Sachs MadAss 125

Existuje snad ještě něco jednoduššího než pár svařených trubek, dvě kola a motor? Tohle jsem si říkal už dávno, když jsem si kdysi vlastnoručně pokoušel přestavět „pionýra“ na crosový speciál. Nicméně Sachs představil snad nejjednodušší možnou funkční kombinaci. Designově na tom fakt kluci „mákli“ a vyšel z toho dost pěkný kousek. Když jsem tento stroj viděl poprvé na výstavě, okamžitě se mi vybavil legendární Stadion, který byl již ve své době jedinečný. To čím se Stadion chlubil byly šlapky a možný přesun bez motoru. V dnešní době se nám jako alternativa nabízí tento o něco objemnější a větší stroj.

Sachs MadAss 125

Kapitoly článku

Design

Tady bych dal naprosto za jedna, ten nápad je na hranici s genialitou. Nic jednoduššího snad už si neumím představit. Dvě svařené trubky jako základ rámu, na který je připevněn zadní tlumič od opět trubkového svařence zadní „banánové“ kyvné vidlice. Zároveň je uvnitř velkého vnitřku trubky ukryta nádrž a na zadní podsedlovou trubku excelentně navazuje tlumič. Předek je klasická vidlice, která jen doplňuje funkčnost stroje a možná by jí také slušel nějaký ten nápad, ale v ceně stroje to určitě nebylo možné. Nicméně je funkční, a tak je na to také potřeba hledět. Jako malý dvouhrbý bobek je přiděláno sedlo. Je opravdu jednoduché, až máte na první pohled pocit, že jde jen o jednosedadlový model. Ale zadní stupačky vás utvrdí v tom, že to výrobce myslí s osazením dvěma osobami vážně.
Celkový náhled na tento stroj mi kazí přední stupačky pro řidiče. Místo těchto gumových placek by se mi opravdu líbily jednodušší a třeba menší hliníkové. Ale i zde jde o čistě opracované držáky a jen právě ty gumové „plotny“ to tak nějak kazí. Přední čočky jsou hodně futuristické a umístění nad sebou je možná jediná kombinace, jak tyto světla umístit. Zadní mikro svítilna z LED diod je dobře viditelná a spolu s maličkými blikači se na první pohled ztrácí, ale na funkčnosti to neubírá.
Každopádně bych tu chtěl zmínit řemeslnou práci, která z tohoto stroje úplně dýchá. Je naprosto zjevné, že když je svár vidět, musí i vypadat. A je třeba zdůraznit, že zde jsou sváry vidět víc, než kde jinde. Tady si na té práci dali záležet a je to vidět. Všechno je dotaženo do konce, nikde jsem nenašel nic, co by bylo nedotažené. Ať se jedná o spoje, sváry, zalité koncovky kabelů, přichycení lanek a další drobnosti.

První pocit

Pokud tento stroj sledujete trochu z povzdálí, máte pocit, že motor podvěšený pod rámem musíte odněkud znát. Sice je na něm velkými písmeny SACHS, ale osobně to tipuji na původ někde v Hondě Monkey, i když dnes to bude pravděpodobně jiná asijská licenční produkce. Když poprvé nasednete, okamžitě člověka napadne, že sedí na malém vydání BMX kola. Hned napoprvé mě nepotěšilo sedlo a usazení. Tak nějak divně mě přední část sedla tlačila vpřed a nutila mě stále poposedávat. Nižší řidítka člověka nutí do jemného předklonu a až když zdvihnete nohy na stupačky, posaz se zlepší.

Přesto všechno máte pocit, že se sunete vzduchem na něčem, co pod vámi není vidět. Registrujete jen řidítka a malý digi displej. Navíc ze zrcátek je dost tragický výhled, vidíte jen své ruce resp. lokty. Stroj startujete „skútrovým“ postupem. Zmáčknout spojku místo brzdy je nutností, bez toho se motor po stisku startéru neroztočí. Pokud by se vám chtělo, máte k dispozici i nožní „nakopávačku“. Také ale počítejte s tím, že je třeba použít sytič. Bez toho tento motor prostě studený nechytí.
Po vytažení sytiče se na první otočení motoru ozve srdíčko a tiché bzučení startéru nahradí puf, puf puf. Prostě malý čtyřtaktní jednobuch.

Jízda

Na tomto stroji se nemusíte bát, že by se vám někdo smál. Spíše se dočkáte překvapení a milých úsměvů, co že je to za stroj. Pokud je to jen trochu možné, zahrnou vás kolemjdoucí dotazy, co to vlastně sedláte….. Ani na posledním modelu HD jsem nezodpovídal tolik otázek na parkovišti, jako na tomhle strojku. Prostě tak nějak jste ostatním i „nemotorkářským“ lidem bližší.
Řazení jedničky je kratinké a protože osa řadičky vede přímo do motoru, to vše provází drobné zaškubnutí řetězu. Kola se hnou a já okamžitě chápu, že tady jedničku nevytočím k 50tce dle zvyku, ani kdybych jsem se rozkrájel. Sotva se totiž kola otočí, vibrace vás donutí při mizivé rychlosti (11 km/h) řadit dvojku. Takto se to opakuje i při dvojce (35 km/h). Trojka je trochu delší a dovolí i rychlost kolem 65 až 68 Km/h. Tady s klidem dáte poslední stupeň a stroj se na rovině dá rozpohybovat až na 88 Km/h, z kopečka se mi jednou podařilo vykouzlit na „digi“ displeji i číslovku 92, ale to už se podle vibrací motoru zdálo o čertech a mému pozadí o vibrační párty.
Jinak bez přetáčení motoru žádné vibrace nejsou znát a cestovní osmdesátku udržíte i do jemného stoupání. Ale i tak má motor práci s jednou osobou a pokud jsem za sebe posadil kolegu nedostal jsem na tachometru vyšší číslo než 74. Je pravda, že my dva dohromady jsme měli jemně přes 170 kg živé váhy. Samozřejmě pokud se pohybujete po městě, MadAss si vás získá hravostí, s jakou zdolává městské nástrahy.
Pokud se více zakloníte, předek se v zatáčkách odlehčí a začne být trochu nervózní. Pokud zůstanete v pozici, jak vás nutí řidítka a sedlo nebo spíše uděláte ještě lehčí předklon (stačí jen trochu povolit lokty), stroj získá na jistotě a v zatáčce nemusíte vůbec ubírat. Pokud se to tak dá nazvat, prolétnete všude jak vítr.
Když se na stroj jen podíváte, hned víte, že vám stačí otevřený „kokos“ a možná bunda s rukavicemi. Skočíte do sedla a hurá na všelijaké popojíždky. Vyzkoušel jsem si vše, jak kratší trasy, tak delší. Ale je pravda, že při 47 km v kuse už mi byl posaz proti srsti. Hlavně sedlo mne tlačilo do kostrče. To bych určitě změnil pokud by to šlo. Při jednotlivých jízdách kolem 10 až 15 km není problém.

Brzdný účinek za předek je hodně slušný až kousavý s rychlým náběhem a chce to zvyknout si. Možná by to chtělo mít páčku nastavitelnou, na mé kratší prsty je dost daleko od řidítka. Zadní brzda je o kousek vlažnější než přední, ale je to asi to, co bych si představoval. Navíc když trochu víc zatlačíte, i zadek dostanete do smyku.


Jako maximálně odlišný od konkurence a až exoticky vypadající stroj je MadAss pro člověka, který nechce skútr, dobrou volbou. Pokud s ním nebudete lámat dálkové rekordy, měli by jste s ním být spokojeni. I když od společnosti Motorent, která nám tento model poskytla k testu, mám informaci, že někdo dal na tomto stroji 400 km za víkend. MadAss je stroj, na kterém si užijete i spoustu zábavy. Například pokud zastavíte u pumpy a stroj není za stojany vidět. Po 104 km jsem natankoval 2,7L a pumpařka se mě ptala kam jsem to natankoval, tak jsem se ji snažil s pusou od ucha k uchu namluvit, že do zapalovače.

Hodnoty a výkony

Jde o vzduchem chlazený jednoválcový motor o objemu 119,7 ccm s výkonem 6 kW při 8400 ot/min. Startér elektrický/manuální. Výška sedla 850 mm. Objem nádrže 4,6L. Váha stroje 100 kg. Rozměr přední a zadní pneumatiky 90/90-16 a 120/80-16. Přední brzda je jednokotoučová 260 mm a zadní jednokotoučová 215 mm. Vpředu je dvoupístek a vzadu jednopístek. Potěšili panceřové hadičky.


Zhodnocení

V jednoduchosti je síla, a to se cení. Mě osobně se stroj designově líbí. Výkonově je to slabší a k dokonalosti mu dle mne chybí vysokootáčkový dvoutakt. Pak si myslím, že by pro mladší ročníky byl neodolatelný. Takhle si tento stroj vyberou spíše klidnější jezdci k pojížďkám po městě na poštu a nebo na ryby. Ale i tak do přecpaných ulic města je to skvělý společník. Nevěříte? Můžete si to vyzkoušet sami, protože v Motorentu si lze tento zajímavý stroj vypůjčit.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 3x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist