Royal Enfield Meteor 350: Tikka Masala Cruiser aneb Takhle si Indové představují pohodu

Tak třeba: kolik dalších cruiserů s motorem 350 cm³ na trhu najdete? Ehm, no, počkejte… Já si nevzpomněl na žádný. Kolik malých cruiserů s motorem do 500 kubíků? Těch už pár bude, třeba Zontes 310 Venom, Benelli 502c nebo Honda Rebel 500, jenomže to jsou všechno sporťáky s cruiserovým posezem. Takový ten pohodový malý cruiser, jako třeba bývalo Virago 535, už dneska neseženete. Navigace propojená s telefonem u motorky za 120 tisíc? Nevím o žádné další, tedy samozřejmě s výjimkou Himalayanu, což je taky Royal Enfield. A když zůstaneme uvnitř značky, nemůžete si nepovšimnout, jak málo či spíše vůbec motor Meteoru nevibruje v porovnání s předchozími OHV pětistovkami, jež nahrazuje, a především toho, jak je udělaný. Na takovouhle kvalitu zpracování jsme opravdu od Indů doposud nebyli zvyklí a troufám si říci, že je to výjimečné i při porovnání s konkurenčními stroji nejen v dané cenové relaci. Ale pojďme to vzít všechno popořádku…

Kde se vzal

Motorka je v Indii především dopravní prostředek. Nebo aspoň byla, na nějaké zážitkování se tam začalo hrát až podstatně později než v Evropě. Před téměř 20 lety Royal Enfield představil následně velice úspěšný model Thunderbird, což byl vlastně takový první cruiser – do té doby to byly samé praktické naháče, teď se do portfolia dostal i styl a jakási ležérnost. Před třemi lety potom vznikl Thunderbird X, což byl už poměrně moderně se tvářící spíše roadster než cruiser, jehož designové linky stále vidím i na Meteoru, nicméně pořád to byla konstrukčně ta samá motorka – jednoduchý rám a v něm starý známý OHV jednobuch z Bulletu o objemu 350 nebo 500 kubíků. Meteor na něj navazuje svým vzhledem, ale je to víc cruiser než roadster a hlavně je dost odlišný technicky. V dvojitém kolébkovém rámu teď totiž najdeme úplně nový jednoválec s rozvodem OHC.

Thunderbird X a nový Meteor. Inspirace tam je...

První dojem

Royal Enfield Meteor 350 je motorka, na kterou potřebujete druhý pohled. Protože na ten první vás ničím zvláštním nezaujme. Je to hezká motorka, ale z kategorie takových tuctovek, prostě malý cruiser, jakých jsme byli zvyklí vídat mraky. Navíc se zrovna v tomhle segmentu hraje spíše na decentní barvy, což platí i pro námi testovanou tmavě modrou, a jak mi jinak u většiny motorek stačí pár linek a hned vím, co to je zač, identifikaci projíždějících, povětšinou černých cruiserů jsem už dávno vzdal. Meteor je přesně ten případ. Decentní až přehlédnutelný.

Jenže potom přijde ten druhý pohled, a při něm zjistíte, že máte před sebou fakt hezkou motorku. Elegantní, dobře proporčně zvládnutou, bez slabých designových míst. Všechno tam ladí, všechno je na svém místě – její slabina (absence výrazných prvků) je zároveň její silnou stránkou. Kdybych dostal za úkol, nakreslit malý cruiser pro každodenní provoz, udělám to přesně takhle. No, v mém podání by to asi dopadlo o dost hůř, ale tohle bych měl v hlavě. Hezká kulatá nádrž s 3D logy, s ní sladěné boční kastlíky, hlubší blatníky, kulatá světla i blinkry, velká sedla, jeden velký výfuk a jako takovou třešničku na dortu hezký motor. A tenhle je fakt krásný, podle mě aktuálně Royal Enfield dělá nejhezčí vzducháče. A že to není V2? U velkoobjemového cruiseru by mě to asi mrzelo, u 350 vůbec. Tady je ten jednobuch úplně akorát, ani se neztrácí uprostřed prázdných míst, ani nikam nepřetéká.

A když si dopřejete ještě třetí pohled, objevíte kvalitu zpracování, z níž se budete rozpačitě škrábat na hlavě – tohle fakt dělali v Indii? Royal Enfield to hlásil už při představování Meteoru na konci loňského roku, že v tomhle bude novinka na úplně nové úrovni, ale že budu před sebou mít tak pěkně udělanou motorku, to jsem teda nečekal. Stačí si prohlédnout svary, tam se opravdu nestačíte divit. No a potom kouknete na prošívání sedel, lakování, slícování dílů… Levná a jednoduchá motorka jde udělat i hezky! Pokud bych hodně hledal, co vytknout, napíšu, že ovladače na řídítkách působí docela plastově a že by se mi tady líbily železné, nicméně jedním dechem dodám, že u motorky za 120 tisíc jsou i tyhle nadstandardní. Baví mě hlavně otočné přepínače na dálková světla vlevo a startér vpravo. A z čeho jsem naopak úplně u vytržení, jsou brzdová a spojková páčka, nádherně oldschoolové. Přehlédnout nemůžete ani hezké gripy, z boků uzavřené krásnými chromovanými závažíčky, a tak bych mohl pokračovat.

Jak se na něm sedí a jak je vybavený

Jízdní pozice mě baví. Zdálky vypadá Meteor jako malá motorka, ovšem když se na něj posadíte, řekli byste, že je mnohem větší. Ono to bude i tím, jak je všechno takové bytelné, neošizené, a motorka sama o sobě není zrovna ultralight, když na váze s plnou 15litrovou nádrží, která se před vámi tak hezky kulatí, ukáže 191 kg. Ovšem tady je to jenom ku prospěchu, když ta kila přispívají k dojmu většího motocyklu. To přeci chcete, koupit si pořádný cruiser, ne nějaké tintítko. A když už jsme u těch kil, dobře vypadá také užitečná hmotnost 184 kg. Já sice nejsem žádný habán, se 174 cm pořád spíše takový dorostenec, ale na mě je Meteor úplně jako dělaný a neztratí se na něm ani větší postavy. Řídítka se natahují dozadu k jezdci a já mám ruce poměrně dost natažené, stejně tak nohy nejsou sice úplně chopperově natažené, ale stupačky jsou pocitově dál, než tomu bývá třeba u harleyáckých „mid-controls“. Na takhle malou motorku nečekaně hodně místa pro řidiče. A pochvalu zaslouží i sedlo, bohatě polstrované a optimálně tuhé, abyste na něm vydrželi i delší výlety.

Docela příjemnou pozici má i drobnější spolujezdec, a tady už se plynule dostáváme k výbavě, neboť naše testované provedení mělo v základu kromě bočních madel i opěrku. Tady je vhodné uvést, že Meteor se nabízí ve třech verzích, které se liší hodně barvami a lehce výbavou. Základ Fireball (červená nebo žlutá barva) je takový sportovec s minimem chromování, černým výfukem i řídítky s veškerými ovladači a barevnými proužky na ráfcích. Střední provedení, to naše testované, nese označení Stellar a na výběr je mezi modrou, tmavě červenou a matnou černou – tady už je výfuk i řídítka chromované plus zde spolujezdec má tu opěrku. Vrcholné verze Supernova jsou vlastně Stellary, ovšem doplněné ještě o malý plexi štítek a dvoubarevné lakování (hnědá nebo modrá s černou), plus mají hnědá sedla. Zajímavé je, že cenový rozdíl je naprosto minimální, odskok je vždy pouhé dva tisíce korun – Firebally za 124, Stellary za 126 a Supernovy za 128 tisíc. Ve videu uslyšíte ceny o sedm tisíc nižší, od srpna totiž Royal Enfield zdražoval, což bude v nejbližší době ze zřejmých důvodů trend u všech výrobců.

Zpátky k té výbavě. Ta je na motorku za 120 tisíc pěkná. Vedle bočního stojanu je tady i centrální, zadní tlumiče nabízejí možnost regulace předpětí, brzdy jsou kotoučové na obou kolech (a disky opravdu velké), řazení obstarává kolíbka pata-špička, na hezkých litých ráfcích jsou obuté bezdušové pneumatiky, pod pravým bočním krytem je malý úložný prostor nad baterkou, jež u sebe má i konektor na dobíjení, a nabíjet mobil si můžete z USB zásuvky, která je vtipně ukrytá nalevo pod objímkou spojkové páčky. Levým ukazováčkem potom dálkově přepínáte údaje (vlastně akorát celkové a denní kilometry) na přístrojové desce, kterou tvoří dvojice krásných kruhových budíků s chromovanými obroučkami. Tohle se fakt povedlo. Důležitější je ten větší vlevo, to je ručičkový tachometr, doplněný uprostřed o malý digitální displej, kam se výrobci podařil vměstnat palivoměr, hodiny, počítadlo kilometrů a ukazatel zařazené rychlosti, aniž by to bylo nepřehledné. Menší pravý budík potom patří standardně montované turn-by-turn navigaci Tripper, která funguje ve spojení s appkou ve vašem mobilu a bere podklady z Google map. Když je navigace vypnutá, jsou tu zobrazené akorát hodiny. Z moderních prvků zmíníme ještě LED zadní světlomet a kroužek kolem předního halogenového světla s čirou optikou, blinkry jsou žárovkové. Podle mě u cruiseru ideální.

Sólo pro 20 koní

U motoru jsem byl pln očekávání. K Royal Enfieldu klasických tvarů totiž odjakživa patřil OHV rozvod, ovšem pro Meteor Indové (ve spolupráci se svým britským vývojovým střediskem) vyvinuli úplně nový jednoválec s dvouventilovým rozvodem OHC. Přitom, jak už jsme psali při představení loni v zimě, tenhle agregát nemá nic společného s tím, který pohání cestovní enduro Himalayan. Já těm bulletovským půllitrům, navzdory jejich kultovní pověsti, nikdy nepřišel moc na chuť, neboť úroveň jejich vibrací a způsob, jakým je ty motory dodávaly, mi nedokázaly plně kompenzovat ten krásný oldschoolový pocit z jejich charakteru. Meteor má mít podstatně klidnější motor, ale zase hrozí nebezpečí, že mu bude chybět charakter. A tak otáčím klíčkem v zapalování, mačkám otočný startér a…

Je to Royal Enfield! Naprosto neoddiskutovatelně. Už na volnoběh to slyšíte a cítíte, jak hezky dlouhozdvihově dusá. Škoda, že chybí otáčkoměr – ne snad proto, že byste za jízdy potřebovali hlídat optimální otáčkové pásmo, ale kvůli tomu, abych viděl, kolik otáček tady znamená volnoběh. Já mám totiž pocit, že bych je dokázal spočítat. Úplný stabilák! Přitom sebou motorka nikterak neškube, neposkakuje, jen tak si tlumeně bouchá z výfuku. Mačkám zlehka jdoucí spojkovou páčku, špičkou nohy řadím jedničku a rozjíždím se prakticky bez plynu. Pár metrů, spojka, patou dvojku, za chvíli tři, čtyři, v padesátce pětku a od té doby už na řazení sahat nemusíte (což je vlastně škoda, neboť chodí lehce a přesně). Občas po městě dáte čtyřku, třeba do kopce, a když už to v koloně spadne pod 40 km/h, tak i trojku, ale jinak většinu času fakt pět a pouze točíte plynem. Reakce jednoválce je úplně gumová, žádné cukání, škubání, nervozita, máte pocit, jako by zadní kolo poháněl řemen. Mapování plynové rukojeti je vynikající, u téhle motorky nechcete žádnou divočinu, ale pěkně jemnou reakci.

Spodní otáčkové pásmo je na takhle malý motor a jeho papírové hodnoty pocitově silné, a to vlastně platí pro celý průběh. Fakt to má jen 20 koní? No asi jo, ale jelikož jedete na cruiseru, naprosto vám to stačí. Oukej, při předjíždění ty koně musíte hodně dobře přepočítat, aby nějaký nechyběl a ten náklaďák proti u vás nebyl dřív, než jste si mysleli, ale i tak je dynamika na pouhou třistapadesátku, navíc vážící skoro dva metráky, hodně slušná. Zátah půllitru z Bulletu tady není, nicméně srdce Meteoru se vytáčí lehce a naprosto věřím prohlášení Royal Enfieldu, že dynamicky je to hodně porovnatelné.

A víte, co je ještě lepší? Že nevibruje, ale fakt skoro vůbec! Jako by to v Indii úplně otočili, z vibrátoru na totálního kliďase. Kolem 60 km/h cítíte ve stupačkách nikoli vibrace, ale spíš to dusání, a až tak kolem devadesátky, stovky začnete pociťovat velice jemné vibrace vyšší frekvence, odpovídající vytočenému motoru – vzhledem k papírové maximálce 114 km/h už jste skoro na konci. Nicméně řídítka jsou po celou dobu naprosto klidná a i motorka jako taková vlastně nevibruje. Přitom, a to je zajímavé, byste neřekli, že Meteor nemá osobnost, že je bezduchý. Vůbec ne, hezky zní, hezky dlouhozdvihově táhne, cítíte takové pulzy, je to prostě fajn bez otravných dodatků. A je úplně jedno, jestli si jen tak prdláte šedesát mezi poli, nebo frčíte stovkou po státovkách. Dokonce i na dálnici jsem Meteora vytáhl, ochrana proti větru je samozřejmě nulová (verze Supernova to řeší), ale to kilíčko tady běží naprosto lehoučce, takže když někde budete muset přejet, nebude to úplné martyrium.

Jak zatáčí a jak (ne)drncá

Jak už jsem řekl, Meteor je na pohled malá a na pocit velká motorka, a to se vztahuje i na jízdu. Tam je to vůbec zajímavý kompromis, kdy máte dojem, že jedete na větší motorce než třistapadesátce, ale při manévrování na místě naopak oceňujete, jak lehoučce ovladatelný stroj to je. To proto, že sedátko je pouze 765 mm nad zemí, já to mám naprosto pohodově na pokrčené nohy, těžiště docela nízko, takže byste tam dva metráky vůbec neřekli, a rejd je naprosto luxusní, otáčení na úzké silnici či popojíždění před obchoďákem zvládne zcela klidně i jindy stresující začátečník či začátečnice. Proplétání se městským provozem je také jedna velká paráda.

Opusťme město a pojeďme na výlet. Tady Meteor naopak potěší svým pocitem řízení velkého motocyklu. Je znát to větší přední kolo a celý stroj je takový krásně stabilní. Pozor, nezaměňujte to s těžkopádností, do zákrut se skládá krásně plynule a kontrolovatelně, jen to prostě není agresivní naháč s krátkým rozvorem a ostrou geometrií. Mě to bavilo, připadal jsem si jako na dospělém motocyklu, ale bez těch jeho negativ hlavně v hodně utažených zákrutách.

Mezi obecná negativa spousty cruiserů patří tvrdší naladění odpružení. To je vždycky trapas, přijdete k motorce, která vás láká, abyste se rozvalili, obrovské sedlo, ležérní pozice, jenže potom vymetete první kanál a už hledáte číslo na fyzioterapeutku, protože to nízké sezení je neodvratně spojeno s nějakým ubohým zdvihem zadního odpružení v řádech desítek milimetrů a vlastně vám víc pruží nafouknutá zadní pneumatika. Tak přesně na tohle u Meteoru zapomeňte, tady je slovíčko „komfort“ ve výčtu základní výbavy! Docela mě mrzí, že Royal Enfield neudává zdvihy zadní dvojice tlumičů, ale přední vidle nabízí dlouhých 130 mm a myslím, že i vzadu budeme na trojciferné hodnotě. Ne že by podvozek žehlil nerovnosti jako semiaktivní Öhlinsy, pořád jsme v cenové kategorii 120 tisíc korun, ale výmoly, hrboly ani ty protivné ostré příčné nerovnosti neznamenají pro Meteor žádnou nezdolatelnou výzvu. Takhle příjemný a komfortní – a zároveň přitom naprosto jistý, bez náznaku nedostatečného tlumení – podvozek jsem u cruiseru už dlouho nezažil. A u malé motorky za pár kaček obecně vlastně taky ne.

Co dále přispívá k pocitu kvality, je fakt, že nikde nic nevrže či plechově nebouchá ani na hodně rozbitém povrchu. Na Thunderbirdu jsem nikdy nejel, ale na Bulletu ano a musím říct, že kvalita jízdy je na Meteoru na úplně jiné úrovni po stránce drncací i sluchové. Brzdy odvádějí svou práci také slušně a až při nepřiměřeně sportovním nasazení dají najevo, že mají své limity, které byste neměli překračovat. To platí ale pro podvozek celkově, také v táhlých rychlých zákrutách vám Meteor dá jemně na srozuměnou, že jeho parketou je hlavně pohodová jízda a ne honění superbiků.

Stojí za ty kačky?

Zdá se vám, že celý test vyznívá pro nový Royal Enfield Meteor 350 nějak podezřele pozitivně? Takové nadšení z indické motorky? Tak se svezte a uvidíte sami. Mně Meteor opravdu hodně překvapil. Byl jsem na něj při jeho premiéře zvědavý, ovšem teď uprostřed léta už jsem na něj vůbec neměl náladu. Všichni motocykloví redaktoři máme zadek v kalupu, střídáme motorky už ne po týdnech, ale po dnech, a test malého indického cruiseru jsem bral jako epizodní, mírně otravnou povinnost. Asi jako když jdete na preventivku k zubaři – víte, že je to potřeba, ale už se těšíte, až to budete mít za sebou. Ovšem nakonec to dopadlo tak, že jsem Meteor bral jako dar seslaný z nebes a užíval si každý metr jízdy, pohříchu pomalé. Tak moc si mě dokázal omotat kolem toho svého žebrovaného válce. Ani nevím jak, najednou se z vymyškovaného a věčně nestíhajícího neurotika (ano, i v takové monstrum se dokážu proměnit) stal flegmatický kliďas, užívající si to krásné bafání motoru, komfortní naladění, příjemnou ovladatelnost a obdivující kvalitu zpracování. A dokonce jsem si na jedné louce hodil na zem bundu a dal si „dvacet“ vedle motorky, což jsem v životě neudělal, protože jsem pořád někam pospíchal. Tak moc mě Meteor vyklidnil. Jízdu na něm by měl předepisovat obvoďák jako antistresovou prevenci a zdravotní pojišťovnu by to pořád vyšlo levněji než léčba civilizačních chorob. Tohle jsem od indického cruiseru za cenovku lehce přes 120 tisíc opravdu nečekal.

 

Informace o redaktorovi

Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Jan Altner - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE