Yamaha XV1900 Midnight Star
Text: Lukáš Růžička | Foto: Jarda Ducháček , Lukáš Růžička | Zveřejněno: 29.1.2007 | Zobrazeno: 66 135x
Kapitoly článku
Platí to všude, není devatenáctka jako devatenáctka. Ale na rovinu, s touhle bych chodit moc nechtěl. Tahle obrovská mašina je krásná, ale na mě prostě velká. Z dálky i z blízka se mi líbí. Je to skvostný kus - vše se leskne a chromy podtrhují její majestátnost.
Už při posazení na tento stroj mi připomene pocity, že sedím obkročmo na „macaté“ kulatině z lesa. Cokoli chcete s tímto strojem provést, musí se dít na rovině. Jakmile zastavíte čumákem i byť z jemného kopce, máte s následnou manipulací pekelné problémy. Několikrát jsem odjížděl přes chodník, protože jsem prostě motorku zpátky na silnici nedostal.
Všechno je z poctivého „železa“ z plastu jsou snad jen rukojeti a sedlo z kůže. U toho sedla bych se rád pozastavil. Tak pohodlný posaz na první usazení jsem dlouho nezažil. Ovšem, když jsem ujel cca 100 km bolely mě nejen záda, ale i pozadí. Co vše to může způsobovat? U sedla asi nic, ale posaz je plnou váhou na celý zadek. Tlumič zadní kyvky jde přímo pod sedlo a všechny rázy jdou do zad. Navíc naplno roztažené ruce na řidítkách způsobují tupou bolest mezi lopatkami. 
Nechápu jak na tom někdo může cestovat po Evropě. Podle mě je to mašina na krátké výlety s očekávaným okukováním od okolí. Jízda na tomhle macíkovi je hodně uvolněná, ale jen po určitý počet km. Výše zmíněné problémy mohou být, ale jen mé. Každopádně přesednutí z jakékoli jiné motorky vám přinese takový rozdíl, že si musíte dost dlouho zvykat. Nohy umístěné na obrovských plotnách musíte mít umístěny blíž k motorce, protože v každé zatáčce spodky brousíte.
Jednička tam padne po zašlápnutí špičkou boty a další kvalty tam můžete zašlapávat patou, protože řadička je kolíbková. Obrovský displej ukáže i číslici 180, ale o tom tenhle typ motocyklu prostě není. I když devatenáctka má velmi slušný, musíte ale nejdříve počítat s hmotností. To co rozjedete musíte zastavit. Ač se brzdy snaží mají, opravdu hodně práce.
Oprostíme vše od závodních ambicí. Pustíme si uklidňující hudbu, naplánujeme vše co si můžeme doobjednat za doplňky v klidu posnídáme a s podobnými stroji vyrazíme podle Berounky na projížďku. Ano tohle je to pravé. Kvalitní asfalt, dlouhé táhlé zatáčky, občas pozdravit protijedoucí a v klidu připlout do další hospůdky, dát si obídek a doutník. A pak po druhém břehu vyrazit zpět. Tohle je to pravé. A na tohle je přesně MidnightStar stavěný. Komu tohle sedí tak pro něj je to asi nejlepší nabídka.
Už při posazení na tento stroj mi připomene pocity, že sedím obkročmo na „macaté“ kulatině z lesa. Cokoli chcete s tímto strojem provést, musí se dít na rovině. Jakmile zastavíte čumákem i byť z jemného kopce, máte s následnou manipulací pekelné problémy. Několikrát jsem odjížděl přes chodník, protože jsem prostě motorku zpátky na silnici nedostal.
Všechno je z poctivého „železa“ z plastu jsou snad jen rukojeti a sedlo z kůže. U toho sedla bych se rád pozastavil. Tak pohodlný posaz na první usazení jsem dlouho nezažil. Ovšem, když jsem ujel cca 100 km bolely mě nejen záda, ale i pozadí. Co vše to může způsobovat? U sedla asi nic, ale posaz je plnou váhou na celý zadek. Tlumič zadní kyvky jde přímo pod sedlo a všechny rázy jdou do zad. Navíc naplno roztažené ruce na řidítkách způsobují tupou bolest mezi lopatkami. 
Nechápu jak na tom někdo může cestovat po Evropě. Podle mě je to mašina na krátké výlety s očekávaným okukováním od okolí. Jízda na tomhle macíkovi je hodně uvolněná, ale jen po určitý počet km. Výše zmíněné problémy mohou být, ale jen mé. Každopádně přesednutí z jakékoli jiné motorky vám přinese takový rozdíl, že si musíte dost dlouho zvykat. Nohy umístěné na obrovských plotnách musíte mít umístěny blíž k motorce, protože v každé zatáčce spodky brousíte.
Jednička tam padne po zašlápnutí špičkou boty a další kvalty tam můžete zašlapávat patou, protože řadička je kolíbková. Obrovský displej ukáže i číslici 180, ale o tom tenhle typ motocyklu prostě není. I když devatenáctka má velmi slušný, musíte ale nejdříve počítat s hmotností. To co rozjedete musíte zastavit. Ač se brzdy snaží mají, opravdu hodně práce.
Oprostíme vše od závodních ambicí. Pustíme si uklidňující hudbu, naplánujeme vše co si můžeme doobjednat za doplňky v klidu posnídáme a s podobnými stroji vyrazíme podle Berounky na projížďku. Ano tohle je to pravé. Kvalitní asfalt, dlouhé táhlé zatáčky, občas pozdravit protijedoucí a v klidu připlout do další hospůdky, dát si obídek a doutník. A pak po druhém břehu vyrazit zpět. Tohle je to pravé. A na tohle je přesně MidnightStar stavěný. Komu tohle sedí tak pro něj je to asi nejlepší nabídka.
Marek Hrodek
Informace o redaktorovi
Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz