Yamaha TDM 900 ABS

Text: Lukáš Růžička , Filip Tichý | Foto: Lukáš Růžička , Filip Tichý | Zveřejněno: 15.11.2005 | Zobrazeno: 122 059x

Kapitoly článku

Tuhý podvozek a delší zdvihy odpružení poskytují skvělou kombinaci do dnešního světa plného nástrah a překvapení. Skvěle pobere všechny nerovnosti i pořádně velké díry, na druhou stranu zase ale samozřejmě neposkytuje tak přesnou odezvu od předního kola, jakou vám poskytne supersport s polovinou váhy těla na řidítkách. Kola mají rozměry 120/70 R18 vepředu a 180/60 R17 vzadu a byla osazena Metzelery se silniční směsí.
Chování v zatáčkách je skvělé - kam ji pošlete, tam zatočí - skoro sama, bez nutnosti nějakého zvláštního vedení či úsilí ze strany řidiče. Odpustí vám i nečekané korekce stopy uprostřed zatáčky. Odpružení si přitom můžete vyladit přesně podle svého stylu - předek i zadek umožňují plné nastavení charakteristik.

Poměrně příjemná je jízda po městě, kdy máte díky vzpřímené poloze skvělý přehled nad dopravou a okolními střelci v plechovkách. Relativně nízká hmotnost a širší řidítka vám zase dávají příjemnou jistotu při manévrování. Jedinou nepodstatnou výtku bych směroval trochu tužší spojce, ze které mě ve městě trochu bolela ruka, pak si ale ruka zvykla a zbytek víkendu jsem to už nevnímal.
Na dálnici nebo při větších rychlostech mají turbulence od okolního provozu tendenci občas trochu škubnout řidítky, jak nárazy vzduchu škubnou široko rozpaženýma rukama.

Jak přijde mezi TDMáky řeč na brzdy, obličeje se určitě rozzáří nadšením. Legendární modré čtyřpístky z R1 vepředu mají skvělý plynulý a progresivní nástup a v kombinaci se systémem ABS nabízejí tu nejlepší výzbroj, jakou lze do běžného provozu doporučit. Pochvalu si navíc určitě zaslouží i zadní brzda, která toho pobere překvapivě dost.

Na TDM jsem vyrazil na Šumavu a nadchlo mě chování motocyklu v zatáčkách a plynulý tah motoru, který vás bez nutnosti přesného řazení vždy vystřelí dopředu. A skvělé brzdy s ABS byla prostě špička - můžete si to drtit co to dá na úzké a místy rozbité silničce i v naprosto neznámé krajině. Pořádně to rozjet a přihrnout až těsně k zatáčce. Pak zadupnete brzdy a motorka poslušně s občasným zadrnčením ábéeska na štěrkovaných záplatách dobrzdí na únosnou rychlost - zbytek vyřeší přilnavé gumy a podvozek. Pokud se zatáčka moc zavírá, stačí to bez obav víc položit a za občasného škrt-škrt podrážek se řítíte vstříc další zatáčce nad Kvildou...

Cestování, spolujezdec

Hlavní plusy z hlediska cestování jsem už zmínil - posaz, hladký motor s plochou křivkou a přívětivá převodovka s dlouhou šestkou. Sedlo je přívětivé i vůči spolujezdci, i když v dnešní době už se u konkurence setkáme i s lepším tvarováním a výstupkem uprostřed proti sjíždění při brždění. To ale více než vynahrazují pohodlné nízko umístěné stupačky - na TDM tedy kolena spolujezdce bolet nebudou. Pohodlí a pocit bezpečí vaší slečny zajistí také příjemná zadní madla se sdruženým nosičem zavazadel.
Pod sedlem jsou po každé straně dva výklopné háčky pro uchycení síťky při převozu tašky na místě spolujezdce.
K dispozici jsou originální boční kufry Yamaha, které sice nejsou nejlevnější, ale zase k motorce skvěle pasují a nevystupují moc do stran.

Stinnou stránkou je absence centrálního stojanu, což u cestovně zaměřené mašiny s řetězem zamrzí. Prostor pod sedlem patří mezi střední průměr, pár věcí se tam přece jen vejde.

Spotřeba během testu, kdy jsem mašinu nijak nešetřil, kolísala mezi 5,5 - 7 l/100 km, takže na dvacetilitrovou nádrž je zaručený slušný dojezd.

Srovnání s TDM 850, shrnutí

Přesednutí na starší model TDM 850 bylo jako studená sprcha. Pokud si myslíte, že nová verze se nemůže zas tolik lišit, tak si to nemyslete! Když jsem po víkendu v sedle nové devítky dostal do ruky řidítka Slávkovy osmpade, byl to doslova i do písmene návrat o generaci zpátky - vyšší sedlo, měkčí odpružení a gumovější pocit z podvozku a odezvy přední vidlice, slabší odezva brzd... Rozhodně neříkám, že 850 je špatná motorka (kromě jiného už motocykl také měl pořádných pár desítek tisíc najeto), ale ve chvíli, kdy pořádně přivyknete na devítistovku, plně pochopíte sílu pokroku.

S TDM jsem si letos nádherně pojezdil už na začátku sezóny na Yamahy dni v Brně - moc příjemně mě překvapilo její klidné chování v náklonu i v okruhových rychlostech. Na redakční testování jsem se proto moc těšil, přesto ale nakonec přišlo mírné rozčarování. TDM je totiž výborná motorka - ale možná až moc výborná. Zatáčí skoro sama, motor skvěle plynule táhne, pohodlná, osvědčená a spolehlivá. Když je potřeba, dokáže být rychlá.
Ale mě osobně přišla trochu nevýrazná - paradoxně jí schází trochu nějakých nedokonalostí - něco, s čím by se člověk mohl trochu poprat. Trochu té výbušnosti motoru ve vyšších otáčkách, aby to člověka nutilo řadit a dostávat z motoru při ostré jízdě maximum. Trochu vibrací a méně utlumený výfuk pro větší potěšení z projížďky. Nějaké ty nároky na řízení, vedení v zatáčce nebo úsilí k položení na stupačku.

Všechno jsou to záležitosti, které mnoho lidí bude určitě naopak řadit do kolonky PRO. Já si jen pamatuji, že při společném focení jsem se stále snažil, abych skončil na druhé testovací motorce Yamaha Bulldog 1100, která v žádném ohledu (zatáčení, motor, brždění, pohodlí) nepřekonává TDM, ale jízda na Bulldogu byla o tolik zábavnější!

A na závěr malý dotazník:

Bolí vás záda z R1? Jsou na vás cestovní endura typu Varadero moc velká? Učarovaly vás dva výfuky XJR, ale chcete něco lehčího? Na Goldwinga nenašetříte, ale rádi byste zcestovali celou Evropu? Je to zvláštní, ale odpověď na každou z těchto otázek v sobě může skrývat magická trojice Té Dé eM.