Šnelcuk není (jen) rychlovlak

Motosrazů všeho druhu se v dnešní době koná přehršel. Člověk si proto může dosyta vybrat, kam příště zas pojede, i kam už nepojede nikdy. Různých setkání, která vlastně srazem v pravém slova smyslu nejsou, je také dost. Některá z nich jsou ovšem výjimečná. Šnelcuk patří mezi ně.

Šnelcuk není (jen) rychlovlak

Kapitoly článku

Takzvaná „Šnelcuk rallye“, pořádaná vždy poslední červnovou sobotu, má velmi dlouhou tradici, sahající zhruba půl století nazpět. Pět jezdců na ještě nedávno vzácných čtyřtaktech se tehdy poprvé sjelo na parkoviště u jeskyně Balcarka nedaleko obce Ostrov u Macochy, aby si popovídali a posléze se projeli malebným prostředím Moravského krasu. Účastníků, vyznávajících bušení čtyřdobých motorů, během let přibývalo. Ovšem velmi zvolna. Doba burácejícím motorům a (tehdy) nápadným strojům dvakrát nepřála. Časy se mění, a tak se tentokrát na parkoviště vedle vstupu do známé jeskyně dostavilo během dopoledne několik desítek strojů všeho druhu.    
   
Na toto setkání se nejezdí přespat. Nejezdí se sem ani pít pivo, soutěžit v páce, válet se do sedmi ráno v bahně před pódiem, ukusovat párek na niti, pořádat kolena, knedlíky a kdeco. Nekoná se zde prakticky žádný program ani muzika. Není tu nic zvláštního k vidění a divení, pokud tedy nepočítáme okolí a jeskyni. Nebo že by přece něco? Ano, jde tu především o motorky. A samozřejmě také o to setkat se. Vidět se s kamarády často po celém uplynulém roce (i po letech) a poklábosit při cigárku a pressu z blízké kavárny. Vítány jsou především stroje staršího data, nejraději značky Norton a jí podobných. Ale vysloveně značkovým setkáním Šnelcuk není. Třeba se zajímavou Ducati ani s pěkně zachovalým youngtimerem Honda vás zakladatel setkání pryč nepožene. Ctihodný pětaosmdesátník pan Miroslav Rychlík, přezdívaný "Šnelcuk", je nad věcí. Jak by ne, v tom věku.
Na otázku, jak vzpomíná na první ročník akce, pan Rychlík odpověděl:
„Původně to bylo myšlený pro čtyřtaktní motocykly, ale dneska už se vlastně vyrábějí jenom ty. Už to neni taková vzácnost. Vždycky se sjeli hlavně lidi z okolí. Datum bylo daný, poslední sobota v červnu. Tenkrát poprvé to byli Sasman, Mičurka a jeden tady z dědiny…
No, bylo nás tehdy myslím pět. Já jel na ručce (Rudge), Sasman na beďaru (Praga BD 500). Mičurka jel na bése (BSA)… Ne, vlastně s Arielem spodovým. A ještě jela jedna NSU. Kolem čtvrté odpoledne jsme přijeli do Holštejna… Ta moje ručka byla čtyřventilová, ze šestadvacátýho. Ta chodila, do vrchu a všecko! Potom jsem měl spodovýho Sunbeama z devětadvacátýho, ale to nebylo nic sportovního. Ještě ho mám. Pak když jsem se oženil, měl jsem spodovej Ardie se sajdou. V tom jsme jezdili celá rodina. Později jsem přešel na Nortona, ale když jsem na to poprvní sedl, tak to pro mě bylo zklamání. Ten starej německej Ardie byl lepší… A hele, tenhle když se rozjíždí, tak to lítajó jiskry, pozor na to!“
(reakce na razantní odjezd Mirka „Pete“ Peterky a jeho nepřehlédnutelně zelený 
Norton ES 2)
Právě Nortonů bývá na Šnelcuku k vidění dost. V jejich sedlech neváhají mnozí přidusat i z větší dálky. Máte-li v garáži také nějakého tohoto krasavce, příští červen neváhejte a určitě doražte. Vnuk Michal dovezl dědu Rychlíka na zajímavé dobové přestavbě.
„Je to bésa, ale je předělaná v osumapadesátým. Má předek z půllitra Jawy a zadní pérování taky. Jinak motor a zbytek je původní. Takhle už jsem to koupil. Původně jsem to chtěl předělávat zpátky, ale… Byl jsem domluven s jedním, že mu dám motor ze starýho Nortona a že od mně dá na to rám a ty věci. Jenže on si to pak rozmyslel, tak jsem si řikal, že už to nechám tak", popsal svou BSA Empire Star pan Rychlík.
Mezi mnoha dukárnami zajímavých ročníků a občasným zablesknutím loga HD se zaskvěly i další zajímavé kousky. Takovou Hondu XBR 500 v pěkném stavu potkáte poměrně zřídka. Anebo tak šmrncovní přestavbu, jakou je nekompromisní café-racer „Thruxton“, původně Benelli Tornado 650 v podání Brňana Pavla Müllera, na které se to karbonem či odvrtaným a leštěným hliníkem jenom hemží. 

      
Pokud cítíte, že byste zapadli, přijeďte příští rok na něčem pěkném taky. Pan Rychlík vám možná za odměnu poví podobnou bajku, jako je tahle:
„Před pěti rokama to parkoviště tady rozšiřovali. Kdysi to bylo pole nějakýho Balcara. Jednou tady oral s kravama. Bylo horko, kravám se nechtělo, muchy lítaly. Přišly jeskyňky a prej: Balcare, udělej nám lopatu na chleba do pece. On že nemá čas, že musí orat. Ony prej: Běž, my ti to poořem, běž udělat tu lopatu. Tak šel. A jeskyňky dvě poháněly krávy, jedna je vodila, aby šly v brázdě… Když přišel s lopatou, tak se ptaly, co za to chce. Von prej že nic. Ale ony, že mu dají buchtu. Byla to velká buchta, ale nesměl ji nikdy sníst celou. Prej když kousek vždycky nechá, druhej den bude z něho zas buchta celá. Jednou na to Balcarův syn ale zapomněl, měl velkej hlad a snědl to celý. Tak pak už neměli nic.“

Nějakou buchtu si musíte sice přivézt s sebou, ale o zbytek kromě jistoty pěkného počasí bude určitě postaráno. Na Šnelcuk, přestože jde o komorní setkání podobně založených, přijede vždy dost zajímavých motorek. Vždyť slova pana Rychlíka platila v dobách jeho začátků stejně jako dnes: „Motocykl je taková záliba, která nemá praktický využití. Auto člověk užije víc, protože se nemusí dívat na to, jaký je počasí. Zaleze a je schovanej. Potíže na motorce překoná jenom ten, kdo tomu fandí trvale.“

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.32
Známkováno: 19x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist