Yamaha XJR1300

Kdyby se Yamaha XJR1300 začala vyrábět deset, dvanáct let po začátku nového tisíciletí, už by také snesla označení retro. Klidně jí tak říkejte, možná si to dokonce zaslouží víc než kdejaká jiná, rádoby retro motorka. Ale mě k ní tohle – poslední dobou trochu nadužívané – slovo úplně nesedí. Možná je to právě tím, že její životopis navazuje na módu osmdesátých let mnohem plynuleji.
Yamaha si jako poslední z japonských výrobců dodnes uchránila svůj obrovský vzduchem chlazený čtyřválec před nátlakem emisních regulí, a teď si k tomuto „konzervatismu“ může gratulovat. Zatímco se ostatní snaží na současnou retro vlnu naskočit, XJR se na ní vyhouplo ještě dřív, než se začala zvedat. Pravda, letos šla Yamaha trochu naproti, když představila novou barevnou kombinaci se závodním pruhem a číselnou tabulkou na nádrži, která pomáhá oprášit zašlé vzpomínky na superbiky osmdesátých let.

To ale není jediná cesta, jak chce Yamaha veřejnosti připomenout retro potenciál tohoto modelu. Možná jste jej na letošní výstavě Motosalon zaregistrovali parádní úpravě Yard Bird Special od dánské customérské firmy Wrenchmonkeys. Sériové XJR totiž k úpravám do populárního stylu café-racer přímo vybízí: dvojitý kolébkový rám, vodou chlazený motor, vzadu dva klasické tlumiče – to je solidní základ pro stavbu. Dánové sundali z motorky všechno co nebylo nezbytné, a osadili ji mimo jiné přední vidlicí z Yamahy YZF-R1, drátěnými koly (vpředu 19", vzadu 18") a nízkými řidítky. Na retro vzhledu se podepsalo také malé světlo, prošívané sedlo, dvojice koncovek výfuku nebo víka motoru. Kromě toho přidali spoustu vychytaných detailů. Pokud Yamaha zůstane u původního záměru, možná se zájemci dočkají i hotového kitu, s pomocí kterého si svoje XJR budou moci sami přetvořit do stejné podoby jakou mu dala firma Wrenchmonkeys.

Kde naopak lesklé plošky dělají velkou parádu, je žebrování obrovského černého motoru, který celému vzhledu bezkonkurenčně dominuje. Výrazným prvkem jsou také chromované svody a výfuková koncovka – ta by ale na můj vkus mohla mít v průměru o pár centimetrů víc, aby lépe odpovídala celkovým proporcím motorky. Jejímu akustickému projevu však není co vytknout, zvlášť když hluboké brumlání doprovází jemné vibrace, prostupující celou motorkou. Zbytek je nejklasičtější klasika: zakulacená plechová nádrž, široké sedlo, velký kulatý světlomet nad ním dva budíky.

Určitě nelze přehlédnout dvě žluté pružiny zadních tlumičů Öhlins po stranách, s oddělenými zlatými nádobkami. Přestože se nejedná o plně závodní specifikaci, je vidět že tady se rozhodně nešetřilo. Možnost nastavení útlumu, předpětí, komprese a dokonce i délky tlumičů, to je v dané kategorii hodně velký nadstandard. Zároveň ale není bez odborné pomoci úplně snadné dosáhnout optimálního set-upu, a v základním nastavení je zadní odpružení poměrně měkké. Přední, rovněž plně nastavitelná vidlice, je na tom o něco lépe a v kombinaci s relativně nízkými řídítky poskytuje slušnou zpětnou vazbu.

Dost váhy spočívá na rukách, ale jízdní pozice je pořád dost komfortní i na delší cestu. K pocitu dokonalého komfortu velkou měrou přispívá i široké sedlo, a také stupačky jsou umístěny v rozumné výšce. Dálkovým přesunům tak nehraje do karet jenom absence jakékoli ochrany před větrem. Rozměry a tvar nádrže sice při akceleraci přímo vybízí k pořádnému stisknutí motorky koleny, ale když od nějakých 140 km/h už ani to nestačí. Možná si řeknete, že tyhle motorky jsou určeny spíš na kochací tempo, ale čtyřválec s podmanivým zátahem občas svádí k otočení heftu nadoraz a divočejší jízdě.

Motor má síly na rozdávání a rozhodně si nedělá žádnou hlavu s tím, že natankované XJR váží čtvrt tuny. Celé jeho kouzlo je ukryté v točivém momentu, jehož maximální hodnota 108 Nm se sice nachází až v šesti tisících otáčkách, ale průběh je hodně plochý. V běžném režimu si tak vystačíte s rozpětím od volnoběhu do čtyř tisíc otáček, i když převodovka je pořád jenom pětistupňová. Řazení není třeba řešit příliš často, protože XJR se chová tak trochu jako elektrobike, ale když na změnu převodového stupně dojde, ve skříni všechno probíhá přesně a hladce. Spojka, na to že je hydraulicky ovládaná, vyžaduje poměrně silný stisk. Není se co divit, když si uvědomíme jakou sílu musí lamely přenášet, a zároveň je to dalším důkazem, že XJR je motorka pro pořádný chlapy.
Přední čtyřpístkové třmeny se naopak dají ovládat velmi lehce a jejich účinek by se dal označit za ukázkový - aby také ne, když se jedná o brzdiče z moderního supersportu. Prvotní nástup by ale vzhledem k váze motorky mohl být ještě o něco razantnější. Čemu však kila vůbec nevadí, je ovladatelnost. Kromě těch několika málo situací, kdy je potřeba postrčit XJR vlastní silou, se jeho vyšší hmotnost nijak neprojevuje, a to dokonce ani při pomalém šněrování v koloně aut. Skládání do vinglů je snadné a přirozené, jenom je třeba si zvyknout na to, že podvozek není stoprocentně tuhý. I to však k old-schoolovým motorkám patří.