Suzuki Burgman 200, Yamaha X-City 250

Text: Filip Tichý | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 18.2.2008 | Zobrazeno: 68 785x

Kapitoly článku

Jak jsou na tom testované stroje motorově? Oba nabízejí působivý odpich při rozjezdu z křižovatky. První impuls po otočení plynem není až tak velký, pak se ale motor u obou modelů vyžene do otáček a tradáááá, až do osmdesátky oba skútry razantně zrychlují a na křižovatce běžná auta nemají šanci. Padesát kubíků navíc u Yamahy je při rozjezdech znát, plně to ale oceníte až ve vyšší rychlosti, kdy Yamaha i přes osmdesátku citelně zrychluje, zatímco ručička tachometru u Burgmanu stoupá už jen pozvolna. Burgman je vyladěný na vyšší otáčky a běh motoru je sametový a maximální výkon 18 koní (při 8000 ot/min) je doprovázený jen kultivovaným hučením výfuku. Výkon dokáže stroj rozjet přibližně na 110 km/h.

Yamaha sice nabízí 21 koní (při 7500 ot/min), ale je o něco hlučnější a motor má trochu hrubší zvuk, přestože u obou strojů se nedá mluvit o žádných vibracích. Yamaha kdykoli nabídce 120 km/h, v příznivých podmínkách i o kousek více. U obou strojů se hodnota spotřeby pohybovala na skvělé hodnotě 3,5 l/100 km. To při velikosti nádrže 11 litrů zaručuje, že při každodenním dojíždění do práce například 15 km tam a 15 km zpět, budete zajíždět k pumpě jen dvakrát měsíčně!

Za jízdy po městě vede Burgman, který je o 15 kg lehčí a má nižší těžiště. Obratně proplouvá mezi pruhy, v zatáčkách ho snadno a s pocitem bezpečí dostanete až ke škrtání stojánkem a jízda na něm působí neuvěřitelně lehce. Ovšem až do okamžiku, kdy se do cesty postaví větší hrboly, protože zde se projeví malá kola (průměr 12" vzadu, 13" vepředu) a vedení ve stopě ztrácí na jistotě. Také při přetahování skútru přes vyšší obrubník můžete mít potíže kvůli nízké světlé výšce.

Na nerovnostech a ve větších rychlostech vede Yamaha. Díky větším kolům 15" vzadu a 16" vepředu neztrácí jistotu a poskytuje slušnou odezvu do řízení. Také na dálnici stroj lépe drží přímou stopu a nemá sklony si tancovat doprava a doleva. Důvodem je určitě také o 5 cm větší rozvor kol než u kratší Suzuki. Bohužel měkké odpružení Yamahy vás sice podrží na nerovnostech, ale větší náklony v kvalitních zatáčkách zase zdaleka nejsou tak jisté jako u Suzuki a stroj má tendenci se i na kvalitním povrchu trochu pohupovat. Všechno má své výhody a nevýhody...

A co nám ještě zbývá? Ano, brzdy! Suzuki Burgman má propojený brzdový systém a okamžitá a razantní reakce brzd po stisku páček potěší i zarytého motorkáře libujícího si v ostřejším náčiní. Řekl bych, že by se za ně nemusela stydět ani mnohem větší kubatura. Brzdový systém u Yamahy je klasický a byl pro mě mírným zklamáním. Zadní brzda šla domáčknout až nadoraz a až pak si guma lehce pískla, přední brzda měla uspokojivou účinnost, ale celkově trochu bez odezvy na sílu stisku páčky.

Karty se trochu obrátily při jízdě se spolujezdcem, kdy Yamaha najednou měla brzdy tak akorát, zato Suzuki a její širokánské sedlo bez výraznějších prohlubní někdy poslala při brzděni spolujezdce na záda řidiče. Pokud se na oba stroje podívám výhradně z hlediska cílové skupiny zákazníků, vyhoví oba brzdové systémy - dostatečně účinné jsou oba, ostřejší Suzuki zamezí případnému smyku použitím propojených brzd, brzdy Yamaha zase nevyděsí začínající ani občasné jezdce.

Musím se přiznat, že týden, kdy mi v garáži parkovaly tyto dva skútry, byl mimořádně příjemný a plně odhalil hlavní přednosti obou strojů. Stále jsem hledal záminky k vyřizování záležitostí po centru Prahy, kde se Suzuki Burgman choval jako ryba ve vodě a svým sametovým tahem motoru, obratností a téměř sportovními brzdami dokázal z každé pochůzky udělat krásnou projížďku. O víkendu zase přišla chvíle pro Yamahu X-City, která do útrob podsedlového prostoru a zadního topcase dostala stan, spacáky a nějaké to oblečení a po dvou hodinách pohodlné jízdy po dálnicích i státovkách už jsme spolu kroužili kolem Orlíka, navštěvovali známé a vymýšleli společné výlety po pěkných trasách.