Suzuki DR-Z400S
Text: Jan Cihelka | Foto: Jarda Ducháček | Zveřejněno: 3.9.2007 | Zobrazeno: 47 673x
Kamarádka? Holka do města nebo do lesa? Pro každého bez rozdílu věku? Myslím, že se pro ni hodí každý z těchto přívlastků, a jistě by mě napadly i další. Celkem jsem se na ni těšil, i vzhledově se mi dlouho líbila. Takže když přišla možnost, šel jsem po hlavě do testu. A určitě mě nezklamala.
Kapitoly článku
Ale čím tak začít…? Snad vzhledem? Klidně... Její štíhlá linie napovídá, že s ní bude - nebo alespoň může být - spousta legrace. Nadváhou tedy rozhodně netrpí, a fintivá také není. Prostě fajn holka do nepohody, žádná fiflena, ale určitě ne ošklivá. Já takové mám rád. Můžete s ní kamkoliv, vzhledem nikoho nepohorší, není vybíravá, kudy ji budete chtít vláčet, a když se spolu ušpiníte, nebude hned telefonovat „kadeřníkovi a manikérce“ aby ji dali do pořádku. No..asi jsem se nechal trošku unést... ale nenechali jste se zmást, že ne?
Pořád mluvím o Suzuce, lehkém endurku, o kterém by se dalo říct, že je i cestovní. Tedy s přimhouřením oka. Ono sedět celý den na poměrně úzkém sedle není žádná sranda, i když řidič si jakž takž uleví. Jenže když za sebe posadíte „mitfáru“, tak nebude trvat dlouho, a začne vám něco neartikulovatelného „meldovat“ do hlavy a vrtět se. Ale jinak kilometry mašinka polyká statečně, jen od ní nesmíte chtít se přesouvat 160tkou. Do těchto rychlostních výšin se sice dokáže vybičovat, ale zdá se jí o čertech, a ani řidič z toho nic extra nemá. Pohoda je to tak kolem 120 km/hod a užívají si to oba, popř. všichni tři, protože kupodivu na tu nízkou váhu zvládá stejně dobře jednoho i dva na palubě. A to jak po stránce motorické, tak po stránce jízdních vlastností.
Ale o kvaltík navíc by jí prospělo, síly na něj má dost a na delších cestách by to motůrku ulevilo. A když jsem nakousl ty pocity z jízdy, tak musím říct, že je to na okresky a do města úplně parádní věc. Je obratná, úzká, a lehká. To vše z ní dělá opravdu dobrého společníka pro rychlé přesuny na zmíněných komunikacích. Nehledě na to, že se nemusíte bát obrubníků, schodů a ani jiných nástrah měst a vesnic.
Ale ono je toho víc, čeho se bát nemusíte. Je to totiž opravdové endurko, a to dokonce s možností poštelování útlumů na předku i zadku. Strháme gumy ze stupaček, uřízneme zadní ošklivě dlouhý blatník, odmontujem zrcátka (kteréžto musím za bezvadnou neklepavou funkci pochválit), blinkry, které i přes pružné uchycení nejsou nerozbitné. Obujeme pořádný drapáky místo sériové „parodie“, která je vhodná na asfalt a suché cesty, ale už vůbec ne do opravdového terénu a nedej bože do kluzkého prostředí. To je potom švanda dvojnásobná, ale spíš pro přihlížející.
No a jak dobře se s ní jezdí po silnici, tak stejně dobře se dá povodit i po lese. Hanbu opravdu neudělá, a byť si nedělá ambice na hard enduro, tak zkušený řidič s ní zajede v podstatě totéž, co kamarádi na daleko dražších „opravdových drsných“ endurech. Výkon není sice nijak omračující, krouťák taky ne, ale zase je to rozložené hezky „doširoka“ a na silnici to skoro svádí vůbec neřadit a v terénu vám dá na výběr. Ale znovu podotýkám, je to „hodná holka“ a nějaké skopičiny jako třeba na dvojáka plynem na zadní po ní určitě nechtějte. Jen mi něco říká, že by neměl být problém ji trošku „pustit žilou“ a dostat z ní víc, než na co se tváří.
A ještě něco povím k výbavě. Snad kromě pár kontrolek, tripmasteru s dvěma nezávislými počítadly, odpočítadly, měřiči a já nevím čím ještě, u kterého se mi nepovedlo za těch několik dní zcela rozluštit ovládání, startéru, blinkrů, druhých stupaček, „blasterů“ a baťůžku s nářadím na zadním blatníku tam vůbec nic není. Ono ani není kde. Ale nakonec není to tourer, ani nic podobného, a tak bych řekl, že v tomto ohledu je vše v pořádku.
Mám rád jednoválce. Těchto 400 vodou chlazených kubíků sice není moc, nikoho v tomhle případě neohromí, ale na druhou stranu potěší v podstatě každého, kdo od této motorky nebude čekat výkony 60tikoňových ostrých endur. A rozhodně se odvděčí spolehlivostí, dlouhou životností a dlouhými servisními intervaly, právě narozdíl od nadupaných „ostrých sester“.
Pro někoho, kdo razí heslo „za málo peněz, hodně muziky“, je to velice dobrá volba, a právě v jejím případě se to naplňuje dvojnásob, protože se s ní nemusíte bát vydat pátrat po krásách vlasti české i do hlubokých hvozdů po bludném kořenu. Všude vás doveze suverénně, pokud jí dopřejete vhodné „botičky“, a myslím, že potěšení bude na obou stranách.
Pořád mluvím o Suzuce, lehkém endurku, o kterém by se dalo říct, že je i cestovní. Tedy s přimhouřením oka. Ono sedět celý den na poměrně úzkém sedle není žádná sranda, i když řidič si jakž takž uleví. Jenže když za sebe posadíte „mitfáru“, tak nebude trvat dlouho, a začne vám něco neartikulovatelného „meldovat“ do hlavy a vrtět se. Ale jinak kilometry mašinka polyká statečně, jen od ní nesmíte chtít se přesouvat 160tkou. Do těchto rychlostních výšin se sice dokáže vybičovat, ale zdá se jí o čertech, a ani řidič z toho nic extra nemá. Pohoda je to tak kolem 120 km/hod a užívají si to oba, popř. všichni tři, protože kupodivu na tu nízkou váhu zvládá stejně dobře jednoho i dva na palubě. A to jak po stránce motorické, tak po stránce jízdních vlastností.
Ale o kvaltík navíc by jí prospělo, síly na něj má dost a na delších cestách by to motůrku ulevilo. A když jsem nakousl ty pocity z jízdy, tak musím říct, že je to na okresky a do města úplně parádní věc. Je obratná, úzká, a lehká. To vše z ní dělá opravdu dobrého společníka pro rychlé přesuny na zmíněných komunikacích. Nehledě na to, že se nemusíte bát obrubníků, schodů a ani jiných nástrah měst a vesnic.
Ale ono je toho víc, čeho se bát nemusíte. Je to totiž opravdové endurko, a to dokonce s možností poštelování útlumů na předku i zadku. Strháme gumy ze stupaček, uřízneme zadní ošklivě dlouhý blatník, odmontujem zrcátka (kteréžto musím za bezvadnou neklepavou funkci pochválit), blinkry, které i přes pružné uchycení nejsou nerozbitné. Obujeme pořádný drapáky místo sériové „parodie“, která je vhodná na asfalt a suché cesty, ale už vůbec ne do opravdového terénu a nedej bože do kluzkého prostředí. To je potom švanda dvojnásobná, ale spíš pro přihlížející.
No a jak dobře se s ní jezdí po silnici, tak stejně dobře se dá povodit i po lese. Hanbu opravdu neudělá, a byť si nedělá ambice na hard enduro, tak zkušený řidič s ní zajede v podstatě totéž, co kamarádi na daleko dražších „opravdových drsných“ endurech. Výkon není sice nijak omračující, krouťák taky ne, ale zase je to rozložené hezky „doširoka“ a na silnici to skoro svádí vůbec neřadit a v terénu vám dá na výběr. Ale znovu podotýkám, je to „hodná holka“ a nějaké skopičiny jako třeba na dvojáka plynem na zadní po ní určitě nechtějte. Jen mi něco říká, že by neměl být problém ji trošku „pustit žilou“ a dostat z ní víc, než na co se tváří.
A ještě něco povím k výbavě. Snad kromě pár kontrolek, tripmasteru s dvěma nezávislými počítadly, odpočítadly, měřiči a já nevím čím ještě, u kterého se mi nepovedlo za těch několik dní zcela rozluštit ovládání, startéru, blinkrů, druhých stupaček, „blasterů“ a baťůžku s nářadím na zadním blatníku tam vůbec nic není. Ono ani není kde. Ale nakonec není to tourer, ani nic podobného, a tak bych řekl, že v tomto ohledu je vše v pořádku.
Mám rád jednoválce. Těchto 400 vodou chlazených kubíků sice není moc, nikoho v tomhle případě neohromí, ale na druhou stranu potěší v podstatě každého, kdo od této motorky nebude čekat výkony 60tikoňových ostrých endur. A rozhodně se odvděčí spolehlivostí, dlouhou životností a dlouhými servisními intervaly, právě narozdíl od nadupaných „ostrých sester“.
Pro někoho, kdo razí heslo „za málo peněz, hodně muziky“, je to velice dobrá volba, a právě v jejím případě se to naplňuje dvojnásob, protože se s ní nemusíte bát vydat pátrat po krásách vlasti české i do hlubokých hvozdů po bludném kořenu. Všude vás doveze suverénně, pokud jí dopřejete vhodné „botičky“, a myslím, že potěšení bude na obou stranách.
Informace o redaktorovi
Jan Cihelka - (Odebírat články autora)
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz