První test novinky Yamahy MT-03: Horkokrevný alien

S modelovým rokem 2020 přijíždí na scénu inovovaná Yamaha MT-03, kterou bezpečně poznáte podle nevšední přední masky připomínající výraz ufona. Agresivní vzhled se nemusí líbit každému, ale určitě má něco do sebe a osloví hlavně milovníky sportovně střižených naháčů. Jelikož jde o druhé nejmenší „emtéčko“, jde na ruku především začátečníkům s čerstvě zalaminovaným řidičákem A2, kteří se loučí se stopětadvácou a přechází na něco většího. Motorka s dvaačtyřiceti koníky a mokrou váhou 168 kilo není vůbec špatným řešením, nejspíš jim bude hrát do karet také drobná stavba nebo sedlo ve výšce 780 mm. Jen pro zajímavost, rozvor je u trojky 1380 mm a u větší MT-09 1440 mm.

Čtyřtaktní kapalinou chlazený motor o objemu 321 ccm dokáže naservírovat již zmíněných 42 koní při vysokých 10750 ot./min. a maximální krouťák cca 30 Nm o necelé dva tisíce níže. Převodovka skrývá šest kvaltů, řadový dvouválec nasává oktanový mok ze čtrnáctilitrové bandasky, což vzhledem ke spotřebě, která se pohybuje pod hranicí čtyř litrů, zaručuje slušný dojezd. Motor svírá ocelový rám, který se na jízdních vlastnostech podílí s přední obyčejnou nestavitelnou USD vidlicí o průměru 37 mm. Zdvih předního pérování je 130 mm a zadního o pět milimetrů menší. Přední sedmnáctkové kolo nazouvá pneumatiku o rozměru 110/70-17 a zadní pak 140/70-17.

Oproti předchozí generaci se Yamaha MT-03 liší hlavně jiným vzhledem, přesněji řečeno přední maskou a prsíčky na nádrži, a tím se hrdě hlásí k rodině hyper naháčů MT. U dvacítkového modelu máme nový LCD displej, který ukazuje všechny základní údaje a nechybí ani ukazatel zařazené rychlosti, stav benzínu v nádrži nebo hodiny. Jisté změny zaznamenalo také odpružení, kdy se zapracovalo především na nastavení tlumičů a na předku máme upside down vidlici. Co se praktických detailů týče, za mě je fajn alespoň menší prostor pod sedlem spolujezdce a také ukazatel zařazené rychlosti. Naopak mi přijde škoda, že motorka takového charakteru nemá stavitelnou páčku přední brzdy.  

Řeknu vám, překlápět si „nula trojku“ z jednoho vinglu do druhého mě dlouho nepřestává bavit a svůj oblíbený úsek si dávám několikrát za sebou. Jasně, že to není kdovíjaká překoňovaná stíhačka a také údaje technických tabulek vás nepošlou do kolen, ale ta lehoučká ovladatelnost a temperamentní motor, to je něco, co vám vykouzlí úsměv na tváři. Motor zbožňuje otáčky a ve chvíli, kdy se roztočí nad sedm tisíc, z drobné nahotinky se stává rozohněná čertice, která nedá chvíli pokoj. Koneckonců, co by se taky dalo očekávat od mašiny s maximálním výkonem téměř v jedenácti tisících otáčkách a maximálním krouťákem o dva tisíce níže. Rozmotaný řaďák do nejvyšších pater si užívám hlavně na přehledných klikaticích s hladkým povrchem, kde se dá trošku zatopit pod kotlem a také využít tužšího pérování. Na silnicích s ideálním povrchem funguje pérování fakt dobře, ovšem za chvíli se přesvědčuji, že na rozbitějších asfaltkách není úplně v nejlepší kondici a mám pocit, že MT-03 ze mě vytřepe duši.

Díky pocitově nízké váze je alespoň z mého pohledu ovladatelnost na hodně vysoké úrovni a není chvíle, kdy bych Yamahu musel do něčeho nutit nebo se s ní pral v zatáčkách. Jde tam krásně sama a stačí jen maličký impulz tělem, aby bez remcání změnila směr. Už proto se MT-03 tváří jako ideální přestupní stanice mezi menší stopětadvácou a velkou motorkou a jsem si jist, že je daleko lepším řešením než větší uškrcená těžká mašina. Tomu odpovídají brzdy, zejména ta přední, která není nijak ostrá, dobře se mi dávkuje, ale je fakt, že bych se nezlobil za lehčí chod a o fous rychlejší nástup. Bohužel, páčka není stavitelná a to je na draka, protože u motorek této kategorie měla být, tím spíš, že MT-03 není zrovna za hubičku. Zachránit situaci se snaží ukazatel zařazeného kvaltu a všeobecně parádní přehledná přístrojovka, což se jim docela daří. Displej není nijak přeplácaný, zobrazuje vše potřebné a je umístěn hezky na očích.

Jakmile tam sázím jeden kvalt za druhým, uvědomuji si, jak je převodovka krátká a vcukuletu jsem na šestce. A jelikož jde o „menší“ čtyřtaktní motor, nutí mě často řadit nahoru, dolů a vždycky mít zařazenou správnou rychlost, tedy alespoň za předpokladu, že se chci svézt pěkně od podlahy. Popravdě, temperamentnější tempo mě baví a ani MT-03 není proti. Každopádně mě holka divoká překvapuje například ve vesnicích, kde si nechá líbit čtyřku, pětku a bez sebemenšího problému a známek nervozity udržuje padesátku. Mohlo by se zdát, že nula trojka neumí jezdit v klidu, ale ani vlažnější tempo jí není cizí a líbí se mi, jak je klidná a nemá s tím problém, což se hodí třeba při každodenním fungování ve městě.

Právě tady se hodí úzká a všeobecně drobná stavba, což pochopitelně nebude vonět větším motorkářům. Yamaha MT-03 je skutečně drobek a platí to také o ergonomii, která potěší především jezdce menších a středních postav, ale i o utaženém trojúhelníku stupačky, řídítka, sedlo. Mimochodem, já měřím 172 cenťáků a jsem na ní jako doma. Je fakt, že pozice za řídítky je vzpřímená a bez větší váhy na ruce, ale díky umístění stupaček více vzadu a nahoře vnímám sportovní charakter, kterému odpovídá také tvrdší a úzké sedlo skloněné k nádrži.

S městem se Yamaha MT-03 dokáže popasovat velice zdatně, ovšem nejvíce ožije na asfaltkách za městem, kde se tetelí blahem a dává do placu točivý motor a tuhý podvozek. Na chvíli ji beru taky na dálnici, abych zjistil, jak se s ní popere. Světe, div se, dálnice není jejím nejoblíbenějším prostředím a na delší přejezdy to nebude. Holt je to nahatá malorážka, a tím pádem na ni fouká, motor je při stotřicítce fest roztočen a při vyšších rychlostech není stabilita na úrovni vyšších a těžších mašin. To ale nejde brát jako minus, protože vlastnosti cestovní motorky by od „emté trojky“ očekával snad jen snílek.

Z mého pohledu se jedná o povedenou mašinu, která vyniká především díky pocitově nízké váze a skvělé ovladatelnosti. Mám pocit, že právě tyto vlastnosti potěší motorkáře, kteří dají vale malé dváce a hledají něco většího, ovšem třeba na MT-07 se ještě necítí nebo nemají razítko. Točivý motor a tuhý podvozek jsou příslibem sportovního svezení, což vlastně podporuje také jízdní pozice a celkový charakter motorky, která ale není zbrklá, ba naopak je hezky čitelná. Yamaha si MT-03 cení na necelých 130 000 korun, což není úplně málo, ale nedá se říct, že přehnaně moc. Nová „nula trojka“ s výrazem ufona se vyrábí ve třech barevných kombinacích. Kromě tradiční modré je k dispozici ještě černá nebo parádní červenobílá. Co se spotřeby týče, není to nic dramatického, protože se pohybuje kolem čtyř litrů a to je pro tříkilo takový standard.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Fuka - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE