Triumph Bonneville SE

Triumph je značka s širokým záběrem. Kromě neustále inovovaných moderních strojů nabízí i něco ze své bohaté historie, to v podobě klasického Bonnevillu. Po starším testu varianty T100 se nám dostala do ruky i vyšperkovaná verze SE.

Triumph Bonneville SE

Kapitoly článku

Triumph Bonneville – dvě slova podporující tvrzení, že v jednoduchosti je krása. Tahle klasika všech klasik s více než padesátiletou historií se v takřka v nezměněné vizuální podobě znovu objevila před jedenácti lety. Krom toho, že „staronový“ Bonneville sklidil slušný ohlas, nastartoval také vlnu velké obliby motorek kategorie retro či „modern-classic“; za všechny stačí připomenout třeba Kawasaki W650/800 nebo Moto Guzzi V7. Ačkoliv mají všechny takřka stejný charakter, troufám si tvrdit, že právě klasický Angličan Bonneville je nejtypičtějším zástupcem téhle specifické kategorie, ve které se už mnoho nového vymyslet nedá (a pro zachování stylu ani nemůže). Triumph však právě díky Bonnevillu SE (Special Edition) dokazuje, že opak je pravdou, a že i retro motorka může citlivým a vkusným face-liftem dostat modernější a sportovnější nádech, a přitom neztratit nic ze svého charismatického stylu anglického gentlemana.
Pokud jste před pár lety četli Filipův test verze T100, tak vězte, že technika je u SE naprosto stejná. Srdcem těchto krásek je už tradiční anglický „jednohup“ - příčný dvouválec se souběžnými písty, jež motoru o (rovněž už tradičním) objemu 865 ccm dávají jeho zvláštní dynamiku. Vstřikování je nenápadně ukryto ve dvou neodmyslitelných, leč „falešných“ karburátorech. Motor díky vyleštěným víkům a válcům s výrazným žebrováním tvoří navíc i důležitý designový prvek Bonnevillu SE.
 
Novinkou není ani kotoučová brzda vpředu i vzadu osazená dvoupístkem Nissin, natož pak odpružení Kayaba v podobě zadní dvojice nepřehlédnutelných chromovaných tlumičů s vinutými pružinami a masivní přední vidlice. Samozřejmostí jsou také další typické prvky „bonnevillovské“ krásy: kulatý světlomet, nízká lehce zahnutá chromovaná řidítka, kapkovitá ručně linkovaná nádrž s otvorem po straně (pro pohodlnější tankování při stání na bočním stojanu) a s nepostradatelným logem značky na bocích. Nic než klasika je i široké rovné sedlo (rovněž nepostrádající logo značky) vzadu nad strohým, ale jednoduše pěkným koncovým světlem v chromovaném krytu.
S čím novým tedy speciální edice přichází? Novinek je sice jen pár, zato ale dost výrazných. Asi nejzřetelněji oživují letitý vzhled litá sedmnáctipalcová kola. Osadit motorku ze škatulky retro, kde právě klasická drátěná kola jsou jedním ze základních atributů, moderními liťáky? Sice to může znít jako totální pitomost, ale návrhářům v Hinckley se to, alespoň dle mého soudu, vyplatilo. Každý ze sedmi výrazných paprsků totiž svým jednoduchým kontrastním provedením pěkně ladí s podobně kontrastním žebrováním motoru, přední kolo je navíc osazeno trochu dynamičtěji vyhlížejícím kotoučem, než jaký rotuje na základních Bonnevillech. Domnívám se, že tato litá kola svým rafinovaně jednoduchým provedením celé motorce hezky sluší, dodávají jí neokoukaný šmrnc, a starý známý Bonneville jako by díky nim pookřál a ožil.
Se stejným úspěchem se o trochu živější a akčnější vzezření Bonevillea SE starají i výrazné chromované koncovky výfuků v podobě dvou masivních přizvednutých trombónů. Oproti obvyklým protáhlým doutníkům to navíc není pouhá vizuální změna; trombóny připomínající závodní výfuky ze 70. let mají totiž o poznání hlubší a dunivější projev, něž možná až moc usedlé a zvukově kapku sterilní tradiční doutníky. Ve vyšších otáčkách se navíc krásně a nepřeslechnutelně rozezpívají, což ještě umocňuje požitek z jízdy a celkově to podtrhuje sportovnější ladění verze SE. Vyloženě sportovní tlumiče výfuků potom jako volitelnou úpravu nabízí Arrow – s těmito slušivými koncovkami jsou tak různě upravené Bonnevilly (ale třeba i café-racery Thruxton) také často k vidění.
Kromě kol a výfuků měl námi testovaný motocykl ještě dva nepřehlédnutelné doplňky, které však už patří do nadstandardní výbavy: oblou masku světlometu s krátkým štítkem přes přístrojovku a malá chromovaná zrcátka uchycená v koncovkách řidítek. Oba tyto doplňky ještě více podtrhly sportovní rysy Bonnevillu, které právě model SE vyzdvihuje. A stačilo k tomu udělat jen pár vkusných změn a doplňků. Litá kola, sportovní koncovky, decentní kapotáž i zrcátka pěkně a stylově ladí s černooranžovým slušivým provedením motocyklu. Tomu říkám vydařená úprava, která nenarušuje charisma původní verze a přitom přináší něco nového pro pasoucí se oči. Z navzájem perfektně sladěných a vyvážených detailů tak lze vytknout snad jen obyčejné plastové víčko brzdové kapaliny, které trochu hyzdí řidítka (nádobku však je možno pořídit třeba chromovanou nebo černou). Jinak ale snad nelze mít k téhle okouzlující oranžové krásce žádné výhrady.
Tak jsme se pokochali a hybaj do sedla! Po zastrčení klíčku pěkně postaru zleva do krku řízení na nás zamrkají rafičky rychloměru a otáčkoměru skrytých ve dvou kulatých budících s chromovaným rámečkem. Maximálně jednoduché, maximálně přehledné, nic nečekaného, snad jen chromované rámečky občas odrazí ostré letní sluníčko řidiči do očí, ale nejde o nic otravného, to tahle kráska jen tak laškuje a zvyknete si brzy. Na otáčkoměru najdete barevné indikátory dálkového světla, neutrálu, nízkého tlaku oleje a zapnutých blinkry. Rychloměr je kromě barevných kontrolek motoru, servisního intervalu a palivové rezervy vybaven také malým displejem s hodinami a s celkovým a dvěma denními tachometry. Podobně prosté, ale účelné, jsou i ovladače na řidítkách: vlevo přepínač světlometu, blinkrů a houkačka, vpravo chcípák a ovladač startéru.
Motor díky vstřikování naskočí suverénně i za studena, kdy je potřeba použít sytič, jehož táhlo je na levém „falešném“ karburátoru. Dvouválec sice dosahuje maximálního výkonu 67 koní sice až při 7500 otáčkách, svou sílu však servíruje už od nejnižších otáček. Souběžný dvouválec má (i přes vstřikování) v nižších točkách trošku pozvolnější odezvu na plyn, ve středním pásmu (asi 2500-4500 otáček) však vykazuje sametově klidný chod, ač se nechá i bez velkých námitek dost podtočit, to když se pohodovou jízdou moc kocháte a zapomenete včas podřadit. Když však motor vytočíte přes nějakých 4500 otáček, zažijete kromě parádní zvukové kulisy také příjemný a vcelku razantní zátah. S rostoucími obrátkami motoru ale budete spíš víc vnímat jeho narůstající vibrace, takže nejspíš zase uberete a budete pokračovat v klidné jízdě s vrnícím motorem a rychlostmi nanejvýš tak 110-120 km/h. Maximálka se sice pohybuje okolo 190 km/h, ale to už je velký masochismus - štítek na jinak nahaté motorce plní funkci spíše vizuální než praktickou, a kdo navíc by na téhle „výletní“ motorce potřeboval podobně lítat…?
Ačkoliv Bonneville SE možná trochu navozuje dojem sportovních ambicí, v jádru to je ale pořád ten klasický Bonneville jako stvořený pro pohodové proplouvání krajinou. Jízdní pozice je pro tuto kategorii motocyklů obvyklá a přirozená – řidítka poměrně široká, stupačky spíše vpředu a všemu vévodí 740 mm vysoké pohodlně široké a příjemně měkké sedlo. Díky pohodlné ergonomii se 225 kg vážící stroj ovládá s naprostou lehkostí a intuitivně. K tomu přispívá také nízké těžiště; s Bonnevillem se díky tomu nemusíte nijak prát, ruce vás bolet nebudou a klasický jízdní styl, kdy motocykl do zatáček pobízíte spíše spodní částí vašeho těla, si budete určitě hned užívat. Na příjemném ovládání stroje v zatáčkách se podílí také tuhý rám a trochu tvrdší odpružení, které sice dá jezdci poznat rozbité české silnice, poskytuje ale dobrou odezvu od podvozku. Překvapivě tak byly jediným limitem v zatáčkách pláště, do nichž byl testovaný stroj obut. Sedmnáctipalcové pneu Metzeler vypadají pěkně retro, bohužel se tak i chovají – tvrdé směsi v horkém létě trvalo mnoho kilometrů, než se pořádně ohřála, a i poté pláště v nikterak brutálních náklonech (o něž ani nemá smysl se s Bonnevillem snažit) vysílaly nahoru tu a tam nepříjemné zprávy, že víc už toho opravdu neudrží. Takže žádné divočení a spěch, pěkně v klidu a v pohodě si užívat jízdu, samotnou motorku a okolní krajinu.
Za zmínku stojí ještě převodovka a brzdy, jež chválil už Filip v předchozím testu - nelze než souhlasit, zde se žádné retro opravdu nekoná. Ač by se u tohoto klasika dala čekat možná spíš brutálnější a syrovější převodovka, všechny docela dlouhé kvalty se řadí tiše, přesně a nečekaně sametově. Dvoupístkové brzdy jsou pěkně čitelné, citlivě dávkovatelné a zajišťují v rámci kategorie a ve spojení se slušným brzdným účinkem motoru velkorysou sílu. Vy se tak můžete s čistou hlavou věnovat jen a pouze bezvadnému a ničím nerušenému požitku z jízdy na téhle okouzlující mašince. Kdybych měl parafrázovat známý slogan, musel bych napsat, že Triumph Bonneville SE je klidná motorka do neklidné doby. A skutečně, v sedle charismatické a vlídné anglické krásky zažijete tu nejčistší a ničím nekomplikovanou podstatu jízdy na motorce. Stačí dvě kola, jedna stopa, burácející motor a vaše touha vyrazit někam pryč. Za řidítky Bonnevillu dokáže být svět tak krásně jednoduchý…

Informace o redaktorovi

Jan Krajíček - Výška testovacího jezdce: 188 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.40
Známkováno: 10x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist