Yamaha V-Max 1200

Text: Lukáš Růžička | Foto: Lukáš Růžička | Zveřejněno: 10.3.2003 | Zobrazeno: 47 920x

Je tomu již bezmála 18 let, co byl tento kultovní motocykl poprvé představen široké veřejnosti v Las Vegas. Jeho první majitelé si ho mohli užít v sezóně roku 1985 na americkém trhu. Základní slogan se držel hesla, které mu vydrželo i dodnes, " jednoduše a efektivně". Svým nadčasovým designem a především silou 145k si rázem získal nespočet nadšených obdivovatelů. Je však pravdou, že mnozí "Maxe" i zatracovali, ale těm nejlépe on sám a čas ukázali, jak hodně se každý z nich mýlil. Dnes při honbě za výkonem a hmotností možná již tak neudivují jeho parametry, ale věřte, že ve své době se jednalo o daleko nejsilnější sériově vyráběný motocykl na trhu oproti konkurenci.

Kapitoly článku

Vývoj a design:

Duchovními otci V-Maxe jsou bezesporu pánové Araki, Ashihara a Kurachi. Podle pana Araki vše začalo při jeho návštěvě USA za účelem sledování tamního trhu. Zde shlédl bláznivé závody na 400m dlouhém mostě přes řeku Mississipi. Jak říká sám: O prvním konceptu tohoto motocyklu začal uvažovat právě po shlédnutí této působivé show, která ho inspirovala k vytvoření silného a skutečně rychlého motocyklu jednoduchého a čistého vzhledu. Vše začalo v designerském centru v Santa Monice, kde spolu s panem Ashiharou (projekt motoru) a panem Kurachim (vzhled) vytvořili první náčrty a výkresy tohoto stroje. Vzhledově působí i dnes V-Max nadčasovým a zcela specifickým vzhledem.

Do podvědomí široké veřejnosti se tento motocykl dostal na tolik, že pod slovem silný motocykl si mnoho nezasvěcených představí právě V-Max. Tento stroj nelze skutečně přehlédnout a všude, kde se objeví, vzbudí vždy patřičný dojem. Za vše může jeho zcela specifický vzhled. Bezesporu nejnápadnější dominantou celého motocyklu je mohutný čtyřválcový motor do V a imitace náporového sání s nápisem Yamaha, která však více vzduchu do karburátorů nepřivádí. Jako lehká přetvářka působí velice tenká atrapa nádrže se znakem ladičky, která je celá stejně jako blatníky vyvedena pro rok 2001 v karbonovém vzhledu. Imitace nádrže je navíc doplněna o efektní kapličku s přístrojovým panelem, který nám dá znát teplotu motoru, ukazatel otáček a dále je doplněn o sadu standardních kontrolek. Pod zmiňovanou imitací nádrže se ve skutečnosti skrývá vzduchový filtr. Opravdová, poněkud menší nádrž (15 l) je uložena pod sedlem. Přístup k jejímu hrdlu je řešen odklopením opěrky zad u sedla řidiče. V roce 1998 se V-Max vrátil k slušivé chromové výfukové soustavě a v roce 1999 k leštěným kolům a krytům předních tlumičů. Je pravdou, že bez chromovaných kónických koncovek výfuků by to snad ani V-Max nebyl. Z ovládacích prvků zaujme asi hlavně umístění spínací skříňky v boku stroje a přepínání rezervy přímo na řidítkách, což spatřuji za velice praktické.

Na tento stroj existuje mnoho oficiálních i neoficiálních doplňků. Za pozornost stojí zmínit určitě alespoň sporadické plexi, kufr, přídavnou nádrž, či opěrku zad spolujezdce. Za úlet pak osobně považuji zvyšování, již tak dost brutálního výkonu. Důkazem takových úprav je tento výpis a graf z motorové brzdy. Kupodivu dobrý "šajn" zajišťuje nepříliš výrazná, ale zato pěkně chromovaná svítilna. V-Max není jistě motocykl pro každého, ale koho uchvátí překrásný robustní vzhled, těžko bude někdy chtít měnit.

Motor a jízdní vlastnosti:

Srdcem motocyklu je kapalinou chlazený čtyřdobý čtyřválcový motor do V (70°) o zdvihovém objemu 1198 cm3 a výkonu 106,7 kW (145 k) při 8700 ot./min. Ten pochází z cestovního XVZ 1200, avšak aby bylo dosaženo z 97 k poctivých 145 k, bylo zapotřebí použití větších ventilů se silnějšími pružinami, ostřejší vačkové hřídele, lehčí písty a předělaný klikový hřídel s ojnicemi. No a nakonec maximální zrychlení a výkon zajišťuje systém "V-Boost". Jde o to, že kanály levých a pravých válců jsou spolu spojeny. Toto spojení je však do 5000 ot/min uzavřeno škrtící klapkou. Jakmile však otáčky motoru vyskočí nad tuto hranici, servomotor tuto klapku otevírá až k maximu v 8000 ot/min. Každý válec je tak v podstatě plněn dvěma karburátory najednou. Výsledkem je opravdu drtivý nástup motocyklu po této hranici a srdce beroucí zrychlení, při kterém se máte co ohánět, aby jste se v náporu větru udrželi řidítek.

Maximální točivý moment tohoto stroje je 122 N.m při 7500 ot/min. V Evropě je k dispozici ke koupi i slabší verze bez "V-Boost" systému, která potom disponuje "pouze" výkonem 102,3 k. Motor běží ve všech pásmech téměř bez vibrací a působí velice kultivovaným dojmem.

Při hmotnosti 262 kg je opravdu nutná pořádná síla k manipulaci na místě a proto standardně dodávaný centrální stojan ke klasickému policajtovi je bezesporu i z bezpečnostního hlediska nutností při jakékoli údržbě. Usazení na V-Maxovi je opravdu pohodlné a to i pro spolujezdce. Podle mého názoru je to tak něco mezi cestovním strojem a chopperem. Více strastí si spíše užijete s podvozkem. V zatáčkách má trochu kývavé a houpavé tendence, ale upřímně řečeno, od tohoto motocyklu nelze očekávat výkony supersportu. S V-Maxem se naopak budete cítit jako ryba ve vodě na rovných úsecích maximálně s táhlou zatáčkou. Na nich si lze i ledasco dovolit. Vše přesně ve stylu táhlých amerických silnic na dlouhé lokte, to má tento stroj nejraději. Svým majitelům přináší hlavně pocit síly a brutálního výrazu. Je vhodným adeptem na různé přestavby a je pravdou, že právě tomuto odvětví se hlavně v Německu věnuje velká skupina nadšenců. Pokud jste byli v roce 1999 na Streetfighter Day v Českých Budějovicích, jistě si vzpomenete na hordu V-Maxů právě z Německa i s doprovodnou dodávkou.

Co se jízdních vlastností týče dále, je nesmysl si myslet, že s V-Maxem díky jeho vcelku brutálnímu výkonu budete trhat rychlostní rekordy. Oficiální maximální rychlost je stanovena na 238 km/h, avšak dosáhnout jí lze tak možná, když se zlomíte v pase. Běžná cestovní rychlost je podle mého názoru tak do 160 km/h, to není odpor vzduchu ještě příliš znát. Pokud si však chcete rychlost vychutnat se vším všudy, V-Max bude rozhodně ten poslední, který se bude bránit. Oproti kapotovaným strojům bych v tomto případě našel jednu výhodu. Nemusíte se lepit na nádrž, protože vám to stejně k ničemu nebude, lepší je vyztužení zad pořádnou traverzou a dostatečné přikurtování k řidítkům. Opravdu příjemným překvapením jsou brzdy. Jejich účinnost je zcela úměrná výkonovému potenciálu stroje a jednoznačně se na ně můžete spolehnout v každé situaci. Jejich mechanizmus pochází z FZR 1000 a do V-Maxe se montují od roku 1993. Bez povšimnutí nelze minout ani pěkné leštěné ráfky kol, jejichž vnitřní výplň je pro V-Maxe také velice typická záležitost. Spotřeba je vzhledem k výkonu a možnostem stroje poňekud vyšší, ale vše záleží na stylu vaší jízdy. My jsme se při běžném cestovním tempu dostali v testu i tak na vcelku slušných 6,7 l/100km, ale není problém se při razantnější jízdě vyšplhat až na 9 l/100km. O to více je potom znát jen 15 l nádrž. Velmi příjemnou záležitostí hlavně z dlouhodobého hlediska a údržby je také jistě fakt, že sekundární převod je řešen bez údržbovým kloubovým hřídelem.

Závěr:

V-Max není jistě motocykl pro každého. Svému majiteli nabízí zcela specifické vlastnosti, jenž byste u konkurence jen stěží hledali. Je opravdovým unikátem, který se velice dobře hodí na všemožné úpravy. Pokud jste příznivcem cestování, či rychlé jízdy, vždy si námět na nějakou tu úpravu určitě najdete. To však neznamená, že by koupě motocyklu znamenala následně nutnost úprav. V-Max si bohatě vystačí i s tím, co dostane od výroby. Záleží jen na vás, na kolik budete chtít být individualistou. Jisté je jedno V- Max vás v tomto ohledu určitě nezklame. A věřte mi, ten specifický brumlavý zvuk a osobitý styl co nabízí, za to určitě stojí. Cena testovaného motocyklu činí 398 787 Kč.