Veteran rallye Křivonoska 2012

Pořádající Veterán Car Club České Budějovice patří k nejstarším u nás. Byl založen v roce1963. Skupina budějovických nadšenců byla ve veteránském hnutí aktivní již v roce 1958, tedy v období, kdy například končila výroba čtyřtaktů Jawa 500 OHC, dnes již zasloužilých dědečků. Budějovický klub sdružuje necelé dvě stovky příznivců starých strojů, kteří mají v držení na 800 různých vozidel. Vraťme se k samotnému závodu. V dopoledních hodinách si v kempu bylo možné všechny stroje důkladně prohlédnout, případně vyfotografovat i samotné účastníky.

Ti byli často oděni v dokonalých dobových úborech. Róby byly umně zhotoveny, každá k jinému účelu. Dámy s rozlehlými a ozdobnými klobouky se usadily do vypolstrovaných sedadel automobilů, pánové ve vysokých cylindrech odění do fraku usedají za volant a například muži v kožených kombinézách zasedli za řidítka svých úžasných motocyklet. Začátku soutěže předcházela rozprava s jezdci.

Dobovou atmosféru podtrhovala i řízná swingová kapela, jejíž ozdobou byly dvě agilní saxofonistky. Zárukou kvality celého klání je rodný list všech strojů. V něm není zapsán pozdější datum výroby než 1945. Slavnostně se již tradičně startovalo v 11:01. Do prvních metrů tratě se počaly zakusovat nejstarší automobil s motocyklem.

Letos to byl pan Jan Zápotočný z Jičína z Renaultem N – C a rakouský motocyklista Markus Gabriel na řemenové Minervě. Oba stroje byly shodně vyrobeny v roce 1903. Zejména zmíněný Renault působil pohádkově. Soustava mosazných páček a trubiček s odkapávací nádobkou byla dokonale mistrovskou pasířskou prací. Vše vyvedeno v mosazi, kterou se nešetřilo. Vše doplňoval nádherný hodinový stroj. Velmi zajímavým automobilem byla i modrá Bugatti 13 z roku 1911. 

Je to nejstarší provozuschopný automobil této značky vůbec. Na „Křivonosku“ již několik let jezdí dva motocykly německé značky Schüttoff 350 S z roku 1927 a K 500 o dva roky starší. Elegantní stroje mne fascinují mohutným žebrováním na kolenech výfukového potrubí. Po cestě soutěžící plnili různé úkoly, které byly na konci jízdy vyhodnoceny. Někteří účastnici soutěže bojkotovali, cestu pouze projížděli a kochali se jihočeskou krajinou. Celá trať vedla okolím Hněvkovické přehrady a výškově byla poměrně náročná. Zejména prudké stoupání zakončené ostrou zatáčkou v obci Litoradlice dalo mnoha jezdcům a zejména jejich strojům pěkně zabrat a povařil si tu nejeden chladič.

To neplatí o rudých strojích Indian, které záludný úsek i další části tratě projížděly s obdivuhodnou rychlostí i elegancí a bylo jich hned několik. Petr Hošťálek přijel s Indianem Scout ročník 1927 se sajdou. Cíl první etapy byl v městečku Bechyně. Ta přivítala jezdce na elegantně zrenovovaném náměstí. Stroje zde pečlivě třídila pořádková policie jak z dob Rakouska - Uherska a jednotlivé účastníky s laskavým úsměvem odesílala do předem určených sektorů dle typu vozidel. Zde stroje obdivovaly stovky přítomných turistů. 

Na bechyňském náměstí se nachází několik útulných restaurací a hospod. Já si vybral tu za renesančním štítem. Jejich stinné lokály doplněné o zastíněné předzahrádky dokázaly pojmout nejen účastníky soutěže.

Do Bechyně přijížděli další motorkáři a cyklisté. Všichni byli bez velkých problémů obslouženi, což nebývá při podobných nárazových akcích většího rázu obvyklé. Malým stínem na celé akci bylo počasí. Svatý Petr v odpoledních hodinách seslal do jižních Čech déšť a bouřky. To malinko zkomplikovalo život motocyklistům. 

Ti při zpáteční cestě do Hluboké po skupinkách okupovali autobusové čekárny i přístřeší benzinových pump. Některé pozlobilo provlhlé zapalování. Vyznavači otevřených karoserií byli nuceni natáhnout plátěné střechy na své miláčky. I tak lze celou rallye hodnotit jen v superlativech. Do cíle na náměstí v Hluboké nad Vltavou dojela většina s širokým úsměvem na rtech. A těm, kteří chtějí vidět nádherné staré stroje v chodu, mohu v příštím roce „Křivonosku“ jen doporučit. A to nejlépe v nějakém cílovém městě, které je lomozivým staříkům půvabnou kulisou.