yamaha_demo_tour




Vespa GTS 125ie Super Sport vs Primavera 125ie 3V Touring

Kapitoly článku

Už to tak bývá, že oblíbené a nadčasové věci vznikají zpravidla za opravdu zvláštních okolností a zde tomu není jinak. Na začátku zde byla myšlenka a koncept pro armádu, aby výsledek pro civilní použití dotáhl konstruktér - člověk, který měl k motocyklům v podstatě kulantně řečeno spíše vlažný vztah. Corradino D’Ascanio byl však profesionál, a tak si poradil nejen s výtkami kolegů, ale stvořil stroj, jehož koncept se stal nadčasovým, slavným a nesmrtelným. Řetěz nahradil přímý pohon, řadicí páka se umístila na řídítka, zmizel středový tunel pro snadnější nasedání pro ženy a dívky v sukních, motocykl dostal náhradní kolo jako auto - vznikla Vespa. Když nad tím přemýšlím v této rovině, je jasné kam Corradino i vzhledem ke svému vztahu k leteckému průmyslu mířil. Pro snadnější výměnu píchlého kola navrhl třeba právě jednostranné zavěšení a vzhledem ke svému vztahu k letectví nemohl opomenout ty typické oblé tvary. Navíc dotáhl spolu s kolegy a majitelem do výroby stroj, který pomohl pro Piaggio najít tehdy produkt, který dokázal firmě zajistit odbyt i na chudém poválečném trhu. Vznikla tak italská legenda, která je spolu s dalšími motoristickými ikonami, italskou kuchyní a designem v tomto ohledu kulturním zlatem moderní poválečné italské historie. Ve své podstatě tak vznikla podoba skútru, jak ji známe až do dnes. Ano, již dříve zde byly pokusy vytvořit malý motocykl, ale tyto stroje byly brány spíše jako výstřední vozítka, která sloužila pro pobavení, a jejich praktický význam byl v tehdejší společnosti spíše úsměvný a přinejmenším diskutabilní.

Vespa si zachovává i po těch letech a řadě technických změn stále originální a fungující koncepci. Samozřejmě k jejímu úspěchu pomohlo i trochu štěstí a stav tehdejší poválečné společnosti, kde byl prostě v daném okamžiku po takto postavených strojích patřičný hlad a poptávka. Lidi potřebovali levně cestovat, chtěli se bavit a po válečných útrapách toužili po vzrušení a nových věcech. Piaggio tehdy zkrátka vyplnilo mezeru na trhu. Dnes je Vespa brána také za prémiovou značku a módní záležitost, ale po těch letech ji to přejme. Tehdy to byl, ale trochu jiný příběh. A proč o tom všem píši? Důvod je jednoduchý. Dnes je na trhu celá řada skútrů, ale abyste pochopili proč je skútr postaven a vybaven tak jako Vespa, je třeba pochopit nejen moderní kapitolu, která zde dnes stojí před námi, ale i tu starší, která je myslím neméně důležitá. Teprve až za řídítky si potom uvědomíte, jak vše do sebe zapadá, na čem značka staví své hodnoty a proč některé věci nabízí tak jak je pro tuto značku zavedené a typické, což samozřejmě nemusí vždy vyhovovat všem.

My tu tak dnes máme srovnávací test, který spíše než typické srovnání poukazuje na to, jak odlišné dokáže být pojetí jednotlivých modelů a jak specifické pocity mohou být ze zdánlivě podobného motocyklu jedné značky, zde navíc ve stejném objemu. Před námi zde tak stojí GTS Super Sport 125 a Primavera Touring 125. Osobně jsem tento test začal na modelu GTS, který, jak již název napovídá, je v tomto srovnání za většího sportovce. Oblé typické tvary, kvalitní zpracování, pohodlné sedlo a výrazné barvy v tomto podání ve výrazně žlutém provedení, tak to je tahle Vespa na první pohled. Při prvním usednutí zaujme kvalita zpracování a celkově dospělejší konstrukce oproti modelu Primavera, který je ale na druhou stranu téměř o 30 kg lehčí a to už je v tomto objemu znát. Bohužel GTS Super, ve stopětadvacítkové variantě trochu doplácí na to, že je v podstatě legislativním klonem nejsilnější 300. Po prvním svezení musím bohužel konstatovat, že krom řidičského oprávnění, by mě asi nic nepřesvědčilo sáhnout právě po téhle motorové variantě a raději bych si asi připlatil za silnější 300. Větší hmotnost je bohužel znát hlavně při rozjezdech, kdy má stopětadvacítka co dělat, aby držela krok s tepem velkoměsta. Jakmile se vše rozpohybuje, vše je již lepší a roztočí se na přijatelné hodnoty s maximální rychlostí do 100 km/h, což do města bohatě dostačuje, ale rozjezdy jsou téměř vždy o prsa a člověk si musí hlídat semafory, aby včas vyrazil. Co je třeba naopak vyzdvihnout, a platí to i pro třístovku, je bezchybný podvozek. Na 12“ kolech vše funguje na výbornou a ve srovnání s konkurencí doslova boří zavedené instinkty a obavy z nerovností a výmolů velkoměsta. Stroj využívá stejnou techniku jako silnější model a větší rozměry a vyšší hmotnost tak znamenají vynikající stabilitu a komfort jízdy. Tomu napomáhá i typická ergonomie a velice slušně fungující brzdy. Celkově vyniká i pěkné kvalitně polstrované sedlo. To je sice tužší, ale dobře podrží a neunaví. Za typické lze potom považovat detaily jako třeba vyvedení podlážky, či mřížky na boční podsedlovce.  Z podstaty věci se jedná klasicky o individuální záležitost, ale i tak je zde počítáno se spolujezdcem. Pravdou však je, že o pohodlí to dle očekávání moc nebude. Jednak je sedlo pro dva jezdce malé a navíc je sice stroj vybaven efektními výklopnými stupačkami, ale ty následně trochu překáží v usazení nohou samotnému jezdci, takže nasnadě je spíše jízda sólo a spolujezdce i vzhledem k motorové variantě brát jen opravdu z nutnosti.

Za praktickou lze naopak považovat výklopnou přihrádku pod řídítky a menší podsedlový prostor, který však bez problémů pojme i menší jet přilbu. Na menší zavazadlo se hodí i háček pod řídítky. Z hlediska ergonomie nelze mít větších výtek. Přístrojový budík je vcelku přehledný a doplněný o digitální ukazatel poskytuje potom základní nezbytné údaje pro jízdu na skútru jako je stav paliva, denní počítadla a čas. Zkrátka v jednoduchosti je síla. Ovladače jsou u obou modelů intuitivní. U modelu GTS nechybí na pravé straně místo klasického „chcípáku“ přepínač režimu „stop and go“.

Naproti tomu je zde Primavera. Na první usednutí a vrknutí o poznání hbitější a obratnější model. Krom subtilnějších rozměrů je vše postaveno na menších 11“ kolech. To má samozřejmě své výhody ve snadné ovladatelnosti a možnosti reagovat v nižších rychlostech na nenadálé překážky, ale naopak v maximálních rychlostech kolem 90 km/h je již skútr díky tomu lehce nestabilní a velice náchylný na poryvy větru a navíc jsou intenzivněji, i přes kvalitní podvozek, už v těchto rozměrech znát nejrůznější nerovnosti a díry. Kde je však Primavera jako doma, tak to je městská doprava. Díky nízké hmotnosti nabízí opravdu hbité rozjezdy a menší rozměry proti modelu GTS tak přináší zákonitě i snazší ovladatelnost v husté dopravě a v kolonách. Vhodná je tak tato Vespa především na kratší vzdálenosti a jízdu po městě.

Prostoru není niky dost, a proto potěší na tomto stroji v základu i montované nosiče zavazadel, kde oba pojmou náklad do 4kg. Menší Primavera díky tomu dostala méně prostoru na přední schránku pod řídítky, ale nechybí zde háček na tašku, který je elegantně ukrytý v přední části sedla, stačí ho jen vysunout.

Z hlediska ovladatelnosti toho nelze příliš vytknout. Jízdu se spolujezdcem bych zde doporučil opravdu v krajní nouzi. Na delší trati, na které skútr není stavěn, trpí již trochu i jezdec vzhledem ke stylu usazení, ale na rychlé přesuny v husté dopravě je tento skútr jako stvořený. Brzdy má Primavera vzhledem ke svým rozměrům dostatečně účinné, jen je třeba vynaložit trochu více energie, protože vzadu je klasický buben. Vpředu je potom kotouč o průměru 200 mm.

Vespa Primavera 125ie 3V Touring a Vespa GTS 125ie Super Sport jsou tak na první pohled možná koncepčně podobné stroje, ale i u ostatních modelů značky je třeba určitě dobře zvážit Vaše preference a možnosti. Vespa nepatří zrovna mezi nejlevnější značky a dostatečnému výběru podle preferencí je třeba věnovat dostatek času, aby se nedostavilo zklamání. Pokud jste odkojeni historickými 2T, a nemáte legislativní zábranu v papírech pouze na B kategorii, rozhodně neváhejte připlatit v optice GTS za 300 variantu. Pokud potřebujete opravdu hbitý stroj, na který rychle naložíte několik zavazadel a přiblížíte se v rámci velkoměsta či menší aglomerace, bude pro Vás menší Primavera asi vhodnější volbou. Každopádně z hlediska zpracování a kvality nebude Vespa rozhodně špatnou volbou.                 

Informace o redaktorovi

Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
František Hadt (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 193 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Jan Altner - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 9 Kč od 3 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Petr7474 přispěl 3 Kč
puffybodie přispěl 3 Kč
crhy1 přispěl 3 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (4x):



TOPlist