Suzuki Bandit 1250A

Design

Z tohoto hlediska stojí za zmínku jen přední světlo a hlavně kaplička s otáčkoměrem. Její uspořádání je modernější, než by mi bylo příjemné, ale v podstatě proti tomu nemám nijak vyhraněné předsudky. Jasný a dobře čitelný panel s kontrolkami, klasický otáčkoměr a spousta informací ve stylu LCD čísel na panelu včetně rychloměru. Malé tlačítka na boku se ale v rukavicích nedají dost dobře ovládat a je lepší to dělat bez nich. Jinak je vše prosté a jednoduché. Nikde nemusíte nic hledat, vše je na těch správných místech. Jednoduše označeno „klasika“.
Z modelu naprosto jasně cítíte a vnímáte celou jeho historii. Už to, jak na mě stroj působí, se mi hodně zamlouvá. Barva motoru se vrací k černé, tak jako tomu bylo dříve. Světlý „kus odlitku“ zmizel a dává tak „velkému“ Banditovi ten temný nádech desperáta, tak jak ho má ve jméně od svého zrodu. Koncovka vypálena lehce dozlatova, výborné sedlo (výškově stavitelné), i posaz je pro mne přesně to pravé.
Chápu, že spousta (tzv „frikulíni“ = Free,Cool, In), co jsou zvyklí na každoroční velkou změnu u „plastových“ kolegů, si bude myslet, že je to „zamrzlý“ a nic neříkající kus motorky. Jenže také je jasné, že právě druhá polovina (= konzervy jako já) si ho oblíbí právě proto, jak vypadá, jak působí, jak dokáže vzít u srdce. Podle mne drobnými změnami tenhle stroj zraje a i přes mírný odpor konzervativců nás i sebe posunuje kupředu.

Ergonomie

Na prvních čtyřstovkách a šestistovkách se mi nikdy nesedělo nějak extra, ale nebylo tam také nic, co by mi bránilo vystřihnout si 300 km v kuse. Když přišla první verze s motorem 1200 ccm, ergonomie pro mě byla daleko vhodnější a bylo jasné, že tady výrobce počítá s většími lidmi, než je japonský výškový průměr.
Bohužel výkon motoru, vlastnosti podvozku a rámu v té době dávaly řidičům ve vyhrocenějších situacích trochu zabrat. Ale přesto ve mně i ve spoustě ostatních zůstal pojem BANDIT hluboko zakořeněn. Motorka člověku nedala nic zadarmo, musel se alespoň trochu snažit a i přesto, že se řidič snažil, musel se s ní sem tam i trochu přetahovat. Možná i proto Bandita spousta řidičů miluje, protože pocit vítězství nad strojem se jen tak lehce nezahodí.
Letošní model budí respekt úplně stejně jako předchozí modely i když se na něj jen koukáte a svou robustnost podporuje temnějšími barvami. Po usednutí okamžitě zjistíte, že jde o velmi dobře zpracovaný stroj, který pocitově okamžitě z paměti vytáhne 10 let staré zkušenosti. Vše je v dosahu, páčky, přepínače, řadička, pohled na přístrojový panel. Nic nikde nechybí a stroj má standardní výbavu odpovídající dnešní době. Tripmastery, ukazatel zařazené rychlosti, palivoměr i „hladové oko“. Zbytečnosti elektronického typu jako přitvrzování podvozku atd. by byly na Banditu opravdu navíc, stačí sériově montované ABS.
Vše jde lehce. Nikde nic nevázne a použití všech ovladačů je hladné a přesné. Až na řazení dvojky, ta je oproti ostatním rychlostem krapet hlučnější. Řidič je lehce nakloněn vpřed a poloha je ideální. Nápor větru kolem 120/140 km/hod ho už plně nadnese. Posunutí na sedle je velmi snadné, jak vpřed a vzad tak do levé i pravé strany.

Spolujezdec nebude protestovat ani po 200 km a klidně vydrží jízdu od pumpy k pumpě, mně se povedlo i 290 km. Pohodlí je dostatečné, stupačky ve správné výšce, madla jsou pod úhlem, který je přesně do ruky. Tady musí člověk ocenit ty léta vývoje v oblasti ergonomie. Pouze opření o nádrž od spolujezdce žádá delší ruce. Není tak vypouklá a její sklon napomáhá sklouznuti.

Jízda

Už od volnoběhu je znát silný zátah a pokud ručička otáčkoměru mine hranici dvou tisíc, nemůžete si to s ničím jiným poplést. Samet, ale jak z praku. Dle výrobce má motor už právě ve dvou tisících 100 Nm a jeho hodnota vrcholí při 3700 ot/min a to je 108 Nm. Na pětku se dá ploužit po městě klidně padesátkou a když je potřeba, ani nemusíte podřadit a z motoru se po otočení plynem ozve zahučení a už vás stroj sametově sune rychleji a rychleji vpřed.
V zatáčkách podle mne „pocitově deklasuje“ konkurenci. Klidně bych ho předřadil i před „dokonalou“ CBF1000, ta je oproti GSF 1250 měkčí a poddajná i když obratná a hravá. Na „břitvu“ FZ1 ale nemá, ta je o dost ostřejší. I tak GSF 1250 produkuje něco, co zmíněným dvěma konkurentům podle mne chybí. Na Banditu 1250 se totiž musíte opět trochu snažit a dát něco ze sebe a stroji dát najevo, co chcete. Protože přes všechnu tu uhlazenost je ze stroje cítit cosi, co spousta motorkářů po jednotlivém svezení i ročním používání definuje větou jako: „ta motorka má neuvěřitelný koule“. A tahle snad vše říkající věta je právě to, co třeba já si na takto osobitých strojích nejvíc užívám a klidně tomu dám přednost před konkurencí.
Také nic z mých dojmů nemůže smazat stav, že letošní ročník má neuvěřitelně lehké ovládání a v podstatě se řídí jako větší bicykl. Nehledejte zde výkonové špičky jako na FZ1, či přehnanou jistotu jako u CBF 1000, ale poctivého tahouna s krásným rodokmenem. V jakémkoli otáčkovém spektru, na jakoukoli rychlost je k dispozici dost výkonu, který bez problémů kontrolujete, a nikde nenarazíte na nečekaný „kopanec“ nebo „propad“. Delší čas mi hodně scházelo na něčem podobném se projet a tímto minimálně za sebe potvrzuji, že i dnes se vyrábí stroje, které mají svou jasně definovanou a nezaměnitelnou tvář a dlouhodobě se toho drží. No a ke všemu se za tyto typické rysy Bandit nestydí ani je neskrývá, ale ukazuje je hrdě světu.
Brzdy jsou velice lehce dávkovatelné a pocitově dodávají víc odvahy, než se zdá. První lehké namáčknutí působí měkce a další přimáčknutí je přinutí k tuhé práci. Vše se odbývá dvěmi, maximálně třemi prsty. I tak v každé minutě musí řidič myslet na to, že bude brzdit 250 kg těžký stroj, žádnou 150kilovou okruhovku. Ani na místě není problém stroj zvládnout. Při pomalejší i svižné jízdě je pocit z ovládání perfektní, přesto je nutné stále mít na paměti, že jde o velkou mašinu, která zvládne krátký kousek do práce stejně bravurně jako dlouhý trip po Francii. Ta váha je tam každým okamžikem. Možná právě proto se mi Bandit 1250 zamlouvá. I když další jezdci měli v testu jiné priority, tak nikdo proti GSF 1250 neřekl nic vyloženě negativního.
Samozřejmě určité drobné chybky se najít dají (moc na mě fouká :o), v zrcátkách není plný výhled, potřebuji větší nádrž než je 19 L, ….) , ale pokud propadnete kouzlu se jménem GSF 1250, prostě je přejdete a nebo právě kvůli nim tu motorku budete z duše milovat. Protože to bude stále jasně definovat charakter tohoto stroje.

Závěr

Excelentně postavený stroj, který na plno těží ze své minulosti a jde mu to velmi solidně. Naprosto pohodové okamžiky v sedle během čtyřset set kilometrů se mi zapsaly hodně hluboko do povědomí. Nebál bych se ho doporučit všem, co chtějí spolehlivou motorku na dlouhé výlety (i když ti sáhnou spíše po polokapotě „S“ nebo celokapotě „FA“), i těm, kteří jen občas o chvilkách volna potřebují vyvětrat na pár desítkách kilometrů hlavu a nechtějí pod sebou „uječený“ čtyřválec a B-King je pro ně příliš.