Yuki 125 Vista

Úvod, design, technika

Vývoj a design:

Ačkoliv jsme měli na redakční test přislíbenou silnější dvouválcovou dvěstěpadesátku, shodou okolností, kdy se zdržela údajně někde v Polsku, se nám nakonec do redakce dostala avizovaná stopětadvacítka. Koneckonců konstrukčně a výbavou se jedná o velice podobné stroje, tak nebylo příliš co řešit a rozhodovat. Výrobcem motocyklů Yuki je čínská společnost Jinah QINGQI Motorcycle Co., LTD, jejímž výhradním dovozcem do ČR je společnost Autocentrum Seat Průhonice s.r.o., která je u nás prodává pod označením Yuki. Ačkoli jsou tyto motocykly u nás dosti novou záležitostí, společnost QINGQI vyrábí motocykly především pro asijský trh již hezkou řádku let. Svoji produkci zakládá především na spolupráci s japonskými výrobci, od kterých nakupuje licenčně řadu produktů a výrobních částí, které následně upravuje a modernizuje.
Masová produkce milionových sérií a levná pracovní síla přináší potom potřebnou schopnost konkurence, opírající se především o příznivou cenu. Navíc získané mezinárodní certifikace a následná razantní snaha o zlepšování kvality začíná poslední dobou tyto stroje stále více prosazovat i na lehce zmlsaných evropských trzích.
Co se vzhledu týče, o testovaném stroji Vista 125 se dá říci asi tolik, že se jedná o motocykl, který to, co ztrácí v objemu, hravě dohání v celkových proporcích. Vzhled je hned po ceně asi jeho nejdůležitější předností. Výrobce rozhodně na příslušenství a imitacích nešetřil. Při prvním letmém pohledu byste motocykl typovali minimálně na pětistovku. Pravda, v případě testovaného stroje přidala na mohutnosti i doplňková výbava, která především dvojicí uzamykatelných bočních kufrů, předního ochranného rámu a dvojicí přídavných světlometů dodala stroji ještě na vizuální atraktivnosti. Na robustnosti licencovanému motoru Honda měla u testovaného stroje přidat i zbytečná dvojice imitací vzduchových filtrů. Ty se však díky vibracím odpotácely stejně hned při první delší jízdě do věčných lovišť. Naopak za praktickou a vzhledově vydařenou lze považovat bezmála 14 l bezednou palivovou nádrž, která nese kapličku s ukazatelem paliva a několika dalšími základními kontrolkami. Přísun paliva k motoru je zajištěn přes klasický otočný kohout a karburátor.


Co se týče ostatních ovládacích prvků, jsou řešeny celkem tradičně v japonském stylu. Z trojice budíků na řidítkách tak překvapí snad jen ampérmetr a v rychloměru zabudovaný digitální ukazatel zařazené rychlosti. Otáčkoměr je díky dosti velkým vibracím spíše orientační, jelikož ručička v maximálních otáčkách povětšinou vesele skotačí, něž by ukazovala nějaké smysluplné hodnoty. Za povšimnutí stojí poměrně kvalitně čalouněná sedla, kde nechybí příjemná opěrka spolujezdce. Usazení je pohodlné, bohužel spíše jen pro postavy menšího vzrůstu. Díky celkově kratší délce stroje má i průměrně vysoký člověk kolem 183 cm problém poskládat pohodlně nohy, které tak má dost skrčené. Na delší tratě to lze řešit usazením na sedadlo spolujezdce, čehož jsem hojně využíval.



Vcelku příjemné z hlediska jízdy jsou rovněž plošinové stupačky, které jsou však dost nízko a často je tak brousíte v zatáčkách. Dospělému vzhledu dost výrazně pomáhají i hluboké blatníky, které skrývají na tento typ motocyklu precizně vyvedená litá kola obutá vpředu na 2,50x16 a vzadu 3,00x15 pneumatiky. Dílenské zpracování lze hodnotit spíše kladně, ale lepší montáž některých doplňkových částí, pospojování elektrických kabelů a občasné vady na několika chromech by jistě trochu zlepšení ještě zasloužilo. Jako nezbytný doplněk samozřejmě nechybí dvojice chromovaných koncovek výfuku, které však vydávají na tento typ stroje poněkud netypický tón, který je však vzhledem k objemu a charakteristice motoru pochopitelný.