Yuki V3

Design a konstrukce

V3 je extravagantní mne slepenec posazu typického pro choppery, okapotování ze silnice a motorizace ze skútru. Přední a zadní světlomet stroj jednoznačně zařazují do asijské produkce. Taková světla prostě nikdo jiný není schopen vyprodukovat. Nevím, jestli je k tomu nutí nějaké legislativní normy v jejich zemi, nebo je to designérský výstřelek. Přiznávám, že se mi to opravdu moc nezamlouvá. Navíc podivná kapota přední části je zde opravdu mohutná a přesto jezdce skoro vůbec nechrání. Co je pod ní ukryto, jsem si ani nedovolil zkoumat, protože motor je pod sedlem. Tipuji na nádrž, baterku, možná chladič a hodně prázdného místa.


Sedlo pro řidiče působí od pohledu komfortním dojmem. Část pro spolujezdce také nevypadá k zahození. Chromovaná koncovka s krytkou působí solidně. Velké leštěné padáky na přední části jsou masivní, ale úplně mi k celku nesedly. Taktéž plotny pro nohy, ale když jsem si představil obyčejné stupačky, tak jsem se rád vrátil k plotnám. Obrovské „kozí“ rohy jako řidítka, zadní opěrka taktéž masivní leštěný neželezný kov. Litá kola a variátor těsně přimknutý ke kapotáži.... nedivte se, že skáču z jedné věci na druhou, ale podobně je člověk vyveden ze zavedených zvyklostí skoro na každém detailu.


Ovšem když začnete zkoumat tohle všechno jako celek, tak to k sobě tak nějak patří, protože tady prostě nic není standard. Spasování kapot bylo v celku dobré - a to už prý za sebou testovací stroj měl dva pády. Obroušené padáky, koncovka narážející na zadní blatník a sem tam větší oděrky na kapotách to jen potvrzovaly.
Zadní blatník, jakoby zlomený ve své linii, na první pohled navozuje pocit, že je stroj po nehodě zezadu. Není tomu tak, asi jde opět o designérský výstřelek?

Posaz, ovladače

První dojem byl, že sedím na okapotovaném chopperu menšího objemu. První, co mi okamžitě začalo být nepříjemné, byly plotny pro nohy. Jsou příliš vepředu a vodorovně a pokud máte vysoké pevné motorkářské boty, máte nacpané prsty do špiček a nad patou srolovanou botu do achilovky. V polobotkách se tento problém ale nekoná.

Řidítka mi kupodivu padla do ruky hned. Oceňuji velmi slušné nádobky na brzdovou kapalinu a obě nastavitelné páčky brzd. Další ovládací prvky také v dosahu i krátkých prstů. Výhled přes tři kruhové budíky je solidní. Prostřední je rychloměr a krajní teploměr a palivoměr. Vedle je malý spínač varovných blikačů.

Co je to za knoflíky na té nádrži? Snad to nemá CDčko? Při bližším zkoumání jsem odhalil rádio, kazetový přehrávač a MP3 přehrávač. Nad tím vyčnívá multifunkční klíček. Tím se zapíná zapalování, otvírá nádrž a i přístup ke kazeťáku. Víčko nádrže byste, ale hledali marně. Ukrývá se na pravé straně pod kapotáží. Ta po otočení klíčku odskočí a odkryje šroubovací víčko nádrže. Dalším zamáčknutím a otočením klíčku otevřete prostor, kde se ukrývá kazeťák s USB vstupem. Hned jsem zkusil naladit 95,3 FM a ejhle, hraje to a docela slušně. Kazety nemám už asi 10 let a tak jsem zkusil USB a na něm Beatles. Hraje v pohodě. Reproduktory sice při zvýšení hlasitosti trochu chrčí, ale slyšet to je.
Zadní stupačky pro spolujezdce jsou dost vysoko a posaz není tak pohodlný, jak se na první pohled zdá. Spolujezdkyně odmítala po krátkém svezení opět nastoupit.

Motor

Jako motor Yuki použila čtyřtaktní jednoválec. Ten je chlazený kapalinou a má výkon 13 koní při 6500 ot/min. Více se o něm skoro nedá zjistit, protože na webu ani v prospektech nic nenajdete. Pravděpodobně jde o nějakou licenční výrobu japonské konstrukce.
S údaji o variátoru je to ještě horší, o tom nezjistíte vůbec nic. Až na to, že jde o masivní kus hliníkového odlitku, který zároveň tvoří zadní kyvnou jednotku. Ta je z druhé strany podpírána odlitkem, který taktéž vede k motoru kamsi do hlubin kapot.

Jízda

Standardní skútrový proces startu. Žádná odlišnost. Motor chytá na první otočení. Tak jedem. Manévrování u prodejny je v pohodě. Široká řidítka dávají pocit velké ovladatelnosti a jistoty.
Nemilé překvapení po rozjezdu - zpomalovací pruh na silnici. Ta motorka snad nemá přední tlumiče. Totéž při přejezdu zadním kolem. Co to sakra je? Pokusil jsem se otáčet nastavováním tlumiče vzadu. Nic, žádné zlepšení. Předek nastavitelný není, tam nebylo co řešit. Na místě předek propruží plně a zdá se vše OK. Jedu po dálnici a snažím se netrefit žádnou díru, protože všechny rázy od zadního kola jdou do zad, přesněji do míst zvaných kříž. Po 20 kilometrech jsem dost zklamán. Skútr mě prostě dokodrcal domů, ale v zuboženém stavu. Při jízdě a nechtěném „odlapení“ nějaké díry se mi zdálo, že se někde něco dře. Při bližším zkoumání jsem objevil vydřené dvě drážky na zadní pneumatice a vnitřek blatníku pokrytý gumovými žmolky. Nedokázal jsem zpočátku určit, kde by se guma mohla s něčím potkat. Pak jsem zjistil, že se zadní pneumatika pravděpodobně vydírá o příliš vysunuté šrouby držící výfukové koleno u hlavy motoru. Při další pauze jsem si vzal na pomoc baterku a posvítil si do tmy kapot. Tekoucí olej zpod hlavy motoru mě přesvědčil, že nikam daleko na tomhle prostě nepojedu. Spolujezdkyně také odmítala jakoukoli účast, tak jsem se pokusil popojet sám, abych alespoň zjistil, jak se stroj chová v zatáčkách. Přitom jsem zjistil, že při jízdě se rádio nedá použít, asi kvůli nekvalitní anténě. MP3 hraje celkem obstojně - na místě. Při jízdě není moc slyšet, protože maximální výkon repro soustavy dodá tak chrčivý zvuk, že to i mě přihluchlého antihudebníka tahalo za uši.
Kupodivu na to, jak je stroj „tuhý“, tak se v zatáčkách chová velmi slušně. S trochou odvahy můžete dřít i plotny. To už ale stroj vykazuje počínající nervozitu přicházející od zadního kola. Pokud máte solidní asfalt, o problémech s tlumením ani nevíte. Při zhoršení povrchu ucítíte naprosto vše -jako byste seděli na hardtailu. Brzdný účinek je spíše podprůměrný, a to i v součinnosti obou páček. Na přední i zadní brzdu se musí vyvíjet větší síla. Při každém pokusu brzdit jen zadní nebo přední brzdou byl účinek neuspokojivý. Až při maximální síle vyvinuté na páčku přední brzdy jsem dokázal vyvolat uspokojivý účinek, což určitě ocení jen osoby mačkající posilovací kroužek.
Tankování opět ubralo body na hodnocení. Pokud se vám povede otevřít kus kapoty skrývající víčko nádrže, bez opuštění sedla se vám ho nepovede odšroubovat. Kapota se zpět dá zavřít jen s velkou dávkou šikovnosti a někdy i násilí.
Postavit stroj na hlavní stojan je prekérka jak vyšitá. Musíte celý stroj zdvihat veškerou silou, protože stojan nemá kolíbku a nemůžete si pomoci svou vahou. Dovolím si tvrdit, že pro padesátikilovou dívčinu to bude neřešitelný úkol.

Zhodnocení

Pokud to nebyl vyloženě vadný kus, pak Yuki V3 z testu opravdu nevychází zrovna dobře. Tuto koncepci osobně hodnotím jako podivnost první třídy. Při vracení jsem ale s překvapením zjistil, že se tento model docela prodává. Na prodejně zrovna byly připraveny dva kusy tohoto stroje pro nové majitele. Možná, že nějaká část neduhů byla způsobena předchozími pády, ale my jsme tu od toho, abychom otestovali, co nám dovozce poskytne. Celkové hodnocení z mého pohledu - jde o zvláštnost, která osloví fandy značky, nadšence do netradičních strojů nebo nějaké expresionistické umělce. Výstřelky typu rádia a přehrávače nemohou zamaskovat zjištěné nedokonalosti a problémy. Chápu, že Yuki V3 někoho osloví, ale já to zrovna nebudu. Od Yuki bych si vybral úplně jiné stroje, které využívají standardu řešení, a rozhodně by mi udělaly větší radost.

Informace o redaktorovi

Marek Hrodek (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 180 cm