Yamaha X-Max 125 Sport

V současné nabídce skútrů o objemu 125 ccm není snadné vybírat - parametry jednotlivých modelů jsou si podobné jako vejce vejci, a s designem to není o moc lepší. Když ale chcete trochu vybočit z řady, naštěstí není všechno úplně ztraceno. Existují totiž také skútry jako Yamaha X-Max.

Yamaha X-Max 125 Sport

Kapitoly článku

Za prvé by málokdo X-Maxu hádal kubaturu 125 ccm. Není divu, když podvozek i kapotáž Yamaha vyvinula původně pro skútr s dvojnásobně velkým motorem, a teprve později zadala do výroby i verzi pro šestnáctileté řidiče. Stopětadvacítka se s maximálním výkonem 14 koní do legislativních mantinelů skupiny A1 (a od příštího roku také skupiny B) v pohodě vejde, zatímco pro starší a pokročilé má japonská značka připravenou ještě o šest kobyl silnější alternativu X-Max 250. Tu jsme měli možnost proklepnout v testu před dvěma lety, kdy se naposledy měnil design, a Yamaha tehdy udělala modernizací vzhledu velkou radost určitě nejen nám. X-Max se ale nezlepšil jenom po vizuální stránce – dostal i nový rám, a změnilo se také pár detailů ve prospěch jezdcova pohodlí.
Letos se k nám do redakce dostal prakticky totožný skútr s přívlastkem 125. Stopětadvacítku jsme k testu získali v atraktivní designové verzi Sport, která nechává vyniknout dravý charakter skútru ještě víc než základní model. Největší podíl na tom má nízké, nadvakrát vyboulené plexi, o jehož praktickém významu sice mohou vznikat oprávněné pochybnosti, ale z pohledu milovníka sportovního designu vítězí na plné čáře. A pro vyznavače užitných hodnot má Yamaha v prodejnách standardní model s dostatečně vysokým štítem.
U verze Sport se prostě hraje víc na styl, a je to znát na každém centimetru. Kulaté budíky, jak vystřižené z časopisu o sportovních autech, ještě vice zvýrazňují rudě eloxované rámečky, sportovní sedlo zdobí stehy stejné barvy, a celé to krásně spojuje dohromady speciální grafika. Kromě těchto nepřehlédnutelných prvků se Sport od ostatních X-Maxů odlišuje unikátním barevným provedením. Sportovní punc mají dokonce i stupačky spolujezdce, a jakoby X-Max Sport chtěl upozornit na svou ochotu jít rychle za plynem, je pro pasažéra připravena nadstandardní opěrka zad.
Stejně velkoryse jako na pohled působí X-Max i po usednutí za řídítka. Vzdálenost mezi předními sešikmenými stupačkami a bederní opěrkou řidiče je tak dlouhá, že by si za jízdy mohly ulevit dolní končetiny ještě většího čahouna. Se 186 centimetry vysokou postavou jsem se do sedla pohodlně poskládal i když nohy zůstaly v pohotovostní poloze na vodorovné podlážce. Poměrně nízko umístěná řídítka podporují sportovní posez, ale zároveň neubírají body jízdnímu komfortu. Ten je korunován prostorným a kvalitně polstrovaným sedlem, jehož stupňovitá konstrukce přináší ledvinám řidiče opěrku jako příjemný bonus.
Pokud vám neunikla nápadná podobnost testovaného modelu s vlajkovou lodí značky Yamaha – legendárním TMaxem – pak věřte, u společných vizuálních prvků zdaleka nezůstalo. Jestliže jízdní vlastnosti TMaxu bývají často přirovnávány k motocyklovým, pak jeho menší příbuzný nezůstává v tomto směru o moc pozadu. Pomáhá mu v tom tuhý podvozek, postavený na silném a pevném trubkovém rámu. Odpružení X-Maxu názorně dokazuje, že na oltář pohodlí se nutně nemusí pokládat jízdní stabilita a přesné řízení. Do celkové koncepce tvrdšího nastavení podvozku dobře zapadá přední patnáctipalcové kolo, věrně následované zadní čtrnáctkou, a za třešínku na dortu pak lze označit obě kotoučové brzdy.
Všechny právě vyjmenované kvality společně jakoby povýšily X-Max nad úroveň běžného přibližovadla do městského a příměstského provozu, a obyčejnou cestu z bodu A do bodu B proměnily v příjemný zážitek. S obratným podvozkem je kličkování mezi stojícími kolonami aut radost, ale ještě větší zábava nastane při projíždění zákrut někde na okresce s alespoň obstojným povrchem. Tlumiče se sice umí popasovat i s typicky českou,”v zimě neudržovanou” silnicí třetí třídy, ale požitek z jízdy ustupuje do pozadí úměrně k hloubce a hustotě výmolů.
Brzdovým třmenům by mohl sílu stisku závidět i krokodýl nilský, a spolu s ním i celá řada větších skútrů a motorek. I tady X-Max těží z toho, že je dimenzován na větší kubaturu, a na to že jej spolehlivě kdykoli zastavíte se můžete spolehnout. Testovaný model neměl ve výbavě příplatkové ABS, ale z téhle absence žádný malér nekouká. O sebemenším smyku zadního kola se jezdec díky zpětné vazbě podvozku dozví dostatečně včas, aby stihnul bez paniky zareagovat.
Přestože X-Max není pouhým dělníkem každodenní přepravy, může nabídnout i vysokou úroveň praktického využití. Ano, přišla řeč na úložné prostory. Aniž bychom chtěli X-Maxu nějak nadržovat, musíme ho pochválit i za tuhle disciplínu. Pod sedlo se při dodržení skladovacího postupu, který je pro jistotu schématicky znázorněn přímo na místě, totiž vejdou celé dvě integrálky. Místo nich si pochopitelně dosaďte co je libo – dva velké melouny, dva basketbalové míče, aktovku s notebookem plus věci na odpolední squash, velký nákup, a podobně. Aby se mezi tím vším nepoztrácely důležité drobnosti, a hlavně aby byly stále po ruce, před koleny je pro ně připravena zamykací schránka. Do ní si můžete přehledně uložit všechno, co se normálně tahá po kapsách, a pak ji bezpečně uzamknout.
Jestli jste zvyklí nosit všechny klíče pohromadě na jednom svazku, včetně klíčku zapalování, Yamaha pro vás připravila drobnou vychytávku. Plastový chránič pod spínací skříňkou zachrání vlastním tělem vnitřní kapoty před ošoupáním kývajícím se svazkem. Do seznamu šikovných detailů také patří třeba masivní oko pod podlahou, určené k provléknutí lanového zámku nebo řetězu, a možná by se našlo ještě něco zajímavého.
Co se však na X-Maxu hledá těžko, jsou jakákoli slabá místa. Komfortu řidiče ani spolujezdce není co vytknout, stejně jako jízdním vlastnostem nebo brzdám. Po praktické stránce je také všechno v nejlepším pořádku, a tak by se terčem menší kritiky mohl stát snad už jen výkon motoru. Ale ani tady není problém v konstrukci nebo charakteru pohonné jednotky, ale v některých situacích je prostě poznat, že tenhle velký skútr je vlastně stopětadvacítka převlečená za dvěpade. U Yamahy naštěstí předem dobře věděli, že menšímu motoru dají rozjezdy víc práce, a rovnou podle toho naladili variátor. Na semaforu díky tomu nemá dvacka žádné citelné prostoje – automatická převodovka ví, že má nejdřív nechat vyletět otáčky až k osmi tisícům, a pak teprve plynule pustit plný výkon na zadní kolo. V akceleraci z místa tak může X-Max soupeřit i s lehčími skútry ve stejné kubatuře, jenom se při rozjezdu trochu víc vytočí.
Menší hendikep by se dal najít ve zrychlování ze šedesátky, kde jsou dospělé rozměry a vyšší hmotnost skútru přeci jen trochu znát, ale nejedná se o nijak dramatický a nepřekonatelný problém. Na nedostatek dynamiky si u X-Maxu rozhodně stěžovat nebudete, a pokud se budete pohybovat jen po městě, ani se na jeho limit pořádně nedostanete.
Ani předpoklad, že větší tělo toho víc skonzumuje se nepotvrdil. Při běžném používání v režimu město-okreska-dálnice si X-Max řekl o standardní 3 litry Naturalu.
Kdo z jakýchkoli důvodů nechce nebo nemůže postavit do garáže silnější verzi X-Maxu, najde ve stopětadvacítce velmi schopnou alternativu. Jistý rozdíl v dynamice motoru a v maximální rychlosti ve srovnání s dvěstěpadesátkou samozřejmě být musí, ale jinak pořekadlo o malém kašpárkovi v tomhle případě platí bez špetky ironie.

Informace o redaktorovi

Petr Poduška - Výška redaktora: 186 cm

Stáhněte si vybrané fotografie na pozadí vašeho PC

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.50
Známkováno: 8x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist