Veteráni v pivovaře

U příležitosti Národního dne historických vozidel v pohybu, který vyhlásil Veteran Car Club ČR, se uplynulou sobotu konalo mnoho nejrůznějších veteránských akcí. Mezi jednu z nich patří i šestý ročník setkání veteránů "Po stopách hraběte Chorinského", který se uskutečnil v malebném prostředí postřižinského pivovaru Dalešice.

Veteráni v pivovaře

Kapitoly článku

Pokud patříte mezi ty šťastlivce, kteří vlastní nějakého toho veterána, možná jste zaslechli, že druhá sobota v červnu je letos i do budoucna zasvěcena historickým vozidlům všeho druhu. Účelem akce  "Národní den historických vozidel v pohybu", který pod záštitou FIVA (Mezinárodní federace historických vozidel) vyhlásil Veteran Car Club ČR společně s Federací klubů historických vozidel ČR na 12. června, bylo ukázat  veřejnosti evropské kulturní dědictví v pohybu na veřejných komunikacích a upozornit tak na význam historických vozidel v naší společnosti po stránce kulturní, historické, sociální, vzdělávací, zaměstnanostní, ekonomické a také co do ohleduplnosti k veřejnosti i životnímu prostředí. Jak říká oficiální stanovisko,  "při stále narůstající byrokracii a chystaných legislativních omezeních je to způsob, jak upozornit na obrovské odvětví zasahující významně a pozitivně do naší společnosti. Je to způsob, jak dát o síle a velikosti hnutí historických vozidel vědět. Třeba si pak orgány státní správy, až budou rozhodovat o legislativě, uvědomí, jak významný je to obor".


Minulá sobota byla zkrátka dobrou příležitostí ukázat, že veteráni ještě nepatří do muzea, natož pak starého železa. Vypravili jsme se proto na Vysočinu, do malebné obce Dalešice, která je notoricky známá především díky oblíbenému hrabalovskému filmu Jiřího Menzela Postřižiny, jež se natáčel v místním pivovaře. Pivovar však nežije jen zašlou slávou let minulých, ale aktivně pořádá nejrůznější kulturní akce. Mezi vrcholy dalešické sezony pak zcela určitě patří setkání veteránů "Po stopách hraběte Chorinského", který se uplynulou sobotu uskutečnil. My jsme samozřejmě nemohli chybět.


Sobota se ohlašuje chladným ránem, ale čistou oblohou. Zdá se, že deštivé předpovědi se dnes nevyplní, proto nacpeme do skromných kožených brašniček péráka 250 jen to nejnutnější a po osmé vyrážíme z Humpolce směr Jihlava. Na úzkých silnicích Vysočiny, které se jako had vlní mezi kopci nahoru a dolů, je pérák jako doma. Zvuk motorky, která se ve dvou vleče do kopce na čtyřku slabých šedesát, by mohl budit dojem, že motor je těsně před udušením. Opak je ale pravdou. Neutuchající zátah motoru při jen lehkém přidání plynu dává totiž zřetelně najevo, že tenhle fenomenální jednoválec o výkonu devíti poníků je nejsvalnatější právě ve spodním spektru svých otáček. Naopak z kopce se projeví výhoda neutrálu hned pod čtyřkou, a tak za brumlání náhodných výbuchů volnoběhu elegantně a ekologicky sjíždíme nejednu serpentinu. Počáteční oblaka dýmu, která nás vinou ještě neprohřátého výfuku několik prvních kilometrů provázejí, postupně mizí, jenže je nahrazují oblaka deště na obzoru. Že by dnes byla k projížďce sprcha gratis? Naštěstí asi ne, stačí přejet pár kopců a mraky jsou zas pryč.


Cesta příjemně ubíhá a horký asfalt začíná pálit do nohou. Při průjezdu většími městy budí nezaměnitelný zvuk péráka zaslouženou pozornost, občas i někdo zamává. Sluneční žár přidává na intenzitě, a tak krátká osvěžující zastávka přijde vhod, i s ohledem na pozadí spolujezdkyně. Kromě spousty motorek všech druhů potkáváme taky kolonu historických vozidel a z jízdy se  místy stává nepřetržité zdravení protijedoucích. Za Třebíčí se na obzoru začnou rýsovat velké chladící věže jaderné elektrárny Dukovany a to už jsme skoro na místě. 
Do Dalešic přijíždíme okolo desáté. Hloučky lidí proudící jedním směrem nás jasně navedou k pivovaru, který už z dálky ukazuje svou charakteristickou siluetu, známou ze slavného filmu.


Tady už to pěkně žije. Velké louka před branou je zaplněna desítkami automobilů. Motorky prý parkují ve dvoře, ten je však beznadějně zaplněn lidmi, stánky a samozřejmě i historickými stroji. Nakonec vmáčkneme péráka mezi elegantní Ariel Red Hunter z roku 1937 a bachratý dřevěný sud ke zdi pivovarského skladu. Ještě se protlačit skrz davy lidí a můžeme na obhlídku motorek.


Těch na dvoře parkuje několik desítek a není vůbec jednoduché se mezi nimi v tlačenici protáhnout. Tradičně nejsilnější účast, jako na všech domácí veteránských srazech, má se svými typicky červenými stroji JAWA, a tak tu vedle sebe vidíme hlavně poválečné modely: pařezy, péráky, kývačky, panelky, dokonce i designově raritního bizona a sběratelsky ceněný model 500OHC. Nechybí ani klasická třiapůle 634 s praktickou a málo vídanou sajdkárou. Podobnými stroji, jen v menší kubatuře 125 a 175 ccm, je tu zastoupena strakonická ČZ, z jejíž produkce pochopitelně nesmí chybět  černá předválečná 175, klasické céčko 150 nebo vzhledově jedinečný skútr prase. Zkrátka, domácí motocykly jsou v jednoznačné převaze, Jawy a Čízy doplňuje ještě Manet s malou poválečnou dvoupístovou devadesátkou a oblíbeným skútrem Tatran. Z československých motocyklů je však jednoznačným králem dnešního dne úchvatná JAWA 500OHV z roku 1929. Jde o úplně první motocykl z továrny Františka Janečka, vyráběný na základě licence německého Wandereru, který také poskytnul dvě poslední písmena do názvu slavné značky. Tento Rumpál je vybaven prostornou sajdkárou s krásně vymalovaným znakem v secesním stylu. Na předchozí výrobu Janečkovy zbrojovky odkazuje designová vychytávka na motorce, koncovka výfuku v podobě granátu. Naprosto úchvatný stroj je zřídkakdy k vidění, a tak je neustále v obležení odbivujících návštěvníků srazu.

        

Mezi motorkami zahraniční provenience ale také najdeme jedinečné kousky. Nejstarším strojem je Sunbeam WD, který sloužil v zázemí fronty během první světové války.  Zelený pradědeček na svých skoro sto let vůbec nevypadá. Sunbeam jednoduchou konstrukcí připomínající spíše přerostlé kolo dokumentuje období zrodu motocyklové výroby. Vzhledově velice podobným strojem jsou opodál stojící německé sportovní stroje NSU a FN z počátku dvacátých let.  Jen o pár let mladší motorky už ale vypadají zcela jinak, jak dokazuje třeba další bristká legenda, na svou dobu designově inovativní BSA Sloper. Ostrovní předválečné motorky mají dnes vcelku slušné zastoupení a tak si můžeme prohlédnout také impozantní Royal Enfiled se sajdkárou. Celá souprava je v dobovém stavu bez jakékoliv renovace, působí proto velice sugestivně a historie z ní přimo dýchá. Znalce zaujme i pár let starý retro-Enfield s indickým původem, totiž Bullet 350D osazený dieslovým motorem. Při příjezdu tohoto stroje se již z dálky podle zvuku zdálo, že se do pivovaru valí traktor, a on zatím přijel vcelku subtilní stroj, který se už desítky let vyrábí v takřka stejné podobě. Sposutu hluku nadělala i klasická sahara neboli Zündapp KS750 v pouštním provedení Rommelových divizí. Velký motocykl se silným motorem a mohutnou sajdou budí ještě dnes slušný respekt, i když asi ne u malých dětí, které na něj nadšeně šplhají a prozkoumávají sajdkáru a různé skříňky a sumky, kterých je na bitevní motorce habaděj.

             


Jak se dovídáme, start vyjížďky je až ve 13 hodin, proto se raději přesouváme z rozpáleného a zalidněného nádvoří do příjemně stinné pivovarské zahrady, kde se také odehrávala část filmu Postřižiny. Nyní tu ale stojí ty nejstarší automobily, které se srazu účastní. Těžko tu parádu slovy popsat, stojí tu jeden dvoustopý klenot vedle druhého. Několik okamžiků mi trvá, než popadnu dech, přede mnou stojí zcela jedinečný Ford T z roku 1908, vůz, který se stal milníkem motorismu a zároveň první seriově vyráběné auto na světě. Prastaré vozidlo, které před více než stoletím dobylo svět,  přijelo až z Dolního Rakouska a je v naprosto perfektním renovovaném stavu. Když mi po chvíli sklapne čelist, čekám dlouhou dobu na fotku, neboť tenhle poklad s nevyčíslitelnou hodnotou je neustále obležen houfy diváků. I kdyby byly okolní vozy sebekrásnější, nemohou tomuhle nádhernému Fordu konkurovat, přesto si zaslouží naši pozornost, neboť jde také o krásné a unikátní kousky. Stařičký černý vůz je něčím povědomý... ano, podle známého znaku na chladiči je to Chevrolet z roku 1918. Vedle téhle americké dvojice pak působí ostatní auta moderně, a to tu najdeme takové klasické veterány, jako třeba Aero 30, Škoda Populár, Tatra 57 nebo Tatra 600 Tatraplan, což jsou pro našince poměrně známé vozy. Naopak trochu exoticky působí elegantní černé MG nebo zelená německá limuzína  Union stojící poblíž.

         


Zahrada je rozlehlá a tak se veteráni nacházejí také v její spodní části. Na rozdíl od nádvoří tu ve stínu pivovaru překvapivě nepanuje žádný nával, a tak můžeme v klidu prohlížet vojenská vozdila, která dorazila. Mezi tradičními vozidly, která se vyskytovala i v Československé lidové armádě, se tu vyjímá hlavně VW Kübelwagen, známé vozítko německého Wehrmachtu, a nebezpečně vyhlížející BMW R71, které veze na sajdkáře kulomet MG42. Za vítěznou válečnou stranu je přítomen klasický jeep Willys.



Od zadního vjedzu do pivovaru se přes celou zahradu náhle nese ostrý rachot a tak se spěcháme podívat, co že to dorazilo za stroj. Je to známá československá Tatra 111. Tenhle desetitunový kolos, který pomáhal budovat socialismus,  se vyráběl celá čtyřicátá i padesátá léta a osvědčil se nejen v našem prostředí, ale i v drsných podmínkách Sibiře, kde mu z vděčnosti dodnes stojí pomník. Absence jakéhokoliv posilovače napoví, že v dřívějších dobách bylo namáhavé řízení těžkých náklaďáku pouze pro opravdové siláky. Majitel Tatry vyklápí velkou přední kapotu, pod níž se ukrývá rozměrný patnáctilitrový motor. Vidlicový dvanáctiválec prý spolkne 35 litrů na sto, což při jeho obludných parametrech zní ještě vcelku ekonomicky.


Na obloze se mezitím slunce vyšplhalo pořádně vysoko, však už je taky chvíli po poledni a účastníci za pár desítek minut odstartují na projížďku. Navzdory všem předpovědím dnes panuje velké vedro, a tak se většina návštěcníků odebrala do stinných koutů pivovarského dvora a tnejvětší žiznivci beze zbytku zaplňují výčep v suterénu. Ještě než se vydáme na trať, můžme si však prohlédnout i zbytek vozů parkujících na louce před pivovarem.  Zahradě za zdí stojí ta nejstarší vozidla, zde dominují youngtimery, auta pževážně z šedesátých a sedmdesátých let. Tak jako tu v motorkách převládají Jawy, mezi automobily zas jednoznačně převažují škodovky všeho druhu, hlavně Spartaky, Felicie, Octavie a 110R, najde se tu ale taky pár krásně zachovaných stovek. Největší zastoupení mají asi Felicie, vetšinou v typicky červeném provedení, vždyť dnešní slunný den kabrioletům vyloženě přeje. Tyto oblíbené a elegantní vozy už jsou prostě nedílnou součástí každého tuzemského srazu veteránů. Naopak mezi u nás málo vídaná auta patří třeba majestátně a luxusně se tvářící tmavomodrý Bentley Brooklands. Prostorná britská limuzína sice není ani 20 let stará, přesto sem ale celkem dobře zapadá. Na první pohled připomíná Tatru 613, která parkuje nedaleko a ta už se mezi youngtimery počítat může.  Pavouk namalovaný na kapotě a typický kříž, který jsme už viděli na stařičkém vozidle v zahradě pak jasně dokládají, že tohle nízké a dlouhé auto je americký Chevrolet Spyder. Brutálně hranatý a široký bílý kabriolet s osmilitrovým motorem je zase typickým zástupcem značky Cadillac.


Západní vozy jsou zcela jasně v menšině, i když  velké americké kolegy doplňuje ještě například slavný Citröen 2CV zvaný Kachna, několik klasických Mercedesů (nejvíc září asi  legendární 220S v parádní modré metalíze), trojka oblíbených Fordů Capri, Cortina a Sierra nebo úchvatně blyštivá stříbrná Simca. Prim tu dnes hrají ale stará známá vozidla východního bloku, kromě již zmíněných škodovek je tu hned několikrát zastoupen bakelitový nezmar Trabant, vedlě nějž vypadá náš Velorex téměř jako plnohodnotné auto. NDR dodalo na sraz také Wartburga. Naopak mezi východoněmeckými dvoutakty stojící Union 1000 pochází z opačné strany železné opony, tenhle béžový elegán se čtyřmi kruhy na mřížce chladiče je přímým předchůdcem Audi. Z notoricky známých vozidel normalizační doby vyvolávají vzpomínky také Žiguly a polské Fiaty. Zkrátka, známých i neokoukaných automobilů je na plácku před pivovarem velká spousta a tak si návštěvníci, kteří neutekli před žhnoucím sluncem někam do stínu, mohou prostřednictvím těchto veteránů zavzpomínat na dobu minulou.


Mezitím se blíží čas vyjížďky. Na dvoře pivovaru je ještě slavnostně předáno ocenění za nejstylovější vozidlo a už se ozývá rachot prvních strojů, které se vydávají na start. Ten se nachází na silnici hned před pivovarem, řidiči se však nejprve řadí na nedalekém náměstíčku, odkud pro pobavení svoje i přihlížejících diváků budou startovat stylem Le Mans, tedy úprkem ke stojícím strojům. Než se všechna auta a motorky z pivovaru a okolí vymotají, bude to notnou chvíli trvat. Nakonec je výstřelem ale závod, ve kterém ale o závodění vůbec nejde, přece jen odstartován. Někteří řidiči  berou celou akci velice sportovně a snaží se vyjet co nejrychleji, hlavně přelitým motorkám se v tomhle vedru ale jako na potvoru nechce nastartovat, a tak start závodu připomíná Le Mans se vším všudy, i s tlačenicí při roztlačování strojů. Až na vyjímky se tak nakonec všichni zdárně vydávají na zhruba šedesátikilometrovou trasu směrem na Náměšť nad Oslavou. Velké vedro ale nakonec donutí jezdce vyjížďku si zjrátit, hlavně účastnící dorazivší z blízkéhé okolí už spěchají na odpolední osvěžení zpátky do pivovaru. Večer tu bude navíc program pokračovat hudební zábavou a protáhne se jistě až do rána.


         


Sobota s veterány v dalešickém pivovaře se pěkně vyvedla. Bezvadné počasí, parádní účast i příjemná atmosféra srazu přispěly k hezké oslavě Národního dne historických vozidel. Pro nás však den s veteránem nekončí, ještě nás čeká cesta domů, která za minimálního podvečerního provozu rychle utíká a tak si můžeme jízdu na pérákovi pěkně užívat. Když se pak za libozvučného bublání vracíme k domovu, nezbývá než se těšit na příští ročník téhle povedené akce v jedinečném prostředí.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 15x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist