Setkání veteránů v Dalešicích

Dalešický pivovar před 21 lety posloužil jako kulisa oblíbeného filmu Postřižiny. Toto prostředí přímo dýcha starými časy, a tak je jeho spojení s historickými vozidly naprosto přirozené a harmonické. První účastníci, hlavně ti z daleka, se do areálu pivovaru sjíždějí už v pátek večer, to hlavní však propuká od brzkých ranních hodin v sobotu, kdy jsme akci navštívili i my. Pořadatelé z 1.VCC Třebíč se každý rok snaží připravit i stylový doporvodný program. Letošní setkání se nese v duchu dalšího Menzelova filmu, Rozmarného léta, a tak mohou návštěvníci, kteří se během dopoledne začínají na pivovarský dvůr i zahradu v houfech scházet, shlédnout na pódiu na dvoře přehlídku dobové módy 20. let minulého století s důrazem na tehdejší plavky a koupací úbory. Vše se samozřejmě odehrává za nezbytného zvukového doprovodu rachotících motorek, které se za bránu pivovaru hřmotně sjíždí. Slunce začíná pálit, motorek přibývá a pivovarské zdi nabízejí příjemný chládek - i proto je na dvoře brzy k nehnutí. Desítky motorek, stovky lidí... V tom mumraji  má člověk co dělat, aby se naztratil. Místy hustší koncentrace davu napovídá, že právě tam je asi k vidění něco neobvyklého. A je to tak! Kromě vcelku "tuctových", ačkoliv krásných, poválečných motorek značek Jawa a ČZ (těch je vždy na každém srazu k vidění kupa v nejrůznějších stavech od detailní renovace až po autentický dochovaný stav), tu je ovšem taky pár unikátů, které není našinec zvyklý na silnicích příliš vídat. Platí to třeba o nablyštěném Arielu VG 500 De Luxe, jednoválcovém elegánovi z Anglie 30. let,stejně jako o švýcarském armádním motocyklu Condor A 580 z padesátých let. Ozdobou srazu je ale třeba i předválečný belgický stroj F.N. (Fabrique Nationale) či na svou dobu neuvěřitelně výkonný Norton 500, jehož konstukce prozrazuje původ v meziválečných letech. Tehdejší motorkáři museli mít vážně odvahu řítit se na tomhle neodpruženém podvozku, se skromnými půlbubnovými brzdami a po cestách tehdejších kvalit rychlostmi, kterými byste i dnes nebrzdili dálniční provoz. Naopak BSA L32 z roku 1931 nepatřil s rozvodem SV mezi nejmodernější stroje své doby...Na stroje někdejší domácí produkce ale zapomenout nesmíme, je jich tu nejvíc, od prvorepublikových modelů ČZ 175 Tourist přes Jawu 175 Villiers a 250 Special až k prvním poválečným čs. strojům Jawa Pérák 250 a 350 i ČZ 150 jsou zastuopeny v nejrůznějších verzích a barevných provedeních. Nemůže samozřejmě chybět ani legendární půllitr "oháčéčko". Mnoho návštěvníků setkání taky s jiskoru s oku nad vystavenými motocykly vzpomíná, jak v mládí právě na kývačče nebo panelce brázdili dědinu a okolí. Mezi ty méně vídané domácí motorky na pivovarském dvoře, kam už nesnesitelně pere ostré slunce, patří designově se vymykající Jawa Bizon nebo naopak parádní Californian, kterých se tu sjelo hned několik. Parádním elegantním kouskem, který doslova láká k nasednutí, je také třeba populární "prase" ČZ 501 s vozíkem PAv.Na slunci je ale s blížícím se polednem k nevydržení, tak honem se zchladit v pivovarské restauraci a můžem pokračovat do chladivého stínu zahrady, které patří dvoustopým veteránům. zatímco na louce před pivovarem stojí převážně "staré známé" Octavie, Felicie, embéčka nebo "erka" (ačkoli třeba výstavní limuzíny značek Buick, Cadillac, Mercedes nebo Tatra jsou výjimkou), právě v zahradě jsou ty největší a nejstarší automobilové klenoty, které do Dalešic, často z velké dálky a po vlastní ose, dorazily. Ford model T, první seriově vyráběný automobil v dějinách, už oslavil stoleté jubileum a vypadá ještě spíš jako kočár tažený koňmi, zatímco vedle stojící černý Chevrolet, jen o pár let mladší, už kapotou připomíná pozdější auta. Kromě dvou nejstarších exponátů budí pozornost i přepychový elegán Rolls-Royce. Kromě nich se můžeme pokochat pohledem třeba na meziválečné automobily značky Renault, Citroën, Opel, Mathis nebo MG, a nechybí ani dost zástupců domácí produkce v podobě Aerovek (hlavně legendárních Aero 30 je po zahradě roztroušeno hned několik), Pragovek a populárních modelů kopřivnické Tatry. Každý si tu zkrátka přijde na své, navíc je v zahradě i dostatek stínu.Majitelé a řidiči veteránů však mají ve stále se stupňujícím vedru smůlu a ostrým poledním paprskům neuniknou. Po obědě je totiž čeká společná vyjížďka do hartvíkovického kempu. Asi dvacetikilometrová trasa vede oklikou do kempu Wilsonka, kde se všichni můžou zchladit v Dalešické přehradě. A protože se letošní setkání přece nese v duchu Rozmarného léta, můžeme očekávat přehlídku dámských i pánských dobových koupacích úborů. Po osvěžující zastávce v kempu se kolona veteránů odebere zpátky do pivovaru a tam už se bude akce jen hodnotit, a to jistě dlouho do rána. A že jsme v postřižniském pivovarř, dojde i na koupání v kádi paní správcové... Že to bude snadné hodnocení potvrzovaly celý den spokojené tváře návštvníků akce. Letošní ročník setkání veteránů v dalešickém pivovaru se vydařil po všech stránkách na jedničku, zdejší příjemnou atmosféru můžou mnohé větší, ale komerčně zaměřené akce jenom závidět. Spousta nádherných strojů, setkání se stejně "postiženými" lidmi, malebné prostředí pivovaru, perfektní letní počasí... jedním slovem paráda. Tak nashle 9.6.2012!