Yamaha FZ6 Fazer S2

Text: Martin Kabátník (in memoriam) | Foto: Jarda Ducháček , Jiří Jevický , Martin Kabátník (in memoriam) | Zveřejněno: 6.8.2007 | Zobrazeno: 95 880x

Modelová řada FZ6 měla při svém uvedení v roce 2004 nelehkou úlohu navázat na veleúspěšný FZS600 Fazer a dá se říci, že stále žije ve stínu svého předchůdce. Pro letošní rok přichází Yamaha s několika inovacemi, které provázejí přizpůsobení se emisní normě Euro 3. V nabídce se objevuje hned čtveřice strojů nesoucí označení FZ6 - pokračování předchozích modelů dostalo přízvisko „sportovní“ a je označováno jako S2, pod původními jmény FZ6 a FZ6 Fazer se skrývají škrcené verze, vhodné například pro první vstup do světa silných strojů. U nich se musíme spokojit s maximálním výkonem 78 koní a ještě oželet všechny inovace nového modelu. Úsměv na rty vám ale vrátí pohled do ceníku – slabší FZ6 jsou o cca 35 000 Kč levnější než jejich sportovnější sourozenci a to bude pro spoustu zájemců rozhodující kriterium.

Kapitoly článku

Naším testem prošla dvojice silnějších novinek a my se teď podrobněji podíváme na FZ6 Fazer S2.

Design, ergonomie

V kategorii malých naháčů je cena velmi důležitým atributem, a tak by se možná daly tyto motorky označit i jako rozpočtové. To ale neznamená, že tak musí působit. Důkazem je právě FZ6 – zpracování je velmi kvalitní a je patrné, že ruka designéra se podílela i na zdánlivě nepodstatných detailech. Na první pohled upoutá nová přední maska s ostřejšími rysy a ještě přimhouřenějšími světlomety s výrazem šelmy před útokem. Nejedná se o žádné velké změny, přesto pokládám novou „tvář“ za výrazně zdařilejší. Přispívá k tomu i jednotné lakování kapotáže místo dosavadní dvoubarevné kombinace. Atraktivní vzhled v našem případě ještě vylepšovaly příplatkové doplňky v podobě lakovaného zadního blatníčku a klínu pod motorem. Černý rám a černý motor se objevil už v posledních ročnících minulé verze, letos je navíc doplněn i o černé kryty předních vidlic. Nová hliníková kyvná vidlice už nevypadá tak lacině, ale její hlavní přínos je samozřejmě v úspoře váhy a větší tuhosti.

Elegantněji působí i „pracoviště“ řidiče – pohled do útrob kapotáže teď zakrývá černé oplastování s dominujícím přístrojovým panelem. Štítek už nepůsobí tak mohutně, ale svoji funkci plní na výbornou. Štěrbina mezi štítkem a kapotáží ve spodní části snižuje nápor větru na přilbu, ale v určitých rychlostech zvyšuje aerodynamický hluk. S trochou nadsázky se dá říci, že chvílemi funguje jako velká píšťala.

Jsem rád, že konstruktéři vzali na vědomí stížnosti majitelů na digitální otáčkoměr u předchozí verze – ten sice ladil s futuristickým designem, ale na přímém slunci byl téměř nečitelný a určitě nejsem jediným zastáncem názoru, že pohled na ručičku otáčkoměru letící k nebesům prostě nějaké čtverečky nenahradí (původní displej sice nabízel i číselný ukazatel otáček, ale to už je úplná zvrhlost :). Řada S2 tak získala přístrojový panel s kombinací klasického otáčkoměru a digitálního tachometru, jaký už známe z FZ1. Digitální displej nabízí vedle ukazatele rychlosti ještě informace o stavu paliva v nádrži, teplotě motoru, hodiny a počítadlo kilometrů.
Po nastartování se automaticky rozsvítí potkávací světlo – Fazer je stále „jednooký“, ale svítí velmi dobře a zapojení druhého světla při přepnutí na dálkové neomezuje jízdní zážitky ani při jízdě v noci.

Luxusnější nádech má nový potah sedla s kombinací hladkého povrchu a hrubého lemování. Sedlo je na první posaz velmi pohodlné, ale pro delší cestování možná až příliš měkké. Stupačky spolujezdce jsou posunuty o něco níž, pro dosažení ještě pohodlnější pozice, a obsadit místo na tandemu určitě nebude problém (alespoň ne kvůli motorce). Prostor pod sedlem poskytuje dostatek místa pouze pro základní výbavu – víc ani s výfuky pod sedlem nemůžeme očekávat.

Motor, brzdy

Motor, původem z R6, schytával v posledních letech asi nejvíce kritiky pro svoji příliš sportovní povahu. Ty, kteří doufali ve zlepšení, musím hned na úvod zklamat – motor, i přes upravené vstřikování pro lepší průběh v nižších otáčkách, nezapře geny ze supersportu a pokud od něj budete chtít nějaké výkony, je potřeba udržovat ručičku otáčkoměru v pěticiferných hodnotách. Do 4 000 otáček se toho moc neděje, od této hranice začíná motor příjemně zabírat, ale opravdový nástup výkonu přichází až po překročení magické hranice 9 000 otáček. Při předjíždění z cestovního tempa to znamená podřazení o dvě až tři rychlosti dolů pro dosažení plného výkonu. Kroutící moment je u 600 ccm sportovců takřka neznámý pojem, ale univerzálnímu stroji, jakým je právě Fazer, by těch pár Newtonmetrů v nižších otáčkách určitě prospělo. Mírné vibrace provázející zejména vyšší otáčky nejsou vyloženě nepříjemné, ale po delší jízdě konstantním tempem začnete cítit brnění v rukou, mírné chvění můžeme pozorovat i na zrcátkách a přístrojovém panelu. Reakce vstřikování na otočení plynem je znatelná, ale už ne tak výrazná jako dosud.

Móda velí mít výfuky pod sedlem, což FZ6 poslušně dodržuje s výfukovou soustavou 4-2-1. Nepříjemnou daní je ale teplo ze svodů, které ohřívá jezdci nohy, zpravidla ve chvílích kdy po tom nejméně touží, tzn. například při průjezdu městem ve 30ti stupňovém vedru. Přepracovaný výfukový systém nyní splňuje emisních normu Euro 3, i když nám by se asi víc líbilo, kdyby splňoval i zvukovou normu sportovní motorky. Zvuk je totiž se sériovou koncovkou trochu tlumený a dává o sobě vědět až ve vysokých otáčkách.

Od přepracovaných brzd bych čekal o něco ostřejší nástup, i když pro tento druh stroje jsou plně dostačující – možná jsme jen rozmazleni pověstnými modrými čtyřpístky, které Yamaha dříve používala téměř na všech modelech. Všechny verze lze navíc na přání pořídit i s ABS, což zřejmě ocení hlavně cestovatelé.