Ovál 2009 - stíhací jízda

Závod je vypsán pro motocykly do roku výroby 1945. Dráha měří 400 metrů, má dvě rovinky a dvě klopené zatáčky. Údajně byla spočítána na max. rychlost 80 km/h, ale jak jsme po několik let svědky, dá se po ní kroužit výrazně rychleji. Jede se systémem vyřazovacích jízd; každá rozjížďka má čtyři kola. Vždy jeden a jeden závodník shodně odstartují z protilehlých rovinek a snaží se navzájem dostihnout. Předjíždění je ovšem s ohledem na bezpečnost zapovězeno a tresce se diskvalifikací.
Jízda na klopené dráze vyžaduje něco zcela jiného než na prosté silnici. "Při své první účasti na Oválu jsem hned po startu optimisticky vystřelil v zatáčce až k samému vrcholu, domnívaje se, že tak zde zkrátka všichni jezdí. Při pohledu na svůj náklon a tu výšku jsem si „ucvrnkl“ do rajtek a v očekávání, že mi to nezbytně musí „ustřelit“, velmi svižně zamířil dolů. Zakrátko jsem se však s oválem sžil a přišel mu na chuť." Samotného mě překvapilo, co lze ze stroje dostat, aniž bych přepínal jeho či své síly. Motor se tak nějak usadí v optimálních otáčkách, vydá ze sebe to nejlepší a jezdec pak už může jen spokojeně kroužit.
Neznamená to však, že není potřeba umu dokonalého ovládání stroje. Naopak! Závodník se musí snažit najít ideální stopu, zvolit vhodnou výšku v klopených zatáčkách, správně do nich najíždět... Protože jen tak se mu tvar dráhy odvděčí dobrým vedením motocyklu. V případě opačném mohou různé odstředivé síly a tlaky působit spíše zpomalujícím efektem či dokonce ovlivnit řízení. Není rozhodně pravidlem, že nejlepší je nechat se vynést až k mantinelům. Mnozí z těch nejrychlejších naopak volili jízdu ve spodní třetině trati.
I malé stokubíkové „pumpičky“ bojovaly s plným nasazením, ale největší pozdvižení samozřejmě nastalo v nejobsazenější kategorii půllitrů, kde se odehrávaly ty pravé motoristické bitvy. Občas při pohledu na rozkmitaná řidítka některých nebojácných kolegů až běhal mráz po zádech. Jako praví sportsmeni však stále drželi plyn na doraz. U podniků tohoto typu ovšem vždy záleží na tom, jak vyrovnaná se sejde konkurence. Je pochopitelné, že někteří účastníci nastupují do předem prohraného závodu, ale mohou si tak aspoň vychutnat jízdu v celé své kráse, kdy je nikdo nebrzdí a oni si diktují tempo. Ovšem sportovní naturely jistě i v tomto případě nehodí flintu do žita, či „bošák“ do kanálu, a vezmou „race“ s plným nasazením. Svezení na Oválu za to rozhodně stojí!
Průměrná rychlost, což asi bude mnohé zajímat, se ve vyšších kubaturách pohybuje do devadesáti km/h. Možná to bude někomu připadat jako nízké číslo, ale je třeba si jednak uvědomit, že celé prvé kolo se jezdec teprve dostává do tempa, čili v těch dalších k tomu kilu mít bude. Nebo i přes... Pak také vezměme do úvahy délku, či spíše krátkost tratě, poloměry zatáček atd. Najetí z rovinky do zatáčky vzbuzuje pocit jak když stroj pošlete do zdi. Takže ta stovka nabízí adrenalinu dostatečně!
Příští rok opět v červenci (budou-li elementálové tentokrát nakloněni), doporučuji všem návštěvu tohoto podniku. Nasát atmosféru, která, ač tedy nemám přímého srovnání, velmi připomíná dobu mládí našich dvoukolých kamarádů. Podívat se, jak to „staré železo“ řádí a dokazuje sobě i nám, že do starého železa rozhodně nepatří! A věřte, že „Ovál“ je chvílemi velmi vzrušující podívaná.

Informace o redaktorovi

Vojtěch Švarc - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE