yamaha_mt09




UM DSR Adventure TT: vstupenka do světa cestovních endur

Cestovní endura frčí a to dokazují nejen prodeje, ale i silnice, kde se jich prohání stále více. Také to je důvodem, proč se na trhu objevují „adventure“ malorážky, které se uchází o srdce cestovatelského potěru. Jedním takovým kouskem je DSR Adventure TT od americké značky UM. Na pár dní jsme ho dostali pod ruce a tady jsou naše první dojmy.

Kapitoly článku

Při prvním kontaktu bych UM DSR Adventure TT rozhodně tipoval na větší motorku, než jen stopětadvácu. Vysoký podvozek v kombinaci s jednadvacítkovým a sedmnáctkovým kolem, dělají tuto malorážku na oko mnohem větší. Podílí se na tom také vyšší plexi štítek, hezky tvarovaná nádrž včetně bočních plastů, ale i rozměrné dvoudílné sedlo. Dojem cestovního endura, které se nezalekne dobrodružných výletů, ale ani občasných návštěv lehčího terénu, dokresluje plastový chránič pod motorem, přední trubkové lešení, zadní nosič kufru nebo zubaté stupačky s jednoduše odnímatelnou gumou.

Musím říct, že „tétéčko“ nevypadá vůbec špatně a co se barevnosti týče, asi nejvíc mi do oka padlo bílé provedení. Při bližším průzkumu se najdou hezké detaily, ovšem také ty, které připomínají fakt, že se někde muselo přitlačit na pilu a komponenty podřídit rozpočtu. Řeč je třeba o pedálu zadní brzdy, nestavitelné páčce přední brzdy, obyčejném odpružení, zrovna tak o předním i zadním brzdiči či základní přístrojovce. Přístrojovka s analogovým otáčkoměrem a digitálním displejem je ovšem hezky čitelná a přehledná a mrzí mě snad jen jediná věc, a to, že si nenašla prostor pro zobrazení zařazené rychlosti. On tam vlastně je, což prozrazuje vítací proces kompletního zobrazení, jenže pak zmizí jako pára nad hrncem, protože u dváci není bohužel aktivní. To se týká pouze větších sourozenců, které ovšem nejsou určeny pro evropský trh, protože jim stopku vystavilo nekompromisní Euro4. Naopak za pochvalu stojí sériový USB konektor, zadní nosič a alespoň malý prostor pod sedlem, kam se vejdou doklady, peněženka nebo již zmíněné gumy stupaček.

Kapalinou chlazený čtyřtaktní jednoválec v továrně naladili na výkon 11 kW, tedy limit řidičáků A1, které v kapse vozí mlaďoši od šestnácti let. Patnáct kobyl o sobě dává vědět ve chvíli, kdy je motor roztočen na deset a půl tisíc otáček. Pak je tedy jasné jako facka, že točivý motor bude vyžadovat časté řazení a šestistupňová převodovka si jen tak neodpočine, ostatně tak jako u každé jiné dváci.

Zdvih předku je 195 mm a zadku 150 mm. Přední i zadní pérování dostalo pevné nastavení z fabriky a jedinou možností úpravy je předpětí zadního tlumiče. Rám je vyroben z ocelových profilů a to včetně podsedlovky. Suchá váha UM DSR Adventure TT činí 117 kilo a plná pak zhruba o nějakých osmnáct - devatenáct kilo vyšší. Sedlo leží 85 centimetrů nad zemí a nádrž najednou spolkne maximálně 11,2 litrů paliva.

V sedle malého "amíka" se poflakuji po okolí Týnce nad Sázavou a záměrně vyhledávám menší silničky druhé třídy. Právě tady se „tétéčko“ cítí nejlépe a já jsem na tom zrovna tak. Prostě si pohodově vykružuji zatáčky a ve výletnickém tempu užívám krásného okolí řeky Sázavy. Ideální cestovní rychlost se pohybuje v rozmezí 70 až 90 km/h a je jasné, že v tomto tempu navrtí UM DSR Adventure TT kilometrů asi nejvíce. Kdybych psal, že dváca jede jako střelená a že můj řidičák je z půlky v čistírně, asi by takové tvrzení bylo mimo mísu. Holt limit kategorie A1 je jasně dán a už z toho důvodu se žádná větší divočina neodehrává.

Každopádně motor působí hezky pružně a když dostane za uši, docela s motorkou cvičí. Pro pohodovou jízdu stačí držet ručičku otáčkoměru kolem pětky, ovšem pro svižnější tempo se nesmí nenechat padnout pod sedmičku. Když se ručička pohybuje mezi sedmičkou a desítkou, je motor ve svém živlu a ukazuje svou dávku temperamentu. Tak i tak je potřeba si předjížděcí manévry dobře rozmyslet a do posledního puntíku zde platí pořekadlo, dvakrát měř, jednou řež. Prostě zrychlení není raketové a před tím, než někoho zaříznete, bude potřeba cvaknout pár kvaltů dolů a „tétéčko“ chvíli podržet pod krkem. Šestistupňová převodovka má kvalty blízko u sebe a oceňuji hlavně to, že je přesná a rychlosti v ní zapadají jak se sluší a patří. Kdyby ještě měla kratší kroky mezi kvalty, byla úplně v pořádku. Co se mi líbí, je skutečnost, že za jízdy nejsou cítit žádné nepříjemné vibrace. Nevibrují ani stupačky, ani řidítka, ale dokonce ani zrcátka, ve kterých je výborný výhled.

Fajn je také samotná ergonomie, protože trojúhelník řidítka, stupačky a sedlo mluví jasnou cestovní řečí a zaručuje pohodlnou vzpřímenou pozici. Sedlo nabízí slušný prostor, je pohodlné a já nemám se svou výškou 173 cm problém došlápnout. Za zmínku bezesporu stojí výborná ochrana proti proudícímu větru, což má na triku vyšší sériový plexi štítek. S přehledem odvádí proudící vzduch i v rychlostech kolem stovky, která je vlastně takovým cestovním maximem. Je fakt, že jsem „úemko“ rozmotal na nějakých 118 km/h, ale nutno dodat, že to chvíli trvalo a od stovky se rychlost zvyšovala poměrně pomalu. Ovšem ruku na srdce, kvůli tomu si nikdo tento kousek kupovat nebude. Kde by „tétéčko“ mohlo lehce přidat, je odpružení. Na rozbitých rovinkách bych si totiž dokázal představit o fous lepší tlumení, což platí především o zadku, který trošku kope a nerovnosti nefiltruje podle mých představ.

Příjemným překvapením je ovladatelnost a pocitově lehké řízení. UM za jízdy působí velice lehkým dojmem a moc hezky se dokáže vypořádat s vinglíky všech možných poloměrů. Prostě kam ho pošlete, tam jede, a proto bych řekl, že ovladatelnost a jednoduché řízení patří mezi jeho nejsilnější stránky. Lehké rozpaky ve mně vzbuzuje přední brzda s poměrně laxním účinkem. Ano, je potřeba, aby nebyla ostrá jako břitva a přehnaným účinkem nevylekala začátečníky, tím spíš při jízdě na nezpevněném povrchu, ale o kousek lépe by účinek nastupovat mohl, to zase jo.

O tom se přesvědčují také v lehčím terénu, ve kterém si Advík počíná až překvapivě dobře. Musím přiznat, že jsem vůbec nečekal, jak mě v terénu dokáže bavit. Vůbec největší legrace je v krkolomnějším terénu, kterým se prodírám téměř krokem a porvat se musím třeba s kamenitým brodem nebo hodně rozbitou blátivou cestou. Díky rozumné váze a lehké ovladatelnosti se dostávám kam potřebuji a mám při tom pusu od ucha k uchu. Líbí se mi, jak jednoduše se dá dváca otočit kolem nohy a jak dobře se s ním dá hupsnout přes menší skoky. Příjemný je projev motoru v nízkých otáčkách a to především díky plynulosti a jemné reakci na plyn. Jednička je zpřevodována do síly a v terénu jezdím výhradně na ni, přičemž je potřeba si tu a tam lehce zaspojkovat. Spojka jde hezky zlehka a rozhodně nedává předloktí zabrat.

Jakmile dojde na rychlejší polňačky, „tétéčko“ dělá co může a snaží se ukázat v nejlepším světle. Vše se ale odvíjí od již zmíněného pérování a výkonu motoru. Zadní kolo se celkem logicky plynem do driftu neutrhne, nicméně i tak se dá celkem slušně vyřádit a lítání po okreskách za městem si čas od času říznout nějakým tím lehčím offroadem. Přesně tomu odpovídá sériové obutí, které sedí především asfaltu, ovšem neudělá ostudu ani ve chvíli, kdy člověka chytnou terénní choutky a „tétéčko“ pošle na klikatice s nezpevněným povrchem.

Myslím, že UM DSR Adventure TT je velice povedenou vstupenkou do světa cestovních endur a určitě dokáže položit slušný základní kamen nejen čerstvým držitelům řidičáků A1. Je fajn, že se hezky ovládá, působí za jízdy lehce a to platí jak na asfaltkách, tak v lehčím terénu. Právě ten mě bavil vůbec nejvíc a na rovinu říkám, že jsem to před prvním vrknutím nečekal. Ano, DSR Adventure TT má své mouchy, ale není to rozhodně nic zásadního, co by nešlo skousnout. Zajímavá je také jeho spotřeba, která se během testu pohybovala kolem 3,5l/100km. Na prodejnách se "tétéčko" objevilo teprve nedávno a visí na něm tabulka s cenovkou 99.900 Kč. Kdyby se cena dokázala dostat ještě o fous dolů, myslím, že by konkurenci přibylo pár vrásek na čele. Na výběr je ze tří barevných provedení a mašinu je možné doladit originálním příslušenstvím. Dovozce motocyklů UM, firma MR43, nabízí zapůjčení tohoto modelu již od 29 Kč za hodinu, při rezervaci na 4 a více dní.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

+ ovladatelnost a lehké řízení
+ pohodlná pozice a ochrana jezdce
+ prostupnost terénem, 21“ palcové přední kolo
+ motor bez vibrací


- přední brzda
- pérování, zejména zadní
- absence ukazatele zařazené rychlosti


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 42 Kč od 7 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
callowsick přispěl 6 Kč
Dodo_Terra přispěl 6 Kč
Springi přispěl 6 Kč
masi přispěl 6 Kč
tom.tk přispěl 6 Kč
FGB přispěl 6 Kč
Jiroos přispěl 6 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):



TOPlist