journeyman_brezen




Yamaha Tracer 700: přes hory a doly

Menší Tracer se při svém loňském představení v Dolomitech ukázal jako hodně šikovná motorka pro svižné a zároveň pohodlné svezení po horských průsmycích. Přestože její cílovou skupinou jsou začínající jezdci, umí nabídnout hodně radosti i tomu, kdo má pěkných pár sezón za sebou. Může za to především zábavný dvouválec, který sklidil zaslouženou chválu už v základním modelu MT-07, a také štíhlá figura spojená s nízkou hmotností, a z nich plynoucí obratnost v utažených zatáčkách. Ale jednodenní vyjížďka nalehko, která začíná a končí před hotelem uprostřed italských hor, nemůže dost dobře prověřit turistické kvality sportovně-cestovního modelu. A proto jsem se rozhodl zajet na stejné místo podívat ještě jednou, a to pěkně po ose z domova. Ať Tracer 700 ukáže, jestli je skutečně tak dobrým cestovatelem.

Kapitoly článku

Náš tip

Přečtěte si první test Yamahy Tracer 700

Podobná situace už tu jednou byla, když jsme do Alp vyjeli na Yamaze Tracer 900. Ta se nám napoprvé v krátkém lokálním testu také hodně zamlouvala, ale následný třídenní výlet o celkové délce hodně přes tisíc kilometrů odhalil jisté rezervy v oblasti pohodlí. Proto se u sedmistovky vnucovala otázka, jaká bude turistika v jejím sedle. A na ní měla odpovědět podobně dlouhá cesta, směřující tentokrát do nejvyšších hor Itálie - shodou okolností přesně do míst, kde jsme Yamahu Tracer 700 zkoušeli poprvé. Ideální zkouškou by bylo obtěžkat Tracera na cestu spolujezdkyní, ale to se bohužel nepodařilo. Další souhra náhod přivedla na start dálkového testu hned dvě stejné motorky - k předváděcímu motocyklu zapůjčenému od místního importéra značky se přidala ještě soukromá motorka mého dlouholetého kamaráda, který ve stejnou dobu vyrážel na týdenní dovolenou na Sardinii, a já mu slíbil dělat doprovod na kusu cesty k přístavu. Cílem výletu nebyla nejkratší ani nejrychlejší trasa, jako spíš motorkářsky zajímavé úseky a místa.

Režim rychlého přesunu jsem z časových důvodů zvolil jenom pro nultou etapu, která ve čtvrtek odpoledne vedla z pražské redakce na místo srazu ve Frymburku. Cesta po státních silnicích utíkala ve velké pohodě, na dálničních úsecích jsem znovu zatoužil po vyšším plexištítu, ale po těch zahřívacích dvou stovkách kilometrů jsem přijel k hotelu naprosto svěží. Přítel Olda dorazil na místo sice z opačné strany republiky, zato s naprosto totožnou motorkou, a to včetně barvy. Jeho Yamahu ale zdobilo pár originálních i neoriginálních doplňků, jako padací rámy, LEDkové blinkry nebo výfuková koncovka od Akrapoviče, a hlavně byla ověšená větším množstvím zavazadel.

Zatímco já jsem sbalil všechny svoje věci včetně zrcadlovky a laptopu do 35litrové brašny z řady GIVI XStream, Olin se na deset dní sotva sbalil do postranních brašen SW-Motech Sattel, a starého tankvaku, který přidělal na sedlo spolujezdce. Ačkoliv Tracer 700 nemá kromě malého kousku místa pod sedlem žádné vlastní úložné prostory, na montáž přídavných zavazadel je připraven vzorně, a nemusí to nutně být značkové brašny. Dvě očka na držáku zadního světla poslouží k přichycení čehokoliv na zadní sedlo, a vepředu to jistí držáky stupaček spolujezdce. K nim se přidělávají také podpěry textilních brašen. Šikovně je řešená také možnost přidělat navigaci nebo držák mobilu, kterou nabízí děrovaná hrazda na řídítkách. Kameru jsem ale připevnil pomocí RAM držáku přímo na trubku řídítek kvůli lepšímu záběru.

Na první ostrý den byla v plánu už o něco delší trasa s cílem nedaleko rakouského Mittersillu. 330 kilometrů ale není na celý den zas taková porce, aby nás nutila šetřit čas jízdou po hlavních tazích. Směr jih jsme raději nabrali po pěkné a poměrně málo frekventované silnici 126, která vede z hraničního přechodu Studánky do Linze. Plán vyhnout se prvnímu většímu městu v Rakousku vyšel díky rozdílným pokynům od dvou různých navigací až na několikátý pokus, ale nakonec jsme se úspěšně vrátili na trasu a pokračovali po rychlejších silnicích směrem k jezeru Traunsee. To leží v podhůří Alp, takže přijezdem k němu skončila nouze o pěkné výhledy a hlavně zatáčky. Silnice 145 nás nejdřív dovedla k dalšímu jezeru Hallstatter See, odkud jsme stočili směr na západ nejdřív po 166 a pak 162 až k dálnici A10, spojující Salzburg s Villachem. Kolem ní se údolím řeky Salzach motá pěkná a široká státovka číslo 159, plná rychlých a přehledných zatáček. Za rychlostní limit 100 km/h mimo město musím rakouské zákonodárce pochválit - a stejně tak všechny, co pracovali na podvozku Yamahy. Přestože není poskládaný z těch nejdražších komponent, drží v rychlém oblouku perfektní stabilitu.

U Bischofshofenu se na stopadesátdevítku napojuje neméně zajímavá silnice 311, která se o kousek níž stáčí k západu a prochází oblastí lyžařských středisek. S tím je bohužel spojená i větší hustota osídlení, ale na závěr dne přijde častější zklidnění tempa při průjezdu obcí i celkem vhod. Posledních padesát kiláků k penzionu už dojíždíme v pohodovém tempu, a když večer koukáme na průměrnou spotřebu, ani se nám nechce věřit. Stejné údaje ale vychází i z našich reálných výpočtů. Tracer s bočními brašnami hlásí 4,6 litru, a ten hubenější dokonce o decku méně. Na ten kalup je to hodně slušný průměr.

Paní domácí sice udělala parádní snídani, ale přes noc nás nenechala parkovat motorky v garáži, takže sedla do sebe natáhla ranní rosu. Z hlediska pohodlí jim není co vytknout, materiál potahu neklouže, ale mohl být ještě trochu odolnější proti vodě. Vyrážíme brzy, chceme si užít Dolomity co nejvíc. Směrem na jih se dá jet buď přes profláknutý (a placený) Grossglockner, nebo vedlejší Felbertauernstraße. Volíme druhou variantu, která je méně frekventovaná a přitom na svezení ještě zajímavější, ale placení se stejně nevyhneme. Za tunel chtějí po každém motorkáři deset Euro. Ze stoosmičky odbočujeme na západ a sjíždíme na menší silnici L25, která pěkných serpentinách stoupá k horskému jezeru Obersee a hraničnímu přechodu s Itálií. Další z cest, kde nejezdí tisíce motorek, a přitom nabízí parádní motorkářské zážitky. Na italské straně, kde má číslo SP44, je silnice tak úzká, že se po ní vždycky jezdí jenom v jednom směru podle semaforu. Tracer se svou obratností ale vykružuje vracáky i na dvoumetrovém pruhu asfaltu s naprostým přehledem a lehkostí.

Navšívit město Cortina di Ampezzo je při cestě do Dolomit skoro povinnost, a tak tu při kafi plánujeme detaily další cesty. Před námi je totiž oblast s největším počtem serpentin na kilometr čtvereční, kde Yamaha vloni představovala Tracer 700 všem evropským novinářům. Nechceme vynechat žádné z osmi horských sedel, která tu jsou namačkaná na okruhu nějakých sto kilometrů, ale kvůli počasí nakonec musíme plán zkrátit. Na déšť mám v Dolomitech smůlu - není to poprvé, co zkazil plán. Trochu nás tlačí i čas, a tak prcháme před přeháňkami směrem na Bolzano, kde vládne příjemnější klima. Dnešní ubytování máme rezervované ve městečku Cavareno, asi 40 kilometrů jihozápadně od Bolzana. Kdybych věděl předem, jak nádherná silnice (SS42) do něj vede, asi bychom se v Dolomitech nezdržovali vůbec. Ať už budu hodnotit kvalitu povrchu, poloměry a rytmus zatáček nebo hustotu provozu, Paso Della Mendola je naprostým motorkářským rájem.

Na takových silnicích, kde nemusíte řešit vůbec nic jiného než samotnou jízdu, vyniknou kvality motorky nejlépe. Tracer tady těží hlavně ze svojí nízké hmotnosti, díky které se překlápí ze strany na stranu jako kolo, a dynamiky dvouválcového motoru, která ho z každé zatáčky doslova vystřelí. Brzdy mají v kombinaci s delším zdvihem přední vidlice až moc prudký nástup, ABS na zadním kole zasahuje zbytečně brzy, ale jinak fungují bezvadně.

Z Cavarena už pokračujeme každý svou cestou. Olin s dalšími kamarády musí stihnout večerní trajekt  z Livorna a mě čeká víc než sedmisetkilometrová zpáteční cesta domů. Užívám si znovu v opačném směru parádní silnici do Bolzana a pak ještě jeden pěkný úsek staré silnice SS508 přes Passo di Pennes na Brenner. Z Innsbrucku pak známou cestou do Garmische, a odtud už valím po dálnici s neomezenou rychlostí, což v případě Tracera znamená nějakých 170 km/h, když chci sedět pohodlně. Kromě chybějících pár centimetrů na výšce plexištítu mě netrápí nic, dokonce i vibrace se drží na přijatelné úrovni. Až u první pumpy mě překvapí spotřeba, která najednou přelezla sedm litrů, a to co ušetřím na čase musím investovat zpátky do benzínu. Konečný průměr ale i tak po celkově ujetých 1 770 kilometrech vychází na 5 litrů.

Před odjezdem jsem tak trochu doufal, že Tracer 700 zvládne i poslední dlouhou štreku na jeden zátah. Stejně mě ale překvapilo, kolik cestovních schopností se v něm schovává. Se standardním MT-07 se to vůbec nedá srovnávat, ale i proti podobně stavěnému Traceru 900 je sedmistovka paradoxně lepším turistou. Podvozek je nastavený víc do komfortu, ale v zatáčkách si přitom vede také skvěle. Motor má na jízdu v horách výkonu habaděj, reaguje na plyn naprosto přesně a čitelně, bez počátečního cuknutí, a ani ve vyšších otáčkách nevibruje víc než by se na cestovní motorku slušelo. Sedlo je sice tvrdší, ale neprosedí se po celém dni, a k pocitu slušného pohodlí se lze dostat celkem jednoduše příplatkovým vyšším štítem.

Onboard video

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Není problém na motorku naložit věci pro jednoho na deset dní, a hlavně - Tracer 700 vás nezruinuje ani při nákupu (220 tisíc fakt není moc), ani u benzínky. Jako motorka pro každý den, víkend i na kratší dovolenou.

Informace o redaktorovi

Petr Poduška (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 186 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (19x):
Motokatalog.cz



TOPlist