Yamaha XT1200Z Super Tenere World Crosser

Zvláštní edici Worldcrosser poprvé mohli v podobě konceptu obdivovat návštěvníci výstavy Intermot na podzim roku 2010. Nad speciálně vyzbrojenou Yamahou Super Ténéré pochopitelně nejvíc zbystřili pozornost dálkoví cestovatelé, kteří neradi nechají limitovat svoje dobrodružné choutky kvalitou silniční sítě v exotických destinacích. Pro uvedení finálního modelu Worldcrosser do prodeje si Yamaha loni vybrala trochu netradičně veletrh ve francouzské metropoli, zřejmě aby připomněla návaznost na úspěšnou éru svých motocyklů v dálkové rally Paříž-Dakar.
Do našeho redakčního testu jsme si vypůjčili vylepšenou verzi Worldcrosser Premium, která je kromě základních kitových komponentů vybavena navíc výfukovou koncovkou Akrapovič, párem předních mlhovek a dvojicí bočních kufrů. Pro úplnost připomeňme, že Worldcrosser se z běžné Yamahy Super Ténéré stává až v dílně příslušného autorizovaného dealera. V konstrukci motorky se nic nemění, a také všechny parametry zůstávají stejné jako u základního modelu. Proměna spočívá v montáži sady funkčních komponentů: konkrétně se v kitu nachází karbonové panely na boky nádrže, kryty předních vidlic a kryty rámu ze stejného materiálu. Další doplňky - kryt pod motor, chránič kardanu a kryt zadní brzdy, jsou vyrobeny pro změnu z hliníku a obarveny černým matem. Velká Ténérka díky těmto úpravám jednak získá podstatně dobrodružnější vzhled, ale i po praktické stránce je lépe připravena odolávat nástrahám jízdy po nezpevněných cestách.

Off-roadový koeficient u testovaného kousku pak ještě znásobily nadstandardně obuté pneumatiky Pirelli Scorpion Rally. Terénní špalky, vyzkoušené v nejtěžších dálkových soutěžích světa včetně Dakaru, a zároveň homologované pro použití v silničním provozu. Dlužno dodat, že s omezením maximální rychlosti na 170 km/h. Ve stejném duchu informuje jezdce také nálepka na nádrži, která je tam ale spíš do počtu, protože motorka na špuntech se ve vyšší rychlosti skoro nedá udržet na silnici. Na závodění po asfaltu si ale Worldcrosser asi pořídí málokdo, takže hrubý vzorek tady má své jasné poslání: dodat jezdci odvahu k výletu mimo silnici. Se stejným úmyslem byla koneckonců sestavena celá kitová sada Worldcrosser, a záměr se podařilo splnit. Majitel upravené Super Ténérky se v lehčím terénu jednak nemusí bát o své investice díky účinnému zakrytování kritických míst, ale důležitou roli hraje také opticky odlehčená nádrž. I když se na celkové hmotnosti motorky nic nemění, zeštíhlení partií v prostoru nad koleny jezdce hodně pomohlo. Yamaha je díky tomu najednou mnohem vstřícnější k jízdě ve stupačkách, a navíc vizuálně působí obratnějším dojmem. Když už je řeč o jízdě vestoje, šikovně jsou řešeny samotné přední stupačky. Duté gumové nášlapy vsedě fungují jako příjemná izolace od vibrací a rázů podvozku, ale pod plným zatížením stojícího jezdce se zmáčknou do volného prostoru uprostřed, a bota bezpečně spočine na zubatém okraji.
Tolik krátké zastavení u zajímavého detailu, ale ještě na chvíli se vraťme k celkovému pohledu na Worldcrosser. Doplňkové mlhovky totiž poměrně zásadním způsobem změnily výraz Super Ténérky a osobně si na nich cením hlavně toho, jak elegantně vyplnily prázdný prostor pod předním světlem. Další položka na seznamu jménem Premium – výfuková koncovka Akrapovič – má kromě úspory hmotnosti hlavně estetický přínos. Rozhodně nečekejte rachot, který by spouštěl alarmy stojících aut, ale spíš decentně přefiltrované dunění řadového dvouválce. Hliníkové boční kufry dodají motorce ten pravý expediční šmrnc, a k jejich zamykání a odmykání si vystačíte s klíčkem od motorky. Držáky jsou vyřešeny elegantně tak, že po sundání kufrů splynou s okolím a nijak neruší vzhled.

Worldcrosser se sice už od pohledu těší na nějakou tu polní nebo lesní cestu (na skákání přes lavice je přeci jen moc těžký), ale nejdřív je třeba na něm vyjet z města. Pro řadový dvouválec není pomalé popojíždění ani časté střídání režimů žádný problém, zátah i kultivovanost na to má, a nezacuká ani, když otáčky klesnou do hodně nízkých čísel. Vysoký vzpřímený posez přijde v městském provozu také vhod, stejně jako účinné a snadno dávkovatelné brzdy. Jediný nepříjemný pocit vychází z kontaktu špuntových pneumatik s hladkou vozovkou. Stabilitě v přímém směru se v rámci povolené rychlosti nedá nic vytknout, ale na chování v zatáčkách je třeba si chvíli zvykat. Adheze je až překvapivě dobrá, jak potvrzují odřené stupačky, ale motorka se zpočátku musí do náklonu trochu přemlouvat. Špunty také dělají těžkou hlavu elektronice řídící kontrolu trakce, a oranžová kontrolka na přístrojovce se hlásí poměrně často. Při zvolené nižší úrovni kontroly a na čerstvě zmoklém asfaltu dokonce není výjimkou, že po prudším přidání plynu na výjezdu vyběhne zadní kolo v plochodrážním stylu skoro až vedle motorky, a TCS celkem dlouho mlčí. Napoprvé je to trochu děsivý pocit, ale za chvíli se z jízdy na vodě může stát dobrá zábava.
Pro přesun z města do hor neexistuje moc pohodlnějších možností než velké cestovní enduro, a Yamaha má tuhle disciplínu zmáknutou perfektně. Komfortní posez, pružný a výkonný motor, minimum vibrací, dobrá ochrana před větrem – škoda že Jizerky nejsou o pár stovek kilometrů dál. Takhle se člověk sotva rozkouká a už aby sjížděl z dálnice. Pak pár pěkných rychlých zatáček a už se silnice zužuje, až se na ní vedle sebe sotva vejdou dvě auta. Tady na nekvalitním asfaltu vynikne měkce odpružený podvozek, ale zubaté gumy hledají ještě trochu jiný typ cesty.

Prašná odbočka mezi louky je pro ně tím pravým povrchem. Hmotnost motorky zpočátku vzbuzuje respekt, ale po pár minutách mimo asfalt se už dá mluvit o větší vzájemné důvěře. Lví podíl na snadném manévrování má motor, jehož výkon se dá citlivě dávkovat. Ani kontrola trakce zapnutá na jedničku nijak přehnaně nezasahuje, a jediné co občas může trochu překážet, je činnost antiblokovacího brzdového systému, který na rozdíl od kontroly trakce vypnout nejde. Jinak se Worldcrosser chová v nezpevněném terénu překvapivě obratně, a dokázal bych si na něm představit i delší výlet mimo silnice.