journeyman_brezen




Triumph Street Cup: Britský švihák v keckách

Britský rukopis je u Streeta snadno rozpoznatelný. Poctivé zpracování, hodnotné materiály a styl. Motocykl jako je Street Cup, by už víc možná ani nepotřeboval a úspěch by byl zaručen. Pokud ale má i charakter a umí vtáhnout do děje, je to obrovská paráda.

Kapitoly článku

Ne každý motocykl, zejména pak v podobě pouličního závoďáka s prioritou častých zastávek na kafe, je kvalitně postavený. Na oko má sice pěkné a jednoduché tvary, ale po bližším prozkoumání z toho nemáte dobrý pocit. A nejde jen o pocity, zkrátka častější výskyt plastových dílů nebo nekvalitní lakování dokáže pěkně zkazit radost ze stylového nářadí. To ovšem není případ Street Cupa. Triumph nám servíruje perfektně zpracovaný motocykl a jakmile přistoupíte blíž, je na co se dívat.

Od předního fortelně uchyceného rychlého kšiltu nad světlometem, přes svalnatý motor, až po zadní blatník. Vše pevně uchycené a z poctivého materiálu. Páčka spojky a přední brzdy jsou taky z pořádného kusu a při samotném stisku jsou fortelně uchycené a mimo to i nastavitelné. Chytře na výšku zakomponovaný chladič se téměř vešel do rámu, a i na tak malém stroji jako je Street, se téměř ztratí a nehyzdí vzhled. Je tu zkrátka dost detailů, které vám řeknou, že za svoje peníze dostanete hodnotnou věc. Zadní kryt sedla je chycen dvěma šrouby a neviklá se. Skrývá však jen malý bobek, který se ještě svažuje vzad, takže bude jen pro krátké vyjížďky. Nicméně pro řidiče je tu místa naopak dost a volnost v pohybu oceníte při vysedávání v zatáčkách i při zalehnutí na rovinkách, ale o tom až později.

Design samotný nebudu hodnotit, protože názor na to, co je a není pěkné, má každý jiný. Navíc, máte prostor si sami vytvořit představu a zamyslet se nad fotkami, zda je tohle šálek vašeho britského čaje. Nechci vás svést květnatými frázemi o nádherné siluetě z boku, stylovém retro vzhledu koncovek a krásných detailech. Mrkněte na fotky. Já jen dodám, že Britové drží úžasný styl. Triumph Street Cup je navíc snadno rozpoznatelný i v záplavě jiných kaféček, a to je dobře.

Prostředí, které utváří dvojice budíků, se nese ve stejném duchu. Jasné, přehledné údaje, všechny důležité kontrolky, snadno odečítající stupnice jak tachometru, tak rychloměru a přitom oku lahodící. Tohle rozhodně není nudné. Moderní designové výstřelky jiných strojů se mohou od Street Cupu učit jak po stránce designu, tak přehlednosti. Dvojice digitálních mini panelů sice nabídnou menší fonty písmen a číslic, ale zase mají detailní a jemný rastr. Na pravém displeji máte číselný dojezd na nádrž a množství paliva v podobě ubývajících čtverečků. V levém displeji pak zařazený kvalt, celkové kilometry, dvojici denních kilometrů, aktuální a průměrnou spotřebu. Na kaféčko informací požehnaně. Příjemné pracoviště řidiče pak utváří i broušený hliník okolo budíku a velice povedeně zahnutá řídítka. V menu pak listujete jediným tlačítkem z pohodlí levé rukojeti. Tady se mi opravdu moc líbí a jen bych otočil zrcátka dolů a byl bych spokojenej maximálně.

První usednutí, nebo zalehnutí, chcete-li, není tak sportovní a nepohodlný, jak se zdá. Jste sice natažený dopředu a nohy jsou zalomené, ale není to nepřirozené. BMW R nineT, vás natáhne dopředu taky, ale nohy vám zlomí tak, že chvíli nevíte, jestli se tomu smát nebo brečet. A třeba taková legendární Ducati Sport 1000 vás zase natáhne ještě o kus víc dopředu až nad přední kolo. Zkrátka oba uvedené stroje vám rozdělí tělo, že vnímáte jednu nebo druhou část těla v trošku nepřirozené poloze. Na Triumphu se sice natáhnete dopředu a zvednete nohy, ale nepřemýšlíte, jestli by to šlo pro jednu či druhou část těla udělat líp. Mimochodem příjemný potah sedla (alcantara) je společně s tužším vypolstrováním kompromis mezi pohodlím a sportem. Pro moji výšku 177 cm je pak trojúhelník ruce-zadek-nohy, v dané kategorii, bez jakékoli připomínky, a vidím i dobře v zrcátkách.

Popravdě jsem od Street Cupu neočekával mnoho. Skromných 55 koní, řadový dvouválec, motorka na styl, takže si říkám: „To bude na pohodu.” Jenže všechno dopadlo trochu jinak, ale popořadě. Taky se vám už někdy stalo, že jste sedli na motorku, o které jste slyšeli, že to trochu jede a podvozek to má dobrej? Jenže vám to po prvních metrech přišlo naprosto boží, a zamilovali jste se. Vzápětí si vás motorka okamžitě získala a s přibývajícími kilometry se vše ještě stupňovalo, až jste si mysleli, že ta radost snad nemá konce… Triumph Street Cup je přesně takovej.

Tvrdý, přesný řazení. Jednička se ozve s pořádným lupnutím, který připomíná těžkotonážní harleye. Plyn jemnej, krásně dávkovatelnej, rozjezd je jak vyklouznout ze sametovýho županu. Motor se sbírá od nejnižších otáček, vibrace lehce cítíte, ale jsou příjemný a nepřekročí do mravenčení. Podvozek naprosto perfektní. Zatím jsem nedal ani čtyřku, uháním přes Modřany ven z Prahy a už teď jsem naprosto odzbrojenej. Fortelně postavená motorka, žádné drnčení, pazvuky a podobně. Tuhost celého šasi unáší 198 kilogramů suchou váhu a ve správný moment se umí i jemně zhoupnout. Bravo! Nic tvrdého ani uhoupaného. Přední kolo filtruje neustále povrch, po kterém jede a zadní tlumení je snad ještě lepší, nevymejšlí vůbec žádný kraviny, následuje předek a progresivně vyhodnotí každej výmol. Lehkonohý a svěží pocit z jízdy.

Je čím dál víc motorek, které tohle umí, ale tady jsem to opravdu nečekal. Motor se svým skromným výkonem nemůže podvozek dostat do kouta, oba si tady notují a celek je naprosto famózní. Dávám plnej, točím okolo 6 000 otáček a 190 km/h je maximálka. Přichází i větší porce vibrací a na tohle motor zkrátka neužije. Dvouválcový řáďák pochází z modelu Street Twin, ale je jinak naladěn. Maximální výkon je stejný, ale posílil se střed spektra o nějakých dvacet procent kroutícího momentu. Takže v rozmezí 2 750 ot/min - 4 750 ot/min jde o šťavnatější jízdu. Vrchol kroutícího momentu přichází v 3 200 otáčkách s hodnotou 80 Nm. Udržuju tedy motor do 4 000 otáček, víc řadím a Street Cup se odměňuje. Po městě a na okresky do rychlosti 110 km/h výborný stroj. 

Pětistupňová převodovka je odstupňovaná krátce, a abyste neztratili tempo, musíte se víc snažit. Ale vzhledem k tomu, že tady všechno spolu perfektně funguje, jen si v tom libujete. Ani na chvíli se nebojíte dát plnej a každá ztráta výkonu vás hodně mrzí, a tak další vingl musíte víc máknout. Vtáhnutí do děje tu probíhá nenuceně od prvních metrů a než se nadějete, už zkoušíte maximální náklony. Pneumatiky Pirelli Phantom Sportscomp ale bohužel nemají moc citu a tohle vidím jako jedinou slabinu. Bylo perfektní počasí, ale mně se ani po týdnu nepodařilo odhadnout, kam až mě pustí. Nikdy sice neklouzly, ale v zatáčce nedávají vědět o gripu. Škoda, tenhle fantastickej podvozek si totiž zaslouží, aby dostával informace od kvalitnějších pneumatik. Dovedu si představit to mít na špičkových gumách, to musí bejt pak naprostá paráda. Každopádně Street Cup je obutý do rozměrů 100/90 - 18 a 150/70 - 17.

Brzdy značky Nissin fungují bez chyby. Přední brzda je zhruba do půlky stisku páčky, tedy po většinu času běžné rychlejší jízdy, parádní. Máte tu kupodivu od jednoho 310 mm brzdového kotouče dost citu a příjemnou dávkovatelnost bez přehnané agresivity. Pokud za páčku vezmete na doraz, tak přijde trochu gumový nepřesný pocit, ale brzdná síla se neztrácí a dvoupístkový třmen odvádí skvělou práci dál. O vadnutí účinku nebo propadající brzdné páčce ani stopy. Zadní brzda se neblokuje, je čitelná a tolikrát jako tady jsem ji snad na motorce nikdy nepoužil. Znovu se to týká dokonalé souhry motoru a podvozku, kdy se necháte strhnout a občas to s nájezdem přeženete, takže na ni přišla řada častěji. ABS nelze vypnout, a ani jednou se mi ho nepodařilo zmobilizovat. Kontrola trakce má jen jeden režim buď zapnuto, nebo vypnuto. Rozsvítila se mi jen jednou, při ranním mrholení v deseti stupních, a na dlažebních kostkách.

Dvanáctilitrová nádrž sice není velký terno, ale díky suprový spotřebě se dá 300 kilometrů ujet. Moje průměrná spotřeba po 900 kilometrech byla při stejném poměru: dálnice, okresky, město: 4,1 litru na 100 km. Když jsem sjel z dálnice, spotřeba se držela do 4 litrů, a pokud vyrazíte na kochačku, aniž byste byli brzdou provozu, dá se i za 3 litry. I v maximálním tempu jsem se přes 6 litrů nedostal. V zrcátkách je toho vidět opravdu hodně, a pokud motor nedržíte u krku, tak nevibrují.

Z praktičnosti ještě uvedu usb konektor pod sedlem, kam můžete napojit navigaci nebo telefon. Jinak ale velký prostor pod sedlem nečekejte. Z boku se dá plechový dekl sundat a tam můžete pár drobností schovat, ale fakt minimum. Zvuk to má solidní brumlák, ale musíte se dostat do otáček, při popojíždění ve městě je hodně utlumený.

Na dálnici se Street Cup moc nehodí, ale vyloženě průšvih to taky není. Denní dojíždění do práce, kdy máte 30 kilometrů ujet po dálnici, se v pohodě dá. Zalehnete, poposednete dozadu, položíte se na nádrž, nasadíte 110 km/h a za pár minut už sjíždíte. Předepsaný servis, respektive výměna oleje v motoru je po 10 000 km, anebo po jednom roce.

Užasný svezení, kvalitní zpracování a prvotřídní podvozek. Street Cup nemá téměř chybu a v dané kategorii nabídne opravdu hodně. Tohle není jen motorka na parádu, ona dokáže chytit za srdíčko a nepustí. Pokud se pohybujete po městě, vesnici a ještě raději máte okresky, tak je to perfektní volba.

Informace o redaktorovi

Tomáš Procházka (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 177 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

+ Rozpoznatelný styl, zpracování
+ Perfektní podvozek, pohodlí i sport zaručeno
+ Praktičnost v dané kategorii na vysoké úrovni


- Lepší gumy prosím
- Víčko nádrže není uchycené (stylové - takže to může být i plus)


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 6 Kč od 3 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
masi přispěl 2 Kč
Capt.Orr přispěl 2 Kč
sered přispěl 2 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (13x):
Motokatalog.cz



TOPlist