Suzuki GSX-S1000GT: Stará dobrá cesta

Letošní novinku nemá smysl nijak obšírně představovat. První článek s hlubokým technickým rozborem přinesl Filip v září a ještě důkladnější byl ve svém bádání Honzis, když představoval nahaté GSX-S1000 v dubnu 2021. Ono totiž nové GT není nic jiného, než oblečené Esko, ale nehledejte na tom vůbec nic špatného. Tak to bylo už v případě předchozí GSX-S1000F a vlastně i GSF1200S s legendárním jménem Bandit. Je to úsměvné, když to teď píšu, jak jsme u Bandita měli S, možná trochu jako sport, potom přišlo F, no, tady mi fantazie došla, a nakonec jsme skončili u GT alias Gran Turismo. Princip je ale pořád stejný. Vzít moderního naháče, který je už sám o sobě dost univerzální, a díky kapotám a několika dalším změnám z něj udělat ještě univerzálnější stroj, který se nezalekne ani polykání kilometrů v horších podmínkách.

Jestli vás neděsí její výraz, pak vás ve vašem společném životě dokáže vyděsit máloco :)

A přesně o tom bude z části tenhle test. My už jsme totiž kromě technického představení přinesli na jaře i první dojmy ze svezení na novinkách Suzuki, kde jsem si samozřejmě nejvíc posvítil na GT. Jenže to byly takové ty instantní pocity, které odpovídají odpolednímu svezení po práci. Teď ale nastal čas si vzít GT do parády na delší dobu a pořádně si proklepnout jeho schopnosti. Ráno balím tankvak, cvakám ho na plechovou nádrž a vyrážím na focení. Nejdřív samozřejmě statika, kde hodnotíme vzhled. Je to hodně své, ostatně jako všechny nové Suzuki, a nemůžu se ubránit pocitu, že v tom vidím Yamahu. Ty dvě čočky a nad tím led proužek, asi obě fabriky nakupují u stejného dodavatele. Ale je to vlastně jenom pohled na předek, který budí trochu rozpaky. Z profilu už se mi líbí, a co je hlavní - je postavená poctivě. Tohle od Suzuki znám moc dobře a je to i tady. Z každého dílu mám dobrý pocit, nic není ošizené a je z toho cítit solidnost, že to něco vydrží. Dokonce tady nejsou ani žádné samoúčelné designové prvky jako třeba plasty alá sekaný karbon, což předvádí nahatý sourozenec. Jenom teda škoda, že tu není nastavitelná páčka spojky. Asi v Suzuki věří svému quickshifteru.

A vůbec - dejte jí pár let, a nikdo se nad jejím vzhledem ani nepozastaví...

Po focení je čas se zase sbalit. Ještě předtím jsme ale sundali sedátko spolujezdce, které nenabídne zase tolik prostoru, kolik bych u sportovně cestovní motorky pro dva čekal. Co na to ale říká copilot, to se dozvíte až ve velkém srovnávacím testu, kde pro to bylo dost prostoru a lidí. Já zatím akorát vychválím to, co se skrývá pod sedlem. V dnešní době prostor náramný, kam se vejde bez problémů lékárnička, základní nářadí a ještě si tam dáte svačinu. Když se pak balím, dávám tankvak za sebe a přes něj pavouka. Tady se zase ukazuje praktická stránka Suzuki, které nechybí háčky na stupačkách spolujezdce, jsou tu velká madla, za která taky ledacos chytíte a využít se dá i zadní blatník. Nicméně ten je plastový a jako na hlavní nosný prvek bych na něj radši nesázel. Případně je taky možné se trošku rozšoupnout a místo toho vsadit na originální kufry v barvě stroje, které pěkně zapadají do celkového stylu.

Tohle dává smysl, stejně jako ta krásná modrá metalíza...

Mně už ale hezky zapadají rychlosti v převodové skříni, najíždím totiž na dálnici. Opouštím Prahu a jedu směr Plzeň. Bez dálnice se při nějakém větším výletu neobejdete, to je jasný. Cestu mi zpříjemňuje tempomat, kde teda chvilku bojuju s nastavenou rychlostí. Má oblíbená cestovní rychlost je 140 km/h. V tu chvíli řadový čtyřválec točí přesně 6 000 otáček a přináší mi do řídítek a stupaček vibrace. Vlastně asi největší porci vibrací, kterou umí. Nemrzí mě to ale zase tolik, protože stačí opravdu jenom párkrát ťuknout do ovládání tempomatu, přidat nebo ubrat pár kilometrů a vibrace jsou pryč. Ne teda úplně, nějaký charakter legendárního jádra z GSX-R1000 K5 se tu objevuje pořád, ale už je to v takový míře, že by mě to nemělo štvát ani po cestě do Bibione. Negativní náladu si nechám i na plexi, kde se samozřejmě potvrzuje to, co jsem si o něm myslel po prvním svezení – pro opravdové cestování bych si v katalogu příslušenství zaškrtnul cestovní plexi, které je vzpřímenější a o 70 mm vyšší. Tohle standardní není špatné, ale chce to špunty do uší. Na palubě je takový příjemný průvan, při mých 183 centimetrech mi jde vítr do vršku přilby, a i když nedělá žádné turbulence, tak tu nějaký hluk je. A po celém dni bez špuntů by mi pěkně hučelo v hlavě. Druhou věcí je, že bych po celodenní dálniční jízdě asi taky trochu potřeboval rozhýbat krk. Těch pár čísel by to prostě chtělo, na druhou stranu tady nejsme na Gold Wingu, že? Poměrně slušná se zdá ochrana nohou, které jsou tak z půlky schované, to by v dešti mohlo fungovat slušně. Poslední věc, která mě na dálnici zaměstnává, jsou zrcátka. Ta tykadla vpředu se mi zprvu líbila a liboval jsem si, že si v nich nevidím paže. Potom mi ale došlo, že jsou v takovém místě, že si vidím hřbety rukou! Vyřešit ideální úhel, to chtělo si s jejich nastavením musel trochu pohrát.

Jasně, můžete se přikrčit, ale takhle přes půl Evropy jet nechcete...

Jo pohrát si? Tak tady rozhodně máte s čím. Myslím tím novou barevnou přístrojovku. 6,5“ displej se v Suzuki hodně povedl a moc moc moc moc prosím, ať se co nejdřív objeví i v naháči, v Kataně a V-Stromu. Hlavně kvůli čitelnosti, která je tady oproti tekutým krystalům špičková ve všech situacích. Líbí se mi i grafika, rozložení údajů a dokonce i její ovládání novým čtyřsměrným ovladačem je dost intuitivní. Teda když jsem u těch ovladačů, tak zrovna ty jako jediné možná nejsou vzorem solidnosti, ale nijak mě neuráží. Hlavní chloubou a lákadlem pro hračičky je jeho konektivita. Pokud si spárujete telefon přes aplikaci Suzuki mySPIN (iOS i Android, obojí zdarma), můžete ovládat telefon, hudební přehrávač, zkontrolovat si v kalendáři, jestli jste na něco nezapomněli, ale hlavně si můžete zrcadlit navigaci. Tam si dokonce můžete vybrat hned z několika aplikací, které ale musíte mít nainstalované v telefonu. Defaultní navigace je od Google, která je hodně základní. Místo ní jsem vyzkoušel Sygic, který je lepší, ale k úplně spokojenosti bych potřeboval placenou verzi. Ještě je možné použít také navigace Genius Maps nebo Rever, ale na ty už se nedostalo.

Paradoxem je, že jsem vždycky patřil mezi fanoušky téhle možnosti zobrazení navigace z telefonu na přístrojovce a zrovna díky GSX-S1000GT se ze mě naopak nejspíš stal zastánce klasické navigace ze separátního zařízení. Ono je to hezké na papíře a je to hezké, když to funguje. V případě Suzuki je navigace přes celý displej, je hezky čitelná, základní jízdní údaje jsou nahoře... Jenže ono to ne vždy funguje. Jako na potvoru mi navigace zamrzla při průjezdu Plzní. To chcete. Venku přes třicet a já musím zastavit uprostřed vyhřátého města a restartovat a znovu připojovat… Když se zadaří a telefon se s displejem párují jako dvě hrdličky, dřív nebo později budete muset začít řešit šťávu pro telefon. Navigace chca nechce žere baterku, takže máte několik možností. Buď si dáte powerbanku do kapsy s telefonem, ale to vlastně není třeba. Suzuki má vedle budíku 12V zásuvku. To si pak můžete buď vytáhnout kabel do kapsy, nebo si dát telefon na držák na řídítka. A když už ho máte na řídítku, můžete se nechat navigovat rovnou z něj! V tom případě se pro fotku panoramat nebudete muset odpojovat od motorky a potom se k ní zase připojovat, jenom zapnete foťák a cvaknete. No prostě na nějakou nouzovku je to fajn, ale týdenní trip bych takhle asi absolvovat nechtěl. To když máte externí navigaci připíchnutou k motorce, nic neřešíte. A vůbec, když už jsou ty motorky a displeje tak chytré, to by nešlo dát ten GPS čip přímo do ní?

Teorie je krásná, na promo videu to taky vypadá skvěle, ale realita tak růžová není

No nic, dofoceno, spárováno, je na čase se trochu pokochat a pobavit. Mám už za sebou jedničkové otevřené silnice, které samozřejmě Suzuki náramně sedí. Silný agregát můžete nechat tahat klidně ve spodních otáčkách, prořadit se na šestku a v klidu frčet okolo legální devadesátky. Motor si jen přede, motorka je stabilní, pohodlná, vše je jak má být. Když se před vámi objeví někdo pomalejší, nemusíte ani zuřivě šlapat na řadičku pro podřazení. Čtyřválec vás hutným zátahem vyfoukne před něj s prstem v nose. To jen když je to trochu těsnější, šlápnete bez spojky párkrát na páčku, quickshifter vám bez zaváhání pomůže skopnout pár kvaltů a dostanete se do středních otáček, které už určitě na předjetí stačí. Pořád ne? Tak ještě kvalt dolů a nechte K5 vytočit. Jen pozor, hodně nad policejní limit se dostanete velmi rychle!

O tomhle motoru právem kolují bájné historky z podsvětí

Já už jsem ale na silnicích dvojkových, kde není tolik prostoru pro dolování všech 152 koní a 106 newtonmerů, místo toho si můžu proklepnout podvozek a ovladatelnost. A silnice je horší a horší a horší a já se pořád bavím. Tlumení od Suzuki, v tomhle případě by teda bylo lepší říkat spíš od Kayaby, to mám vážně rád. Je to asi takové, jako když ušleháte šlehačku z pořádně tučné smetany. Krásná odezva, kdy cítíte, co se pod vámi děje, je zabalená do medu, tlumení se jakoby táhne a k vám se žádné výrazné rány v podstatě nedostávají. Krásný mix sportovně cestovního podvozku s větším důrazem na to cestování. Problém nemám ani s ovladatelností, Suzuki je celkově strašně příjemná a i když jdou takzvaně tlustý do tenkých, jede se mi moc příjemně a vlastně nic neřeším.

Sportovně turistická pohoda

Když už to na závěr vypadá na opravdový konec světa, že už jsem v té poslední vesnici, kam ještě vede asfalt, objeví se hlavní horská silnice. Teď přišel čas na zábavu. Teď můžu podržet tenhle legendární čtyřvál pod krkem a pořádně si ho užít. Jo jo, je to tam. To GSX-R tam pořád je! Motor má charakter, cítíte lehké vibrace skrz motorku, v otáčkách slušný zvuk a ty výjezdy! Na takové silnici stačí dotočit dvojku, a když budete mít štěstí a prostor, můžete tam skvělým rychlořazením poslat trojku a dotočit i jí. Číslovky začínající dvojkou jsou už hodně blízko. Hodně rychle ale taky rychlost padá dolů, protože tu mám čtyřpístková radiální Bremba, na která je spolehnutí. Stejně jako u GSX-S jsou i tady doplněné o obyčejnou axiální pumpu a gumové hadice, ale tady to beru. Zatímco naháč je prezentovaný jako adrenalinový stroj, tohle jako cestovní a na tohle použití jsou naprosto v pohodě i v případě, že se rozvášníte. Taky cením elektroniku, která je sice obyčejnějš nenáklonová, ale třeba ABS má Suzuki nakalibrované skvěle, takže zbytečně neotravuje, stejně to platí pro trakci v rozumné úrovni nastavení. Jediné, co mě nebaví, je elektronický plyn v režimu A. Ten je až moc hrrr, není tam přímé spojení a cítím, že když přidám plyn, motorka přidá sama o trochu víc. Chvíli jsem si zkoušel zvyknout, ale ne. Mám to radši napřímo, takže jedu B. Naštěstí rozdíl v mapách je jen v dodávce výkonu, ne v jeho množství.

Úhel náklonu sice nabídne solidní, ale o ty hlásiče stejně brzo přijdete ;)

A množství výkonu, které doběhne na zadní pneumatiku, radši kontroluju svým zápěstím. Vůbec se přitom ale nemusím stydět. Pneumatiky drží a od podvozku mám dobrou odezvu. Jak je pohodlný na všemožných cestách, tak si nechá líbit i poměrně slušné sportovní zacházení. Superbike to není (logicky) a přijde mi, že je i o fous měkčí než na naháči, ale nezkazí žádnou srandu, třeba jako když maluju zadním kolem na výjezdu čáru. Občas se může lehce zhoupnout, ale to je v pořádku, to beru. Kdo bude mít trochu normálnější váhu než já, ten to pocítí možná o něco víc, ale má tady taky možnost si to doladit. Vpředu komplet, vzadu na předpětí a na útlumu. Já jsem s tím ale spokojený, stejně jako s ovladatelností. S motorkou jsem se vlastně vůbec nepral, ani v pomalých vracečkách v cestovním tempu, ani na dvojkové okresce se svižným tempem a ani teď, když motorku nechávám vzpomenout na její závodní kořeny. Samozřejmě, je tady 226 kilogramů s plnou 19litrovou nádrží, není to superbike ani italský supernaked s ohromující ovladatelností, ale ani byste do ní ta kila neřekli. K hmotnosti mám ale ještě dvě zajímavá fakta: GSX-S1000GT je o 12 kilogramů těžší než jeho nahatý sourozenec a poslední Eskový Bandit 1250 byl těžší ještě o dalších cca 10 kilogramů. Suchý.

Krásně to vyšlo. Na hodinách odbyla šestá hodina večerní a na tachometru čtyři stovky kilometrů. Domů to mám už jen pár desítek kilásků, takže je zase čas na dálnici a rekapitulaci. Ještě předtím ale ještě musím vzpomenout jízdní pozici. Při prvním svezení jsem říkal, že nevím, proč si lidi kupují ta cestovní endura, když tohle je tak pohodlné. Vysoká široká řídítka, vzpřímený posez... No, platí to jenom částečně. Jsou to nohy, které dělají ten rozdíl. Tedy je sedlo vysoké 810 mm, stejně jako u naháče, a ve stejné pozici jsou také stupačky. Není to zlé, ale chce to čas od času zastavit, protáhnout se, zkrátka tolik prostoru, jako vysoká adventura vám gran turismo odvozené od naháče logicky nemůže nabídnout. To mi ale nevadí. Na konci dne mi víc vadí sedlo. Na první pohled je prostorné, pohodlné, ale po celém dni už moc nevím, jak si sednout. Ono je docela vykrojené, má takový dolík, do kterého sklouzávám, vpředu je úzké a po celém dni se mi prosedělo.

Je zkrátka poznát, že to je cesťák s původem v naháči

Pořád si ale myslím, že je GSX-S1000GT skvělá motorka a jsem rád, že je tady. Musím se opakovat, protože jsem vlastně rád, že je Suzuki taková, jaká je. Že ten její vývoj není tak rychlý a je svým způsobem trochu zastydlá. Jenže ty její motorky mají kvalitní základ a pořád mají co nabídnout, někdy jsou dokonce posledními mohykány segmentu, kde bylo dřív plno. No schválně, kolik podobných velkých sport tourerů na trhu najdete? Kawasaki Ninja 1000SX, H2 SX, s přimhouřením oka možná Ducati Supersport, i když ta je drobnější, BMW R 1250 RS je zase těžší a dál? S cenovkou 329 900 je na tom Gétéčko taky dobře, takže jestli máte tuhle třídu rádi, vzhled Suzuki vám sedí a jste v pohodě s těmi drobnostmi, asi mi nezbyde, než vám jí doporučit. Zkrátka poctivá silná dobře ovladatelná sportovně cestovní motorka.

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 183 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE