Suzuki DL650 V-Strom

Sháníte něco na krátké dojíždění v jednom i na dlouhé cesty ve dvou, do města i na dálnici? Pořádnou velkou mašinu, ale ne moc těžkou? A aby moc nežrala a bezpečně ji zkrotil každý, ale přitom aby dokázala vzít za srdíčko a poskytnout trochu toho vzrušení?

Suzuki DL650 V-Strom

Kapitoly článku

Pokud ano, pak při výběru nového člena vaší garáže určitě vezměte v úvahu Suzuki DL650 V-Strom, který v motorkářských kruzích málokdo nazve jinak než „malej vé-strom“. Model DL1000 V-Strom se objevil v roce 2002 jako zástupce samurajské značky v segmentu velkých cestovních endur a získal si slušné ohlasy i prodejnost na trhu. Mladší bratříček přišel na svět na konci roku 2003.


Design a konstrukce


Konstrukčně i proporcemi je DL650 téměř shodný s litrovým modelem. Díky tomu jde na střední objem motoru o neobyčejně velkou mašinu a při prvním setkání působí impozantním dojmem. Když se na vás za jízdy zezadu zavěsí V-Strom 650, můžete jen hádat, jestli vás honí jeden z modelů Suzuki DL nebo Varadero od konkurence. Až když vás předjede, poznáte DL650 podle jediné koncovky výfuku na pravé straně, protože litrový model má pod sedlem dvě koncovky.
Dvojitý páteřový rám z lehkých slitin je dimenzován na krocení temperamentu stokoňového litrového motoru, takže s rezervou zvládá pevně usadit vidlicový dvouválec převzatý od Suzuki SV650.


Po stránce celkového vzhledu jde o klasické velké cestovní „enduro“ (v uvozovkách, lepší označení prostě nikdo nevymyslel a příznivci opravdových endur to budou muset překousnout). Od konkurence se odlišuje především enormními rozměry dvojitého světlometu. Ten ale lze kromě perfektní funkce za tmy pochválit ještě za to, že trvale svítí obě poloviny, narozdíl od mnoha jiných motocyklů, které za dne jezdí „s jedním okem zavřeným“.
Soudě podle ohlasů veřejnosti, celkový design zrovna neaspiruje na účast v soutěži královny krásy. Mě osobně jeho vzhled nijak zvlášť neoslovoval, ale po dokončení testu a řádném seznámení s charakterem motocyklu jsem mu plně přišel na chuť.

Už jsem zmínil, že DL650 je pocitově i papírově pořádně velká motorka. Přitom ale působí překvapivě lehkým dojmem. Aby také ne, vždyť je o 17 kg lehčí než litrový model. Zajímavé je srovnání s konkurenčním Transalpem. Ten je sice celkově stejně těžký, ale je nutné si uvědomit, že Suzuki má těžší litá kola, takže logicky tělo motocyklu musí i přes svoji velikost být lehčí.

Posaz, ovladače


Díky velkorysým rozměrům poskytuje V-Strom prostorný posaz s pohodlným rozložením rukou i nohou a vzpřímenou páteří. Široká řidítka a nízko posazené stupačky opravdu snesou srovnání s velkými cesťáky. Spolu s pořádným štítkem a mohutným oplastováním polokapotáže navozuje v řidiči bezpečný pocit vládce silnic.




K tomu přispívá široké sedlo s celkovou výškou 82 cm, což je o 2 cm níže než u DL1000 a opravdu je to dost znát a zpřístupňuje to malého V-Stroma i jezdcům střední postavy. Částí řidiče je hodně vykrojená a řidič na hrbolech ani při prudkém brždění nikam nesklouzává, na druhé straně ale není možné si změnit posaz a najít si jinou polohu při dlouhých celodenních cestách. Část spolujezdce je hodně zvýšená, takže vaše slečna přes vás možná uvidí dopředu, a musím ji pochválit (zadní část sedla, ne slečnu) za skvělé zpracování s výstupkem zabraňujícím sjíždění dopředu při brždění.



Na jízdní pohodlí má podstatný vliv nastavitelný štítek, který svoji funkci plní překvapivě dobře. Vytváří velký prostor chráněný před větrem, a přitom tu nejsou ani stopy po nepříjemném tlaku protivětru zezadu, kterým často trpí velké cestovní koráby. Štítek umožňuje nastavení do tří poloh pomocí křížového šroubováku a imbusu a napodruhé to zvládnete do pěti minut. V nejvyšší poloze asi budou jezdci střední postavy úplně za větrem, pro svoji výšku 195 cm jsem nakonec jako nejvýhodnější zvolil nejnižší polohu, která mi sice směrovala vítr na horní polovinu helmy, ale proudění obsahovalo ze všech tří poloh nejméně turbulencí způsobujících hluk.
Velkorysá ochrana zepředu i ze stran ovšem má za následek, že motocykl je poměrně dost náchylný na silnější boční vítr, který docela "kecá do řízení".




Pod štítkem se na řidiče usmívají dva skvěle zřetelné budíky tachometru a otáčkoměru, kterým opravdu nelze nic vytknout. Mezi nimi je v naznačeném kruhovém prolisu vkusně ukrytý digitální displej s hodinami, celkovým i denním počítadlem kilometrů a dvěma sloupečky indikujícími množství paliva a teplotu motoru. Displej je díky krytí plasty pod štítkem slušně čitelný i na slunci.

Na řidítkách najdeme všechny obvyklé ovladače, spojka je mechanická. Chybí jen sytič (motor je stříkačka), pochvalu si zaslouží chytře vyřešený spínač varovných světel, který lze spustit i jen dlaní.
Vypouklá plastová zrcátka plní svoji úlohu díky širokým řidítkům velmi dobře.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý - Výška testovacího jezdce: 195 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 11x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist