Jawa 500 OHC z Prahy na Man

Text: Bohumír Špaček | Foto: Bohumír Špaček | Zdroj: Olda Karas, Jindřich Huba | Zveřejněno: 29.8.2012 | Zobrazeno: 37 195x

Kapitoly článku

Okruh jsme projeli včera, hned zrána, než se zavřela trať. Je to naprosto nepopsatelný a překvapivě dojemný zážitek, který nás v cíli stál zbytek slivovice.
Samotnou trať nemá smysl popisovat dopodrobna, dovolte jen pár postřehů:

Ballaugh Bridge je pěkný hrb. Neskočit znamená dodržovat předpisy. Poryv větru na Windy Corner vámi zacloumá i v běžném provozu na moderní motorce. Na celém okruhu je po čertech málo míst, kde to nevypadá vysloveně "o hubu". Chvilku jsme postáli v Hillberry a při pouhém průjezdu Junior kategorie z kopců se nám hrůzou ježily i řasy. Mezi Ramsey a Douglasem je tak krásně, že nevíte, zda silnice vystoupá na nebesa (což se bohužel nejednomu podařilo)

Za půllitry se otáčel úplně každý. Koncentrace motorek je dech beroucí a vidět je průřez vším od 20tých let po současnost. Přál bych Vám vidět ty zástupy klenotů, které se tu povalují doslova všude. Nějaký ledabyle opřený Vincent ve společnosti tří Velocete, nebo

předválečných Hunterů nikoho (krom nás) vůbec nevzruší. Britové mají ke svým strojům přístup, který nejlépe vystihuje samolepka "chrome won't take You home", takže všude jezdí po ose a věnují se nanejvýš běžné údržbě. Na benzince zastavil děda v BSA s lodí, ve které podřimoval kojenec, z bezpečnostních důvodů v cyklistické helmě o pět čísel větší. Rodiče přijeli na vlastní sólo motorce v zápětí.
Dnes jsme užili krásný, oproti předpovědi slunečný den.

V Murray's museum jsme s majitelem zavzpomínali na Frantu Šťastného (dědci z Manu jej vesměs znají, stejně jako značku Jawa). Pochodili jsme ostrov a hystericky sháněli vše s logem Manu nebo TT. Už se ovšem asi nepodaří překonat husarský kousek váženého pana "JWM", který vymámil pracovní vestu s trojnohou a logem společnosti Steam Packet Company od šéfa chlapíků, co uvazují motorky na trajektu.