Yamaha Xenter 150

„Pohodlí na velkých kolech“ – tak zní reklamní slogan Yamahy k novince Xenter. Jak jsme však zjistili během testování verze o objemu 150 ccm, tento kompaktní a hbitý skútr určený pro každodenní souboj s džunglí městského provozu toho nabízí mnohem víc.

Yamaha Xenter 150

Kapitoly článku

Ačkoliv jsou poslední dobou na vzestupu spíše velkoobjemové maxiskútry, ani v rámci nižších objemů výrobci nezahálejí a snaží se rostoucí oblibě skútrů jako každodenního dopravního prostředku jít naproti. Nová Yamaha Xenter by se na první letmý pohled, zejména ve verzi 125 ccm, mohla zdát jako klasický menší skútr, který má být především neúnavným dříčem na každodenních cestách. Po setkání se stopadesátkou (obě verze se liší pouze objemem motoru) však lze zodpovědně prohlásit, že Xenter boduje i v dalších aspektech.
Design zaujme především sladěnými detaily, které obvyklým tvarům vídaným v různých variacích na skútrech s 16palcovými lehkými desetipaprskovými koly dávají opět trochu modernější šmrnc. Testovaný skútr se pochlubil matně šedým provedením, označeným jako „London Grey“, jež Xenteru dává možná trochu usedlý, ale náležitě důstojný kabát. Zajímavě řešená dvojice předních světlometů budí dojem dvojice ostražitých očí dravce proplétajícího se městskou džunglí. Nad bezpečným pohybem bdí i dva výrazné a opravdu nepřehlédnutelné (a to zepředu i z boku) ukazatele směru. Hrany oblé přední části jsou plynule protaženy ve tvary předního blatníku a dynamicky elegantní křivky přední „kapoty“ podtrhují boční šedé plasty, které slouží jako postranní kryty nohou. Oblé tvary spojující ostré hrany pokračují, s krátkou pauzou, způsobenou už na pohled dost prostornou podlahou, i v zadní podsedlové části, která plynule a nanejvýš přirozeně končí zadním LED světlem a malým blatníkem nesoucím registrační značku a opět výrazné koncové ukazatele směru.
Podsedlová část je zde neobvykle subtilní a vzdušná (ostatně jako celý skútr), a tak se zleva nápadně odhaluje motor a variátor a zprava decentní kryt koncovky výfuku a naopak „akčně“ vyhlížející kryt chladiče, jenž vykukuje zpod lomených plastových žeber. Zadní část tak jako celek působí svěžím a subtilním dojmem, který se ale projevuje i vlastnostech podvozku – výhoda menší a lépe centralizované hmoty podsedlové části je podtržena zadním odpružením Monocross v podobě jednoho tlumiče (řešení Monocross bylo převzato od mnohem většího sourozence T-Maxe).
Z funkčních prvků designu testovací Xenter zaujal ještě rozměrným předním štítem z bohaté škály doplňků. Plexi bezvadně kryje trup řidiče i ruce na řidítkách. Pochvalu zaslouží i velká a dobře přehledná zrcátka. Rozčarování ovšem přineslo bližší ohledání úložného prostoru – tak malý podsedlový prostor se totiž na skútru jen tak nevidí; pojme ztěží pár nutných drobností, nářadí, lékárnička, peněženka, mobil, a je plno… Situaci nezachraňuje ani „skrytá“ schránka pod hlavním panelem mezi řidítky, protože není uzamykací, pojme tak po dobu vaší přítomnosti v sedle maximálně mobil a klíče. Vše tak musí pobrat (ovšem až za příplatek k základní verzi) 39litrový kufr, který navíc slouží jako opěrka zad spolujezdce. Zanedbatelný úložný prostor pod sedlem je chtě nechtě daň za celkově lehkou zadní část a tedy nízké těžiště, kdy je hlavní část hmoty soustředěna co nejblíže motoru – chtělo by to ještě aspoň malou schránku v prostoru před nohami, kde však najdete jen obligátní háček na tašku. U vyloženě městského skútru ovšem lze malý úložný prostor ještě překousnout, a tak se raději přesvědčíme, jak se ona avizovaná centralizace hmoty a nízké těžiště projevují na samotné jízdě.
Stopadesátka (respektive 155 ccm) svým výkonem 15,8 koní a krouťákem 14,8 Nm slibuje stíhat městské tempo bez problémů a v praxi tomu tak skutečně je. Motor bez citelnějších vibrací a s kultivovaně ztlumeným zvukovým projevem reaguje bleskově na plyn od volnoběhu i ve vyšších otáčkách.
Variátor je laděn hlavně na akceleraci za jakékoliv situace – z klidu až do cca 80 km/h se Xenter může pochlubit na stopadesátku nečekaně mohutným zátahem, přesně, jak to má u správného městského dravce být! Xenter totiž dokáže jako štika proplouvat neklidnými vodami přeplněných ulic, ale díky maximálce těsně za 120 km/h (mně konkrétně ukázal displej 126 km/h) si můžete troufnout i na dálnici, kde budete mít dostatek výkonové rezervy pro předjíždění pomalejších vozidel v pravém pruhu. Od osmdesátky ke zhruba 110 km/h se sice skútr nežene vpřed s takovou razancí, setrvale a bez obtíží si ale dokáže solidní rychlost udržovat, aniž by řidiče mučil vibracemi čí kvílením výfuku. S tím vším tak lze pohodlně s Xenterem vyrazit i do těch největších měst, kde jeho motor s naprostou lehkostí zvládne jak hbité rejdění v proměnlivě plynulé pouliční dopravě, tak i dlouhé přesuny po rychlých okruzích a objezdech.
Kromě pohotové razance, s níž variátor podává výkon motoru, si Xenter zaslouží uznání i za jistotu a pohodlí podvozku. O 16palcových kolech už byla řeč, skvěle s nimi přitom kooperuje tlumiče přední vidlice i zadního Morocrossu – podvozek pohodlně leští všechny menší i větší nerovnosti; přední vidlice je relativně měkčí, zajišťuje však dobré pohodlí a stabilitu řidítek, zadek je rovněž velice komfortní a přitom dostatečně tuhý i ve vyšších rychlostech, kdy Xenter pozbývá jen málo ze své výtečné stability a lehkosti přesného řízení. Výborný dojem z podařeného podvozku nijak neumenšily ani z výroby obuté pneumatiky Duro, jmenovitě přední 100 a zadní 120 mm plášť. Zatímco na předešlých skútrech mě tyto pláště příliš nepřesvědčily, na Xenteru s nimi nebyl (zřejmě i díky celkově tuhému a stabilnímu charakteru podvozku) problém.
Snadná a přesná manipulace
je zaručena i úzkými řidítky se strmým úhlem řízení, Xenter reaguje na změnu směru zcela lehce, ač by se to při hmotnosti 142 kg nemuselo tak úplně zdát. Za řidítky se budete cítit pohodlně i díky velkorysému širokému prostoru pro nohy, jež jsou navíc bezvadně chráněny před větrem i deštěm. Mezi přední částí a sedlem je dostatek prostoru i pro vyšší postavy a při svých 186 cm jsem měl před koleny ještě pár cm místa. Příliš jsem se však během testování neskamarádil se samotným sedlem. Ne že by vadila jeho výška 785 mm, díky níž dosáhne na zem i vzrostlejší trpaslík, to spíše jeho tvar a tužší náplň dělaly potíž – osobně bych uvítal sedlo v přední části širší a přizvednuté, aby se řidič při ostřejším zpomalení i bez spolujezdce neposouval dopředu.
Spolujezdec má sice k dispozici široká a dlouhá madla, ale na tvrdším sedle není tolik stabilní a sem tam na řidiče sjede. Ale nenechme se zmást dynamikou jízdy ani skvělým podvozkem - pokud totiž vezmeme v potaz rozměry skútru (jde v podstatě o klasickou 125ku), pak je celkové jízdní pohodlí v rámci této kategorie vysoce nadstandardní.

Ke komfortu jízdy přispívá kromě již zmíněných přehledných zrcátek i velký LCD přístrojový panel, který kromě hodin, palivoměru, teploměru, ukazatele rychlosti a tachometru zobrazuje i dvě denní počítadla a rovněž praktická „servisní“ počítadla od výměny oleje a řemenu variátoru. Nad displejem najdeme klasické barevné kontrolky a gumová tlačítka přepínání a vynulování jeho počítadel. Ovladače jsou vedle řidítek dobře na dosah, výhradu bych měl jen k tlačítku klaksonu, nešikovně vystrčenému pod titěrný přepínač směrovek. V rukavicích se tak nejde ubránit občasnému pronikavému zatroubení při signalizaci změny směru jízdy, takže je úmysl odbočit náležitě zřetelný…
Na závěr ještě jedna kritická poznámka, směřující k brzdám, respektive jejich sdruženému systému UBS, kdy při stisknutí zadní brzdy začne automaticky (bez vašeho vlivu) přibrzďovat i brzda přední. UBS má za cíl zjednodušit používání obou brzd. Domnívám se ale, že tento systém dokáže v určitých situacích stejně uškodit, jako se snaží pomoci, a zejména při nutnosti razantního, přitom však citlivého brždění na méně přilnavém povrchu či za zhoršených podmínek, kdy si řidič instinktivně a s potřebnou opatrností chce vypomoci i zadní brzdou, je náhlá a nepředvídatelná změna účinnosti a odezvy přední brzdy dost nepříjemná. Obě brzdy (přední kotoučová, zadní bubnová) přitom samy o sobě vykazovaly více než dobrou účinnost a nebýt diskutabilního UBS, nezbylo by, než brzdy pochválit.
Přes pár pih na kráse jednoznačně převládají pozitivní dojmy, jedním z dosti zásadních je i spotřeba, která u čerstvě zajetého stroje při směsici městského pojíždění i dálničních přesunů dosáhla výborných 2,8 l/100 km. Xenter 150 se prezentuje jako pohodlný městský skútr, a tím také beze zbytku je. Tato novinka od Yamahy totiž v ideálním poměru spojuje tři veledůležité esence, díky nimž dostane guláš husté dopravy ten správný říz: pohodlí řidiče jde u Xentera ruku v ruce se snadnou ovladatelností a kompaktností menšího skútru, verze 150 ccm navíc dodává solidní výkon a parádní zátah a zrychlení.
Ač možná budí svými křivkami dojem umírněného kliďase, je Xenter víc, než jen každodenní jednostopý dělňas. Mnohem spíš je to pěkně protřelý suverén, který vás prosmýkne bez potíží, ladně a svižně, ulicemi i dálnicí, a ve městě a okolí ho jen málo co vyvede z míry. Za nikterak nízkou cenu 83 990 Kč (základní verze) tak tento pěkný městský skútr splní rovněž nijak nízké nároky, které dojíždění stále více klade na člověka i stroj.

Informace o redaktorovi

Jan Krajíček - Výška testovacího jezdce: 188 cm

Stáhněte si vybrané fotografie na pozadí vašeho PC

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 3x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist