MV Agusta Brutale 920 & Triumph Speed Triple 1050

Skutečná pastva pro oči se mi naskytla v Triumphu v Hodkovičkách - promenáda v plavkách! Ta krasavice měla opravdu impozantní vzhled, ladné křivky, skvělé držení těla, prsa zahalená do vkusného svršku, zadeček tak akorát a zcela nový podvozek. Kdepak žádná italská anorektička, ale angličanka krev a mléko jménem Triumph Speed Triple 1050. V nabídce je tento model nabízen ve třech barevných provedeních Diablo Red, Phantom Black a Crystal White.

Pravda je, že na první pohled, především z profilu, zaujme snad každého, ale detailnější podívaná sebou nese i drobet negativních dojmů. Tak třeba přední maska, ta skýtá dvojici čirých světlometů a tvoří jeden celek s přístrojovou deskou a štítkem proti větrným poryvům. Na tom by nebylo nic neobvyklého i pohled je v celku zajímavý, připomíná hlavní postavičku z animovaného sci-fi, Wall-E. Co mě ale trochu vyvedlo z míry je uchycení samotné přední masky na „hokejce“. Zejména z pozice řidiče je evidentní velký nevyužitý prázdný prostor mezi rámem a maskou, přičemž nabýváte dojmu, že první co uletí při sebemenším pádu, jsou světla. Nicméně na její funkčnost to nemá samozřejmě žádný vliv a maska drží opravdu pevně.
Analogový otáčkoměr s velkými čísly je po obvodu doplněn šesticí modrých diod, které zastávají funkci flashlightu a musím říci, že se jedná o nejvýraznější upozornění maximálních otáček motoru, které jsem kdy viděl a měl možnost vyzkoušet. Je zde možnost si tuto funkci vypnout, to pro případ, že by to na někoho bylo vážně moc. Bývá zvykem, že je analogový otáčkoměr doplněn digitálním displejem, který ukazuje momentální rychlost, stav paliva, teplotu motoru, počet ujetých kilometrů, sem tam menu s uživatelským nastavením a ani zde tomu není jinak. Komplexně je přístrojovka krásně přehledná, ovládání jednoduché a navíc hezky zapadá do celkového konceptu, neboť barevně koresponduje s řidítky a vrchními brýlemi.
Pohodlí jezdce je dostatečně velké, široké sedlo s jemným vroubkováním si rozumí s každým materiálem jezdeckých kalhot a řidítka mají příjemný cestovní tvar, na kterých jsou upevněny základní ovladače. Pod sedadlem naleznete sadu nářadí a místo pro lékárničku a pár drobností. Větší cestovatelský komfort tu nehledejte. Nikomu zajisté neunikne černý rám s oválným profilem, vypadá moc elegantně a pro jeho nižší váhu je vyroben z lehké slitiny. Z té je rovněž vyrobena zadní kyvná jednoramenná vidlice s excentrickým napínáním řetězu.

Motocykl je postaven na japonském podvozku Showa. Vpředu se jedná o vidlici s průměrem trubek 43 mm s délkou pružení 120 mm, která je plně stavitelná. Na zadním monoshocku nastavíte pouze tvrdost, tedy předpětí. Britové vsadili na spolehlivost a nechali do přední části radiálně namontovat dvojici čtyřpístkových třmenů Brembo a kotouče o běžném průměru 320mm. Na zad dle všeho stačí jednopístek od Nissinu. Sportovně vypadají pětipaprsková sedmnáctipalcová kola z lehké slitiny, obzvláště to zadní letmo uložené. V továrně obouvají Speed Tripla do klasických rozměrů obou „bačkor“, 120/70 a 190/55.
Motor je originál každým coulem, jedná se o řadový tříválec, kapalinou chlazený s rozvodem DOHC. Zdvihový objem britského naháče čítá 1050 kubických centimetrů a disponuje vícebodovým sekvenčním vstřikováním. To že v Anglii umí dělat silné motocykly dokládá nejvyšší výkon motoru, který dosahuje 135koní při 9400 ot./min., ale především točivý moment 111Nm v 7750 obrátkách za minutu. Černá barva bloku motoru byla doslova trefa do černého, krásně ladí s ostatními díly v téže barvě a upozorní na něj nespočet ocelových šroubů. Pohledu zcela jistě neunikne výfuková soustava, která vede pod motorem a vyúsťuje dvěma koncovkami pod sedadlem spolujezdce, takže je stále dbáno na optimální vyvážení motocyklu. Motor spolupracuje s vícelamelovou spojkou v olejové lázni a ta potom s šestirychlostní převodovkou.

Po nastartování řadového tříhrnku uslyšíte neobvyklý zvuk, který se line z koncovek výfuku a kdo takový zvuk ještě neslyšel, může dotyčnému navodit zaručený respekt a já si myslím, že si ho Speed Triple zaslouží. Očekával jsem přenos vibrací z motoru do rámu nebo řidítek, ale vše je dokonale vytěsněno a jsem zvědav, jak si bude Triumph počínat dále. První kilometry v sedle Triumphu patřily matičce Praze, která obdaří motorkáře všedním hustým provozem a občas i nečekaným překvapením na silnicích. Zatáhnutí za plynovou rukojeť je na místě při prvním rozjezdu od showroomu, kde jsme si Triumph vyzvedli a musím konstatovat, přestože jsem byl dost skeptický na adresu tříválcového motoru, že mě vyrazil dech.
Ten silný zátah hlavně ve spodních otáčkách je obrovský a když už jsem si myslel, že krouticí moment musí každou chvíli uvadnout, opak byl pravdou. Charakteristika průběhu motoru je u tohoto tříválce dokonalá a dá se dle zkušeností soudit, že je to něco mezi dvouválcem a čtyřválce. Ve skutečnosti taky je. Motor má neuvěřitelný spodek typického dvouválce a ještě lepší vršek připomínající zmiňovaný řaďák se čtyřmi „hrnky“. Kdo neokusil britský tříválec, jako by nežil. A troufám si říci, že by oslovil spousty motorkářů, stejně tak silně, jako mě. Ačkoliv se to nezdá, Speed Triple je poměrně mohutný motocykl a je to znát i na jízdních vlastnostech. Po městě si nevede vůbec špatně, měkce nastavený podvozek schroupne kde jaký výmol a projíždět Prahu křížem krážem by mohlo být jeho denním chlebem. Ve vyšších rychlostech už tak skvěle na povely nereaguje a reakce jsou trochu opožděné, zatímco sklápění do zatáček mu jde bez jakýchkoliv potíží a přední kolo vede motocykl bezpečně a s jistotou. Když se ovšem nastaví podvozek trochu tvrději, dá se s ním upalovat velice rychle.
Osobně si Speeda dokáži představit kdekoliv na okruhu a věřím, že po zásahu do podvozku bude zatápět i těm kapotovaným mašinám. Brzdové ústrojí nemá chybu, velmi obětavě a bez větší námahy jedete po předním kole a je cítit dokonalá vyváženost motocyklu, který váží 214 kilogramů. Tahle motorka snese velmi tvrdé zacházení, co snese, ona ho doslova vyžaduje, aby se cítila jako ryba ve vodě. Je třeba ji ukázat, kdo je tady pánem a poté odmění pilota nezapomenutelnou jízdou. Převodovka je velmi tichá a jednotlivé stupně se řádí s velkou přesností.
Celkově se mašina chová velmi kultivovaně, ale kdykoliv je připravena ze sebe udělat velkého rváče a to se mi líbí. Tenhle „Anglán“ je všestranný společník, svým nevinným vzhledem působí jako dokonalý cesťák, kterému nejsou dlouhé kilometry cizí, ale pak je tady druhá stránka. Je v něm totiž skrytý ďábel, který čeká, až ho pravé zápěstí probudí a ukáže svému majiteli, jaký britský potenciál v něm dřímá.

Pěkný design ani po změně tvaru předních světlometů nezapře příslušnost k britské značce, vytknul mu bych snad jen umístění přední masky, která se z pohledu jezdce tváří jako by k motorce snad ani nepatřila.