BMW R-71 versus M-72

Stručná historie motocyklu M-72

Přenesme se do 30. let minulého století. Rusko prochází, především ve zbrojním průmyslu, celkovou reorganizací a modernizací, proto nutně potřebuje nové technologie a konstrukce. Politické napětí stoupá a zdá se, že druhá světová válka je na spadnutí. Sovětský svaz však na ni není absolutně připraven… V roce 1938 probíhají v Německu jednání s ruskou stranou, která má zájem o různé technologie. Konkrétně v tomto případě vedoucí týmu ing. Serdjukov má původně za úkol získat licence na výrobu leteckých motorů od koncernu BMW. Nakonec mimo jiné dochází k dohodě a prodeji licence a 5 kusů motocyklu BMW R-71 a k němu i sidecaru. V roce 1938 se jednalo v podstatě o nejmodernější těžký silniční motocykl cestovní třídy ve své kategorii. Němci si mohli dovolit tento model Rusům odprodat, protože oni již pracovali na revolučním, čistě vojenském motocyklu BMW R-75. Mimochodem u Wehrmachtu se stroje R61, R71 jako služební motocykly ani neprosadily, byly poměrně drahé, navíc v této kategorii dominoval model R-12, který se velmi osvědčil pro svou spolehlivost (mimo jiné měl pro armádu důležité bezbateriové zapalování a byl již navíc masově armádě dodáván). V rámci „rekvírování“ byl samozřejmě typ R-71, ostatně jako ostatní modely, nasazen, ale nikdy nebyl zaveden jako služební model. Rusové se pokusili v co nejkratší době začít motocykl pod označením M-72 vyrábět pro potřeby své armády. Vzhledem ke značné absenci kvalitních obráběcích strojů a obsluhy k nim, a kvůli problémům při odlévání karterů, se výroba značně opožďovala oproti původním předpokladům.

Původní raná verze „Emky“ je v podstatě více méně shodná s originálem, ale válečné provedení je velice raritní a na dochovaný původní válečný originál jsem zatím nenarazil. Také jich bylo vyrobeno do května 1945 celkem jen 16406 kusů. Což při spotřebě fronty a následně pro potřeby Ruska prostě zřejmě nebylo dost na to, aby se jich dochovalo větší množství. Moskevský závod ZIS zahájil výrobu motocyklu M-72 v roce 1941, díky úspěšnému německému tažení na východní frontě však bylo nutno závody evakuovat a přesunout tedy celé výrobní linky do hlubokého týlu mimo dolet německých bombardérů. Závod ZIS byl tedy přemístěn do Miassu a výroba motocyklů M-72 byla umístěna do Irbitu (Sverdlovská oblast). V roce 1942 obnovily Gorkovský a Irbitský závod sériovou výrobu typu M-72. Podmínky pro výrobu motocyklů jsou typické pro ruský národ v době II. světové války. Neuvěřitelná obětavost v nepředstavitelných podmínkách. Díky fotografiím v Irbitském muzeu lze spatřit, že zpočátku neexistovaly ani výrobní haly, vyrobené motory sloužily jako agregáty a poháněly obráběcí stroje. Podotýkám, že v zimě, když všude ležel sníh. V roce 1943 činila produkce celkem 6590 motocyklů této značky. Rusko začalo od léta 1943 na východní frontě postupně přebírat iniciativu a z toho mimo jiné vyplynula i možnost zvýšit výrobu těchto strojů pro potřeby vlastní armády.
V side veterán a válečný hrdina pan Palička příslušník Čs. armádního sboru v SSSR se svojí paní (mimochodem mi říkal, že za války také jezdila s BMW), spisovatelem M. Kopeckým a kamarády. Na motocyklu M-72 je číslem zobrazena příslušnost k velitelské rotě Čs. samostatné tankové brigády.

Naši vojáci v době II. sv. války rovněž bojovali s motocykly M-72. Byli to příslušníci 1. československého armádního sboru v Sovětském svazu pod velením pozdějšího generála Ludvíka Svobody. Kontaktoval jsem mého kamaráda spisovatele M. Kopeckého (autora vynikající knihy 1. Čs. samostatná tanková brigáda v SSSR.), který pátráním v archívech toto potvrdil a doložil fotografiemi. Například u tankové brigády bylo přiděleno 8 motocyklů M-72 se sidecarem s evidenčními čísly: 5203, 5205, 5207 u velitelské roty, 5209 u 2.TP, 5210 u 3.TP a konečně 5206, 5208, 5212 u Roty technického zabezpečení. Imatrikulaci v podobě čísla a znaku útočné vozby lze vidět na přiložené fotografii.
Vlevo: Příslušníci 50. samostatného motocyklového pluku Rudé armády v Praze 9. května 1945 dorazili se svými motocykly M-72 jako průzkumný předvoj 3. gardové tankové armády.
Vpravo: Emka z válečné produkce s příslušníky Rudé armády, povšimněte si různých druhů blatníku.

M-72M
Při pokusu o záměnu a přestavbu na BMW R-71 je tedy nejčastěji používána poválečná verze vyráběná do roku 1952. Lze však také upravit verzi M-72M (modernizovaný), ta byla do tehdejšího Československa dodávána jako předchozí model v rámci pomoci Sovětského svazu naší zemi v poválečném období pro potřeby našich ozbrojených složek. Dodávky od roku 1954 také zahrnovaly výše zmíněnou modernizovanou verzi M-72M (modernizovaný), tento pozdější model už má upravenou přední vidlici, respektive krycí košile teleskopické vidlice. Je zde jinak řešeno uchycení předního blatníku a samotný přední blatník je rovněž jiného tvaru. Zmizela zadní vzpěra předního blatníku, která sloužila jako přední stojan, kola jsou nahrazena novými (tvaru „kytky“) atd. Nejbližším poválečným modelem je tedy motocykl vyráběný do roku 1952.