globalmoto_unor




Yamaha XVS1300 Custom - Mr. Long

Reinkarnací osvědčené klasiky XVS1300A a tak trochu inspirován modelem Road Star Warrior, to je přesně tento nový XVS1300 Custom. Zde je však snad vyjma motoru pocitově vše nějak větší a delší. Hlavní roli zde hraje optická lehkost celku a snaha o jednoduchost, která je určujícím parametrem celého motocyklu. Styl, který nemusí jistě sedět každému, nicméně jak se zdá, vše se povedlo skloubit tak, že na první usednutí působí motocykl pohodlně a navíc je obdařen slušnou dávkou ovladatelností. Dopředu a vždy nejraději rovně, tak se většinou podobné motocykly chovají, zde se však pocitově rýsuje trochu jiný charakter. Nezbývá než vyrazit na delší cestu.

Kapitoly článku

Podobných sériových projektů a pokusů je mezi výrobci poměrně hodně, ale pokud bych měl hodnotit hned na první dojem, tento u mě jednoznačně vede. Získal si mě jako celek. Rozhodně zde není cílem primárně stavět a ohromovat. Přeci jen, když jde něco do sériové výroby, zpravidla se počítá s tím, že se na tom bude taky aktivně jezdit a tomu je řada prvků jednoznačně podřízena. Dobré jízdní vlastnosti, tak toto základní motto si asi vyvěsili konstruktéři celého projektu na nástěnku hned vedle svého oblíbeného sushi menu a udělali myslím dobře. Stejně jako u oblíbené rybí pochoutky vytěžili z minimalistického pojetí celku maximum a výsledkem je přitom slušná dávka jednoduchosti a energie, která však neztrácí nic z toho, na co byla stvořena. Zde jde samozřejmě primárně o jízdu na motocyklu, nejedná se o žádný „show bike“.
Bezprostřední usednutí za řidítka sice jezdce donutí natáhnout se trochu více dopředu ke kapličce s klíčky, ale je to asi jediný detail z ovládacích prvků, který by si zasloužil změnu. Vše tak musí zachraňovat pěkně střižená kulatá svítilna, kterou při každém náklonu vpřed ke kapličce rozhodně nepřehlédnete. Usazení je velice pohodlné a k dobře tvarovanému sedlu nelze mít větších připomínek a to ani vzhledově. Nohy pevně zapřené do stupaček, akorát padnoucí řídítka - nezbývá než vyrazit.
Upřímně řečeno po pár odjetých metrech jednoznačně individualistická záležitost, na spolujezdce raději zapomeňte, místa pro něj příliš není. V rámci jednoduchosti je středová kaplička stejně jako u Midnight Star verze soustředěna do jednoho budíku usazeného do řidítek. Kombinace chromu a černých řidítek vypadá efektně a v tomto podání navíc tak trochu evokuje pro našince dobře známý vzhled přístrojů z legendárního „embéčka“. Umístění na řidítka dává navíc vyniknout nízkému profilu nádrže, a ačkoliv je jinak širší, při pohledu z boku se tak motocyklu dostává optického odlehčení. Jednoduchost hraje prim všude. V tomto ohledu škoda jen za zbytečně mnoho vyčnívající kabeláže v oblasti řidítek a překombinování tvaru koncovek výfuků. Pokud by se podařila kabeláž dobře schovat a odlehčit tvaru koncovek na zádi, byl by tento motocykl vzhledově sériová dokonalost sama.
Již na první usednutí si velice dobře uvědomujete celkovou délku stroje, kterou zde o to více umocňuje velké 21“ předkopnuté kolo. Ruce máte vcelku pohodlně umístěny a tak ani při delší cestě jezdec nepociťuje výraznější nárůst únavy. Samozřejmě strohý střih vás nijak nešetří před poryvy větru, ale celkové rozložení a poskládání vám dává nebývalou volnost při manipulaci a jízdě samotné, což nebývá vždy pravidlem.
O sekundární pohon se stará osvědčený řemen. Centrální tlumič je schovaný a vzhled zádě, který má připomínat styl hardtail, tak dotváří široký zadní blatník s LED světlem. Ten má potom reálně co dělat, aby pokryl zadní 210mm balón. Kombinace chromovaných částí v kontrastu s převažující černou, v které jsou vyvedeny např. i kryty blikačů to ve výsledku vytváří na první pohled výrazné přechody, které poutají pozornost za každé situace. Díky stylu usazení a postavení řidítek jsou trochu výše zpětná zrcátka, ale oceňuji v tomto podání použití jejich léty osvědčeného tvaru, který tak doplňuje styl, který si designéři vytýčili již použitou kulatou svítilnou.
Z hlediska ergonomie usazení si je třeba jen chvíli zvykat na boční kryt vzduchového filtru, který jde přes hranu nádrže a jezdec s tím tak trochu při jízdě zápolí, ale jde spíše o zvyk než o výrazný problém. Dvojitý kolébkový rám lze považovat za klasiku v dané kategorii, která bez problému pojme osvědčený kapalinou chlazený motor v tomto objemu. Díky černé barvě a nízkému profilu s dostatečným půdorysem tak výrazně nenarušuje vzhled ani montovaný chladič. Co se barevného provedení týče, krom testovaného motocyklu v barvě mědi můžete mít i variantu v temně černé, kde potom opravdu maximálně vyniknou díly a úpravy v chromu.
Motorově jde o upravený dvouválec V-Twin SOHC o objemu 1304 ccm s papírovým výkonem 72 k při 5 500 ot/min, který vyniká nečekaně živým charakterem a silou 103 Nm již kolem 3 000 ot/min. Ten hledá kořeny ve dříve představeném modelu Midnight Star, ale touto reinkarnací se posunul úplně na jiný level. Hned na první vrknutí motor buší co to dá a jadrnější charakter mu sedne. Na dnešní poměry možná není tolik „komerčně“ uhlazený a nenechá si vše líbit, ale to ho činí právě zajímavým.
Lanková spojka je spíše tužší, ale stále v normě. Celkově jde lačně za plynem a v horním spektru otáček se cítí zdaleka nejlíp. Zcela jasně dává najevo, že nemá rád podtáčení a jde tak v tomto ohledu trochu proti proudu v rámci zavedené kategorie. Ostřejší tempo mu jednoznačně svědčí a včetně vstřikování je vše maximálně plynulé a bez větších excesů a propadů. Opravdu sympatickým zjištěním je tak celková hbitost a pocitově velice pružný charakter, který je o to více patrný při rozjezdech z křižovatek a podobně. V tomto ohledu je jen trochu na škodu, že k takto koncipovanému motoru není úplně optimálně poskládaná převodovka. Pětikvalt se sice snaží, co mu síly stačí, nicméně je znát že jsou jednotlivé rychlosti možná až příliš dlouhé, je třeba ho držet k maximálnímu výkonu stále v tahu, a vzhledem k rychlostním limitům vyšší stupně řadíte opravdu na svátek.
Rozvorem je to takový hravý „dlouhán“, který i přesto dokáže překvapivě dobře stíhat i takto rozverný motor. Pravdou je, že řada situací je předem dána celkovou délkou, ale díky úzké stavbě a výše položeným masivním stupačkám, není zpravidla problém vše zvládnout s náležitým přehledem. O to více vás spíše rozhodí nekvalitní silnice, či přejezd nejrůznějších retardérů a kolejí, kde se jasně projevuje nepoměr mezi zadním a předním obutím a minimální zdvih.
Podvozkově je motocykl naladěn více než dobře a ve vyšších rychlostech drží neomylně stopu. Jezdce tak nečekají žádná nechtěná překvapení a záludnosti. To platí koneckonců i při jízdě v nižších rychlostech, či otáčení, kde si motocykl díky dobře rozložené hmotnosti nevede vůbec špatně. Nízké usazení v kombinaci s takto naladěným podvozkem je opravdový zážitek a nic na tom nezkazí ani nulová ochrana a tím daný maximální strop kolem tachometrových 160 km/h.
Jízda městem není díky celkové délce úplně to pravé, ale nutnou ranní špičku při jízdě za dobrodružstvím zvládnete. Užší stavba a nízké usazení tyto nechtěné přesuny přitom dokážou přeci jen zvládnout bez větších obtíží. Na první pohled se zdají papírově slabší brzdy a pravdou je, že na hravý charakter takto dimenzovaného motocyklu je skutečně jeden kotouč vpředu málo. Navíc vzhledem k jednoduchému pojetí nemůžeme čekat ani vymoženosti v podobě kombinovaného brzdění, které nabízí blízcí soukmenovci. Přední 320 mm kotouč tak okusuje dvoupístkový třmínek, který se sice snaží, nicméně bez razantnější pomoci zadní brzdy by se 293 kg dlouhán dal jen stěží efektivně krotit ve všech situacích. Pravdou je, že bych jen stěží hledal ve své paměti za poslední roky motocykl, kde pro mě měla zadní brzda, tak zásadní význam jako právě zde. Vzhledem k objemu dvouválce se dá efektivního brzdného účinku dostát i včasným podřazováním, ale nesmí se na to příliš zhurta přeci jen zde je řeč o třináctistovce a motor si tak nenechá za každé situace vše líbit bez náležité odezvy k jezdci.
Vzhledem k 15 l nádrži nelze čekat převratný dojezd, ale při kombinované spotřebě kolem 6,6 l/100 km to na běžnou vyjížďku kolem komína s přehledem dostačuje.
XVS1300 Custom je jednoznačně pro příznivce jedné stopy, kteří vyznávají styl těchto motocyklů. Ostatní asi svým čistě individualistickým přístupem nenadchne. Na první pohled, ale tak trochu mate své okolí, jelikož ve výsledku se jedná o velice živý a dobře ovladatelný motocykl, který překračuje rámec dané kategorie a nabízí nečekanou porci zábavy a živelnosti. Díky tomu jsme mu schopni odpustit i některé drobnosti. Pro mě osobně jedno velké překvapení, které hlavně na fotce hůře vypadá, než ve skutečnosti stojí a reálně jezdí. Pořizovací cena je v ČR stanovena na 299 990 Kč.

Informace o redaktorovi

Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

+ motor
+ téměř bezchybný sériový vzhled
+ proklatě nízký a návykový


- umístění spínací skříňky
- slabší brzda vpředu
- vzhledově chybí pár detailů k dokonalosti


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (9x):



TOPlist