Suzuki Burgman 200, Yamaha X-City 250

Poslední dobou se objevila celá řada nových skútrů s objemem kolem dvěstěpadesátky. O tyto modely je velký zájem, protože nabízejí klasické výhody skútrů při ježdění po městě, navíc ale dovolí i delší výlety o víkendu, pohodlně zvládnou jízdu se spolujezdcem a při tom všem nejsou brzdou silničního provozu a řidič se nemusí bát, že ho budou stále předjíždět auta. Jak se ale v rostoucí nabídce orientovat? Tlusté, tenké, vysoké, malá kola, velká kola, s plexištítem i bez... V dnešním testíku jsme společně vyzkoušeli dva stroje, které pokrývají všechny uvedené charakteristiky - Suzuki Burgman 200 a Yamaha X-City 250.

Suzuki Burgman 200, Yamaha X-City 250

Kapitoly článku

Suzuki Burgman 200 svým názvem prozrazuje příslušnost ke slavné řadě maxiskútrů této značky a dává to najevo i svým designem. Na první pohled zaujme velkou šířkou a mohutným předním světlometem, který v reálu působí docela agresivně a v noci vás ani ve zpětném zrcátku nikdo nepřehlédne. Uhlazené křivky i moderní přístrojová deska přímo lákají do širokého sedla.

 

Ta plocha sedla je opravdu impozantní, spíš mám pocit, že sedím na širokém stole. To ale není až tak výhodné na hrbolech a asfaltových vlnách, kdy zadek po sedle trochu cestuje. Místa je tu dost i na moje dlouhé nohy, kolena musím dát na stranu pouze při maximálním rejdu při otáčení. Přístrojová deska i všechny ovladače jsou perfektně zpracované a uspokojí i ty nejnáročnější designové kritiky. Co se týče jejich funkce, jedinou nepodstatnou výtku bych směřoval příliš „gumovému“ pocitu z ovladačů směrovek - prostě nebylo cítit, zda jsem spínač přepnul nebo ne.

Yamaha X-City 250 na to jde jinak. Vyšší stavba a dva oddělené světlomety ve vystrčeném „čumáku“ navazují na tvary předchozího modelu Versity. Mohutný přední blatník opticky prodlužuje přední kapotáž zakončenou vysokým turistickým plexištítem. Sedlo není tak široké jako u Burgmana, na druhou stranu ale poskytuje lepší oporu. S místem na nohy to ani zde není špatné, přestože při kličkování po městě občas také nohy musí uhýbat řídítkům.

 

Na Yamaze řidič sedí o něco výše a stroj tak poskytuje lepší přehled nad provozem, při kličkování mezi auty u semaforů sice není tak svižný jako nízký Burgman s nižší hmotností o 15 kg, ale zase to vyrovnává užším tělem, díky kterému se snadněji protahuje mezerami. Pihou na kráse ovšem jsou budíky přístrojové desky, které působí příliš jednoduše a vypadají spíš jako z nějaké laciné padesátky. Tento handicap ovšem částečně vyrovnává doplňkový displej, na kterém najdete kromě hodin i spoustu tripmetrů a dalších údajů.

 

Co mají oba testované skútry společné, je velmi dobrý výhled ze zpětných zrcátek a příjemná možnost opření nohou do různých poloh. Čím se z hlediska praktičnosti naopak liší, je objem prostoru pod sedlem. Přestože Yamaha má na skútr s velkými koly slušný objem podsedlové schrány a vecpete tam helmu a batůžek, s mohutným břichem Burgmana se nedá srovnávat.

 

 

Suzuki pojme dvě integrální helmy a promyšlený tvar s výstupkem dopředu dovoluje i převoz dlouhých předmětů. Řekl bych, že jde o jediný stroj, do kterého si schováte tenisovou raketu. Oba skútry samozřejmě mají i háček pod řídítky, na který lze pověsit menší tašku s nákupem. Tomu ale trochu překáží středový tunel mezi nohama řidiče. A když už jsme u praktičnosti, musím zmínit další funkci, která je u skútrů důležitá, a to centrální stojan. Stojan Yamahy obstojí se ctí, ale stojan Suzuki si zaslouží zvláštní pochvalu, protože nahoru a dolů to prostě jde opravdu samo a zvládne to napoprvé i začátečník. Posledním praktickým aspektem je ochrana před větrem a nepřízní počasí. Tady jednoznačně vedla Yamaha, ovšem hlavně díky příplatkovému cestovnímu plexištítu, proti kterému Suzuki prostě nemohla konkurovat.

 

Informace o redaktorovi

Filip Tichý - Výška testovacího jezdce: 195 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 0.00
Známkováno: 0x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist