Plná trať v Imole

Kdo rád prolézá naše veteránské burzy a dokáže strávit hodiny nad stánky s různým haraburdím, neměl by ignorovat podobné akce v zahraničí. Například v Itálii se budou hlavně milovníci malých kubatur a skútrů pohybovat na hranici srdečního kolapsu. Co bylo v Imole k nalezení? Všechno...

Plná trať v Imole

Kapitoly článku

Přestože je Itálie pro našince poměrně z ruky, rozhodně se vyplatí na tamní burzy zajet. Tedy těm, jejichž vztah k motorkám jde takříkajíc přes špagety. Láska prochází žaludkem, a proto kdo miluje těstoviny všeho druhu, ten si už jistě cestu k italským značkám našel. Balíček pravých italských spaghetti, nesoucí hrdé označení "Pasta di semola di grano duro", je totiž zcela jiný než "TO", co koupíte v marketu za 5,90 a co je vám do zblbnutí servírováno v jídelnách... A tak nějak se to má s italskými motorkami všeho druhu, podobně jako s těmi anglickými. Na obvyklé našinecké pindy některých pseudovlastenců o tom, že "italky nestojí za nic, protože a protože...", zapomeňte. Až jednou budete třeba zrovna ve slavné Imole vstávat za východu slunce a těšit se, co v jakém stánku podél dráhy najdete, vše ostatní jakoby zmizí. Chce to jen se tam vydat.
Letošní ročník se konal 11.-13. září. Okruh Imola byl vybudován v roce 1950 a dnes měří 4933 metrů. Než těch pět kilometrů obejdete a okouknete stánky po obou stranách tratě, uplyne celý den a budete muset sníst dvojitou porci špaget, abyste zas nabrali sílu na ten další. Prodejci totiž nejsou pouze na trati, ale i v prostoru depa a v boxech. Slavný okruh se vyznačuje několika stoupáními a klesáními, navíc je začátkem září v Itálii pořád okolo třiceti stupňů, a tak si raději důkladně namažte pod koleny a obujte pořádné boty. Cestou k okruhu se obrňte trpělivostí, protože kvůli odklonu dopravy okolo města projedete asi tak osmapadesát kruhových objezdů, než se dostanete na místo. Parkovat můžete přes den bezprostředně v okolí vchodu do areálu. Může se ovšem stát, že vás hlídači parkoviště večer vyženou do prostor, určených výhradně ke kempování. Ráno se lístky prodávají od sedmi, na den stojí osm euro. Pokud si po cestě do Itálie sníte všechny řízky, nevadí. Jídla i pití je v areálu dostatek, samozřejmě za evropské ceny. 
Na Imole je zajímavé to, že prakticky hned za kačírkem a bariérami jsou v určité části tratě domy, ulice a další zástavba. Nemusí to být špatné udělat si doma kafe, otevřít okno a sledovat, jak se po dráze prohánějí závoďáky. Ovšem pokud je člověk aspoň trochu fanda... Některé domy jsou tak blízko, že jejich hospodyně jistě po nějaké divočejší havárii vymetají kačírkové oblázky z obýváku s peprnými italskými kletbami na rtech.
Kompletní výčet značek, které jsou v Imole k nalezení, je nemožné vypsat. Od nejslavnějších přes kdysi slavné až k těm, které už dnes nic neříkají ani zasvěceným. Převažují pochopitelně ty italské, ale k nalezení je tu i poměrně dost jiných. Zajímavé je, že japonské a další stroje jsou na Imole (a obecně v Itálii) k vidění většinou ve slušném stavu. Navíc jde skoro vždy o netradiční modely, protože žádný šedivý průměr by se tu neujal. 
Koho při bloumání od stánku ke stánku rozbolí nohy už hodně nebo kdo se potřebuje rychle dostat pro vzácný karburátor na druhou stranu okruhu, ten může využít vláčku. Na ničem co má motor se po dráze jezdit nesmí. Přestože zde jízdních kol byly stovky, všude visel zákaz jejich vjezdu. 
Kdo propadl šmrncovním café racerům, maloobjemovým strojům nebo skútrům, měl by si vzít před vstupem do areálu něco na uklidnění a do kapsy o trochu víc peněz. S prázdnou dodávkou totiž domů jistě nepojede. Zcela bez peněz sem ale raději nejezděte, jinak si povezete plný batoh smutku, co vše jste chtěli, viděli, vyfotili a... nekoupili. A pozor na supervýhodné spotřebitelské úvěry! Ne nadarmo zde měla svůj stánek i Banca Imola...    
Knihomolové a sběratelé všeho psaného musejí pochopitelně počítat s tím, že drtivá většina tohoto zboží je v italštině. Sežete opět všechno o všem, uživatelskými příručkami k vespám počínaje a vzácnými knihami o italské motocyklové historii konče. Vyplatí se prohrabat kdejakou ušmudlanou přepravku pod nejzapadlejším stolem, protože opravdové lahůdky jen tak na pultech neleží. To samé platí o drobných dílech, karburátorech apod. Takže platí dvakrát hrab, jednou plať!   
Ano, do Itálie je to od nás daleko. Ano, po cestě musíte pořád na dálnici platit mýtné. Ano, skoro nic zajímavého, co si odsud povezete, nebude vysloveně za babku. Jenže pokud se na celou věc podíváte jinak, můžete zažít mnoho už jen po cestě, zvolíte-li zajímavou trasu a nebudete sem spěchat po dálnicích. Viva Italia!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.20
Známkováno: 5x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist