Yamaha X-Max 250

Design

Mnou kritizovaná přední část loňského modelu je pryč, nový X-Max 250 dostal tvář blížící se dojmem k velkému Tmaxu. Je podobný a přesto odlišný, a to je dobře. Tady je vidět, že designéři dotáhli původní ideu do konce a změna se jim opravdu povedla.
Přepracované budíky přístrojovky jsou perfektně zasazené do kruhových tubusů a mezi nimi je panel s potřebnými údaji. Zde chválím nápad a pěkný agresivní design. Podsvícení je jak jinak než dravě červené. Tím, že se změnila přístrojovka, došlo ke změnám i v zakrytování řidítek a celek vypadá kompaktně a hodně dobře.
Zadní část přišla o trochu toho sex-apelu zmenšením světel a přidáním náznaku křidélka. Zadek se mi více tedy líbil na starším modelu. Kompaktnost zadní části s variátorem trochu narušují celé černé plasty a alespoň kryt variátoru mohl být stříbrný jako vloni. Když ale budeme hodnotit vše jako celek, jde o vyvážený stroj, který je ve své podstatě líbivější než jeho předchůdce. Sem tam nabral pár cm a působí dospělým a uceleným dojmem.

Posaz

Vše je tam, kde má být, ovladače na dosah prstu, příjemně tvarovaná řidítka, jen páčky brzd jsou o chlup dál než bych si přál. Budíky přehledné a slušně viditelné krom kontrolek blinkrů, které se na přímém slunci ztrácejí. Také jsou umístěny nízko a přeostřovat zrak pro kontrolu, jestli neblikám, od silnice na kontrolky není úplně ideální. Sedlo je velké a příjemně tuhé. Drobný bobek jako opěrka slouží především k oddělení prostoru řidiče a spolujezdce, také se o ni můžete trochu opřít a neklouzat vzad.
Plexi je ve výšce, která zvládne odklonit velké množství nečistot a much mimo jezdce. Dokáže si poradit i s vodou, jen při prudších deštích promoknete stejně jako na jiných strojích. Ovšem větší část těla zůstává déle suchá, takže krátké přeháňky vás vůbec nemrzí.
Bezproblémový je i boční stojan, který intuitivně „nahmátnete“ patou a není problém stroj kdekoli postavit. Pouze v prudších kopcích samozřejmě doporučuji použít stojan hlavní a to zadní částí ze svahu…. :-)

Jízda

Co vidět není, je úplně nový rám tohoto stroje. Snažil jsem si vzpomenout, jestli ten loňský byl v něčem horší než tento, a nemohu na nic přijít. Možná přeci jen letošní model je prostý jakýchkoli kroutivých nectností a změny směru jsou přesnější a pevnější. Lehce přepracovaný zúžený tunel přispívá k lepší pozici chodidel, přestože víc plochy by stále neškodilo. Vynahrazuje to možnost si chodidla opřít o zkosenou plochu vpřed. Jinak je posaz příjemný a naprosto přirozený. To vše přispívalo k velice pohodlně „prosezeným“ 200 km které jsem před focením absolvoval.
Yamaha X-Max 250 se vede lehce, až bych řekl intuitivně, a na kvalitním povrchu vám dává pocit vzduchového odpružení, na kterém se pohupujete. Zadní odpružení bylo dle výrobce prý přitvrzeno pro ještě sportovnější jízdu, ale podle mne jsem tento stav nezaregistroval. Možná přitvrzení tlumičů až na konec stupnice by to odhalilo, ale bohužel k tomu nebyla nikde vhodná příležitost a všude byl jen oskákaný a děravý asfalt.

V podstatě musím podotknout, že už minulý model mi přišel až dost sportovní. Také letošní model na nerovnostech dával vědět, že nejde o enduro a na Malostranském náměstí mi skoro vynadal, kdyby měl pusu.
Bohužel kostky také odhalily drnčení v přední okapotované části. Drnčivý zvuk se objevoval pravidelně a sílil s přibývajícími nerovnostmi, hlavně na kostkách. Na rovnějším podkladu nebylo o pazvucích ani slechu. Nic z toho drnčivého zvuku neubírá na naprosto neutrálních jízdních vlastnostech, kde i drobná korekce je vlídně přijata a stroj hbitě reaguje. Hluboké náklony a perfektně střižené oblouky jsou zde samozřejmostí . Tady si Yamaha zaslouží bez výhrad jedničku s hvězdičkou.
První co dře při extrémnějším řádění o vozovku, je na každé straně stojánek, ale běžné jízdě se k nim rozhodně nedostanete. Pokud poslechnete výrobce a začnete po X-Maxu požadovat ještě více sportu než obvykle, doporučuji přitvrdit zadní pružiny, aby tak snadno kontaktu stojánku s vozovkou nedocházelo. Stroj to snese, jen pneumatiky jsou na hraně a další klopení už by mohlo zavánět průšvihem, byť se gumy tvářily, že by to ještě nějaký ten stupeň jít mohlo.
Perfektní jsou také brzdy. Silný nástup se dá regulovat pomocí dvou prstů. Při zmáčknutí obou páček si X-Max „sedne k silnici“ jakoby se chtěl přilepit a prostě zastaví. Také zde se dá použít klidně jen levá páčka zadní brzdy a stroj ochotně zpomaluje.

Výkony

Motor opět „tahá jako býk“ a v některých situacích si člověk připadá jako na dvojnásobném objemu. Ale oproti předchozímu modelu mi to přišlo jakoby udušené. Nejdříve se přikláním k tomu, že jde o nový motor s osmi sty kilometry na tachometru. I tak mi opět ručička tachometru bez větších známek únavy prolétne kolem 120tky a pokračuje dál až na hranici 140tky. Při pokusu s GPS navigací se ovšem ukázalo, že tachometr ve vysokých rychlostech dost proměřuje a při 140tce na tachometru GPS hlásí „pouze“ 121 Km/h. Radary při vjezdu do obcí mi ukazují 49 km/h a na tachometru je šedesát, což je ovšem u většiny aut i motorek obvyklé - výrobci zkrátka myslí na naše peněženky a šetří nás předem od pokut.
Jednoválcový kapalinou chlazený motor se skoro 15 kW při 7500 ot/min na to má, pocitově se strojem „zametá“ naprosto bez problémů a jeho přidušené bušení příjemně prolíná celým strojem. Loňský model měl těch kW skoro 16, přesněji udávaných 15,6 kW, také kroutící moment je udáván u letošního modelu o 3 desetiny nižší než loni, jde o rovných 21 Nm při 6000 ot/min.
Na konci testu mě opět potěšila spotřeba. Čekal jsem hodnoty ke 4 litrům, ale ač jsem se snažil sebevíc, spotřeba mi nepřelezla hodnotu 3,2 l/100Km. Za ty výkony, co stroj podává, jde o velmi dobrou hodnotu. Při jemnějším zacházení si troufnu tvrdit, že dostat se pod tři nebude problém.

Zavazadlový prostor

O předním kastlíku, který je uzamykatelný, nemá skoro ani cenu psát - jeho velikost je přesně pro ty drobnosti, které tam dát potřebujete. Peněženka, mobil, klíče případně cigarety atd., vše se tam vejde najednou a nic se nemusí mačkat - ideální.
Podsedlový prostor ač se mi na první pohled zdál naprosto stejný jako minulý ročník, doznal trochu změn. V zadní části se jemně rozšířil a ztratil nějaký ten centimetřík na hloubce a vepředu mu přibyl servisní otvor pro lepší přístup k motoru oproti minulému modelu, kde se jinak musela vyndat celá „vana“ podsedláku.
Bohužel tím, že přišel o pár cm na hloubku, se moje Nolan N103 vejde jen do přední části a to s ještě tak, že sedlo na přilbu tlačí. Do zadní pozice se vejde již jen otevřená přilba. I tak je prostor pro případná zavazadla hodně velký. Stejně tam bude většina uživatelů vozit notebook v brašně a ten se tam jednoznačně vejde. Přesto montáží zadního kufru se dá prostor pro zavazadla snadno zvětšovat. A podle mne mu pěkný topcase sluší.

Závěr

Žádná z vytýkaných drobností nesnižuje naprosto excelentní dojem, který X-Max 250 v řidiči i spolujezdci zanechá. Tenhle živý „nákladní oslík“ je perfektní společník na pravidelné dojíždění.  Hezčí a promyšlenější design z něj udělal líbivější stroj a jeho výkony, pohodlí, velikost a robustnost zase ukazují na skvělého průvodce pro každý den. Ať jedete do práce, nebo si na pár dní „vyvětrat“ hlavu.