo obnovit a dlouholetá značka tak roku 1973 definitivně zanikla.
Díky různým prodejům a spojování firem byla obchodní značka BSA nakonec prodána skupině BSA-Regal. Ta začala roku 1996 vyrábět 50 ccm minibike a později se snažila značku oživit půllitrovým modelem Golden SR, který však větší ohlas nezaznamenal. Tradiční příznivci značky jej však nikdy za motocykl BSA nepovažovali. Tento neúspěšný pokus o oživení tak zůstal prakticky bez povšimnutí.
Informace o redaktorovi
Jak se Vám líbil tento článek?