Suzuki V-Strom 650

Suzuki by si mohla k nápadu postavit k litrovému V-Stromu jeho kopii s menším motorem dodnes gratulovat. Bez složitého vymýšlení se povedlo vytvořit univerzální motorku, na které nebylo poznat, že jí do nejsilnější kubatury chybí pár kubíků, a to se líbilo hodně lidem. Díky tomu si malý V-Strom vystačil celých devět let s jednou malou modernizací. Další generace vstupuje na scénu s letošním rokem v rodném listu.

Suzuki V-Strom 650

Kapitoly článku

Role motorky pro široké masy malému V-Stromu sedla, jako by mu byla napsaná přímo na tělo. Od roku 2003, kdy byl poprvé uveden na trh, si pravidelně ukrajoval velké díly z koláčů prodejních statistik, a najít na něm výraznou slabinu se nepovedlo ani odborníkům ze zahraničních renomovaných časopisů. Čas od času je ale třeba zájem trhu trochu oživit, a to je úkol pro V-Strom 650 ABS modelového roku 2012. Ten byl sice představen s půlročním předstihem, takže jste si první dojmy z jízdy mohli na tomto místě číst už před pár měsíci, ale čas na komplexnější zhodnocení novinky přišel až teď.
Předchozí model V-Stromu už poněkud zaostával svým vzhledem, a této disciplíně se také modernizační tým věnoval nejvíc. Podle mého názoru partička designérů odvedla kvalitní práci. Na výsledku je patrná dokonalá sehranost, kterou pravděpodobně tým získal, když v podobné sestavě pracoval na podobě modelu Gladius. Z kapotáží V-Stromu se spolu s ostrými hranami vytratil punc agresivity, a celek už opticky nepůsobí tak mohutným dojmem jako starší šestsetpadesátky, které byly kopií svojí litrové předlohy v životní velikosti. V-Strom 650 si ostatně už potřebný respekt získal, a nemá nadále potřebu machrovat na okolí horou svalů.
U nového modelu si Suzuki dala záležet spíš na kompaktní a uhlazené vizáži, a kromě zaoblených rohů si vzala k ruce větší množství nelakovaných ploch. O svůj lesk přišel mimo jiné také přední blatník, na jehož povrchu stejně jako u některých dalších  plastů najdete při pohledu zblízka vylisovanou imitaci karbonu, které ovšem chybí kvalitnější zpracování k tomu, aby splnila požadovanou estetickou funkci. V nabídnutém provedení ve mě dojem luxusu rozhodně nevyvolala.
S kapotami se změnil také tvar předních světlometů, ale návaznost na původní kosodélníkovou koncepci je stále dobře patrná. Zakulatily se i všechny blinkry, přičemž je trochu s podivem, že se návrhář nepokusil zabudovat přední směrovky do nedalekých kapot. Na strmý úhel masky plynule navazuje sklon plexi, které díky tomu účinně rozráží masu vzduchu až do výše hlavy jezdce. Menší rideři mohou v zájmu lepšího výhledu před sebe využít další dvě nižší polohy štítu - změna ovšem vyžaduje použití imbusového klíče, který by pod sedlem hledali marně. Nastavení plexiskla ale patří mezi úkony, které většina majitelů provede na svém motocyklu jen jednou, a za zvýšené montážní nároky se jistě nikdo zlobit nebude.
Pohled na moderní tvary, ve kterých se diskrétně promítá původní koncepce V-Stromu, je velice příjemný, ale na každé krasavici se najde nějaká ta piha. V tomto případě jsou malou vadou na kráse zpětná zrcátka. Také v jejich designu se měla zřejmě odrážet historie modelu, ale kouzlo spojení minulosti se současností jako by na malou chvíli přestalo fungovat. Z pozice jezdce absolutně není co vytknout jejich funkčnosti, estét by se však nad tvarem zrcátek přinejmenším pozastavil.
Nepřehlédnutelnou novinkou v bočním pohledu je nové žebrování průduchů pod nádrží, které má kromě designového přínosu zvýšit také jízdní komfort. Popravdě řečeno jsem žádný vliv tohoto prvku na jízdní pohodlí nezaregistroval, ale uznávám, že v létě může odklonění horkého vzduchu z chladiče pryč od nohou působit blahodárně. V oblasti pod dvojitým sedlem ubylo plastů, a nová koncovka výfuku vypadá na svém místě mnohem přirozeněji, než tomu bylo u předchozího modelu. Také černá barva nosiče přispěla k harmoničtějšímu vzhledu zadní části, zatímco protiskluzový povrch si kolega z místa spolujezdce nemohl vynachválit.
Stejně tak i sedlo V-Stromu plní perfektně účel, ke kterému bylo stvořeno. Jezdec zapadne do prohlubně v přední půlce a rázem jakoby splynul se zbytkem motorky. Místo pro spolujezdce je naopak mírně vyvýšené, takže i zezadu má dobrý výhled. Rozměry sedla i použitý materiál přesně odpovídají zaměření cestovního endura – materiál polstru má ideální konzistenci na to, aby sedací aparáty posádky komfortně přečkaly celodenní jízdu, a nikde nic netlačí ani při častém intenzivním brzdění. Za to může rozkrok jezdce poděkovat  protiskluzovému potahu, který zdobí červené vyšívání a vylisované logo V-Strom.
Přístrojovka nového V-Stromu kombinuje LCD s analogovým otáčkoměrem, a zjednodušení prospělo její přehlednosti. Předchozí model byl sice také vybaven displejem, ten se ale mezi dvěma kulatými budíky trochu ztrácel. Díky místu, které se ušetřilo na analogovém tachometru, se panel trochu zmenšil a zároveň rozšířil svoje informační schopnosti. Ukazatel zařazené rychlosti je naprosto v pořádku, o významu kontrolky mrazu na motorce můžeme pochybovat. Šikovná věc je přepínání tripmetru pomocí tlačítka na levém řídítku, a vhod přijde také nastavitelná intenzita podsvícení displeje. Palubní počítač prozradí i průměrnou spotřebu, která se v našem testu ustálila na hodnotě 5 litrů. Se zhruba 10% snížením poptávky po benzínu asi výrobce počítal už při zmenšování palivové nádrže, kde chybí proti staršímu modelu místo na dva litry naturalu. Díky tomu ale také ubylo trochu materiálu mezi koleny, což usnadnilo manévrování.
Na vychytaném podvozku už se toho moc vymýšlet nedalo, alespoň v daných rozpočtových mantinelech. Hliníkový rám zůstává zárukou dobré stability i ve vyšších rychlostech, a odpružení s patnácticentimetrovými zdvihy v pohodě pobírá všechny díry českých silnic. Vážnější problém nepředstavuje ani přesun po polní či lesní cestě někam k rybníku, ale tím je off-road kapacita vyčerpána. S permanentně zapnutým ABS, totálně odhaleným výfukovým svodem a filtrem oleje, a na silničních gumách není záhodno riskovat škody na majetku ani na zdraví. Nastavení předpětí zadní pružiny kdekoli na cestě pomocí dobře přístupného kolečka je skvělý vynález, který ušetří spoustu nervů. Na šroubek seřízení útlumu zadního tlumiče, ani na částečně seřiditelnou přední vidlici nebyl během testu důvod sahat. Předek se sice při prudším zabrzdění trochu potápí, ale to je vzhledem k výšce zdvihu běžný jev, na který se dá během krátké doby zvyknout.
Dvě kotoučové brzdy na předním kole odvádí svou práci uspokojivým způsobem, a zadní jednopístek na přibržďování ve městě také stačí. Při plném zatížení se spolujezdcem a zavazadly však pravá páčka vyžaduje pořádný stisk, aby V-Strom zpomalil požadovaným způsobem. Zmáčknutí až nadoraz se ale nemusíte bát díky standardně dodávanému ABS, jehož jedinou nevýhodou je, že se nedá oficiálně vypnout.
Vzhledově nezměněný motor má na rozdíl od předchozího agregátu, který pocházel z SV650, svým vnitřním uspořádáním blíž ke Gladiusu, a je díky tomu mnohem zábavnější. Zmizela velká část vibrací a díky úpravám na vstřikování jde motor mnohem ochotněji a plynuleji do otáček. Úpravami prošla kliková hřídel, písty a spalovací prostor. Z pohledu cestovatele je podstatné, že šestý rychlostní stupeň dovoluje upalovat po dálnici s otáčkoměrem v ekonomickém pásmu, při jízdě po městě jsme zase ocenili plynulý chod v nízkých otáčkách. V hustějším provozu na silnicích mimo město V-Strom překvapil svojí elasticitou – například v situacích, kdy na předjetí rodinky v oktávce kombi byl k dispozici jen krátký okamžik. Pokud se zrovna nekocháte krajinou na zařazenou šestku, stačí vzít za pravý heft a spolehnout se na techniku.
Rozdíl dvou koní ve prospěch nového modelu se pozná jen na papíře, ale v praxi má větší cenu ochota dvouválce rozběhnout se směrem k necelým devíti tisícům otáček, kde se výkonová špička nachází. Cestou na vrchol nečíhá žádná záludná výkonová mezera, takže Stromek začne spolehlivě akcelerovat kdykoli si vzpomenete.
Živější motor v kombinaci se sníženou celkovou hmotností dokázaly V-Strom příjemně omladit. Snadná ovladatelnost patřila k silným stránkám už předchozího modelu, ale u novinky se posunula ještě o úroveň výš. Nájezd do zatáčky, držení zvolené stopy, korekce směru, výjezdy pod plynem – všechno jde nějak přirozeněji a s větší jistotou. Kdybych si dnes měl vybrat svou první velkou motorku, V-Strom by se určitě dostal do nejužšího výběru. Hned vedle Hondy XL 700V Transalp a kousek dál stojící Yamahy XTZ 660Z Ténéré, což jsou v dané kategorii nejbližší konkurenti.

Informace o redaktorovi

Petr Poduška - Výška redaktora: 186 cm
Lukáš Růžička - Výška testovacího jezdce: 182 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 23x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist