Výročí Jiřího Bartůška

Motocyklový nadšenec Jiří Bartůšek se narodil 2. 2. 1932 v Úsobí u Havlíčkova Brodu. Měl sedm sourozenců, tři bratry a čtyři sestry. Jeho otec, místní řezník, byl velký milovník rychlé jízdy. Mimo AJS 500 sedlal i Harley-Davidson 750 se sajdou. Z té byla demontována plechová karoserie, kterou nahradila dřevěná bedna, ve které se naváželo maso z nedalekého Havlíčkova Brodu.

Výročí Jiřího Bartůška

Kapitoly článku

První metry v sedle motocyklu prožil mladý Jirka za řidítky „Viliersky“. Tu v rodném domě zanechali těsně po válce sovětští důstojníci, tiskoví zpravodajové. Motorka byla později odevzdána na národní výbor a poté se patrně vrátila původním majitelům. Následovaly vyjížďky nejen po úsobské návsi na různých zapůjčených strojích. Z běžných motorek se vymykal Indián Václava Vášíčka či nezvyklá Čechie Böhmerland. Ta je v současné době v držení pana Konfršta a dodnes krouží po Vysočině. První vlastním motocyklem Jiří Bartůška byla v roce 1951 Jawa Robot.
 V následujícím roce jel na malém motocyklu první noční orientační soutěž v Havlíčkově Brodě. V roce 1953 získal na stejném klání stříbrnou plaketu. Motocyklová zápolení přeťal výkon vojenské základní služby, na kterou narukoval 1. 11. 1953 do Litoměřic. Jak jinak než jako řidič. Z mého pohledu je velmi zajímavé že pohlaváři lidově demokratické armády se nechali vozit stejnými vozy , ve kterých se po zemi české proháněli němečtí okupanti. Například Mercedes – Benz 170 cabriolet. Jiří na vojně usedli za volant horkých československých novinek znárodněného průmyslu, jakými byly v té době PV3S a Škoda 1200 sedan. Po vojně roce 1956 se účastní na Jawě 250 orientačních soutěží v Třešti, Polné, Chotěboři a Velkém Meziříčí. Orientačních závodů se účastnil proto, aby si splnil svůj velký sen a získal licenci pro silniční okruhy. První oblastní závod jel v barvách havlíčkobrodského Svazarmu na okruhu ve Žďáře nad Sázavou v sedmapadesátém roce. Závodní motocykl byl od známého závodníka Václava Valtery. Java 250 měla upravenou kostru z „péráka“ s malou kapotáží. Hnacím agregátem byl upravený čtvercový motor z předválečné „speciálky“. V lesích v okolí Humpolce byla v roce 1959 vypočítána rychlost 160 km/h a dosahoval až 12 tisíc otáček.
 
Zkušeným mechanikem byl bratr Karel. Ten si v provizorních a skromných podmínkách musel poradit s každou závadou. Jawa 250 byla v 1958 nasazena na II. Horáckém okruhu v Třebíči. Dále na soutěžích v Kaplici, Kdyni a Nepomuku. Sezóna 1959 byla vynechána z důvodu reorganizace krajských uspořádání. V šedesátém roce se účastnil jihlavského okruhu. V roce 1961 si zlomil klíční kost při soustředění závodníků v Jilemnici. V následujícím roce na stejném soustředění zvítězil v kvalifikaci i v závodě. Velkou odměnou byla gratulace od Antonína Vitvara, který měl celý podnik pod palcem. V roce 1963 v oblastním závodě Jiří bodoval prvním místem v Jaroměři v dalším závodě skončil druhý na okruhu ve Vysokém Mýtě. 
V následující sezóně dojel třetí v Miřeticích i s utrženým zadním tlumičem. Sezóna 1964 byla na okruzích pro Jiřího poslední. Přispělo k tomu především nedodání přislíbené ČZ 250 hradeckou organizací Svazarmu. Na konci závodní kariéry se podepsala i svatba v roce 1965. Velmi zajímavým počinem byla stavba saní, osazených boxerem BMW.
Jiří Bartůšek je i jedním z prvních členů Veterán klubu Úsobí. Na své ČZ 125T pravidelně přijíždí na mnoho setkání po celé Vysočině, odkud si právem odváží titul nejzkušenějšího účastníka. Nejen na těchto akcích je Jiří pro nás mladší vzorem houževnatosti, odolnosti a příkladného rytířského chování.
Přelomový byl pro pana Jiřího podzim 2011. V tomto období se mladému mechanikovi a rodinnému příteli Milanu Ritschelovi ze Světlé nad Sázavou podařilo zprovoznit závodní speciál Jawa se šoupátkovým rozvodem. Práce na stroji trvaly více jak čtyři roky.
Milanovi dala zabrat nejvíce repase původního šoupátka. Na stroji je zajímavá zdvojená přední brzda. Původní stroj byl Karlem Bartůškem postaven na přelomu padesátých a šedesátých let. Do „ostrých“ závodů však nikdy nasazen nebyl. Když se na podzim 28. října Jiří Bartůšek proháněl na „šoupátku“ po asfaltce u Světlé, splnil si velký sen: usednout ještě jednou na závodní speciál. Svůj sen si splnil i Milan, když se mu podařilo dokončit motorku s neobvykle umístěným karburátorem do osmdesátin Jiřího Bartůška. K tomuto významnému životnímu výročí přejí štěstí, zdravíčko a mnoho šťastných kilometrů jednou stopou kamarádi a přátelé z úsobského a dobronínského veterán klubu.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.29
Známkováno: 14x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist