Burza Zlonín 2011

Ta často probíhají v restauraci U Jezera, která je na celou akci náležitě připravená a v době burzy jede nonstop. Ráno vítala hosty dršťkovou polévkou a v poledne domácím guláškem. Je prakticky jediným místem, kde se člověk může příjemně ohřát. Ne každý rok je pro veteránisty klimaticky tak příznivý, jako ten letošní. Ale i tak byl tradičně na mnoha místech cítit odér rumu a valašského penicilinu, a to nejen pro zahřátí. Celá sešlost začíná prakticky v pátek odpoledne, kdy přijíždějí skupiny prodávajících a zaujímají pro ně výhodné pozice. Ráno zde začíná život dlouho před svítáním přizvedáváním plachet, které chrání zboží před nenechavci i nepřízní počasí. Kupující pilně poletují mezi stánky s typickými čelovkami na hlavě ve snaze získat do své moci ten nejzajímavější úlovek. Připomínají tak klikatě poletující svatojánské mušky.Na prodej bylo:
V nabídce se objevilo jen málo kompletních motocyklů. K nejzajímavějším jistě patřily francouzské dvojkolky Motobecane z období kolem roku 1925 v původním stavu. Oba stroje byly opatřeny kompletním osvětlením včetně karbidového vyvíječe. Prodávaly se, dle mého názoru, za přijatelnou cenu 60 a 70 tis.Kč. Při koupi obou motocyklů bylo možno získat i výraznou slevu. Dále byla k mání dříve renovovaná ČZ 175 s motorem ČZ 250 Sport z roku 1937 za 68 tis. Kč. K mání byla jedna předválečná Jawička 175 v kompletním stavu, v kterém by byla škoda ji renovovat. Na této Jawě prodejce sám přijel. Dále byl nabízen jednoválec BMW R 35, a to bylo z předválečných strojů prakticky vše. Podstatně větší byla nabídka replikových dílů. Od koster Jawa 500 OHC přes pneumatiky, ráfky, špice, světla, bovdeny, zrcátka, řídítka, až po výfukové tlumiče a kolena. Celou škálu ani není možné pro její velký rozsah prakticky vyjmenovat. Díly jsou vyráběné jak pro české stroje Jawa, ČZ, Praga a Ogar, tak pro značky zahraniční. Široká byla i nabídka čalounických firem. Samozřejmě bylo k mání mnoho použitých i nových originálních dílů vyskládaných na stolech, plachtách, plastových bednách či prostě položených na silnici. Nabízeny byly, jak to již v posledních letech bývá, především součástky a díly pro tuzemské poválečné motocykly ČZ a Jawa.K mání bylo i několik anglických a německých různě kompletních motorů. Prodáváno bylo další zboží s motorizmem více či méně související i nesouvisející. Oblečení původní i nově ušité, cedule a plechovky originální nebo replikové. Poměrně široká byla letos nabídka dobové motocyklové obuvi. Vyhledávaným artiklem byly tradičně i kopírované návody k použití a katalogy náhradních dílů. Zlonínské uličky lemovalo, jak to již na podobně zaměřených akcích bývá, i několik stánků se starožitnostmi a veteší. A tak pánové s batohy a vozíčky neodjížděli s prázdnou. Nouze nebyla ani o stánky, které nabízely různé druhy občerstvení.
Závěrem:
To, že se ve vesničce jen pár kilometrů od stověžaté Prahy mluví mnoha i neslovanskými jazyky, hovoří samo za sebe. Vyslovení slova „Zlonín“ nebo „sejdeme se ve Zloníně“ působí na každého milovníka starých strojů posvátně, až démonicky. Bývá místem, kde se uzavírají dobré obchody, místem, kde se dolaďují termíny akcí pro letošní rok. Burza někomu očekávání naplnila, jiný byl možná zklamán. Někdo si odnáší domů vzácný artefakt do své dílny, jiný zážitek ze setkání s dávným kamarádem. Stále platí pravidlo kdo v tomto čarovném světě starého železa z duší něco, znamená je tu k vidění. Jako příklad bych uvedl světově uznávaného malíře Maestra Václava Zapadlíka. Jedna věc je pro příště jistá. Dá-li bůh, setkáme se mi, staří blázni, na tomhle magickém místě příští rok první únorovou sobotu.